Červen 2014

O tom, jak šel král elfů na maškarní ples.

30. června 2014 v 12:56 | Caterine |  Mišmaš
Když se John probral, stál nad ním Legolas, zrovna mu chtěl dát umělé dýchání, ale hobit ho včas zarazil.
,,No sláva!'' vykřikl princ a otočil se. ,,Už je vzhůru.''
John se pomalu zvedal, hlava mu třeštila, jako by v ní měl tisíce malinkých kamínků. Rychle zase padl zpět na zem.
,,Co se to stalo?'' zalapal po dechu a díval se do stropu. terprve teď si všiml, že chodba je osvětlená. kolem něj stálo spoustu svícínků. Byly poskládány kolem něj do tvaru, který připomínal jablko!
,,Proč jste je sem takhle naskládali?'' zeptal se unaveně John.
,,My?'' odvětil s údivem opodál stojící Aragorn. ,,To jsme nebyli my...''
Johnovi něco píplo v hlavě, takže začal sténat bolestí. ,,A kdo to tedy byl? Neříkejte mi, že ta mrtvola.''
,,Co se tu přesně stalo?'' vybafl na hobita Aragorn. ,,Našli jsme vás tu ležícího na zemi v bezvědomí, tak bychom rádi věděli, co se tu událo.''
John zůstal ležet na zemi a řekl: ,,Dobře, povím vám to...'' Řekl jim úplně všechno, všechno, co se tu stalo.
Říkal to děsivým tonem, vždyť to bylo děsivé, hrůzostrašné...
,,Jak by se sem dostala? Vždyť je to tu zamčené, to nechápu.'' řekl přemýšlivě Legolas a podrbal se ve vlasech.
Aragorn pokýval hlavou a řekl: ,,Musíme ji najít, určitě nebude daleko. Jestli tu ovšem vážně byla...'' pak ukázal na hobita se slovy: ,,Odveďte ho do nějaké komnaty, ať si odpočine.'' pak se zamyslel a dodal: ,,A toho ztřeštěného vysokého pošlete za ním,'' stráže se na něj nechápavě dívaly. Král protočil panenky. ,,Krátkou paměť mají mé stráže... Toho ,,prostěradláka''.''
Potom se král otočil, pobídl Legolase, ať jde s ním, a společně se vydali dále chodbou.
Stráže zvedly hobita ze země, ten kvílel bolestí jako by ho právě meli strčit do rozpálené pece a upéct ho za živa.
Dovlekli ho do jedné z komnat, sice je to stálo veškeré úsilí, ale krále Aragorna museli poslouchat.
Položili Johna do postele, stojící v rohu místnosti. Místnost byla osvětlena jen jednou svíčičkou. teprve v tu chvíli hobit zaregistroval změnu denní doby. Byl večer, venku tma...
John se zachumlal do přikrývek, pod hlavu mu strčili načechraný polštář. ,,Doufáme, že vám nebude nic scházet. Kdyby něco, křičte.'' dodaly stráže a potichu odešly.
Neuběhla ani minutka a do pokoje vtrhl Šmak! ,,Martine!'' vykřikl vyděšeně, jakmile hobita uviděl. ,,Takže je to pravda?''
John se zavrtěl. ,,Bene, je to pravda, nedokážeš si představit jaké to bylo...'' zašeptal sklesle a zadíval se do země.
,,Sakra, netušil jsem, že když vlezeme do té jeskyně, že to dopadne takhle. Ten výlet k Bajkalu nám byl čert dlužen.'' zablekotal Šmak a pohlédl na Johna.
,,Kdybys nezahrál Sherlock atak dobře, nestalo by se to.'' ucedil John, Šmak si nemohl nevšimnout, že na konci se zazubil.
,,Tak promiň, ale myslím, že tys na tom měl taky podíl.'' Hobit se napřímil a odvětil: ,,Nebudeme se dohadovat, čí je to vina.''
,,Dobře.''

,,Tady vás máme, vy náš cizinče.'' ozvalo se náhle ode dveří. Do místnosti vstoupil Thranduil, na hlavě ptačí hnízdo, úsměv roztažený do široka, oči mu svítily jako oči kočky ve tmě. Na sobě neměl svůj obvyklý stříbrný hábit, nýbrž modré ženské šaty a jeho vlasy byly natočené natáčkou do velikých loken.
Při pohledu na něj se musel hobit rozesmát, Šmak se přidal, úplně to k tomu pobízelo.
,,Kdo by to byl řekl, že zahrát si Johna Watsona bude tak namáhavé.'' ucedil John a začal si pořádně prohlížel královy modré šaty.
,,Arwen půjčila.'' řekl Thranduil.
Odezvy na hobitova slova se nedostalo, neboť Thranduilovi se šaty zamotaly mezi nohy a mocný král elfů a otec váženého prince Legolase spadl přímo na ,ústa'. ,,Spadl na držku.'' to vám asi bude známější.
,,Jauvajs!'' vykřikl Thranduil. ,,I králi elfů se stávají nepříjemnosti, jak můžete vidět.'' řekl, když se sbíral ze země a otřepával si šaty.
Šmak se zazubil se slovy: ,,Moje dcera bude nadšená.''

Pokud se vám díl líbil, můžete si počkat na další.
Info: Nebude to jen tak, pisatel má krušný život a neodbytnou rodinu, která dokáže vyprudit na každém kroku. proto prosím o trpělivost.
Zatím mi můžete sehnat paruku blond, dlouhé vlasy. Kuju! :D
Přeji příjemné prázdniny a hodně štěstí! :)

Smrt je blízko (hororový díl)

24. června 2014 v 9:44 | Caterine |  Mišmaš
Doprovodná skladba k části ve sklepení

,,Ale teď vzhůru do boje! Zabijeme ty všechy otravné skřety, kteří už léta sužují naši drahou Středozem! Nejsme žádná ořezávátka! Ted alespoň já ne a můj syn také ne, jestli máte aspoň trochu kuráže, jen pojďte se mnou, uvidíte ten mazec.'' Thranduil vypustil z úst tuto oslavnou řeč, podovil se, jak mu to pěkně šlo. A podivil se ještě jednou, když mu John zatleskal.
,,Jdu s vámi.'' prohlásil odhodlaně hobit a poplácal se na hrudi. ,,My hobiti nejsme žádná ořezávátka, to máte pravdu.''
,,Ty jsi hobit, tý jo!'' udivil se Šmak.
John k němu přiskočil a pološeptem mu naznačil, ať mlčí, král elfů si naštěstí ničeho nevšiml, byl tak zabraný do plánování příchodu do boje, že neměl čas zabývat se čímkoli jiným.
Thranduil už na nic nečekal a běžel do zbrojírny obléct si brnění a převzít svůj nejdražší meč, bojoval s ním již v mnoha bitvách.
Venku před palácem to jen hučelo, skřetí hlasy a výkřiky se roznášely po celém paláci, smrad byl tedy velice odporný, králi i všem ostaním se hnusil.
,,Ještě plynové masky tu chybí.'' zažertoval s úsměvem John.
,,Plynové co?'' Thranduil byl překvapen, co to ten hobit zase vykládá. Ale neměl čas nad tím přemýšlet, ukázalo se totiž, že brnění na hobita tam nemají.
,,Vezmete si na sebe listí a budete špeh.'' krále elfů měl velmi hravé nápady, jak Johna zapojit do akce.
Johnovi se to ale moc nezdálo, proto řekl: ,,Jdu se projít arozmyslím si to.'' a odešel.
Zamířil do sklepení paláce, nevěděl, proč zrovínka tam, něco ho tam táhlo, něco neznámého.
Ve sklepení byla tma, ale hobit se tmy nebál a měle pokračoval dál temnou a protivnou tmou. Slyšel kolem sebe kapat vodu a pískat myši... Ale nic z toho ho nerozhodilo tak, že by musel utéct.
Odhodlaně pokračoval dál až narazil na veliké dřevěné dveře.
,,Ťuk, ťuk.'' nenapadlo ho nic jiného, než zaklepat. Jenže nikdo neotvíral.
Hobit se odvážil. ,,Zkusím to.'' řekl si a otevřel dveře.
Opět neuviděl nic jiného než tmu, ale přeci! V zadu té veliké místnosti bylo malé okénko a to okénko osvětlovala malý kousek podlahy. A právě tam někdo seděl...
Dívenka, která měla na sobě otrhanou noční košili. Seděla tam schoulená do klubíčka.
Johna zamrazilo, ovšem největší šok pro něj byl, jakmile uviděl na ruce dívky obrovskou červenou ránu, z níž nepřetržitě valily proudy krve...
,,Bože můj.'' John zalapal po dechu, už chtěla odejít, ale v tom dívka zavyla, skoro jako vlkodlak, zvedla hlavu a John spatřil její obličej...
Místo očí červené kulky, stékala z nich krev na dívčin oděv...
Někde zapískala krysa a tru a tam kápla velká kapka vody přímo na hobitovu hlavu.
John už se otáčel, byl k smrti vyděšen, když se podíval na svou ruku, klepala se jako osika.
Děvče náhle promluvilo... ,,Pomozte.'' a zvedlo zkrvavenou ruku. Ukazovalo hobitovi, že má k ní jít.
,,Pane bože!'' vykřikl John, zavrávoral, musel si dřepnout na zem. Jakmile se sunul k zemi, dívka vstala!
Byla vysoká asi jako Šmak, šaty rozervané, jako kdyby ji napadl pes Baskervilský, ruce od krve, a obličej... samou jizvu, místo očí ty již zmíněny červené kulky a vlasy černé jako havran, rovné jako stébla trávy... Co by John v tu chvíli dal za možnost být nba louce, ukryt ve spoutech stéblech trávy...
Dívka udělala jeden krok, o krok blíže k hobitovi...
Tomu se začínalo špatně dýchat, měl pocit úzkosti, před hlavou bílé mžitky a jeho mysl stále dokola opakovala větu: ,,Pomozte.'' hlasem té dívky...
,,Nepřibližuj se ke mně!'' hlesl hobit, když dívka udělala další krok, byl na pookraji svých sil.
,,Pomozte.'' znovu pravila dívka a udělala další krok.
John se zvedl, pokoušel se udržet na nohou, ale vrávoral. ,,Prosím, co po mě chcete? Nerozumím vám, kdo jste aco po mě chcete?'' vykřikl hobit, málem upadl, ale udržel se, i když se mu nohy klepaly hrozně moc.
,,Pomozte.'' dívka byla neúprosná, udělal další krok a Johnovi se před očima zjevil sám Bůh. Klekl a začal se modlit. ,,Panebože, prosím ušetři mne, neměl jsem sem chodit já vím, ale-'' hobit ale už své přání nedokřekl, došlo mu, že zapomněl zkusit dveře, třeba by šly otevřít!
Zvdel se tedy a rozběhl se ke dveřím, cloumal si nimi tak dlouho, než opravdu povolily!
John rychle otevřel, ještě se otočil k dívce, jenomže...
Byla pryč! ,,Kde je?'' hobit se vyděsil, rozhlížel se po místnosti, ale nikde ji neviděl...
,,Pomozte...'' zašeptala mu dívka do ucha, stála za dveřmi, John ucítil její krev, stála přímo vedle něj...
Zírala na něj svými červenými krvavými kulkami, hobita padl k zemi. Ještě před tím uviděl bílého jednorožce, kterého napadl velký černý vlkodlak. Pak se mu v hlavě zatemnilo a on už jen uslyšel: ,,Pomozte... Já jsem oheň, já jsem smrt!''

Radši nekoukat

22. června 2014 v 18:08 | Caterine |  Fun
Takhle jsem byla s kámoškou venku, sedly jsme si na sedačku v určité instituci. A já se vytasila s novou bomba mobilní aplikací...
Dalších 19 minut jsme strávily nad používáním té skvělé appky, spočívá v tom, že dáte dohromady dvě fotky a vyleze vám z toho buď něco super nebo naprostá katastrofa. Nám se děly spíše ty katastrofy. XD
Tady máte dva nejlepší kousky. Jen tak pro zajímavost, ten face (ten hrůzný face) je můj a zbytek je víte čí. xD Když jsem to prve uviděla, vyprskla jsem smíchy! :D
Obrýlený Thranduil je skvělej, že? :D


Ten už to ví taky

21. června 2014 v 13:18 | Caterine |  Mišmaš
,,Otče,'' ozvalo se za dveřmi. ,,bylo mi řečeno, že-'' byl to princ Legolas. Přispěchal, otevřel dveře a málem omdlel...
,,Paromiňte.'' zamumlal, chytl se za hlavu a cupital pryč.
Thranduil se rychle zvedl, hodil na sebe prostěradlo a upaloval za ním.
Legolas běžel chodbou, jeho otec běžel za ním. Prostěradlo mu vlálo kolem sebe.
Dostihl Legolase až u jeho komnaty. ,,Synu, takhle to není...'' začal s vysvětlovaním, ale princ jen mávl rukou. ,,To je v pořádku, mě do toho nic není, ale král bude asu naštvaný.'' procedil mezi zuby Legolas a zalezl do své komnaty.
Thranduil tam chvíli stál, z okna na něj foukal vítr-venku si skřeti brousili zbraně. ještě jednou se odhodlal za synem jít.
,,Legí,'' vlezl opatrně do komntay. Princ seděl na posteli a klepal nepravidelně nohama o zem.
,,Otče! Ty si ze mně děláš legraci!'' Legolas překvapivě rychle vyskočil a radostně zvolal.
Krále to překvapilo. ,,Nedělám.'' odpověděl.
,,Ty jsi sbalil královnu? No teda!'' princ byl očividně velmi překvapený z toho, co jeho otec udělal. ,,Já bych si asi netroufl.'' dodal.
,,Já také ne,'' odvětil král elfů. ,,To ona mne...'' zašeptal tiše.
Legolas vyvalil oči. ,,Páni! Ale moment...'' zarazil se. ,,Aragorn říkal, že bitva začne v poledne.''
,,Cože!?'' Thranduil vyskočil jako zajíc. ,,Musím to říct Arwen!'' vykřikl a měl se k odchodu. Ale ve dveřích se zastavil a pološeptem dodal: ,,A nikomu o tom neříke, nikdy jsi tam nebyl, nic jsi neviděl, nic jsem ti neřekl.''
Legolas rozuměl, přikývl.
Thranduil tedy odběhl, rovnou za Arwen.
Královna byla stále v jeho komnatě, už byla oblečená a seděla na králově lůžku. V místnosti se prakticky nic nezměnilo, jenom bylo otevřené okno.
,,Arwen, já jsem...'' začal nesměle král.
,,Ano?'' odvětila rozjařeně královna.
,,Bitva začíná v poledne!'' Thranduil momentálně nehodlal s Arwen mluvit, proto se omluvil a odešel.
Měl namířeno k Johnovi a Šmakovi, hodlal jim tu zprávu taktéž sdělit. Sice nevěděl, zda budou užiteční, ale za zkoušku nic nedáš.
Thranduil se v paláci trochu zamotal, šel nějakou divnou cestou. Cestou kolem královské kuchyně.
,,Jako na zavolanou, zrovna mám hlad,'' pomyslel si nadšeně král a vydal se tam.
U velkého kulatého stolu seděla Eruvia!
,,Tebe jsem už dlouho neviděl, slečinko. Doufám, že jsi neutekla od prince.''
Eruvia vstala od stolu, odsunula talířek, na němž ještě před chvílí bylo jablko, usmála se a odvětila: ,,Ne, to bych nikdy neudělala, tak hodný princ to je. Právě jdu za ním, nechte se poroučet.'' načež se uklonila a odcupitala.
Král byl jako opařený. ,,Ten Legolas ji tedy vychoval, páni.'' docela ho to překvapilo.
Thranduil si dal kousek vynikající buchty z borůvek. Při jídle si v hlavě znovu a znovu přehrával chvíle s Arwen, přitom se usmíval. Přestal až ve chvíli, kdy si všiml, že ho kuchařaka pozoruje...
,,Já už půjdu.'' řekl a odešel.
Zamířil do zbrojírny, vybrat si zbroj. Netušil, že za dveřmi se skrývá hobit John...
,,Král je tu! Sherlocku ukaž se!'' zakřičel John.
Thranduil o něm samozřejmě neviděl, tak se opět lekl. Rozzlobil se. ,,Už mě nelekejte!''
Z poza dveří se vynořil druhý ,,šílenec''. Už nebyl v prostěradle, měl na sobě dlouhatánské šaty a na hlavě královu korunu!
,,O můj bože!'' vykřikl král. ,,To jste splašil kde?''
,,Spadla vám z hlavy, když jste...'' začal hobit, ale zastavil se.
,,Když jsem co?'' křikl král.
,,Vy nevíte?''
,,Och, ovšem, vím. Doufám, že jste mu to neřekl.'' pravil Thranduil a hodil hlavou směrem ke Šmakovi.
,,Ale ovšem, že řekl. Vše podrobně vím.'' zaculil se Šmak a cvrnkl prstem do koruny.
Král se chytil za hlavu. ,,Začíná mi to přerůstat přes hlavu, myslím, že je nejvyšší čas v rátit se do Temného Hvozdu.''

Když se kachna nudí

19. června 2014 v 19:33 | Caterine |  Přemýšlím...
Tak tu sedím, přemýšlím o elfech a o mé povídce. A najednou slyším z rádia: ,,Král elfů mi dal..." :D To rádio mi čte myšlenky xD
Takže, dnes jsem si užila super den. Ve škole nás bylo původně 13 a v šesté hodině už jen 6! :D
Mimochodem, mám pro vás supr story: ,,Kachna a my". Už ten název říká, že to bude kravina. Ale je to podle skutečné události, stalo se to, když jsem šla tudle s kámoškou ze školy.
Takhle si jdeme kolem jednoho paneláku, tlemíme se nějaké další kravině, co jsem řekla.
Myslela jsem, že mám halušky, jakmile jsem uviděla do jednoho vchodu vcházet kachnu! XD
,,Buď jsem se zbláznila, nebo jsem právě viděla kachnu vcházet do toho vchodu." řekla jsem vytlemeně kámošce.
,,To ses asi zbláznila."
Procházíme kolem toho vchodu, chvíle napětí...
,,Tyo, ona tu fakt je!" vykřikne kámoška, když zjistí svou mýlku. Nezbláznila jsem se já, zbláznily jsme se obě. XD
Ale pak po chvíli jsme se tou cestou vracely zpět s kámošky bráchou. A ta kachna byla ve vedlejším vchodě! :D A to nejduležitější-bratr ji také viděl! Tudíž jsme se nezbláznily. Tolik bláznů pohromadě? o_O
XD
Takže, kachna chodí na návštěvy do paneláků. Ale boží bylo vidět kachny v trávě, když padaly kroupy .xD to bylo 25. 3. xD a zase na stejném místě.
Mé kachní story jsou supr, že? :D

Jinak, každý den skenuju schránku a nechtějte vědět proč! :D
Jsem Thranduilózní. xD
Právě sedím na segry posteli, kopu do své židle a dělám věci, které si nepřejte vidět. XD
Tak zdaaaar! :)

Akt

17. června 2014 v 16:24 | Caterine |  Mišmaš
Král elfů strávil dva dny v komatu. Princ byl k smrti vyděšený, nikdo nevěděl, co s otcem je, tak měl starch. Bál se o něj...
Arwen se třetího dne ráno vzbudila a běžela ke králi, zjistit jeho stav.
Cestou se ale stavila do pokoje pro hosty.
,,Uááá!'' bafl na ní někdo za dveřmi.
Arwen se hrozně lekla, nadskočila až skoro ke stropu. Půlelfové tímto trpívali, ano, takový handicap.
,,Je! Co tu děláte?'' vykřikla Arwen na pana hobita Johna, který stál za dveřmi a měl záchvat smíchu. Za chvilku, John se zatím smál, si královna všimla druhého člena této děsuplné dvojice-pana Šmaka. Seděl za skříní a na sobě neměl nic joného než...prostěradlo!
,,Pana, můžete mi říci, proč máte na sobě to prostěradlo?'' otázala se zvídavě královna.
Šmak pokrčil rameny, ,,Mám rád prostěradla, už jsem v jednom, ze své postele, stačil navštívit Buckinghamský palác!'' Šmak se pochlubil se svým ,,skvělým'' zážitkem.
Arwen pouze kývla hlavou, netušila, co je ten Buckinghamský palác, ale neřešila to, pouze řekla: ,,Aha.''
,,Mimochodem,'' podotkla královna. ,,Král Thranduil... něco se mu přihodilo, je v komatu...'' když Arwen vyslovovala královo jméno, hlas se jí zachvěl.
,,Pusťte mě k němu!'' vykřikl John a už se zvedal.
Arwen se na něj jen nechápavě podívala. ,,Vás?''
,,Ano, jsem doktor.'' odvětil John a upravil si košili.
,,Nerad to říkám, ale můj kolega má pravdu.'' řekl na to Šmak a upravoval si ,,oděv''.
,,Dobře, tak pojďte.'' pokynula královna hobitovi.

Arwen odvedla Johna ke králi.
Ten si k němu přitáhl stoličku, posadil se a položil mu ruku na čelo. Pak vytáhl z kapsy ,,něco'' a trčil mu to do úst. (Arwen samozřejmě nevěděla, oč jde, ale vy jistě víte, že šlo o teploměr.)
Změřil mu teplotu, nic se nedělo...
,,Hmm, omlouvám se králi...'' zamumlal najednou John, zvedl se a ubalil králi velikou facku!
Arwen vykřikl a vrhla se k hobitovi. ,,Co to děláte?'' zakčila na něj.
,,Probírá se!'' vydechla náhle královna. Pustila hobitovu hlavu, chtěla s ní třísknout o stůl. načež se vrhla ke králi elfů.
ten se zvedl, promnul si oči a rozhlédl se kolem. ,,Arwen!'' vykřikl, jakmile královnu spatřil.
,,Já jsem jenom-'' začal Thranduil, ale nedokončil větu, neboť na něj Arwen skočila a začala ho zuřivě líbat!
,,Fíha!'' zapískal John.
Arwen krále povalila na lůžko, zuřivě ho líbala. Král jí strhl halenku...
,,No, moment!'' královna náhle přestala, zvedla se a pohlédla na hobita. ,,A vy tu jako děláte co?''houkla.
,,Já už jsem na odchodu, nebudu vás rušit,'' zasmál se John. ,,Jiostě toho máte hodně na práci.'' dodal a zasmál se.
Arwen přimhouřila oči. ,,Nashle!'' pípl John a už byl pryč.

,,Teda, Arwen, ty mi dáváš.'' pravil svůdně Thranduil, jakmile hobit odešel.
,,Nu a co? Je to skvělé, ne?'' odvětila královna s úsměvem.
,,Boží!'' vyhrkl král a opřeli se do toho.
V místnosti královy komnaty v paláci Gondoru se děly věci. Nebylo jisté, zda postel vydrží. Zatímco venku se skřeti chystali k bitvě, tam se také schylovalo k bitvě-milostné bitvě.

Arwen na krále znovu zaútočila, skočila na něj.
,,Uhh! Arwenko, moje!'' křičel Thranduil, když ho královna svlékala. Jak moc se mu to líbilo, dával jasně najevo.
Arwen líbala jako bohyně, jako ta největší bohyně!
A dále se přešlo k další fázi.
Arwen se do toho opřela, Thtanduil se nestačil divit, jaké umí divy.
,,Půlelfové jsou božští!'' vykřikoval Thranduil každou chvíli.
,,Ahh! Arwen!'' královy výkřiky královnu ještě více povzbuzovaly.
,,Tedy, Aragorn se má od vás co učit!'' sdělila Arwen králi elfů při pauze.
Pauzy byly celkem tři. Byli by pokračovali, jak dlouho by jen chtěli, ale... Setmělo se a Thranduil dostal strych...
,,Arwen, bojím se, že přijde váš manžel..'' svěřil se jí.
,,Ale, vy můj mališký!'' zašišlala královna a svalila krále na podlahu.

Nečekaný šok

14. června 2014 v 16:01 | Caterine |  Mišmaš
Arwen pravila: ,,Posaďte se, nechcete víno?"
Thranduil se na její pokyn tedy posadil do křesla. ,,Rád." odvětil.
Arwen tedy zmizela za rohem. Král se mezitím rozhlížel po pokoji a přemýšlel, jak by utekl z Arweniných spárů. Dveřmi to samozřejmě nešlo, královna si klíč odnesla s sebou.
,,Vymluvím se na syna." usoudil Thranduil a sám pro sebe se pousmál.

,,Tady to je." Arwen se vrátila s vínem.
,,Děkuji, Arwen, ale vzpoměl jsem si na Legolase, ztratil se, musím ho najít." král se začal vymlouvat.
,,Ale, ťo jště ale šťarosťlivý tatínek." zašišlala pobaveně Arwen.
,,Víte, nikdo to neví, ale můj syn trpí zvláštní chorobou Diolopidou. Spočívá to v tom, že se můj syn lehce ztratí a zapomene cestu zpět." vysvětlovat král královně chorobu, kterou si právě vymyslel. Legolas samozřejmě ničím takovým netrpí, ale musel to říci, chtěl co nejdříve odejít.
Arwen kývla a řekla: ,,Zdá se mi, že jste si to vymyslel. Nevím, proč chcete odejít, ale jděte si...'' královnu to málem rozbrečelo.
,,Ale Arwen, já-" začal Thranduil, ale královna na něj zakřičela: ,,Vypadněte!''
Arwen celá zrudla a do očí jí vytryskly slzy... Došla ke dveřím a odemkla je.
Thranduil tomu samozřejmě absolutně nerozuměl, ale na nic se už neptal, radši odešel.

Celou cestu ke své komnatě o tom přemýšlel.
,,Proč na mne takhle najednou vyjela?" nechápal to.
Thranduil vešel do své komnaty, zavřel za sebou dveře a usadil se do červeného křesla v rohu místnosti. Hodlal si to všechno znovu vybavit a uvědomit si, proč se to vlastně všechno stalo...
V místnosti byl příjemný vzduch, za oknem byl slyšet řev bitvy, nebo spíše, žádná bitva tam nebyla, ale skřeti se na ni chystali.
Thranduil začal přemýšlet...

Mezitím byl Legolas s Eruvií ve sklepení paláce, Legolas hledal jablka...
,,Alespoň jediné jablko, Eru, já se zblázním, jestli nedostanu jablko!'' princi rupaly nervy, ano, tak to bylo vždy, když neměl jablko.
,,Leggy, neboj, ono se nějaké určitě najde." uklidňnovala prince elfka Eruvia.
,,Princi!'' ozvalo se náhle ze shora. Byl to král Aragorn.
,,Tady jsem!" odpověděl princ. ,,Copak potřebujete?"
,,Rychle! Pojďte nahoru, je to strašné!'' Aragornův hlas začínal znít hystericky. ,,Váš otec..." Legolas se polekal, sebral se a letěl nahoru. Bral schody po čtyřech někdy i po pěti. Elfové to prostě dokáží.
Opravdu v mžiku bylu krále.
,,Váš otec byl nalezen ve své komnatě... v bezvědomí..." vydechl Aragorn.
,,Cože?" vykřikl princ. ,,Co se mu stalo?"
,,Nikdo neví, samozřejmě je u něj lékař. Ale nic nezjistil, je to záhada." řekl na to Aragorn.
Legolas se sebral a vydal se za otcem, musel zjistit, co mu je.
Cestou potkal Arwen, také k němu zrovna spěchala.
,,Arwen, už o tom také víte..." pravil princ královně.
,,Ano."
,,A nevíte, kde byl můj otec před tím, než se mu to stalo. Co dělal? Já tomu nerozumím, tohle se mu nikdy nestalo." Legolas byl očividně v šoku.
Arwen se zatřásla a řekla: ,,Byl u mě."
,,Aha. A neřekla jste mu nic, nebo tak něco." ptal se princ.
,,Povídala jsem si s ním o aktuální situaci a dala jsem mu víno, ale ani se ho netknul..." vysvětlila královna.
Princ pokýval hlavou, pak Arwen poděkoval a šel tedy za otcem.

Thranduil tam ležel v posteli, vedle něj seděl lidský doktor a prohlížel ho.
,,Dobrý den, už víte, co mu je?" optal se princ.
,,Bohužel..." odvětil doktor.
,,Nalezl ho sluha, který mu nesl víno." vysvětlil Aragorn stojící vedle prince.
Legolas byl totálně v rozpacích, vůbec nevěděl, co se to děje. Proč to všechno, proč teď?

Informace

11. června 2014 v 17:06 | Caterine |  Novinky na blogu
Ahoj, teď budu přidávat článku jen zřídka. Omlouvám se, ale začínám psát knihu, tak mám hodně práce. ;)
Ale budu se snažit, aby tu každý týden něco bylo. :)
Mějte se pohádkově! :)

Nečekané překvapení

9. června 2014 v 16:28 | Caterine |  Mišmaš
,,Legolasi!'' Thranduil úplně vysílen lítal po paláci a hledal svého syna.
Ale po Legolasovi, jako by se slehla zem!
Thranduil, vytížen událostmi, jenž se v posledních chvílích udály, už nevěděl, co dál...
Padl na podlahu uprostřed chodby, opřel se o stěnu a zíral do zdi.

,,Co tu ráčíte dělat?'' ozvalo se náhle vedle krále.
Byl to hobit John, v ruce měl lupu a byl rozcuchaný...
Thranduil se plácl do hlavy, ,,Co jste to zase dělali?'' ptal se zoufale.
,,Sherlock mne honil, ne jenom, tak, to by on neudělal, takhle mne děsit,'' pravil John. ,,jeho honil ten bláznivý pirát.''
,,Dobrá, teď najďete mého syna.'' král Elfů už to nehodlal nijak dále komentovat, proto zadal Johnovi ,,domácí úkol'', zvedl se a vypravil se najít Arwen...
,,Ok, jdu na to.'' zvolal za ním ještě John, ale král už ho nevnímal. Jediný, kdo mu mohl porozumět a z koho nemusel mít strach byla v tu chvíli jen Arwen.
Thranduil zaklepal na její komnatu, už zase chodbou proudily proudy studeného vzduchu, to se mu nelíbilo.
Nejhorší na tom byla ta věc, že venku se stále ještě bojovalo. Ale král tomu nevěnoval nijak velkou pozornost, chtěl vidět Arwen.
,,Proč chci vlastně pořád Arwen vidět? Vždyť já bez ní nedokážu být ani jeden jediný den!'' přemýšlel Thranduil a měl pravdu. Opravdu se na královnu moc upoutal, až tak, že se děsil, co to má znamenat...
,,Co to znamená? je to znamení?'' přesně toto se linulo královou vznešenou hlavou s dlouhými bílými vlasy... Bez koruny...
Nechal si ji na posteli, když si to uvědomil, zalitoval toho.
,,Ještě mi ji někdo rozsedne...'' pomyslel si.
V tu chvíli otevřela dveře Arwen a praštila Thranduila dveřmi do hlavy!

,,Ježiši, pardon! promiňte, já si Vás nevšimla...'' omlouvala se královna a sahala králi na čelo, kde mu začala naskakovat velká boule.
,,To je v pořádku,'' řekl Thranduil, ale v pořádku to nebylo. ,,Au!''
Arwen se lekla a uskočila.
,,Pojďte, ošetřím Vám to.'' prohlásila Arwen, chytla krále za ruku a vtáhla ho do komnaty.
Král se zděsil, že ho chytá za ruku, a bál se, aby je někdo neviděl... ,,Například Aragorn, mohl by si z toho udělat něco jiného, než to doopravdy je...'' pomýšlel Thranduil na to, co vše by se mohlo stát, kdyby...

Arwen pokynula králi, aby se posadil do houpacího křesílka. Poslechl ji, co taky jinak, že...?
Donesla mokrý studený hadřík a přiložila ho králi na bouli.
V tu chvíli Thranduil vykřikl tak hlasitě, že Arwen opět musela uskočit!
,,Váš hlas je velmi silný,'' řekla královna. ,,to se mi líbí.'' a usmála se na něj...
Thranduila to totálně zaskočilo a překvapilo.
,,Vážně?'' zeptal se.
,,Ano, králi...'' zašeptala Arwen a šibalsky se usmála.
Králi přeběhl pruh tepla po zádech a ucítil, že se mu sám od sebe pohnul vlas!
,,To znamená, že...'' prohnalo se v jeho hlavě. Vždy, když se mu ,,hýbaly'' vlasy, znamenalo to, že s ním někdo chce navázat ..Hlubší kontakt''. A právě tak to král v tu chvíli pochopil.

Chvíli přemýšlel a poté si pomyslil: ,,Říkáte si o to? ... Máte to mít!'' a zvedl se ze židle.
Šel směrem k Arwen a ona se jen usmála a zůstala stát kousek od něj.
Thranduil se náhle zastavil a chvíli na sebe oba jen tupě zírali...
,,Copak, král Elfů už nemá bolístku?'' zažertovala Arwen.
Načež se král Elfů začal smát. ,,Máte skvělý smysl pro humor!'' pochválil královnu a urovnal se plášť.
,,Váš plášť se hned třpytí více než kdy jindy... Vy jste ho ráno leštil?'' Arwen do toho nalézala hlouběji a hlouběji, ale králi se to líbilo... A to opravdu moc.

,,Arwen! Kde jsi?'' ozvalo se náhle z chodby!
Arwen skoro nadskočila, jak se lekla. Ale pak pohotově přiskočila ke dveřím, zaklapla je a otočila klíčem...
Thranduil polkl.
,,Aragorn mne hledá, ale más smůlu. Já se mu odmítám ukázat...'' prohlásila královna...

Ťulpas

6. června 2014 v 20:41 | Caterine |  Mišmaš
V tu ránu vletěl oknem do místnosti hořící šíp a zasáhl starou almaru!
Hobit začal křičet a běžel se schovat. Jeho společník si lehl na yem se slovy: ,,Radši to prospím...''
Thranduil činy ani jednoho z nich nechápal. Jediné, co mu bylo jasné, bylo to, že mu bylo strašné horko a z venku se ozývaly takové zvuky, kterého ho uváděly do rozpaků...
Bylo to velmi nepříjemné.
Král se tedy sebral a šel si pro zbroj.
Optal se na nějakou Aragorna, ten mu ochotně půjčil jednu po svém pra-pra dědovi.
Ne, že by to krále Elfů mile překvapilo, ale snažil se nedát nic najevo. V tomhle ohledu byl Thranduil expert.

Teprve, když se do zbroje vtěsnal, zjistil nepřítomnost meče.
Bohužel už nemohl dále otálet, Elf do boje byl velmi potřeba!
Vyběhl tedy na bojiště bez zbraně!

První, kdo si ho všiml, byl hobit!
Ano, on také bojoval-našeho krále to překvapilo. Ale hobit měl narozdíl od krále Elfů zbraň-meč...
,,Hele, půjčíte mi ten meč a budete moci jíst u stolu!'' vybafl Thranduil na nebohého hobita.
Ten se na něj pouze překvapeně zadíval, vykulil oči, pak je zase zakulil a řekl: ,,Ne, ne, ne. Moment, Vy jste si myslel, že tu budu něco jíst? Tak to jste na omylu... Co když mi tam přidáte nějakou-'' ale už nedořekl, protože se k nim v tu ránu přihnal obrovský skřet a málem usekl králi hlavu!
Hobit nezaváhal ani sekundu a vrhl se se skřeta.
nejdříve mu doslova skřivil vlásek. Skřet na to reagoval děsivým řevem a mohutným otočením k hobitovi.
Hobit napřáhl meč a vrazil ho skřetovi přímo do oka!
Řvali... Řvali oba...
Jak skřet, tak i malý hobit...
Řvali nesnesitelným způsobem. jejich řev byl totožný. Ale přeci v jedné duležité a podstatné věci se lišily...
Řev skřeta byl řev bolestí a po chvíli, kdy se skřet skácel mrtev k zemi, ustal.
Zatímco řev hobita byl z příšerného strachu a stresu. A mohl řvát, jak dloho on sám chtěl!
Tudíž ječel ještě dloho poté, co skřet navždy umlkl.

Jenže to už se na řvoucího hobita řítil další skřet!
Thranduil mu nacpal ruku do pusy a odtáhl ho dál a pak se na skřeta s hobitovým mečem vrhl...
Do minutky i druhý skřet nedýchal.
Hobit už byl zticha, už tam jen nehybně ležel na zemi.
Thranduil usoudil, že omdlel. Vzal ho tedy do náručí a odnesl ho do paláce a položil ho vedle jeho ležícího společníka.
Ten nejspíše spal-měl zavřená očka.

Poté se chtěl král vrátit zpět do boje, ale uvědomil si jednu věc.
,,Kde je Legolas? Vždyť já ho od té chvíle, co jsem omdlel, neviděl!'' lekl se!
A proto se rozběhl ho hledat.

Mezitím se hobit probral.
Posadil se na podlahu a zatřásl se svým společníkem, ,,Sherlocku, vstávej, probíhá tu nějaká bitva!'' zakřičel.
,,Johníku, co to zase blábolíš? nejsem si jist, zda jsem paní Hudsonové o to kafe říkal... Jdi se jí zeptat.'' odvětil duchem nepřítomný ,,Šmak''.
,,Sherlocku! Prober se, jsme v tom paláci, copak si to nepamatuješ?'' hobit byl celý vystresovaný.
,,Hoja hej! Copak tu děláte?'' ozvalo se náhle ode dveří.
Mezi dveřmi stál Jack Sparrow a přiblble se usmíval. Vzápětí zakopl od práh dveří, svalil se a opět se postavil.
,,Venku je kaše, asi bude mňamka...'' pravil Jack
Hobit (neboli John) se plácl do čela a prohlásil: ,,V jaké společnosti to já koluji?''