Moje děsná cesta

17. března 2014 v 14:39 | Caterine |  Stories
Šla jsem tedy k oknu v kuchyni, kde jsem to slyšela... Na parapetu seděl světle modrý kolibřík! ,,Jej! Kde se tu vzal?'' vykřikla jsem. Chvíli mi trvalo, než jsem si všimla maličké ruličky co měl na nožce, protože jsem byla celá vyjukaná, co dělá tady u nás kolibřík. ,,Fajn, máš na noze ruličku, ale jak jí mám z tebe dostat co?'' promluvila jsem na kolibříka. Ale než jsem se nadála rulička mu z nožičky sama odpadla! ,,To bylo jednodušší než jsem si myslila.''
Uchopila jsem ruličku a pomalu a velmi napjatě jsem ji začala rozbalovat.
Miniaturním písmem (musela jsem si vzít lupu) tam bylo napsáno:

پادشاه از برای انتظار بزرگ هیولا در موجودات جنگل. آیا وجود دارد نیست. بنده ش
مراقب باشید، پادشاه من، بسیار مراقب باشید
Samozřejmě jsem tomu nerozuměla, jak jinak...
Proto jsem šla za Thranduilem, jestli náhodou neví, co s tím.
,,Cože? Ne nic o tom nevím. Pojďte, musím vás zaučit, jak se kam dostanete..'' řekl Thranduil a začal mi horlivě vysvětlovat, že musím do té díry, pak dlouho rovně, že nesmím chodit pomalu, že nesmím s nikým mluvit a podobně...
,,Myslím, že to chápu. Kdy mám vyrazit?'' zeptala jsem se, když Thranduil skončil. ,,Ještě moment! Legolasi, půjč tady slečně luk.'' vykřikl Thranduil na Legolase. Ten seděl na posteli a přemýšlel. Asi o tom proč a jak Katlin odešla...Také jsem to nepochopila. ,,Tati, jako vážně? Já nevím, svůj luk mám moc rád...'' dumal Legolas. ,,Nevyprávěj mi báchorky synu. Půjč jí ten luk, neboj nic se s ním nestane.'' uklidňoval ho král. ,,Dobře tedy.''
Tak už jsem měla luk a šípy a tak jsem byla připravena vyrazit...
Ale měla jsem docela strach. To víte, sama do říše, o které jste si ještě nedávno mysleli, že neexistuje a navíc nevíte, co tam na vás čeká... No prostě jsem z toho neměla dobrý pocit.
Asi za hodinu Thranduil prohlásil: ,,Už jděte. Legolas vás doprovodí.''. Než stačil Legolas cokoli říc, Thranduil ho popadl za ruku a vystrčil ho ze dveří! Já jen užasle pozorovala jak elfí otec seřizuje svého elfího synka.
Vyšli jsme z domu a Legolas povídá: ,,Hlavně opatrně...a pozor na můj luk!'' a pohladil svůj luk na rozloučenou. ,,Nebojte.." řekla jsem. A šli jsme.
U ,,balvanu'' se se mnou rozloučil a vracel se zpět.... Byla jsem nervozní, Legolas odcházel ke mně domů. Tam čekal další (marodný) elf. A já se bála, co tam budou dělat...aby něco neprovedli atd.
Koukla jsem na balvan...,,Tak já jdu.'' a vlezla jsem dovnitř...
První co mne potkalo, bylo to, že jsem jela po zadku dolů do hluboké jámy. Po dopadu jsem se dlouho vzpamatovávala z šoku, a pak jsem vstala a rozhlédla se kolem. Všude byla černočerná tma... Naštěstí jsem měla v kapse malou kapesní baterku. Zjistila jsem, že tam je chodba. Plná strachu jsem se vydala dál neznámou cestou...
Trvalo mi asi půl hodiny, než jsem došla na konec... Už jsem si začínala myslet, že tam umřu. Hrozně jsem si oddechla, když se přede mnou objevilo denní světlo! ,,Ááách! Konečně!'' vykřikla jsem velmi nahlas. Rychle jsem se chytla za pusu. Vzpomněla jsem si na Thranduilova slova o křiku. Až za pět minut jsem se odvážila pohnout... Nikde nikdo nebyl.
Vyrazila jsem tedy podle Thranduilovy mapy do neznáma...
Byla jsem v potemnělém lese, kolem šustilo listí a semtam zazpíval pták. Došla jsem k obřímu vyvrácenému stromu. Byl obrovský, takový jsem nildy neviděla. Jeho kořeny vypadaly jako obří železné tyče. Užasle jsem na něj zírala. ,,Páni, to je mega strom!'' vydechla jsem užasle.
,,UAAAGARRHHH!'' z dutiny stromu se vyvalil obrovský šedý tvor! Něco mezi hadem a drakem. A šel na mne...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Háro Háro | E-mail | Web | 13. října 2014 v 15:56 | Reagovat

To je trochu jako Alenka v říši divů :D  :-)  :-D

2 Katerííína Katerííína | E-mail | Web | 13. října 2014 v 17:34 | Reagovat

Alenka? :D To mi ani nepřipadá... :D

3 bister bister | Web | 22. června 2015 v 12:39 | Reagovat

pujcka ihned nonstop :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama