Loučení

19. dubna 2014 v 10:24 | Caterine |  Stories
,,Půjdu vás doprovodit až domů.'' prohlásil Thranduil a podíval se na Legolase. Ten otevřel ústa a vykřikl: ,,Já také!''Já se pousmála a řekla: ,,Děkuji.''
,,Pane Bilbo, ještě jednou vám moc děkujeme- Máte to u nás!'' pravil Thranduil a já s Legolasem jsme přikývli.
,,Není za co.'' řekl Bilbo a usmál se.

Pak jsme tedy šli.
Kámen, který ukrývá vchod do mého světa byl blbízko. Zastavili jsme se u vchodu a Thranduil prohlásil: ,,Tak se mějte pěkně, snad se brzy uvidíme.'' Bilbo řekl, že také doufá.
,,My už se neuvidíme.'' řekla jsem mu já.
,,Tak hodně štěstí. Nashledanou.'' řekl Bilbo a chystal se na odchod.
Zamávali jsme mu a vstoupili jsme do tunelu...
Ještě jsem Bilba pozorovala, jak mizí. A pak zmizel úplně...
,,Sbohem, Středozemě.'' řekla jsem si v duchu a vydala se s oběma Elfy dlouhým tunelem domů.

Tunel, jakoby nekončil, ale na konec jsme přeci jen došli.
Vynořili jsme se v lese, který byl už jen kousek od mého domova.
,,Mám dojem, že támhle je ta láhev.'' pousmál se Legolas.
,,Jaká láhev, synu?'' zeptal se překvapeně Thranduil.
,,To je dlouhá historie.'' odpověděl Legolas a zašklebil se na otce za jeho zády. To mne rozesmálo.
,,Radši jdeme.'' řekla jsem.

Vylezli jsme z lesa, byla noc. Venku byla celkem zima. Ve Středozemi bylo mnohem tepleji.
Svítil měsíc. ,,Mám dojem, že je úplněk.'' prohlásila jsem a podívala se na oblohu. Byla černočerná a hvězdy na ní zářily jako světélka světlušek.
,,Jdeme s vámi až domů!'' vykřikl najednou Legolas.
,,Vážně?'' udivila jsem se.

Legolas náhle začaj ječet!
,,Bože můj! Co se děje?'' zeptala jsem se ho.
Legolas přestal ječet a pravil: ,,Něco mi vletělo do ucha!'' a začal se ohánět.
,,To byla určitě smrtonoska zákeřná. Teď určitě umřeš.'' řekl mu na to jeho otec a zatvářil se tajemně a smutně.
,,Ježiš! Thranduile, nedělejte si legraci.'' klidnila jsem je.
Málem se zase začali hašteřit... ,,Ti Elfové..To je hrozné, ani ten král nemá kousek rozumu.'' pomyslela jsem si.

Pomalu jsme se doplazili až k mému domu.
Odemkla jsem a vlezli jsme dovnitř.
vyběhla jsem do schodů a vletěla do svého pokoje. Ale oba Elfové mne následovali.
,,Tak se tady rozloučíme?'' zeptala jsem se.
,,Ano..'' hlesl tišše Thranduil.
Já se smutně na oba podívala a pravila jsem: ,,Tak už...Je konec... Konec naší skvělé výpravy.''
,,Pravda.. Škoda, právě se mi to začalo líbit.'' řekl Legolas.
,,Ale něco pro vás mám, aby jste na nás měla vzpomínku.'' dodal ještě a vytáhl z kapsy prsten s velkým modrým kamenem!
,,Legolasi! Vážně se ho hodláš vzdát?'' zeptal se Legolase Thranduil.
Legolas chvíli mlčel a pak řekl: ,,Nechce se mi, ale chci ho slečně dát.'' a pak mi ho podal.
,,Děkuji, ale to si od vás nemohu vzít.'' odpověděla jsem.
,,Prostě je váš. A je to pravý modrý diamant.'' nedal si říct legolas, prsten mi vnutil a dodal poznámku.
,,Moc děkuji.'' řekla jsem nakonec, protože jsem věděla, že mi ho stejně vnutí...

Potom jsme se všichni objali a Thranduil pronesl: ,,Budete nám chybět, ale vždy na vás budeme vzpomínat. Vždy budeme myslel, jak jste se vydala na nebezpečnou výpravu jen proto, aby jste mi přinesla lék, který jsem nakonec nepotřeboval...'' byla to úžasná objímací atmosféra. venku byla tma, pouze na nás svítilo světlo v mém pokoji a kolem mého ucha si to svištěla malá můra.
Legolas se nadechl a dodal: ,,A vždy budeme vzpomínat, jak jste nás vzala k sobě domů, pohostila nás a byla jste k nám nejvíc milá! A můj otec by vám teď chtěl něco říct..''
Poté jsme se přestali objímat a Thranduil sáhl do svého pláště.
Vytáhl balíček... Zamrazilo mne...
,,To jsou ty šaty, musím říci, že jsem si na ty pakny zvykl. jsou roztomilé. Vlastně se mi ani nechce vám to vracet.'' zasmál se.
,,Jsou to pandy, a víte vy co? Nechte si to. Já to tátovi nějak vysvětlím.'' řekla jsem mu na to já.
,,Moc děkuju!'' vykřikl Thranduil a skočil mi do náruče. Samozřejmě jsme oba okamžitě spadli a Legolas se začal smát!
Ale potom už přišlo to pravé loučení. Smrkání a neustálé popotahování a vzlykání...

Nemohli jsme se rozloučit, prostě to nešlo, stále jsme načínali nové a nové proslovy. Thranduil mne podaroval.
,,O můj bože! To je pro mne?'' ptala jsem se překvapeně, když mi podal balíček.
,,Ano. Ale rozbalte ho až budeme pryč. Ještě byste to chtěla vrátit.'' prohlásil na to král Elfů...
Na to jsem popadla svého nejoblíbenějšího plašáka-plyšového medvíska jménem Josefína (Pepička) a dala jsem ho Thranduilovi se slovy: ,,Pro vás oba! na památku ode mne. A žádné vracení!'' řekla jsem jim.
Legolas se málem rozbrečel, jao malé dítě.
,,Medvídek! ten je ale roztomilý! Já nikdy žádného neměl! Budu s ním spát! Děkuji!'' zakřičel na mne a málem mne začal dusit tím pevným objetím!
Bylo to kouzelné..Kouzelná atmosféra!
Strávili bychom tam asi dalších 300 let, Kdyby legolas náhle neřekl:
,,Moment!'' podíval se na nás vyděšeným pohledem... ,,Přeci přijeli ti vaši rodičové!''
V tu chvíli zafoukal od okna studený vírt a praska žárovka!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 19. dubna 2014 v 21:06 | Reagovat

Ha, vtedy aj táto maličkosť a dala som ju na blog, ešte som netušila že asi o rok a pól budem v skutočnej TV - TV Markíza, ešte len čakám, kedy zverejnia reportáž o výstavke a predaji mojich výrobkov na dobročinné účely, čo som mala v škole, však potom pridám záznam, ak to bude odvysielané, ale dík. (odpoveď ku komentu)

2 Iva* Iva* | E-mail | Web | 20. dubna 2014 v 10:23 | Reagovat

Á, tak veľká fanúšička Pána prsteňov? Popravde, tu knížku som nikdy nedočítala :-D To ale neznamená, že ten príbeh nemám rada -ano, zväčša filmy:)

V prvom rade, teda ďakujem za komentáre, nečakala by som, že sa ešte niekedy na môj blog vrátiš...alebo, že dáš o sebe vedieť. Ďakujem teda.
Nuž a pár slov k príbehu - očividne som ako vždy čítala poslednú časť. Ano, to ja tak viem, čítať príbeh od konca :-D
Miestami sa mi ten príbeh (resp.táto časť) páčil. Páčili sa mi aj tie neskonale stručné opisy prostredia. Ale ako vravím, bolo to dobré, pôsobilo to takým možno denníčkovským dojmom. Chápeš, vtedy sa veľmi na detaily nezameriavaš.
A to loučení, tak ano, ano, dojemné, ale zbytočne natiahnuté. Na druhej strane, poznám aj zo života, aké ťažké je lúčenie s niekým koho máš ráda aj keď sa vidíte na druhý deň, čo potom, keby sme sa nemali už nikdy viacej vidieť....ou ???  :D
Ešte, neviem si veľmi predstaviť Legolasa, ako vraví to, čo vraví v tvojom príbehu, pôsobí tam tak detsky, teda presný opak toho ako na mňa pôsobil v tých filmoch. Ale aj tak to bolo zlaté:)
Rozdone píš ďalej a ďalej, a tým sa ešte zlepšíš, rada sem zavítam znovu :-)

3 Katerííína Katerííína | Web | 20. dubna 2014 v 10:37 | Reagovat

Jo, gratuluji ;) [1]:

4 Katerííína Katerííína | Web | 20. dubna 2014 v 10:38 | Reagovat

Děkuju ti moc za tvůj názor! ;) Jsem ráda, že se ti mé příběhy líbí. ;) [2]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama