Březen 2014

Naštěstí si je pamatuji

11. března 2014 v 10:38 | Thrandy |  My diary
Pomoc! Jsme v pasti! Chytli nás nějací dva podivní muži, ,,narvali'' nás do ďábelského stroje (prý se tomu říká ,,auto''). Zavázali nám oči, takže jsme neměli šanci zjistit, kam jedeme...
Někam jsme dojeli, vystoupili a oni nás vedli..šli jsme do nějakých dveří, pak dlouho po schodech dolů. Vzduch byl jaksi podezřele zatuchlý a cítil jsem velkou vlhkost.
Ještě jsem stihl upustit na zem úlomek ze své koruny (omylem ji totiž na chvíli měl u sebe můj los...).
Teď ale sedíme v temné místnosti plné pavouků. Ale naštěstí jsou maličcí. Ne tak velcí, jako u nás v Temném Hvozdu.

Tak dost! Už mě to tu nebaví! Teď se dostaneme oba ven, použiji totiž kouzla, která jsem pochytil, když jsem byl ještě malý elf. Jednou u nás byl na návštěvě Saruman. S mým otcem si rozuměli. Povídali si a pak Saruman ukazoval i nějaká kouzla. ta kouzla mne ohromila, proto jsem se je naučil nazpaměť. A teď je hodlám použít pro svůj prospěch!

Sweet

9. března 2014 v 10:53 | Caterine |  Fun
To je sladké! :)*

Výprava za taťkou

8. března 2014 v 8:39 | Legolas |  My diary
Legolas
385.749. 0986
Dnes jsem se byl podívat až za hranice říše, abych se zeptal, zda mého tátu někdo neviděl. Byl jsem u lidí. Tam mi řekli: ,,Nic nevíme.'' To jsem čekal. Porozhlédl jsem se kolem a bez úspěchu jsem se vracel..
Ale na poslední chvíli se za mnou ozvalo: ,,Váš otec Thranduil tudy šel...''Otočil jsem se, za mnou stála vysoká dívka s dlouhými černými vlasy. V ruce držela meč... ,,Pomohu vám krále najít.'' pravila. Já se podivil. ,,Jestli to myslíte vážně, tak to přijímám.'' odpověděl jsem a dlouze se na ni zadíval. ,,Šel tamtudy." pravila a vytrhla mě z přemýšlení. ,,Jdeme!" zavelel jsem vážně.
Šli jsme směrem o Osamělé hoře... ,,Eeee...vážně šel tudy?" zeptal jsem se rozpačitě, protože jsem cítil, že pohybovat se kolem hory není bezpečné. Drak mohl být kdekoli...
,,Samozřejmě. Přeci bych nechodila k hoře, kdybych nemusela.'' odpověděla sebejistě a prohrábla si své dlouhé vlasy.
Šli jsme dál. Blížil se večer, ochladilo se a začal foukat studený vítr. ,,Tady se mi ztratil..." řekla dívka. ,,Musela jsem se vrátit, hledali mne." dodala, protože jsem udělal smutný kukuč. Chvíli jsem přemýšlel, pak jsem začal obcházet kolem. Ale nic mne nenapadalo.
,,Už vím!" vykřikl jsem po dlouhém zkoumání. ,,Tady v této skále.." Dívka přistoupila ke mně a podívala se na mě. ,,Ttt...tady je chodba!'' prohlásil jsem rozpačitě. ,,Jej! To je skvělé. Ano tam určitě šel. Jdeme?" zeptala se mne. ,,No..ale nevíme co se tam skrývá.'' řekl jsem, ale to už mne dívka táhla do té tmavé chodby...
Byla tam tma! Tma, tma a jen tma... Chvíli jsme stáli a potom dívka zapálila svíčku! ,,Vy s sebou máte svíčku?'' zeptal jsem se udiveně. Nikdy by mě nenapadlo brát si svíčku. ,,Nosím svíčky odjakživa, naučil mne to strýc z Mlžných hor.'' ...
Tak tedy se svíčkou a připravenými mečmi jsme postupovali dál...Už jsme šli tak dlouho, že svíčka už skoro zhlasla (a to byla velká). Ale v tu ránu jsem uviděl světlo. Světlo na konci tunelu! ,,Konečně!" vykřikla dívka a rozběhla se tam.
Vylezli jsme v lese. Ihned jsme začali prozkoumávat, kde se nacházíme.
,,Pane Legolasi...'' řekla náhle dívka. ,,Copak? Našla jste něco?" ,,Ano...podivnou věc.'' přišel jsem k ní a pozorně jsem si prohlédl předmět v jejích rukách. Bylo to průhledné, na povrchu byl nápis: ,,Coca Cola'' a ještě další věci. Vůbec jsme tomu nerozumněli.
,,Slečno?" pravil jsem. ,,Katlin." odpověděla mi. ,,Jmenuji se Katlin, pane Legolasi.'' ,,Moc hezké jméno...Takže, slečno Katlin támhle vidím podivnou stavbu." dokončil jsem svou větu. ...

Výlet

6. března 2014 v 10:51 | Caterine |  Stories
,,Chtěl bych se jít podívat ven." řekl Thranduil, když se uklidnil a dopil čaj. ,,Ven? Jako do města?'' zeptala jsem se udiveně. ,,Ano..." ,,No to nevím...jedině...že bych vás ňáko zamaskovala." uvažovala jsem nahlas. ,,Přijímám.'' odpověděl Thranduil.
Za pět minut už seděl na židli v koupelně a mohlo se začít s ,,úpravami"... ,,Nejdřív vlasy..." řekla jsem s chytla to jeho světlé ,,háro''. Thranduil rozpačitě sledoval v zrcadle, co s ním dělám. Udělala jsem mu pěkný culík. ,,To ze mě chcete udělat elfici?'' zeptal se po chvíli. ,,No to je nápad!'' vykřikla jsem nadšeně. ,,Budu vás asi muset nalíčit, jinak to nepujde.'' řekla jsem a pokrčila rameny. ,,Co se dá dělat. Nikdo mě zde nezná, proto to nevadí.'' ,,Ok..."
Popadla jsem ,,pomůcky'' a začalo se. Během změny se Thranduil na sebe radši nedíval.
,,Myslím, že je to hotové.'' pravila jsem slavnostně. Thtanduil se opatrně podíval do zrcadla. Chvíli na sebe jen tak ,,civěl'' a pak povídá: ,,To je dobré! Myslím, že můžeme vyrazit.'' Přikývla jsem. ,,Ale moment! Musím vám půjčit nějaké kalhoty.'' Pádila jsem k mojí bábí do skříně a vyštrachala tam jedny rifle. ,,Promiň babí.'' řekla jsem si v duchu. Thranduil se oblékl a vyrazili jsme. Když Thranduil viděl město, velice se divil. Nic takového nezná. Došli jsme až na druhou stranu města. Zastavili jsme se na kraji louky. ,,To je úžasné!'' říkal Thranduil stále dokola.
,,Ani hnout!'' oyvalo se náhle za námi. Pomalu jsme se otočili...Měla jsem strach, co se to k sakru děje.
Stáli tam 2 muži. Jeden měl pásku přes oko, na sobě měli kožené kabáty a otrhané kalhoty. Jejich otrhané klobouky s jakýmisi fleky působily odpudivě.
,,Ruce vzhůru!" zařval jeden, vytáhl z kapsy revolver a namířil na nás! Oba jsme ztuhli, ani jsme se nehnuli...
Thranduil

Legolas's Diary

5. března 2014 v 20:36 | Legolas |  My diary
456. 379. 0980
Od včerejšího večera nemohu najít mého taťku. Naposledy jsem ho viděl na večeři. Už jsme s Tauriel prohledali celý palác ( a že je vážně obrovský), ale po taťkovi jako by se země slehla. Říkají, že pokoud se taťka do týdne nenajde, budou mě muset jmenovat králem místo něj! A to ještě nechci. Musíme taťku najít!
Děkuji Vám ^Legolas^

Vysvětlení

4. března 2014 v 11:03 | Caterine |  Stories
Při tom usilovném přemýšlení jsem si vzpomněla, že bych asi Thranduilovi měla uvařit čaj. Aby se pořádně zahřál. Popadla jsem tátovy domácí tepláky a jeho vybledlé triko s pandami a šla jsem za Thranduilem.
,,Nesu vám to oblečení.'' řekla jsem. ,,Ó děkuji.'' řekl Thranduil a oblečení si vzal. Začal si ho prohlížet a já se jen tak uculila a šla jsem vařit ten čaj. ,,Pak za mnou přijďte.'' dodala jsem. Začala jsem hrabat v čajích a přemýšlela jsem, který čaj uvařit královi elfů... Nakonec jsem sáhla po brusinkovém. Dala jsem na čaj. Čaj se začal vařit. Stála jsem tam a čekala až se uvaří.
,,Tak nevím, nevím...Ale snad mi ty mé šaty brzy uschnou.'' ozvalo se za mnou. Stál tam Thranduil...měl na sobě domácí vytahaný tepláky mého táty a ještě jeho vybledlé tričko s pandami. K tomu ještě ty jeho bílé vlasy... Opravdu perfektní kombinace. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát. Radši jsem se otočila a slila čaj. ,,Sedněte si, hned to bude.'' Thranduil se posadil ke stolu a začal si prohlížet ty pandy na tričku. ,,Copak to je za zvířata? Taková jsem jakživ nespatřil...'' řekl mi za chvíli. Chvíli jsem si myslela, že si ze mě utahuje. Ale pak mi došlo, že tam u nich asi vážně pandy neznají. ,,To jsou pandy. Takoví medvědi, dalo by se říct.'' vysvětlila jsem mu. ,,Tady máte ten čaj...je to brusinkový, snad vám bude chutnat.'' prohlásila jsem a čaj jsem položila před něj. On uchopil hrnek a usrkl... ,,Páni! To je vynikající! Ohromné...ohromně dobré!'' vykřikl. ,,Jee tak to jsem ráda, že vám chutná." řekla jsem a oddechla si. ,,A teď mi prosím povězte, co jste dělal v tom aklípku. Nemůžu to pochopit.'' zeptala jsem se opatrně. ,,Když jste odešla, chtěl jsem to tu prozkoumat. Nejvíce mě to táhlo tam dolů. Šel jsem tam. Náhodou jsem objevil ty malá dvířka. Otevřel jsem je a nakoukl jsem dovnitř. Jenže náhle jsem uslyšel takový hlasitý zvuk koused ode mne. Ohromně jsem se lekl a spadl jsem do té vody. A dvířka se samy zavřely.'' vylíčil mi Thranduil, co se mu přihodilo.
,,Vvvrfffff!'' ozvalo se náhle. Thranduil zaječel! Málem jsem uhluchla. ,,To to toooo je je tttteeen zzzzvvuuuukkk..'' řekl rozklepaně, když přestal ječet. Dala jsem mu ruku na rameno a povídám: ,,To se nemusíte bát. To je Falko, pes od sousedů. To je takové malé zvíře, které tyto zvuky vydává." uklidnila jsem Thranduila. ,,Ooopravduuu?'' ,,Ano.''
Tak teď už úplně chápu co se v tom sklípku všechno stalo. A zavinil to neškodný pes Falko. No není to zvláštní? …

Loreal Mirkwood

3. března 2014 v 20:03 | Caterine |  Fun

Šok

3. března 2014 v 19:19 | Caterine |  Stories
,,Kam jsem krucinál dala včera večer tu obálku...'' říkal jsem si a usilovně jsem u obálku hledala. Z mého hledání a přemýšlení, kde obálka je mne vyrušil podivný zvuk, a následnovné: ,,ŽBLUŇK!''
Lekla jsem se! ,,Co to bylo?'' Šlo to z dola. Okamžitě jsem nechala hledání a valila jsem dolů za schodů. Málem jsem na schodech zakopla, tak rychle jsem letěla dolů. Věděla jsem, že to bude ze sklepa. Za pikosekundu jsem stála u spíže a přemýšlela odkud to šlo...
Tak jsem tam stála a najednou...,,ŽBLUŇK! '' Už zase! Tentokrát mi už bylo jasné, odkud to jde. ,,Prádelna!'' vyhrkla jsem. Šla jsem tedy do prádelny... Pomalu jsem otevírala dveře s mraženým salámem v ruce (ani se neptejte kde jsem ho v tu chvíli vzala). Dveře se otevřely. Já opatrně nahlédla za dvěře, zda tam někdo není...nebyl. Opatrně jsem vešla do prádelny. Salám jsem měla připravený. Byla jsem připravená, že jím můžu každou chvíli někoho bacit. Jenže v prádelně nikdo nebyl... Až na jednu mouchu na okně tam nebylo ani živáčka...
,,ŽBLUŇK!'' ,, Teď jsem se vážně zbláznila!'' pomyslela jsem si. A pak mi to došlo... Z prádelny máme taková malá dvířka a za nimi je sklípek kde máme brambory! A zatéká tam voda... Takže mi to bylo jasné. Pomalu jsem otevírala dvířka salám byl připraven v mé druhé ruce. V našem sklípku není světlo, takže jsem tam nikoho neviděla. ,,To jste vy slečno?'' ozvalo se ze sklípku. ,,Thranduile!'' vykřikla jsem. ,,Co tam děláte? Polezte ven.'' povídám. Thranduil na můj pokyn vylezl ven. Jenomže...byl celý mokrý a kapala z něj voda... Měla jsem sto chutí se zeptat, co tam dělal a jak se tam dostal...ale viděla jsem jak je promočení a trochu se klepal. Proto jsem řekla: ,,Pojďte, musíte se usušit.'' a odvedla jsem ho do koupelny. ,,Počkejte tady, já vám donesu nějaké suché šaty od mého taťky.'' povídám. Ale než jsem odešla, řekla jsem: ,,A nikam nechoďte prosím."
A teď tu stojím a prohrabuji se ve skříni svého taťky a usilovně přemýšlím, co tam v tom sklípku ten Thranduil dělal... nechápu to. Zajímalo by mě co mi poví...jestli opět nezmizí...kdo ví...

Návštěva

3. března 2014 v 15:38 | Caterine |  Stories
Dnes v poledne jsem seděla u stolu, jedla kaši a přemýšlela nad tím co se mi stalo včera večer. Tak jsem seděla a najednou slyším, že někdo zvoní. ,,Kdo to může být?'' řekla jsem si, zvedla jsem se a šla jsem otevřít. Otevřela jsem dveře...
Stála tam vysoká osoba, která měla přes obličej šátek... Otevřela jsem dveře. ,,Dobrý den, co potřebujete?'' Osoba se na mne podívala, nahnula hlavu, pak se podívala na zem a sundala si šátek z obličeje. Spatřila jsem, že to je Thranduil!!!!!
V tu chvíli jsem stála na rohožce, měla jsem výraz překvapeného hrocha a jednu ruku jsem měla skoro nad hlavou... Teprve když se Thranduil pousmál, pohodil hlavou a řekl: ,,Překvapení! To jsem já!'' tak jsem se probrala. ,,Jak jste zjistil, kde bydlím?'' vyhrkla jsem na něj. ,,To víte, zeptal jsem se.'' ,,Ovšemže..jak jinak. Nechcete jít dál?'' odpověděla jsem. A tak jsme vešli dovnitř. A teď..tedy do teď jsme byli v kuchyni u stolu. Jenže, když jsem odešla na záchod Thranduil kamsi odešel a po mém návratu jsem ho nemohla najít. Dokonce jsem na něj i volala...nikdo neodpovídal. Dveře jsou zamčené a klíče mám já, takže...Absolutně netuším, kam se poděl. Buď se mi někde schovává, a nebo musel asi vyskočit okne, nebo co. Tak počkám, třeba se objeví. Vzpomněla jsem si na tu obálku, co jsem k ní včera přišla a usilovně jsem přemýšlela kam se poděla. Někam jsem jí položila, ale nevím kam... Třeba bych v ní našla nějaké informace o tomto podivném dění...Kdo ví...

Den 2.

3. března 2014 v 7:58 | Thrandy |  My diary
Dnes ráno jsem se vzbudil...bylo asi 7 hodin. Vstal jsem. Když jsem vyšel z ložnice, spatřil jsem asi o 10 metrů dále postavu, která držela obrovský balík. Jakmile mne spatřila, rychle odešla. Šel jsem za Legolasem, zda o tom něco neví. Legolas nebyl v paláci. Tak jsem si řekl, že se půjdu najíst. A teď tu sedím v jídelně, uždibuji chléb a čekám co bude...