Malinko špatně načasované

6. července 2014 v 10:58 | Caterine |  Mišmaš
John se prudce otočil, zíral na Šmaka jako na zjevení...
,,O-o-o,'' vydralo se z něj na povrch zemský, nemohl se zmoct dalších slov.
,,Tajnou dceru,'' zareagoval pohotově Šmak, vděl, na co se chce hobit zeptat, bylo to naprosto zřejmé. Naprosto jasné.
,,Ale, jakto, že o tom nic nevím?'' řekl John a stále měl otevřená ústa.
,,Tajemství, vždy jsem se ho před tebou pokoušel tajit, ale nepodařilo se mi to, dnes jsem se ošklivě prozradil...'' zašeptal tiše a pomalu začal jedním očkem skenovat Thranduilovy vlasy.
,,Líbí se vám?'' vložil se do toho král elfů a zakřenil se na hobita, který se plácl do hlavy a čekal, co bude dál.
,,Ano, moc.'' odvětil Šmak a ukázal dlaní na rozhořčeného Johna, který se domáhal dalších jeho slov, aby ho zklidnil.
Thranduil se pyšně usmál, ale John už byl naprosto dopálený, rudl jako rajče.
Šmak tomu nevěnoval nijak velkou pozornost. nakonec hobit usoudil, že se na to už ptát nebude.
,,Benedicte, teď mne prosím poslouchej,'' řekl klidně John. ,,Musíme se vrátit k Bajkalu.''
Šmak se na něj otočil se slovy a udiveným výrazem, podobal se vyděšenému kuřeti, povídal: ,,Dobře, jdu si sbalit prostěradlo.'' a odcházel z místnosti.
Jediný problém byl v tom, že Šmak to prostěradlo neměl šanci najít. ne, že by ho hobit někam schoval... On to prostěradlo měl stále na sobě!
,,To by mě zajímalo, kdy si toho všimne.'' ucedil příkře Thranduil a odcupital. Ještě než zmizel za dveřmi, špitl: ,,My s Legolasem pojdeme také domů, je nejvyšší čas k odjezdu.''
Thranduil odcházel, ale ve dveřích se srazil s Arwen...
,,Arwen,'' vydechl udiveně a blaženě Thranduil, jakmile svou královnu spatřil. ,,odjíždíme, ale můžeš jet s námi.''
Arwen pomalu zavrtěla hlavou. ,,Thrandíčku, to bohužel nejde, jsem královna, tohle nemůžu udělat.'' pokrčila rameny a odešla.
Thranduil byl její odpovědí zdrcen. ,,Ale Arwen!'' vykřikl a rozběhl se za ní. ,,Je válka, ještě tě tu zabijí, u mě budeš v bezpečí.''
Král elfů se snažil královnu přesvědčit, ale ta nesvolila.

Legolas zrovna seděl na zemi v jídelně a hrál si s Eruvií.
,,Synu,'' pípl udýchaný král. ,,Odjíždíme domů, rychle, balit!'' a už zase někam utíkal.
Princ se zvedl, napřímil se a zvolal na otce. ,,Dobře, ale venku je bitva! Nevím, jak se chceš odtud dostat. Aniž by nás napadli skřeti!''
Netrvalo to ani minutku a král byl zpátky ve dveřích. ,,Mám plán, poletíme...'' vydechl s úsměvem.
,,Na čem?''
,,Na drakovi?'' zapletla se do toho malá Eruvia a udělala šibalský úsměv.
,,My to máme ale chytrou elfičku,'' pochválil Thranduil eruviu a pohladil ji po vlasech.
,,Ano, drak... Už je na cestě, co nevidět tu bude. Říkám vám, rychle se pojďte sbalit!'' řekl král rychle a už zase odcházel.
Eruvia se vřele usmála, oči se jí rozzářily jako dvě malinké světlušky poletující na černočerné noční obloze. Tento pohled už Legolas stačil lépe poznat, malá Eruvia ho udělala tehdy, když měla obrovskou radost.
,,Na drakovi jsem ještě nikdy neletěla, moc se těším!'' vypískla nadšením a upalovala z jídelny.
Princ tam zůstal chvíli stát, až když ho ofoukl studený vítr z pootevřeného okna, otočil se ke dveřím.
Najednou se okno otevřelo dokořán a do jídelny nahlédl svým obřím okem nějaký drak!
,,To už je tady?'' podivil se princ. ,,Tak vítejte, pane drak.''
,,Ušama beha?'' řeklo to stvoření a oči se mu zbarvily do temně černé barvy. Černé jako tma...
Legolas zalapal po dechu. ,,To není ten drak...'' zašeptal si v duchu. pomalu se otáčel ke dveřím, zatímco si to stvoření prohlíželo jídelnu.
Jakmile stvoření uvidělo na stole kousíček masa, co tam zbyl od večerě, vystartoval po něm!
Legolas zapištěl a začal utíkat.
Vyběhl ze dveří hrozně rychle, pádil jako srna. Chtěl okamžitě pryč, chtěl najít svého otce, Erivii, Aragorna, Arwen, a všechny ostatní.
,,Pomoc! Nebezpečí je tu!'' křičel na celý palác.

,,Legolasi! Co se děje?'' princ se prudce zstavil, když uviděl svého otce. Vletěl mu přímo do náručí.
Thranduil ho objal, uchlácholil ho a pak se znovu zeptal, co se stalo.
Legolas mu to řekl, třásl se jako osika, nohy měl dřevěné jako jasanové dřevo. A ještě ke všemu na něj z chodby foukal studený vítr. Princ se cítil v nebezpečí.
,,Musíme ihned pryč!'' zakřičel Thranduil.
V tom král uviděl za oknem mihnout se něco obrovského, obrovsky oranžového... ,,Drak už je tady!'' vykřikl, bylo z něj cítit, že je nervozní, aby to stihli. Pak si ale uvědomil, že tu nemůže Arwen nechat, že tu vlastně nikoho nemůže nechat!
,,Legolasi, najdu Eruviu, já seženu všechny ostaní!'' poručil a už běžel pro Arwen, tu hodlal zachránit jako první.
Běžel celý vyděšený spletitými chodbami paláce a zoufale křičel na všechny strany: ,,Všichni na balkon! Hrozí vám hrozné nebezpečí!''
Po chvíli všude po paláci začali běhat lidé a panikařit, Thranduil viděl i Aragorna, Legolase s Eruvií, ale Arwen?
,,Proboha, Arwen!'' křičel Thranduil, byl strachy bez sebe, začínaly mu dřevěnět nohy, ale stále běžel...
Za chvíli už nemohl dál, pomalu se zastavil a začal se kácet k zemi. Seděl na zemi, kolem něj pobíhali zděšení lidé a volali o pomoc.

,,Thranduile!'' uslyšel náhle Thranduil, málem omdlel, ale tento zvuk Arwenina hlasu ho probral!
,,Bože můj, Thranduile, rychle musíme odsud!'' zakřičela královna, ale krále elfů se nemohl postavit...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiara Kiara | 10. srpna 2014 v 21:08 | Reagovat

Ahoj!  Tak v prvé řadě chci říct, že jsem tvůj web otevřela omylem. A bylo to hodně š´tastné kliknutí! Nemůžu uvěřit, že je někdo tak podobný mně! LOTR, Hobit, Sherlock, a k tomu milovník knih a psaní. Vážně, moc krásný web. Jen Thranduil není má oblíbená postava :D Popravdě jsme byla vždy proti němu :D Já stojím s Gandalfem... ;-)

2 Kateríína Kateríína | Web | 13. srpna 2014 v 14:23 | Reagovat

[1]: Čau! ;) Díky moc. ;) Jojo, Gandalf je taky dobrej. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama