Slaňování

21. dubna 2014 v 11:24 | Legolas |  My diary

Dole bouchly dveře!
,,Rodiče!'' vydechla slečna a začala panikařit!
,,Co budeme dělat?'' vřískal můj ctěný otec. Já tam jen tak stál a snažil jsem si zachovat chladnou hlavu. Bohužel, má hlavu už zdaleka nebyla chladná, naopak- celkem hicovala.

Po chvíli panikaření Katerina řekla: ,,Musíte oknem.''
Král na ni vykulil oči, jako podnapilý voják a pravil: ,,To myslíte vážně?'' a škytl.
,,Ano, ano to myslím vážně. Musíte okamžitě pryč. Nesmějí vás tu najít.'' vysvětlila nám slečna.
Thranduil chytl rapla, ale já ho uklidnil.

Slečna někam zmizela. ,,O můj bože! Opustila nás! Jsme sami v domě plném nebezpečných vynálezů!'' vykřikl můj otec.
,,Otče, uklidni se. Bude to v pořádku.'' snažil jsem se ho uklidnit.
,,Mám lano!'' ozvalo se za námi.
Stála tam Katerína, byla rozcuchaná a udýchaná. Ale v ruce něco měla. Ano, byl to provaz a pekelně dlouhý. Asi jako výška Sauronovy věže.
Přistoupil jsem k ní, vzal jí provaz z ruky a zeptal jsem se: ,,Máme slanit?'' vzápětí jsem se otočil na otce a pravil jsem: ,,Zvládneš to?''
Thranduil na mne udělal psí oči. ,,Já nevím!'' zakvílel pak.
,,Musí to zvládnout, jinak ho tu objeví mí rodiče!'' skoro zakřičela Katerina.
,,Dobrá, Legolasi, synu, já to zvládnu! Snad.'' odpověděl Thranduil-můj otec.
Chtěl jsem se ho na to ještě jednou opýtat, ale uslyšel jsem zvuky ze zdola. Tak jsme rychle šli na to!

Obmotali jsme otci kolem těla to lano.
Bylo na něm vidět, že má trochu strach. Ale Katerína ho uklidňovala konejšivými řečmi.
Až se můj otec vzmužil a vylezl na okno!
Vítr foukal a nebyl zrovna teplý. A zdálo se, že začíná pršet..
Thranduil se ale vzchopil. ,,Nejsem žádný srab! Jsem král a král musí být statečný!'' vykřikl.
Pak se podíval na nás oba a ...
Skočil!

Rychle jsme přistoupili k oknu, abychom se podívali, jak je na tom.
A kupodivu..Zvládl to! Stál tam na zemi a jen se otřepal.
,,Jsem v pořádku! Legolasi, teď ty!''
Tak jsem skočil za ním. Neměl jsem s tím absolutně žádný problém.
Za chvíli jsme už stáli dole pod oknem.

Katerina koukala z okna, začalo pršet!
Nechtělo se mi odcházet, dlouho jsme tam stáli. Ale najednou Katerína houkla: ,,Rodiče! Musím jít! Sbohem.'' a poslala nám pusu.
Pak už ale (nejspíš navždy) zmizela...

Byli jsme smutní a tišše jsme se odebírali k lesu. Pršelo a my měli z toho všeho takovou divnou náladu.
Rozloučili jsme se s lidským světem a vlezli do díry.
Tunelem jsme se vraceli domů.

Všude jsme slyšeli slečnin hlas. Všude byl...

Byli jsme od ní teprve 10 minut a už se nám neskutečně stýskalo...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 21. dubna 2014 v 13:18 | Reagovat

Píšeš hezky :) Rozesmála mě věta: král na ni vykulil oči jako podnapilý voják :D.
Konec je smutný... Snad se ti tři ještě někdy uvidí :(

2 Katerííína Katerííína | Web | 21. dubna 2014 v 15:49 | Reagovat

Děkuji ti. ;) Sama ještě nevím, zda se ještě uvidí. :) [1]:

3 Únorová Únorová | Web | 22. dubna 2014 v 17:14 | Reagovat

Oh, čumím! Skvělé propojování vět! Přečetla jsem to jedním dechem!

4 Katerííína Katerííína | 22. dubna 2014 v 17:32 | Reagovat

Díky moc ;) [3]:

5 Terezka Terezka | E-mail | Web | 23. dubna 2014 v 14:48 | Reagovat

Pěkné. :-O

6 Katerííína Katerííína | 23. dubna 2014 v 19:14 | Reagovat

Dík ;) [5]:

7 CherryPie CherryPie | E-mail | Web | 1. ledna 2015 v 8:39 | Reagovat

Ňuuu,ten konec byl rozstomilý :) jasně že je škoda že se rozlpučili
A píšeš fakt výbirné příběhy :D
Včery jsem napsala jednu kapitolku mého prvního Ff a mooooc bych byla vděčná za názor :)

8 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 1. ledna 2015 v 10:10 | Reagovat

[7]: Děkuju moc. :)
Určitě zavítám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama