Beznadějně jsme seděli v tom temném ,,vězení''. Měli jsme hlad a byli unavení. Po chvíli jsme únavou usnuli... Probudila jsem se uprostřed noci. Bylo půl jedné, věděla jsem to, vzala jsem si ten dentotiž hodinky. Ale vraťme se k tomu, proč jsem se vzbudila. Slyšela jsem podivné zvuky. Jako by někdo šel po schodech dolů za námi. Thranduil spal, trochu pochrupoval, ale vypadal hrozně roztomile. Chvíli jsem ho pozorovala. V tom ale zvuky zesílily! A otevřely se dveře místnosti, v níž jsme byli zavření...
Napjatě jsem sledovala, co bude dál... Za dveřmi se objevil...LEGOLAS!
Vykulila jsem oči. Byla jsem šíleně překvapená. ,,Eee... To jste vy! Váš otec tu spí." vypustila jsem ze sebe a ukázala na Thranduila. Legolas se na něj podíval, zamračil se a povídá: ,,No tati! Všichni šílí, kde jsi a ty si tu spíš!'' Thranduil otevřel oči. ,,Co se děje? Hoří?" zamumlal rozespale Thranduil a posadil se. Měl přeležené vlasy na pravé straně, takže mu na jedné straně vlasy ,,trčely nahoru". ,,Vypadáš hrozně." řekl Legolas. ,,Ani ne.'' zamumlala jsem tiše. Thranduil si líně prohrábl vlasy a řekl: ,,Legolasi, synu...neřečni a dostaň nás odsud.'' a při tom se zahleděl na Legolasův pásek... ,,Máš na pásku černé ženské vlasy.'' Legolas se podíval a rychle vlas vytáhl. Já to jen užasle pozorovala. Nechápala jsem, jak to Thranduil může poznat, vždyť já ani ten vlas neviděla.
Zatím co se Legolas s Thranduil dohadovali o tom vlasu, mně došlo, že musíme zmizet, jinak nás najdou a...
,,Pánové! Nerada vás ruším, ale musíme odsud, protože tu někde jsou naši únosci.'' řekla jsem významně (až jsem se divila, jak dobře to znělo). ,,Máte pravdu, tati nech toho a pojď." pravil Legolas a odešli jsme. Vyšli jsme ven. Byla noc, měsíc svítilna obloze a všude bylo ticho. Přemýšlela jsem jak nás Legolas našel. Dospěla jsem k závěru, že elfové jsou prostě schopní všeho...
,,Mimochodem, tati, co to máš na sobě?" zeptal se Legolas, když jsem zrovna studovala, jak se mi dostal na triko Thranduilův vlas... ,,To je vypůjčené, no vidíš, já to musím jít vrátit!'' vykřikl Thranduil, až jsem málem zakopla.
A tak jsme zamířili ke mně domů. Cestou jsem zaregistrovala něco velmi podivného... ,,Hele, všimli jste si také, že nás celou cestu sleduje nějaká holka!'' řekla jsem a podívala se za nás. ,,To je Katlin, moje společnice pro hledání tebe tati.'' pravil Legolas. ,,Tak už to chápu. To s tím vlasem.'' řekl mu na to Thranduil. Ale to už jsme byli u mne doma. Nakonec se v obýváku na našem gauči sesedlo více ldí, než bych očekávala. Thranduil, Legolas a jeho společnice, dívka Katlin. Dostali brusinkový čaj a Thranduil se zatím převlékl. Všichni jsme byli unaveni, a tak jsem mé čtyři společníky uložila do čtyř postelí. Následovala klidná noc. Klidná byla až do šesti ráno, když mne probudil obrovský pšíkanec! A za chvíli zase! Byl to Thranduil...
Vlasy!
Dobrý. Tak se vás tam nakonec sešlo jako v hobití noře.