Mokro

7. května 2014 v 16:55 | Caterine |  Mišmaš
Nad Legolasovou hlavou se náhle zatemnilo... Mrak... Nebyl to ale jen tak ledajaký mrak, byl úplně černý a obrovsky obrovský.
Vypadal děsivě...
Legolas si ho prohlédl a pak pokrčil rameny: ,,Bude pršět... Je to dobře, můj otec chtěl zalít své mrkve.''
Thranduil začal zahradničit. nebylo to ani týden, co si zasadil semínka mrkví. zasadil je do královské zahrádky. Bohužel, v Temném Hvozdě je docela temno (Ne nadarmo se mu říká ,Temný'.), a proto umístil na zahrádku louče.
když to jeho drahý syn spatřil, chytil se za hlavu a pravil: ,,To jako vážně? na ty mrkve jsem dost zvědavý..''
Thranduil na něj vyplázl jazyk jako malé Elfče a odvětil: ,,Nerozumíš zahradničení, až mé mrkve ochutnáš, budeš se tvářit jinak.'' a žasklebil se.

Mrak se stále zvětšoval a zachvíli už byl veliký jako Sauronovo Oko...
Legolas natočil hlavu a podíval se na mrak jasněji.
V ten okamžik mu vletěla první kapka deště přímo do oka!
,,Ouuu!'' vykřikl a spadl z kopce dolů!

Naštěstí hned pod kopcem byly lány mechového porostu, takže princův dopad nebyl až tak tvrdý.
Princ se jen oklepal a upaloval domů rychle jako liška.

Když doběhl k bráně, už lilo jako z konve!
Jeho otec na něj už čekal u brány.
,,Kde jsi byl?'' otázal se Legolase a nasadil vážný výraz.
Legolas se zatvářil překvapeně, ,,Byl jsem na kopci...'' utrousil a odešel, aby si utřel své mokré vlasy.

,,Pošta!'' ozvalo se náhle.
Thranduil se otočil k bráně, stál tam udýchaný orel a v zobáku měl mokrý pergamen...
,,Ach bože, nesnáším mokrou poštu.'' zabědoval král a pergamen si vzal a odešel do své komnaty, kde si ho hodlal pěkně v suchu přečíst.
Posadil se do svého pohodlného křesla, které považoval za nejlepší křeslo na světě.
Nohy si dal na stoličku a začal dozdělávat pergamen...
Problém byl v tom, že dole byl pergamen totálně durch... A proto nešla přečíst poslední věta.
,,To nevadí, beztak to není nic duležitého.'' pomyslil si král a začal číst:

Milý králi Thranduile,
Chtěl bych Tě požádat o laskavost. Jsme přeci dlouhodobí přátelé...

Odjíždím na výpravu do Železných hor, jenže nemám kam dát mou malou dceru Eruvii.
Tak jsem tě chtěl požádat, zda by u Tebe v paláci nemohla pár dní zůstat, nechci ji nechat sám doma.
Její matka zmizela, takže jsem na ni sám.
Moc Tě prosím, zda by to šlo.
Každopádně, zítra přijedu a domluvíme se.

Děkuji Ti
Tvůj Erunno.

Thranduil se v tu chvíli zatvářil překvapeně a pak pokrčil rameny: ,,Návštěva nám neuškodí.'' usmyslel si a šel to povědět Legolasovi.
,,Synu!'' volal na syna po celém paláci, ale ne a ne ho nalézt.

Najednou Thranduil padl na zem!
O ,,něco'' zakopl! A to ,,něco'' nebylo něco, ale jeho drahý syn princ Legolas!
Seděl na podlaze a jedl jablko...

Thranduil se naštval a prohlásil: ,,Můžeš mi tohle vysvě-'' ale zarazil se.
,,Budeme mít návštěvu. Přijede malá hodná Elfka..'' pravil Thranduil, netušil, že této věty bude dříve nebo později litovat...
Stále pršelo a pršelo.
Když šel Legolas spát, stále pršelo.
,,To mu tu zahrádku pěkně vytopí, zasadil to moc málo do země.'' uchechtl se Legolas a usnul.

Thranduil ležel ve své královské loži a přemýšlel... O mrkvích...
A později už o něčem jiném, o malé ,,hodné'' Elfce, která měla přijet na návštěvu.
,,Už se na ni těším.'' pomyslela si a usnul...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama