Mrška jedna malá

21. května 2014 v 13:18 | Caterine |  Mišmaš
,,Eruvia si nemůže dát jablko!'' vykřikl princ jako štvaná zvěř a hrozivě se na upíra zadíval.
Ten pohled byl tak hrozivý, že by vylekal možná i skřeta-toho nejhroznějšího! Ale s Garrettem to neudělalo naprosto nic!
Upíři jsou prostě jiní tvorové, Legolasova pohledu se nebál...

,,Ano, má na něj hroznou chuť. Jestli ho nepřinesu, vyplení Vám celou tu Vaši mizernou a zaplavenou úrodu mrkví..'' prohlásil Garrett a ušklíbl se.
,,Nemáte mi s ní náhodou pomoct?'' okřikl ho princ.
Upír se otočil čelem vzad se slovy, ,,O tom nic nevím.''
Načež se Legolas uhodil pěstí do hlavy. Samozřejmě toho vzápětí hluboce litoval.

,,Nezabijte se mi tu.'' ucedil Garrett a ,,odletěl''- a to doslova.

Legolas si na to musel sednout.
,,Když mi nepomáhá, proč tu je? Co tu ten pitomý upír chce?'' Legolas se už skoro rozčiloval.
,,A ještě Eruvia...,'' pomyslel si. ,,Má jablka NIKDO jíst nebude!'' zakřičel Legolas na celý palác.
Doufal, že to jeho malá (prokletá) svěřenkyně slyšela.

Už ho to přestalo bavit, sebral se a šel si vzít to jablko. Místo Eruvie.
Jenomže před spíží seděla na zemi opřena o dveře malá vlezlá Eruvia!
,,Co tu chceš? Jablko nedostaneš! Jsou moje, ty malá přidrzlá mrcho!'' Legolas se už neovládl a vyjel na ni.
Eruvia otevřela pusu a začala ječet!

Ve vteřině tam byl Garrett, odstrčil prince a začal Eruvii bránit!
Legolas se naštval, ,,JÁ jsem princ! Teď tu mám nevětší slovo! Eruvia byla svěřena MNĚ! Takže si Vy, milý upíre, dejte prisím odchod.''
Garrett tedy zmizel... Legolas se až divil, že to šlo tak snadno.
Došel k Eruvii, chytl ji za ruku a odvedl ji do její komnaty, kde ji posléze zamkl!

A teď se opět mrkneme, v jaké prekérní situaci se nachází princův otčík...

,,To ne! Můj syn nemůže bez jablek žít!'' vykřikl Thranduil.
Aragorn se na něj divně podíval.
,,Jejej, já to prozradil... To mělo zůstat tajemstvím a teď už to víte i Vy.'' zabědoval král.
,,Mne to vcelku nezajímá, jablka nejsou tak duležité.'' prohlásil Aragorn a odešel.

Thranduil se podíval vedle. Vzápětí mu ale došlo, že ho někdo pozoruje!
Otočil se a spatřil Arwen...
,,Thranduile, mne neuvěřitelně fascinuje, že Váš syn takhle zbožnuje jablka! Nikdy jsem nic podobného neslyšela...'' řekla fascinovaně Arwen a se zaujetím sledovala, co král řekne.
Thranduila Arwenin pohled vylekal. ,,No...ano... Můj syn...má rád jablka... To je pravda...'' král byl vážně v rozpacích, už nevěděl co by k tomu více řekl...
Arwen tedy pravila: ,,Chápu, ale ráda bych si s ním někdy popovídala.'' sebrala se a odešla do své komnaty.

Thranduil tam zůstal seděl sám. Seděl tam kolem toho kulatého stolu. Z okna foukal vítr a fučela meluzína.
V místnosti bylo nezvykle chladno, podlaha začínala být studená a venku stále pršelo. Louže byly po celém nádvoří...
Thranduila přepadl hlad, vstal se šel tedy najít kuchaře.
Když procházel kolem Arweniny komnaty, uslyšel od tamtud skřípání a praskání.
Chvíli tam stál, přišlo mu to hrozně divné. Ale zase mu bylo divně, aby tam jen tak vtrhl...
,,Ale co když se jí něco stalo?'' zhrozil se král.

Rozhodl se tedy takto...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sisinka sisinka | E-mail | Web | 27. května 2014 v 20:44 | Reagovat

super moc mě to zajímalo :-D napiš pokračování :-) jo!taky zbožnuju tharanduila :-P tak piš piš :D

2 Hermi Hermi | Web | 27. května 2014 v 21:47 | Reagovat

Je to moc pěkný! Musím si přečíst všechno to, co jsem ještě nečetla...:-D

3 Katerííína Katerííína | E-mail | Web | 28. května 2014 v 9:02 | Reagovat

[1]: To jsem strašně ráda, jasně, že to napíšu. ;)

4 Katerííína Katerííína | E-mail | Web | 28. května 2014 v 9:02 | Reagovat

[2]: Moc dík! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama