Zásah

20. března 2014 v 16:12 | Thrandy |  My diary
Po usilovném hledání jsem našel zajímavou čepici, s výběžkem dopředu. Posadil jsem si ji na hlavu výběžkem dozadu... Zdálo se mi to lepší. Dále jsem našel v tajemné krabičce dvě obrovské černé oči, které jsem si nasadil na nos a... držely! Ještě jsem popadl obrovskou bílou plachtu, kterou jsem si přes sebe přehodil a vyrazil jsem.
,,Legolasi! Tak já jdu.'' zvolal jsem ještě na syna. Ten jenom něco zaklel.
Vyšel jsem tou cestou, kudy jsme šli se slečnou. Jenže jsem zabloudil a došel jsem na velký plácek s věží.
,,Nádherná věž! Saruman má takovou tmavou, tahle je krásně bílá. Ale menší." řekl jsem si a pohotově jsem vyrazil k věži.
,,Á, otevřené dveře! Podívám se tam, kdyžtak mne někdo vyhodí..''
Šel jsem ke dveřím, ale najednou jsem si všiml, že tam nahoře na věži na kraji zábradlí stojí nějaká postava a vypadalo to, že chce skočit!
Sebral jsem se a jako blesk jsem vyběhl ty schody (až jsem byl překvapen jak to jde.). Venku bylo hrozné teplo, když jsem doběhl nahoru byl jsem uplně vyřízen! Slunce pálilo a já ani pomalu neviděl, kde je ta osoba. ,,Snad už neskočila!'' zděsil jsem se.
Ale pak jsem ji uviděl stát vedle na zábradlí.
Jakmile mne uviděla, napřáhla se a... skočila!
,,Né!'' vykřikl jsem hystericky. Vyskočil jsem za ní.
Na poslední chvíli jsem ji chytil za konec oděvu!
Jenže jsem padal s ní... Ale protože mám dlouhé ruce, chytil jsem se na poslední chvíli, kdy jsem si muslel, že už je vše ztraceno, konce zábradlí!
Teď jsme tam viseli oba... Já se stále urputně držel zábradlí. Ale bylo nesnesitelné teplo a začaly se mi potit ruce... Už jsem se pouštěl, když mne někdo chytil za ruku!
A vytáhl mne i s tou osobou, která jsem zjistil, že je dívka, nahoru.
,,Tati!'' vykřikla dívka a skočila tomu podivnému muži do náruče. Já tam jen stál a studoval jsem toho muže... Na sobě měl černý oblek, černý spodek, černý svršek... A na hlavě podivou černou čepičku. Přišla mi legrační. Na tom obleku jsem si něčeho všiml... nápisu : ,,POLICIE'' ,,Co to může být?'' řekl jsem si v duchu.
,,Děkuji vám. Zachránila jste mou dceru!'' vykřikl po chvíli muž a divoce mne objal! Já jen vykulil oči a následovně jsem ho trochu poplácal po zádech.
,,Víte, já jsem muž.'' pravil jsem osobitě.
Muž se tozesmál hlasitým až nepříjemným smíchem. ,,Pardon,'' řekl po chvíli ustavičného smíchu. ,,Vypadáte na ženu...no ale velice vám děkuju! Kdybyste něco potřeboval...''
,,To bych tedy potřeboval! Pomůžete mi se synem?'' odpověděl jsem nadšeně.
,,Máte dobré brýle... A co se stalo vašemu synovi?'' řekl muž.
,,Brýle? No uvízl...pojďte se podívat.''
,,Ok, kde bydlíte?''
,,Tady kousek.'' řekl jsem.
Nakonec jsme všichni seděli v plechové krabici s kolami a jeli jsme na pomoc Legolasovi.
Vešel jsem s tím mužem do domu, došli jsme do pokoje, kde sténal můj drahý syn Legolas.
V pokoji bylo nesnesitelné teplo a slunce pálilo a svítilo nám do očí.
,,Tady je můj syn.'' řekl jsem a poklepal na postel.
Muž se na mne udiveně podíval, ukázal na postel a udiveným tónem pravil: ,,Tady?''
,,Ano. Spadl tam.'' řekl jsem. Divil jsem se, že se muž diví.
,,Poslyšte pane, kdo vlastně jste, přijdete mi nějaký podezřelý.'' pravil zvídavě muž. Velmi hrozivě se na mne díval. Bylo mi to až nepříjemné.
,,Takhle na se na mne prosím nedívejte. Já jsem uplně normální člověk.'' odpověděl jsem a kousal jsem do rtu. Věděl jsem, že vycítil, že nejsem z tohoto světa! Bože...
,,Vaše doklady.'' řekl muž, když si řádně prohlédl postel, v níž stále sténal můj ubohý Legolas.
,,Cože? Ááá, ano hned to bude.'' řekl jsem a šel jsem do vedlejší místnosti a začal jsem hledat můj šperk. Zjistil jsem, že ho mám na svých šatech. Vzal jsem ho a šel jsem mu ho ukázat.
,,Tady to máte. Bohužel víc pokladů zde nemám.''
Muž se na mne nasupěně podíval. ,,Nestačí to?'' zeptal jsem se nejistě.
,,Co jste mi to donesl? Chci vaše DOKLADY! D-O-K-L-A-D-Y!'' vykřikl na mne, až jsem se lekl a málem jsem upadl na podlahu.
,,Promiňte, já myslel, že chcete poklady.''
Věděl jsem, že teď už je to vážně špatné. Slečna mne zabije...
A tak jsem pohotově přiskočil k posteli, zvedl jsem ji a vytáhl jsem Legolase na denní svit.
A teď se zbavíme divného muže...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Morell Morell | Web | 21. března 2014 v 15:03 | Reagovat

Najednou to jde... stres umí být dobrá motivace. :-D

2 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | Web | 21. března 2014 v 19:38 | Reagovat

To je fakt :D

[1]:

3 Háro Háro | E-mail | Web | 20. října 2014 v 19:02 | Reagovat

Poklady-doklady :-)

4 Kateríína Kateríína | Web | 22. října 2014 v 17:19 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama