Plavba ku pomoci

28. března 2014 v 19:33 | Legolas |  My diary
jenže podivný muž se jen otravně zatvářil a posléze odkráčel, s udiveným výrazem, pryč...
Můj drahý otec se podíval z okna, pak na mne, okno, já, okno, já...
,,Otče, co to děláš?'' zeptal jsem se ho, nemohl jsem se nezeptat, co to můj smělý tatík dělá.
,,Legolasi, chlapče, synu můj, dědici trůnu, ty můj bělovlásku, ty nejlepší lučišníku... Přijeli cizáci!'' vyvalil na mne posledním dechem otec a následovně se svalil na postel. Já se na něj podíval, šel jsem k oknu, abych se také podíval.
Venku byli tři lidé, kteří nosili zavazadla. Má ústa se automaticky otevřela dokořán. ,,O můj bože...'' vydechl jsem.
,,Tati, tati! nespi, prosím! Jsme v háji! Rodiče té naší hostitelky přijeli. Varovala mne o tom.'' přiskočil jsem ke svému otci a začal s ním lomcovat. ,,Nespi! Otče! králi!'' křičel jsem mu do ucha.
Najednou se prudce zvedl a řekl: ,,Ene nino.''
Načež jsem ho popadl za ruku, otevřel jsem okno a pravil jsem duležitě: ,,Otče můj drahý! Králi Elfí říše! Vládče temného hvozdu... Prostě musíš skočit z okna...''
Otec mi věnoval zděšený pohled, ale když uslyšel dole v domě hlasy, odhodlal se. vylezl na okno a...skočil!
,,Otče! Otče! jsi v pořádku?'' vykřikl jsem a koukl se pod okno.
Král Elfů Thranduil tam seděl na zemi a nic neříkal. ,,Otče!''
,,Jsem v naprostém pořádku, synu můj. A teď pojď za mnou.'' pravil konečně otec.
Já okamžitě skočil za ním. byl jsem zvyklý na vysoké skoky, ale můj otec byl král. A králové za normálních okolností neskákal, obzvláště z oken.
Ale přežil to. Rychle jsem ho popadl a uháněli jsme pryč.
,,Musíme za slečnou, naší hostitelkou! Určitě se jí něco stalo..'' bědoval otec a já pravil: ,,A řekla ti vůbec někdy, jak se jmenuje?''
Tahle otázka ho očividně zaskočila, protože se zastavil a podrbal se ve vlasech.
,,Vlastně, vlastně ne.'' odpověděl mi po chvíli, krátké, ale zdála se být dlouhá jako celý věk.
Tak jsme pokračovali dál po cestě, došli jsme až k široké cestě, na níž se proháněli sudy s koly.
velmi jsme se divili, když nám jeden sud zastavil. Z jeho okénka vykoukla paní, která řekla: ,,Nechcete svézt?''
Můj otec se podíval za sebe, pak na mne a pak na paní. ,,Ano.'' řekl nakonec.
Sedli jsme do sudu a jeli jsme.
jeli jsme příšerně dlouhou dobu. Otec chvíli zpíval, paní ho napjatě poslouchala a málem jsme vjeli do příkopu. Potom spal, paní ho pozorovala. Pak se česal, paní mu totiž půjčila hřeben. A pak se pořád vrtěl, protože mu zdřevěněla noha.
byla to velmi rušná cesta, a také velmi dlouhá.
,,Kam vlastně jedeme?'' zeptal jsem se.
,,Vysadím vás u moře, snad se váš otec uklidní.'' pravila a znovu se na něj podívala.
,,No to-'' ale už jsem nestačit tu větu doříci, protože jsme zastavili a paní nás vyhodila ze sudu.
,,Legolasi, já mám žízeň.'' řekl otec, když jsme zůstali na pospas teplu. Bylo příšerné teplo...
,,Já také, otče. Ale více by mne zajímalo, kde jsme.'' přemýšlel jsem nahlas.
,,Poslední možnost odjet na plavbu lodí! Nechtěli byste?'' zeptal se nás najednou vyskoký mladík v pruhovaném tričku.
,,Vždy jsem chtěl jet lodí!'' vykřikl můj drahý otec.
Když jsme se posadili na židle, tak otec řekl: ,,Slečna je určitě v nebezpečí! Podívej!'' řekl a ukázal mi list papíru. Bylo na něm Elfskou řečí napsáno, aby si král dal pozor, že do země, kde žijeme, přišla obří stvůra. Ta, která zdevastuje v okamžiku celý palác.
,,Slečna...'' vydechl Thranduil.
Loď vyplula.
,,Teď nemůžeme nikam jet! Teď musíme v první řadě zachránit naši úžasnou hostitelku, slečnu, jejíž jméno neznáme, ale víme, že je v nebezpečí! Chápeš to synu můj?'' vychrlil na mne v zápalu můj otec.
Já se rozhlédl kolem sebe, uviděl jsem postarší babku, jak na nás udiveně kouká a řekl jsem: ,,Ale co teď chceš dělat? To chceš jako skočit z lodi? A mimochodem, támhle ta babka nás poslouchá, tak potišeji.'' řekl jsem mu na to.
,,Hmm...Áá! To je nápad! Skočíme z lodi!'' skoro vykřikl otec a všichni účastníci plavby se na nás podívali. Jestě, že jsme mluvili Elfí řečí.
,,A bude to vypadat, jako, že jsme se utopili.'' dodal potichu.
,,Myslíš to vážně, tati? Tak šlo by to, ale je to dost riskantní.'' řekl jsem mu na to já, nepříliš důvěřivě.
,,Vždyť vchod do našeho světa v moři je nejlépe nacházitelný. A navíc je jich tam více. Takže, já si myslím, že to nebude žádný problém, Legolasi.''
Podíval jsem se na vodu, pak na otce a pravil jsem: ,,Budiž, platí.'' Načež jsme se sebrali a šli jsme na záď lodi, aby nás vidělo co nejméně lidí.
Stáli jsme tam na kraji lodi, dole pod námi se houpala voda a já měl obavy...
,,Jdeme na to synu... Za naši hostitelku.'' pravil můj otec, král Elfů, pokřižoval se a skočil, držel mne za ruku, a tak jsem letěl s ním.
Let do té temné hlubiny byl nepříjemný...
Padli jsme do studené vody a rychle plavali ke dnu.
Otec už byl u dna, je pravda, že můj otec neumí skákat, neumí moc dobře běhat, ale co umít...Plavání! To umí mnohem lépe než já.
Pomohl mi tedy až ke dnu.
Když jsem pod vodou otevřel oči, uviděl jsem oslnivou záři.
To už otec odtahoval veliký kámen, pod nímž byl vchod k nám!
Chytl mne za ruku a táhl mne dovnitř. Myslel jsem, že se utopím. Všude kolem mne se rozhostilo černo, voda ještě více zchladla a já začal upadat do mdlob...
A pak jsem vážně omdlel...
,,Legolasi! No hurá!'' vykřikl můj otec, když jsem pomalu otevřel oči. Král Elfů se skláněl nade mnou a usmíval se.
,,Otče..'' řekl jsem.
,,Musíme hned jít. Zaprvé, slečna je možná ve smrtelném nebezpečí. Za druhé, stvůra z neznámých končin může být blízko. A za třetí-'' ,,Tati! neřečni, musíme rychle jít!'' přerušil jsem jeho rozímání, o tom co vše nám hrozí.
vyšli jsme ze skály. V té skále je jezírko, které je spojeno s lidským světem, vodou...
,,Mám o ni strach...'' pravil jsem. Než jsme ale mohli přemýšlet, kde by mohla naše drahá hostitelka být, spustila se vichřice...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sisík Krysík Sisík Krysík | Web | 29. března 2014 v 22:12 | Reagovat

Povedené :-)

2 Katerííína Katerííína | Web | 30. března 2014 v 12:51 | Reagovat

děkuju moc ;) [1]:

3 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 31. března 2014 v 15:54 | Reagovat

Povedená kapitola :)

4 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | Web | 31. března 2014 v 18:10 | Reagovat

[3]:děkuju moc ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama