Já a táta

23. dubna 2014 v 19:45 | Caterine |  Stories

Odešli.. byli pryč..
,,Jsi doma,'' uslyšela jsem volat rodiče. ,,Jo! Jsem..'' odpověděla jsem jim.
Bylo to divné, byli pryč chvíli, ale já chtěla, aby se vrátili.
Rodiče mne hned sprdli za milion věcí, které jsem měla udělat, když byli pryč..
,,Cos tady dělala?'' zeptal se mne taťka, když vešel do ložnice.
Rychle jsem šla za ním. Postel, do které Legolas ,,zapadl'' byla otevřená a pochroumaná.
,,To nic.'' usmála jsem se a pomyslela jsem na prince Elfů..
,,Ségra, proč jsou na mojí posteli bílý vlasy? A jsou hrozně dlouhý!'' ptala se mne udiveně sestra.
,,Koupila jsem si paruku-blond. Ale v zápětí skončila v popelnici.'' řekla jsem to, co mne v tu chvíli napadlo. Ale neznělo to nejlépe.
Sestra na mne udělala již známý výraz překvapeného hrocha, mávla ocasem a byla pryč.
,,To jsou zajímavé historky, radši nechci vědět, co se tu dělo..'' uslyšela jsem linout se potichu z ložnice.
,,Nechtěj to vědět.'' pomyslela jsem si a usmála jsem se.
,,No nic, jdu se převléct.'' prohlásil táta. Já seděla na posteli, kolem mně lítal bzučivý komár a na zemi ležel medvěd.
Byl to přesně takový medvěd, kterého jsem dala Thranduilovi. Akorát to byl sestry plyšák. Byli dva.
Ležel tam na zemi a při každém pohledu na něj jsem si na oba ty moje Elfíky vzpomněla.
,,Kde mám tepláky?'' vyrušilo mne z vzpomínání.
,,O my Got! Tepláky!'' vyděsila jsem se.
Tepláky má Thranduil a táta je chce! Co teď? Co mu řeknu?
Táta přišel do mého pokoje a ještě jednou mi tu otázku položil.
Já na něj udělala pohled vyděšeného kačera a pravila jsem: ,,O tvých teplákách, milý otče, nemám ani tucha.''
,,Vážně? No dobře.'' řekl mi na to táta a se zdviženým ukazováčkem odkráčel k lednici.
Bylo mi jasné, že bez NICH už dlouho nevydržím.
Zoufala jsem vyběhla z domu. Upalovala jsem k lesu. Cestou mi proběhlo hlavou asi deset kvadri milionů myšlenek a stále se mi to zdálo málo.
Trošku foukal vítr a neřekla bych, že bylo teplo. Spíš chladno a zem byla plná pampelišek.
Doběhla jsem ke kamenům. Ty kameny byly stále stejné.
Ještě jsem cítila, že tam ještě nedávno oba Elfíci stáli.
Vše tomu nasvědčovalo. Vše...
Chtěla jsem vlézt dovnitř, ale ouha! Žádná chodba tam nebyla! Vůbec nic!
Polekala jsem se.
,,Přece se mi to vše nezdálo? To není možné!'' skoro jsem křičela zoufalstvím! Bylo to příšerné.
,,Co budu dělat? Musím je vidět.'' naříkala jsem a sedla jsem si na jeden balvan.
Začal foukat studený vítr. Věděla jsem, že mne rodiče asi budou hledat. Ale bylo mi to jedno, hodlala jsem tam zůstat klidně celou noc!
Tak jsem tam seděla a brečela.
Jedna má slza ukápla na kámen...
Kámen zmodral! Kámen se zmenšoval! bylo to udivující! Vykřikla jsem a seskočila jsem z kamenu dolů.

,,Co se to děje? Začínám pochybovat o existenci nadpřirozena. Vlastně už od první chvíle, co jsem poprvé Thranduila spatřila.'' míhalo se mi hlavou při přítomnosti nezvykle podivuhodného jevu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beat Beat | Web | 23. dubna 2014 v 20:31 | Reagovat

Super! Tohle by mě nikdy nenapadlo :D Vypadá to zajímvě, těším se na pokráčko :))

2 Katerííína Katerííína | 24. dubna 2014 v 13:59 | Reagovat

Dík! ;) [1]:

3 Morell Morell | Web | 25. dubna 2014 v 7:46 | Reagovat

Pěkně to pokračuje. Jsem zvědavá, jak to bude dál.

4 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 25. dubna 2014 v 18:40 | Reagovat

[3]: Já taky! :)

5 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | Web | 26. dubna 2014 v 13:50 | Reagovat

Děkuju vám ;)

[3]:

[4]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama