Překvapení, jaké jsme nečekali

16. dubna 2014 v 14:02 | Caterine |  Stories
,,Uviděl jsem Tauriel a dostal jsem strašnou chuť na jablko. Tak jsem šel do spíže a nacpal se jimy...'' vysvětlil mi Legolas.
,,Vážně?'' zeptala jsem se ho.
,,Víte, já-'' začal Legolas, ale svou větu už nedokončil, protože se rozbrečel a utekl odtamtud.
,,No co to? Ti Elfové jsou nějací divní..'' pomyslela jsem si.

,,Slečno! Slečno Kateríno!'' uslyšela jsem náhle.
Otočila jsem se a za mnou stál Thranduil.
,,Musíme vyrazit odvést vás domů.'' pravil a smutně se na mne podíval.
,,Já vím, musím..'' řekla jsem na to já.
Thranduil se přestal mračit, rozhlédl se a zeptal se: ,,Neviděla jste Legolase?''
Já se podívala vedle a řekla jsem: ,,Ne.''
,,Půjde s námi vás odvést.. A ještě půjde pár strážných.'' dořekl mi Thranduil, pak se otočil na podpatku a odcházel. Ale najednou se ještě zastavil..
,,Víte, zvykl jsem si na vás. Budete mi chybět.'' řekl a viděla jsem, že se mu do očí derou slzy.
,,Vy mně také i Legolas.'' odpověděla jsem a usmála jsem se.
A pak už odešel...
V tu chvíli jsem byla nějak mimo.

Probrala jsem se až, když jsem stála u brány Elfího paláce. Vedle mne stál princ Legolas, měl rudé oči...
Následovně přišel Thranduil s pěti strážnými.
,,Odcházíme.'' pravil Thranduil a podíval se na mne. Já se kousla do rtů a vyšli jsme před palác.
Před námi se klikatila dlouhá ceta-Elfí stezka Temným Hvozdem...
,,Naše cesta nás očekává.'' pravil Thranduil a vyšli jsme.
Legolas vypadal velmi divně a Thranduil o nic moc lépe.
Šli jsme po cestě, která se klikatila mezi stromy s pavučinami, vítr chvíli foukal, chvíli ne.
Byla to divná atmosféra...
Když jsme vyšli z Temného Hvozdu, šli jsme dlouho po cestě kolem obří louky, jakživa jsem tak velkou louku neviděla. Bylo to úžasné!
Celou cestu jsme šli mlčky, Legolas stále smrkal. Thranduil nic neříkal, nic nedělal, jen šel celou dobu se svěšenou hlavou.
Ta cesta se mi zdála nekonečná, šli jsme kolem lesa, kolem polí, kolem obřího jezra, které bylo do růžova. Vše mne fascinovalo, ale byla jsem smutná. Za chvíli jsem se totiž měla rozloučit s princem Elfů-Legolasem a králem Elfů-vzenešeným Thranduilem...
Strážci se stále rozhlíželi kolem a dávali bedlivý pozor.
Naštěstí jsme cestou nikoho a nic nebezpečného nepotkali. Jen nám jednou přeběhl přes cestu jelen a jednou liška. Žádní tvorové tam nikde nebyli...
Byli jsme na cestě druhý den, Legolas za celou cestu nic nesnědl, já a Thranduil jsme si dali kousek lembasu.

K večeru druhého dne jsme dorazili k lesu, byl mnohem temnější než všechny lesy, které jsem tam viděla.
Thranduil se zastavil, odkašlal si a pravil: ,,Jsme tu...V tomto lese je vchod do liského světa.''
Legolas zabořil hlavu do rukávu. Já skoro také.
,,Panebože!'' vykřikla jsem a vrhla jsem se Thranduilovi kolem krku. ,,Můj bože...Bude se mi stašně moc stýskat!'' řekla jsem plačtivě.
,,To nám také.'' odpověděl Thranduil.
Najednou sebou ale trhl.
,,Co se děje?'' zeptala jsem se a podívala se mu do očí.
,,Grau!'' ozvalo se z dáli lesa!
,,O můj bože!'' vykřikla jsem a vytrhla se Thranduilovi z objetí.
Vzápětí se mezi stromy objevila obrovská příšera! Já jí poznala, to byla ta co na mne už jednou zaútočila!
Thranduil zařval! Příšera se vrhla přímo na něj!
Už na něj otevřela tlamu...Už byla u něj.
Věděla jsem, že tohle bude jeho konec! začala jsem brečet! A vřískala jsem jako šílená. Přiběhl ke mně Legolas a stáhl mne do křoví.
,,Pane bože!'' ječela jsem! A pak jsem zavřela oči.
Mé oči byly zavřené...

Když jsem je opět otevřela, nechtěla jsem se tam podívat. Ale podívala jsem se tam. A má ústa se sama od sebe otevřela dokořán!

Příšera tam ležela na zemi těsně před Thranduilem, který tam seděl na bobku a hlavu měl přikrytou rukama! Příšera byla mrtvá!
,,O můj bože!'' vykřikla jsem a vyběhla jsem k Thranduilovi.
Než jsem tam doběhla, uslyšela jsem od příšery jakési zvuky...
Zastavila jsem se a podívala se na ni...

Z poza její hlavy se začalo něco vynořovat...
nejdříve vlasy, byly trochu do kudrnata... A pak se vynořila celá hlava i s obličejem...
V tu chvíli jsem začala vřískat radostí! ječela jsem, Legolas vylezl z křoví, aby se podíval co se děje.
,,Bilbo Pytlík!'' vydechl.
,,Bilbo?'' zeptal se Thranduil a podíval se jasněji.
,,Ano, jsem to já. Bilbo Pytlík z Kraje!'' vykřikl ten, kdo se vynořil z poza příšery.
,,Jak jste to udělal?'' vykřikla jsem radostí.
A tak nám Bilbo povyprávěl, jak zabil příšeru, která málem zabila Thranduila.
V průběhu vyprávění Thranduil skočil Bilbovi kolem krku!
Musela jsem se začít smát. A strážci, místo aby chránili krále, utekli jako malí zbabělci.
Bylo to vše úžasné.
Náš drahý hobit Bilbo! Začali jsme zpívat na jeho počest i Legolas, který se ještě do nedávna tvářil divně. Už byl také O.K.

Jenže jsme to museli rozpustit, já musela domů...

Pokračování zase příště ;)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bílá Liška Bílá Liška | 16. dubna 2014 v 20:47 | Reagovat

Jé, Legolas se cpal jablíčky... :D

2 Katerííína Katerííína | Web | 17. dubna 2014 v 11:11 | Reagovat

Jojo :D [1]:

3 Ilía Ilía | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 13:25 | Reagovat

Tak to jsem se zas jednou nasmála. Když si představím, jak Legolas brečí a Thranduil skáče někomu kolem krku, tak mám chuť poprskat si monitor :DDD

4 Morell Morell | Web | 18. dubna 2014 v 18:17 | Reagovat

Krásný příběh, Legolas a jablíčka to bylo překvapení a ta příšera taky.

5 Katerííína Katerííína | Web | 19. dubna 2014 v 9:48 | Reagovat

Díky :D [3]:

6 Katerííína Katerííína | Web | 19. dubna 2014 v 9:49 | Reagovat

Děkuju moc ;) [4]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama