Červenec 2014

Rodinná tragédie

16. července 2014 v 11:50 | Caterine |  Mišmaš
Jakmile došli do paláce, Arwen požádla Legolase, zda smí jít do královy komnaty. Legolas o tom chvíli dumal, ale nakonec usoudil, že není důvod to zakazovat.
Odvedl ji tama nechal ji tam samotnou. Arwen se schoulila na královu postel, pohladila povlečení a vzdychla. Takhle vzdychala asi deset minut, až se z toho rozbrečela. ,,Proč tam musel zůstat?'' tuto otázku si pokládala pořád dokola, ale stále na ni nemohla nalézt kloudnou odpověď.

,,Pst, Arwen,'' ozvalo se náhle ode dveří. Arwen s eprudce otočila, naivně zadoufala, že to je Thranduil, že se mu nějak podařilo dostat se pryč. Ale k jejímu zklamání, nebyl to král elfů.
Ve dveřích stál Bilbo Pytlík!
,,Zdravím, rád bych, abyste šla se mnou,'' řekl Bilbo a pousmál se.
,,Kam?''
,,Do sklepení,''
,,Co tam?''
,,Překvapení, budete k smrti vyděšená,'' zašeptal tajemně Bilbo. Teprve teď si královna uvědomila, že Bilbo je vlastně ten ,,JOHN''. Ale tentokrát vypadla jako hobit Bilbo, byl mnohem menší než John.
Arwen jen zatřásla hlavou, zrovna neměla čas ani náladu o tom přemýšlet.
Zvedla se z postele a šla k hobitovi. ,,Můžeme tedy jít.''
Bilbo kývl a vyšel na chodbu. Opravdu dovedl královnu do podzemí, do podzemí paláce v Temném Hvozdu.
Nejprve procházeli kolem skladů, tam všude měl Thranduil své milované víno, své navždy milované červené víno. To nejchutnější a nejlepší víno v celé zemi. A to všechno jen a jen pro krále Thranduila.
Pokaždé, když Arwen spatřila další sud s vínem, ukápla jí další kapka slzy.
,,Zachvíli brečet přestanete,'' uklidňoval ji Bilbo s úsměvem.
,,Čeká tam Thranduil?'' zeptala se Arwen s uslzenýma očima.
,,To ne, ale-'' královna už hobita nenechala domluvit, jenom řekla: ,,Nic jiného mě nerozveselí, absolutně nic jiného. Myslím, že můj život už nemá dál cenu.''
Bilbo královnu objal (za nohu) a řekl: ,,Já vám, královno, přísahám, přísahám na svou vlastní noru, že dned večer budet ta nejšťastnější půlelfka v celé celičké naší drahé Středozemi,'' potom se zamyslel. ,,A, abyste věděla, že to myslím vážně, tady máte,'' zašátral v kapse. ,,Adopční papírek na Froda, bez něho není můj.''
Když Bilbo podával královně papírek, Arwen vlhly oči ještě více, tentokrát dojetím. ,,Och, Bilbo, tohle si od vás nemohu vzít,'' vymlouvala se Arwen a papírek mu vracela. ,,Co když ho ztratím?''
,,Já vám věřím, věřím vám tak, jako jsem ještě nikdy nikomu nevěřil,'' usmál se hobit. ,,Na chvíli je Frodo váš.''
Královna se dojatě usmála. ,,Moc vám děkuji,'' řekla a objala ho. Ale musela k tomu dřepnout. ,,Budu ho opatrovat jako oko v hlavě.''
,,Dobře, tak jdeme na to?'' řekl Bilbo.
,,Na co?''
,,Na to překvapení,'' řekl Bilbo. ,,Už jste zapomněla?'' zasmál se.
,,Och, tohle, ano já jsem z toho nějaká popletená.'' usmála se královna.
Bilbo pokýval hlavou. ,,Půjdme teď chodbou skoro úplně na konec. Mimochodem,'' zasmál se. ,,Slyšela jste o tom, co se mi stalo u vás v podzemí?''
,,Ovšem že ano.''
,,Tak tam byla úplná tma. Tady mají naštěstí louče.'' Celá chodba byla osvětlena loučemi, světla tam bylo až až, viděli na každý svůj krok.
,,Jsou to předposlední dveře z prava,'' řekl Bilbo, ale pak se zastavil a poškrábal se na hlavě. ,,Nebo zleva?''
Arwen se zasmála. ,,Tak zkusíme oboje.''
,,Dobrá.''
To už se před nimi rýsoval konec chodby. A tím pádem i ony dveře. Pravé i levé...
,,Které první?'' zadumal hobit. ,,Zkusíme... pravé.''
Královna kývla, přistoupila ke dveřím a vzala za kliku...

Bilbo vlezl dovnitř, jakmile to šlo. Ale co neuviděl...
To, co uviděl, ho prudce zasáhlo do srdce!
V parvém rohu loučemi osvětlené místnosti stál Elrond z Roklinky! Arwenin otec... A...
Koupal se ve škopku vody!
Nic jiného kromě koupajícího se Elronda v místnosti nebylo, jinak tam byl jen volný prostor a holé dřevěné zdi.
,,Otče!'' vykřikla Arwen.
Elrond se příšerně lekl, s úlekem vypadl ze škopku a všechna voda se vylila kolem něj! A do toho byl... ehm.
,,Arwen!'' vykřikl Elrond, sesbíral se ze země a sahal po jakémsi hadru. Jenže, nohy mu na mokré podlaze podjely a náš drahý Elrond skončil opět na zemi, rozplácnutý jako nějaká ropucha.

Odhodlání

10. července 2014 v 12:23 | Caterine |  Mišmaš
,,Arwen, uteč, nech mě tu,'' zašeptal Thranduil. ,,Zachraň se...''
Arwen chytla krále elfů za ruku, z očí jí vytryskly slzy. ,,Ne! To nejde, jestli neutečeme spolu, tak nikam nepůjdu,'' otřela si slyzy do rukávu. ,,Bez tebe nikdy.''
Thranduil se usmál, pohladil Arwen po obličeji. ,,Děkuji ti za všechno, ale já -'' odmlčel se. ,,Něco si moc přeji, byl bych nesmírně rád, kdybys mi tohle přání mohla splnit...''
,,Co si přeješ?'' pravila tiše Arwen a tiskla královu ruku tak pevně, že král lapal po dechu.
,,Přeji si, abys odešla, aby ses zachránila,'' když Thranduil viděl, jak královna sklopila oči, obličej jí zrudl, řekl: ,,Arwen, vždy zůstaneš v mém srdci, jsi nesmazatelná součást mého života. Zapomenout na tebe? To není možné,'' otřel si zpocený obličej. ,,Pamatuj si to. A teď jdi, utíkej! Zachraň se, lásko moje největší, Vzpomínej na mne...''
Arwen plakala, obličej měla celý mokrý od slz, rudá jako večerní obloha v poušti, její šaty už byla celé promoklé od slz, promoklé jako hadr na utírání podlahy. Vlasy jí splývaly k zemi, nakláněla se nad zem tak, že jí ty vlasy padaly až na studenou podlahu.
Občas chodbou proletěl závan studeného větru, byl plný zabíjení, nenávisti, plný strachu a napětí.
Thranduil se zatřásl pokaždé, když ho tento hrozný vítr ovanul, cítil podivný pocit. Pocit, jaký nikdy nezažil, snažil se přijít na to, co to je, ale nepřicházel na žádné rozumné vysvětlení.
Přemýšlel, díval se na plačící Arwen, zadržoval v sobě pláč a nutkání všechno kolem sebe roztřískat. Přisunul se blíž k Arwen a objal ji kolem ramen. ,,Arwen, jdi.'' zašeptal, odsunul se od ní, opřel se o zeď a bezvládně seděl.
Arwen se pomaličku zvedla, nechtěla odejít, ale nechtěla, aby králi elfů nesplnila jeho poslední přání. Se slzami v očích odcházela, dokud krále viděla, pořád se za ním otáčela, stále se chtěla za ním vrátit, ale pak si vzpomněla na jeho slova, nechtěla ho zradit. Na to ho příliš milovala...
Když jí Thranduil zmizel na zdí, propadla v usedavý pláč, šla dál, přes slzy neviděla na cestu. Absolutně nevnímala nic kolem sebe, někdo do ní vrazil, ani se na něj nepodívala, pokračovala dál. Zůstávala za ní stota, stopa ze slz...
Královna se dostala na terasu, tam spatřila sedět obrovského draka. Na jeho hřbetě sedělo hodně lidí, jeden z nich byl Aragorn, který, jakmile ji uviděl, zakřičel: ,,Arwen, tady, rychle!''
Arwen se slzami v očích běžela k drakovi.
Potom omdlela, těsně před tím, než ji Aragorn objal, omdlela...
Aragorn na nic nečekal, protože uviděl, jak se za nimi ze zadu řítí tlupa skřetů, popadl Arwen, posadil na vedle sebe a pobídl draka, aby letěl.
Bylo to jen tak tak, jeden ze skřetích otrávených šípů málem zasáhl malou Eruvii!
,,Proboha, leťte!'' vykřikl panicky Legolas. Pak sebou ale najednout trhl, obličej mu zbělal, vztyčil se mu jeden vlasy, celé tělo mu zkamenělo... ,,Otec...'' zašptal, pak začal křičet: ,,Kde je můj otec?'' uplně zešílel. ,,On tu není! On tam zůstal.'' zašeptal zdrceně princ a schoulil se do klubíčka vedle Eruvie.
,,Princi, omlouváme se za vašeho otce, je nám to nesmírně líto.'' řekl princi Aragorn.
Legolas odmítal s kýmkoli mluvit, odešel na konec drakova hřbetu a tam usnul.
Drak se přesunul od Gondoru k Temnému Hvozdu, tam Aragorn Legolase i Eruvii vysadil se slovy: ,,Upřímnou soustrast, doufám, že už žádné další podobné věci se dít nebudou. Doba je zlá, nebezpečná.''
Načež vylezl zpátky na draka a chystali se k odletu do Valinoru. ,,Ve Valinoru nám bude dobře, tam na všechno zapomeneme, na světě už není bezpečno.'' řekl Aragorn Arwen a uklidňoval ji.
Arwen přestala vzlykat, ale začala se dožadovat návratu do Gondoru.
,,Arwen,'' řekl tiše král, pohladil svou ženu po vlasech. ,,To nejde.''
,,Chci tedy do Temného Hvozdu!'' vykřikla Arwen a seskočila z draka. Aragorn za ní zakřičel: ,,Co to děláš? To nemůžeš, musíme spolu do Valinoru, jsi moje žena! Jsi královna, královna si nemůže dovolit dělat takové hlouposti!'' král se opravdu naštval. ,,Ještě, abys byla do toho šíleného a blbého krále elfů zamilovaná!'' nahnul hlavu a zadíval se na Arwen.
Ta pohodila hlavou a řekla: ,,Ano, víš co? Já už to před tebou tajit nebudu,'' pohlédla na celý ten dav za Aragornem, byli tam všichni obyvatelé Minas Tirithu plus Legolas s Eruvií. ,,Jsem do něj zamilovaná! Jsem zamilovaná do krále elfů Thranduila! Doufám, že jste to všichni slyšeli, nebudu to víckrát opakovat,'' odhrnula si vlasy z obličeje, nafoukal jí je tam v průběhu vysvětlování vítr. ,,A teď odcházím do Hvozdu, jsem přeci elfka.'' dodala a odcupitala za těma dvěma elfy.
,,Sbohem,'' pípla na Aragorna a vešla s princem i jeho malou přítelkyní - slečnou Eruvií - do paláce.

Všichni tři toho cestou do paláce moc nenamluvili, mysleli na svého krále, na váženého otce a hlídače malých elfů. Na krále Thranduila, který byl navždy pryč...

Pokračování za týden (asi)

Pozn.: Teď budu dlouho pryč, tudíž se tu delší dobu neobjeví žádný příspěvěk, ale trpělivost je velmi duležitá. Tož, doufám, že jste pochopili mou logiku u tohoto dílu.

Takže, čauky čau,

Enjoy your Holidays! ;)

Caterine ;8

Malinko špatně načasované

6. července 2014 v 10:58 | Caterine |  Mišmaš
John se prudce otočil, zíral na Šmaka jako na zjevení...
,,O-o-o,'' vydralo se z něj na povrch zemský, nemohl se zmoct dalších slov.
,,Tajnou dceru,'' zareagoval pohotově Šmak, vděl, na co se chce hobit zeptat, bylo to naprosto zřejmé. Naprosto jasné.
,,Ale, jakto, že o tom nic nevím?'' řekl John a stále měl otevřená ústa.
,,Tajemství, vždy jsem se ho před tebou pokoušel tajit, ale nepodařilo se mi to, dnes jsem se ošklivě prozradil...'' zašeptal tiše a pomalu začal jedním očkem skenovat Thranduilovy vlasy.
,,Líbí se vám?'' vložil se do toho král elfů a zakřenil se na hobita, který se plácl do hlavy a čekal, co bude dál.
,,Ano, moc.'' odvětil Šmak a ukázal dlaní na rozhořčeného Johna, který se domáhal dalších jeho slov, aby ho zklidnil.
Thranduil se pyšně usmál, ale John už byl naprosto dopálený, rudl jako rajče.
Šmak tomu nevěnoval nijak velkou pozornost. nakonec hobit usoudil, že se na to už ptát nebude.
,,Benedicte, teď mne prosím poslouchej,'' řekl klidně John. ,,Musíme se vrátit k Bajkalu.''
Šmak se na něj otočil se slovy a udiveným výrazem, podobal se vyděšenému kuřeti, povídal: ,,Dobře, jdu si sbalit prostěradlo.'' a odcházel z místnosti.
Jediný problém byl v tom, že Šmak to prostěradlo neměl šanci najít. ne, že by ho hobit někam schoval... On to prostěradlo měl stále na sobě!
,,To by mě zajímalo, kdy si toho všimne.'' ucedil příkře Thranduil a odcupital. Ještě než zmizel za dveřmi, špitl: ,,My s Legolasem pojdeme také domů, je nejvyšší čas k odjezdu.''
Thranduil odcházel, ale ve dveřích se srazil s Arwen...
,,Arwen,'' vydechl udiveně a blaženě Thranduil, jakmile svou královnu spatřil. ,,odjíždíme, ale můžeš jet s námi.''
Arwen pomalu zavrtěla hlavou. ,,Thrandíčku, to bohužel nejde, jsem královna, tohle nemůžu udělat.'' pokrčila rameny a odešla.
Thranduil byl její odpovědí zdrcen. ,,Ale Arwen!'' vykřikl a rozběhl se za ní. ,,Je válka, ještě tě tu zabijí, u mě budeš v bezpečí.''
Král elfů se snažil královnu přesvědčit, ale ta nesvolila.

Legolas zrovna seděl na zemi v jídelně a hrál si s Eruvií.
,,Synu,'' pípl udýchaný král. ,,Odjíždíme domů, rychle, balit!'' a už zase někam utíkal.
Princ se zvedl, napřímil se a zvolal na otce. ,,Dobře, ale venku je bitva! Nevím, jak se chceš odtud dostat. Aniž by nás napadli skřeti!''
Netrvalo to ani minutku a král byl zpátky ve dveřích. ,,Mám plán, poletíme...'' vydechl s úsměvem.
,,Na čem?''
,,Na drakovi?'' zapletla se do toho malá Eruvia a udělala šibalský úsměv.
,,My to máme ale chytrou elfičku,'' pochválil Thranduil eruviu a pohladil ji po vlasech.
,,Ano, drak... Už je na cestě, co nevidět tu bude. Říkám vám, rychle se pojďte sbalit!'' řekl král rychle a už zase odcházel.
Eruvia se vřele usmála, oči se jí rozzářily jako dvě malinké světlušky poletující na černočerné noční obloze. Tento pohled už Legolas stačil lépe poznat, malá Eruvia ho udělala tehdy, když měla obrovskou radost.
,,Na drakovi jsem ještě nikdy neletěla, moc se těším!'' vypískla nadšením a upalovala z jídelny.
Princ tam zůstal chvíli stát, až když ho ofoukl studený vítr z pootevřeného okna, otočil se ke dveřím.
Najednou se okno otevřelo dokořán a do jídelny nahlédl svým obřím okem nějaký drak!
,,To už je tady?'' podivil se princ. ,,Tak vítejte, pane drak.''
,,Ušama beha?'' řeklo to stvoření a oči se mu zbarvily do temně černé barvy. Černé jako tma...
Legolas zalapal po dechu. ,,To není ten drak...'' zašeptal si v duchu. pomalu se otáčel ke dveřím, zatímco si to stvoření prohlíželo jídelnu.
Jakmile stvoření uvidělo na stole kousíček masa, co tam zbyl od večerě, vystartoval po něm!
Legolas zapištěl a začal utíkat.
Vyběhl ze dveří hrozně rychle, pádil jako srna. Chtěl okamžitě pryč, chtěl najít svého otce, Erivii, Aragorna, Arwen, a všechny ostatní.
,,Pomoc! Nebezpečí je tu!'' křičel na celý palác.

,,Legolasi! Co se děje?'' princ se prudce zstavil, když uviděl svého otce. Vletěl mu přímo do náručí.
Thranduil ho objal, uchlácholil ho a pak se znovu zeptal, co se stalo.
Legolas mu to řekl, třásl se jako osika, nohy měl dřevěné jako jasanové dřevo. A ještě ke všemu na něj z chodby foukal studený vítr. Princ se cítil v nebezpečí.
,,Musíme ihned pryč!'' zakřičel Thranduil.
V tom král uviděl za oknem mihnout se něco obrovského, obrovsky oranžového... ,,Drak už je tady!'' vykřikl, bylo z něj cítit, že je nervozní, aby to stihli. Pak si ale uvědomil, že tu nemůže Arwen nechat, že tu vlastně nikoho nemůže nechat!
,,Legolasi, najdu Eruviu, já seženu všechny ostaní!'' poručil a už běžel pro Arwen, tu hodlal zachránit jako první.
Běžel celý vyděšený spletitými chodbami paláce a zoufale křičel na všechny strany: ,,Všichni na balkon! Hrozí vám hrozné nebezpečí!''
Po chvíli všude po paláci začali běhat lidé a panikařit, Thranduil viděl i Aragorna, Legolase s Eruvií, ale Arwen?
,,Proboha, Arwen!'' křičel Thranduil, byl strachy bez sebe, začínaly mu dřevěnět nohy, ale stále běžel...
Za chvíli už nemohl dál, pomalu se zastavil a začal se kácet k zemi. Seděl na zemi, kolem něj pobíhali zděšení lidé a volali o pomoc.

,,Thranduile!'' uslyšel náhle Thranduil, málem omdlel, ale tento zvuk Arwenina hlasu ho probral!
,,Bože můj, Thranduile, rychle musíme odsud!'' zakřičela královna, ale krále elfů se nemohl postavit...

Další fotky

3. července 2014 v 16:43 | Caterine |  Něco jiného
Tady máte něco z toho, co jsem dnes vyrobila. XD Je to hrozný, já vím. XD A kvalita fotky taky nic moc, no jo, po ruce byl zrovna jen tablet s příšerným foťákem. XP

Já a taková ta malá zelená věcička, které se lidově říká foťák...

3. července 2014 v 10:08 | Caterine |  Něco jiného
Ahoj všichni,
Máme tu prázdniny a já si s úlekem všimla, že jsem za červenec ještě nepřidala jediný čánek, chtěla jsem si napočít měsíc a tak sem dávám nějaké moje fotky. Foceno na zahradě, není to nic uměleckého, ve focení nejsem žádný extra profík. :D Ale, snad se na to dívat dá... Nebo ne? :D
Fotek jsem ten den nafotila si dvacet miliard, ale většina z nich dopadla katastrofálně, takže jsem sem dala pouze čtyři nejlepší.
Doufám, že si prázdniny užíváte stejně jako já. Příští týden jedu do Prahy, tak mě tam třeba napadne nějaký dobrý námět, který pak zakomponuju do dalších dílů mých povídek. A když si teď uvědomuju, začala jsem psát další povídku a a ta nějak upadla do hlubin... :D Pokusím se jí o víkendu oživit. xD
Tak sportu zdar! (Nevím proč sportu, jen mě to tak najednou napadlo, tak to píšu. xD No neznáte to? :D)
mějte se přenádherně prázdninově a skvěle. Možná vás navštíví Thranduil a jestli ne, nezoufejte, přijde jindy. Nebo přijdu já v jeho převleku, nerozeznáte nás, to mi věřte. xD Ale už dost keců, fotky jsou tady, tak se bavte a čaaau! :)






P. S. Thranduil vám přinese bonbonek! xD