Voda...

4. dubna 2014 v 18:56 | Caterine |  Stories
,,Jak se jmenujete?''

Chvíli jsem stála u toho ztrouchnivělého pařezu, na hlavu mi sedl kolibřík. A zírala jsem s otevřenou pusou na ty dva elfy v bílých pláštích...
,,To je ta věc, která vás zajímá?'' zeptala jsem se překvapeně.
,,Ano prosím! Stále vám říkáme jen ,slečno' a ,naše hostitelko', a tak chceme vědět, jak se doopravdy jmenujete.'' pravil Thranduil.
Pousmála jsem se, pozorně se zadívala na Legolase (až mi uhnul pohledem) a pak jsem řekla: ,,Oká, jmenuji se Smaug.''
Thranduil vykulil oči (to jste měli vidět-vážně úsměvné!). ,,To myslíte vážně?'' zeptal se pak.
,,Apríl!'' vykřikla jsem a začala jsem se smát.
Thranduil chvíli ,,civěl'' na mé vlasy a pak pravil: ,,Apríl? Co to je?''
Málem jsem padla. ,,Oni neví, co je Apríl?'' pomyslela jsem si.
,,Když řeknu Apríl, myslím tím, že je to vtip! Žert! Nesmysl!'' vysvětlila jsem králi Elfů.
Bohužel náš předrahý král lesních Elfů-Thranduil kopl do šišky, která odletěla tři metry daleko a řekl: ,,Aha.''
V tu chvíli se Legolas rozesmál, takovým způsobem, že rozesmál i jednu veverku na stromě. Představte si- Veverka, na stromě sedící a louská oříšky. A když se princ Legolas začal smát, veverka upustila oříšek (spadl mi na hlavu) a spustila ,veverčí' smích! Takové tiché chichotání.. To ani nelze popsat, to musíte sami slyšet.
Pak už jsme konečně nechali povídání a vydali se na cestu. Na dalekou cestu, na cestu domů...
Thranduil ukázal na nedalekou pěšinu. A my jsme poslušně vykročili pravou nohou vpřed!
Neušli jsme ani jeden kilometr a Thranduil řekl: ,,Je mi hrozné teplo.''
Já se zastavila a povídám: ,,No tak si sundejte to prostěradlo. Maminka mne asi nepochválí, že jsem dopustila, aby naše prostřeradlo došlo až kamsi do Středozemě...''
Thranduil se pousmál a prostěradlo si sundal.
Legolas se začal příšerně nahlas smát! Já také vyprskla smíchy... Proč? No, proto, že Thranduil měl stále na sobě pandí tričko+tátovy vytahané domácí tepláky!
,,,,Otče, nechceš si to prostěradlo nechat? kdyby tě takhle někdo viděl..'' řekl Legolas, když se dosmál.
,,Ale Legolasi, ještě se nám upeče a nebude moci jít dál!'' řekla jsem já. ,,Však už s ním problémů bylo dost, ne?'' řekla jsem ještě Legolasovi, ale tiše, aby to náš král neslyšel. ,,Máte pravdu Katerino.''odpověděl Legolas.
Thranduil šel tedy dál v té ,skvělé róbě' a něco si pobrukoval.
Bylo kolem poledne a slunce neuvěřitelně pálilo. Kolem nebylo ani živáčka, což mne udivilo. Vítr také nefoukal, jen slunko pálilo jako oheň.
Velmi krátce jsem dostala žízeň, ale hroznou!
,,Hej, vy dva milí Elfové!'' vykřikla jsem.
Thranduil se zastavil. ,,To voláte nás?'' zeptal se Legolas.
Thranduil se podíval na Legolase a pravil: ,,Můj drahý synu, vidíš tu snad někde jiné Elfy?''
Legolas protočil panenky... ,,Samozřejmně, že ne, můj drahý otče, dělal jsem si z tebe Apríl.''
Tentokrát jsem se chytla za hlavu já. ,,Legolasi, v této situaci... No, vždyť je to jedno. Radši mi dejte něco k pití, umírám žízní!'' řekla jsem a kroutila nad tím vším hlavou.
,,Je nám líto, Kateríno, ale vidíte zde někde vodu? Ne!'' řekl Legolas.
,,Ale no tak, Legolasi, nebuď tak upjatý! Slečna má žízeň!'' klidnil taťka synka, který z té žízně už asi také blouznil.
,, Vážení Elfové moji! Pojďte! Musíme pokračovat.'' zklidnila jsem je, protože to vypadalo, že se co nevidět začnou hádat.''

Nakonec jsme vodu našli, v jezírku u cesty. ,,No já nevím, zda to můžeme pít. Někde tu bývá voda, která-'' ,,Ale kdeže!'' přerušila jsem Thranduila já. ,,Každá voda z jezírka je pitná.'' A napila jsem se.
,,No vidíte! Nic to není.'' řekla jsem, Legolas přimhouřil oči, podíval se na můj kabát a také se napil. Ale Thranduil stál jako opařený a hleděl na mou ruku.
Asi po minutě, co Thranduil hleděl na mou ruku, jsem řekla: ,,Thranduile? Co se děje?''


pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama