Nápad

28. dubna 2014 v 15:31 | Caterine
Právě jsem přišla domů z kroužku a jsem uplně mokrá! :P :D
Tady máte další díl: ;)


Náš návrat do Temného Hvozdu byl překvapivě rychlý. Celou cestu jsme nepromluvili. Legolas kousek cesty kopal před sebou kamen, který byl žluté barvy.

V paláci už na nás čekala Tauriel.
,,Vaše Výsosti, kde jste byli? Všichni Vás tu jako pomatení hledáme a Vy jste pryč. " vychrlila na nás Tauriel a divně se na nás dívala.
Já se podíval na svého mladého a nadějného syna a prince Legolase. A pravil jsem: ,,My se byli projít. " zalhal jsem. Věděl jsem, že to nebylo originální a že jsem si s tím vůbec nelámal hlavu. Ale bylo mi to v tu chvíli úplně jedno... Jediné, co mne zajímalo, bylo to, zda ještě někdy v životě uvidím slečnu Katerinu, která se mi zdála, že bez ní asi nepřežiji.

Pak jsem se sebral a odkráčel jsem do své komnaty.
V mé komnatě bylo nezvykle temno. Okna byla otevřena dokořán a z venku šlo pukání a praskání větví, do kterých bil vítr. A to chladno, chladno jako v nějakém Ledovém království...
Cítil jsem, že mi ,,něco" chybí... A to ,,něco'' byla slečna, naše skvělá hostitelka Katerina.

,,Už to mám! '' vykřikl jsem najednou do toho ticha a větru.
Zvedl jsem se a šel za Legolasem.

Legolas byl ve spíži! Cpal se jablky...
,,Synu, jablky se nic nevyřeší. Ale lahodným vínem ano!" řekl jsem bezmyšlenkovitě.
Hned mi došlo, že to byla pitomost a pravil jsem: ,,Tak jsem to zrovna nemyslel. Poslyš, dostal jsem skvělý nápad! " řekl jsem.
,,Sem s ním!" vyhrkl Legolas a přestal si cpát do úst jablka.
Přistoupil jsem k němu a vše jsem mu do podrobna vysvětlil.

Když si to můj drahý syn vyslechl, zareagoval takto: ,,Jde o to, jestli bude chtít!''
Má odpověď zněla: ,,Doufám, že ano. Ale dost řečí, abychom to zjistili, musíme se za ní vydat.''

Vyšli jsme z paláce ven a opět foukal ten hnusně studený vítr...
,,Děkujeme, milý větře. Vždy, když někam jdeme, musíš foukat.'' zakvílel Legolas.
,,To víš synku, Vítr je moc zákeřný tvor. Zákeřný jako Saruman...'' řekl jsem mu na to.

,,Říkal tu někdo ,Saruman'?'' ozvalo se náhle za námi, z druhého konce mostu.
V rychlosti jsem se otočil! Vyděsil jsem se, kdo to ,,zase'' je!
,,O můj bože!'' vykřikl Legolas. ,,Frodo! Co tu děláš?'' a vrhl se k němu.
Ano, byl to Frodo. Malý hobit z Kraje...

,,Helemese, koho to tu máme? Víte, že jsme už stačili potkat Vašeho strýčka-pana Bilba!'' zvolal jsem první větu, která mi doslova vyšplhala na můj královský jazyk.
,,Ať jedete kamkoli, jdu s vámi!'' prohlásil Frodo pohotově.

Jakmile jsem spatřil první černou veverku, řekl jsem: ,,Dobrá, jdeme!'' a opravdu jsme šli.

Než jsme dorazili ke vchodu do světa lidí, stačily se vystřídat snad všechny druhy počasí, které Gandalf zná... A Frodo nám podal asi dva a půl milionu otázek ohledně toho, co jsme v poslední době prožili se slečnou.

V tunelu bylo vážně chladno...
Frodo klepal kosu. Ale my dva-stateční Elfíci- jsme si na to chladno už zvykli.

Naše vynoření v lidském světě vyvolalo nadšení nejen v malém statečném hobitkovi, ale i v nás! Protože jsme věděli, že blízko odtud je naše slečna!
Už jsem se těšil, ale také jsem se bál...
Bál jsem se toho, že slečna Katerína nebude moci na naši nabídku přistoupit...
A do toho se mi začal párat můj královský oděv!

,,Thranduile!'' uslyšel jsem najednou v dáli!
Otočil jsem se, podíval jsem se k lesu. odkud to šlo, a spatřil jsem...

Katerinu...
Ten pocit štestí, který mne zaplavil, byl nepopsatený...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kai Kai | E-mail | Web | 28. dubna 2014 v 18:11 | Reagovat

Legolas byl ve spíži, cpal se jablky xDDD Ta věta mě málem zabila :D představila jsem si chibi Legolase s urputným výrazem, jak do sebe cpe obouma rukama jablka s rychlostí světla XDD Prostě tak mega cute, až to nejde :D

2 Katerííína Katerííína | Web | 29. dubna 2014 v 13:18 | Reagovat

Jablíčka :D No jo Legolas :D [1]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama