Listopad 2014

část 3. - Přiznání

23. listopadu 2014 v 13:19 | Katerííína |  Stories
Legolas tam stál na podlaze, stál tam uvnitř hobití nory, uvnitř Bilbovy nory a byl s ním v opravdu pevném objetí...
,,Legolasi,'' Bilbo se pomalu vymanil z elfova objetí. ,,Co se stalo?''
Legolas si otřel pot z čela, byl z toho snu celý vyčerpaný, absolutně bez jakékoli enegrie. Bilbo mu přisunul židli a sám si sedl na zem.
Bylo časné ráno, Bilbo si navykl vstávat velice brzy - ještě před svítáním. Teď bylo tesně po úsvitu a do nory se dryly první sluneční paprsky.
Legolas se podíval z okna a vzdych. Bilbo si nemohl povšimnout tekutiny, která se snažila dostat se i přes princův odpor z jeho oka... Slza.
,,Legolasi, prosímvás, řekněte mi, co se děje? Něco se vám zdálo?'' Bilbo chtěl za každou cenu dostat z prince elfů odpověď.
Princ se na hobita podíval, usmál se a začal: ,,včera jsem vám zapomněl něco říct, musím podoktnout, že tato věc je docela dost podstatná. Je to dosti hrozné...''
Bilbo na prince nechápavě koukal. Pozvedl obočí a řekl: ,,Do toho, já vydržím všechno, vždyť víte.''
Legolas pomalu pokyvoval a hobita si prohlížel. Od té doby, co se viděli naposled uběhlo už asi 25 let. Bilbo značně zestárl, princ si ho pamatoval v jeho nejlepších letech, v době, kdy byl s trpaslíky na výpravě za záchranou vlasti a zabití draka Šmaka.
Když mu tato slova probíhala hlavou, vzpomněl si, kdo tato slova vyřkl... Thranduil.
,,Chtěl jsem vám prostě říci, že jsem už tři dlouhatanánské roky nespatřil svého otce, krále elfů Thranduila...'' zašeptal rychle princ elfů se slzami v očích.
Bilbo sklonil hlavu. ,,To je mi moc líto,''

Legolas tedy hobitovi povyprávěl o všem, co se stalo. Strávili nad tím poměrně dlouhou dobu. A oba meztím dostali velký hlad.
Proto se Bilbo rozhodl někde splašit něco k snídani.
Už byl u dveří, nasazoval si vestu a v tom se otevřely dveře a dovnitř vběhl malý tmavovlasý hobitek - Frodo!
,,Ach, Frodo, kde jsi byl?'' vybafl na Froda Bilbo.
Malý hobit se zaculil a odvětil: ,,Skákal jsem s Pipinem přes plot, ale šla tam ta babka, co bydlí za kopcem a hodila po nás řepu,'' smál se Frodo a už ukazoval špinavou vestičku. ,,Líbí se ti to, strejdo?''
Bilbo zavrtěl hlavou. ,,Ne, Frodíku, tohle není pěkné. Přes ten plot už neskákej a radši skoč na zahrádku pro nějakou zeleninu - máme velký hlad.''
Frodo pokýval hlavou, už šel ke dveřím, ale najednou se zarazil. ,,A ty mě nepokáráš za to, že jsem byl venku celou noc? Spali jsme s Pipem v údolíčku a v noci jsme slyšeli vrčení a moc jsme se báli. Pipin říkal, že to budou určitě ti vrrci, jak jsi mi o nich vyprávěl tu pohádku,'' dodal a zasmál se.
Bilbo zavrtěl hlavou. ,,Moc mluvíš, Frodo, vrrci to určitě nebyli, co by zde dělali? A teď už neokouněj a jdi, máme tady s panem Legolasem veliký hlad,''
,,Takže on opravdu existuje?'' Frodo vykulenýma očima upřeně hleděl na prince elfů.
,,Samozřejmě, všechno to je pravda, Frodo, pochopíš to až budeš starší,'' odbyl Froda Bilbo a ukázal na dveře.
Frodo tentokrát už poslech a šel.

,,Tohle je poklad, adoptoval jsem ho před pár lety. Je velmi živý a pořád by jen dováděl a vymýšlel blbiny. Například ti vrrci, on mi nevěří. Všechna má dobrodružsví jsem mu vyprávěl a on to bere jako pohádku...'' postěžoval si Bilbo a vrtěl nad malým Frodem hlavou.
,,Ale víte, Bilbo,'' začal Legolas.
,,Ano?''
,,Ale to je jedno, teď řešíme duležitější téma.''
,,Máte pravdu, musíme vašeho otce najít. Nebo myslíte, že...?'' Ten konec věty už hobit skoro šeptal a upřeně hleděl na Legolase.
,,Já hrozně moc doufám, že je jen někde zajatý nebo, že někde uvízl či tak něco... O tomhle radši ani nepřemýšlím, cítím pak hroznou úzkost...'' podotkl Legolas a vzdychl.
,,Kéž to není pravda,'' odvětil Bilbo...


Takže, ahoj, zdravím vás. ;)
Tu máte už v pořadí třetí díl mé nové povídky (která stále nemá název... :D), doufám, že se vám líbí. :)
A kdo jste koukal včera na Hobita? :D To je moje srdcovka, sice to znám nazpaměť, ale koukat na to můžu pořád dokola. :D Co vy? :)
Přeji pěknou neděli a hezký následující týden. ;)
Vaše Kateríína :)

Sladkost

17. listopadu 2014 v 18:15 | Katerííína
Ahojky, vážení,
včera jsem byla na vánočních nákupech a objevila tam jednu ,,sladkost''. Teda, on to je plyšák, ale je taaak cute! :3 Sloník! :* Co na něj říkáte? Ani se mi nechce ho nikomu dávat. :D


Přijde mi neskutečně sladký <3

Jinak přiji pěkný zítřek a těšte se na další díl mé nové povídky. Ne, stále ještě nemá název, ale zítra ho budu hluboce vymýšlet v hodině Biologie. :D
Ahooooj Kateríína

část 2. - Sen

16. listopadu 2014 v 10:43 | Katerííína |  Stories
Venku už byla tma... tma černá jako havraní křídla. Bilbo už byl poměrně unaven, zaprvé bylo pozdě a zadruhé - všechny ty nové zprávy ho zmohly. Oči už skoro zavíral.
Legolas si toho všiml. ,,Bilbo?'' zašeptal. Bilbo zavrtěl hlavou a přivřel oči. ,,Legolasi, já si musím jít lehnout, jinak zítra nebudu schopen pracovat na zahrádce...''
,,Dobře, ale já toho mám jetě spoustu, co vám chci říct. Stalo se toho opravdu požehnaně, ještěnejsme zdaleka ani v polovině...''
,,Dobře, Legolasi, přespíte u mě a zítra mi to dopovíte,'' řekl šeptrem hobit, zívl a dodal: ,,Dnes už nezvládnu nic...''
Bilbo se zvedl a ukázal na svou malou postýlku. ,,Já vím, že se tam nemáte žádnou šanci vejít, ale bude to pro vás lepší než spát na zemi, tam budu spá já. Přeci jenom, jste elfí princ a já nechci, aby kolovalo, že jsem nechal prince spát na zemi a sám si lehl do postele...'' Bilbo už mluvil skoro jako tělo bez duše.
Legolas zavrtěl hlavou, popadl hobitka a ,,hodil'' ho do postele, následovně lehl na zem a přikryl se koberečkem. Bilbo zavrčel. ,,Pšššt, spěte už.'' zašeptal princ elfů a sám zavřel svá ctěná královská očka.
Legolasi se zdálo o otci... o králi elfů. Neřekl Bilbovi jednu zásadní věc. A to, že jeho otec, krále lfí říše, král Temného Hvozdu se nevrátil z výpravy na jih. Jel na návštevu za svým dlouholetým přítelem, odjel před třemi roky a dosud se nevrátil...
Legolas z toho byl zdrcen a velmi smutný. V Temném Hvozdě od té doby panovalo divné ticho, Legolas panoval místo něj. Ale on si své panování představoval malinko jinak, vždycky se moc těšil, až bude sedět na trůně, až bude mít na hlavě otcovu korunu, až bude vládnout svému lidu.
Těšil se, jak bude Thranduil sedět vedle něj a obdivně ho sledovat, Legolas se těšil až si jednoho dne konečně bude smět nasadit otcovu korunu... Korunu, na kterou mu vždycky zakazovcal sahat.
Když o tom takhle přemýšlel vleže na zemi u Bilba v jeho útulné hobití noře přikryt měkkouškým koberečkem, draly se mu slzy do očí...
,,Gandalf se už hrozně dlouho neukázal, chodíval na návštěvu mimnimálně dvakrát do roka a teď? A do toho jsem nejspíš přišel o svého milovaného otce. Tohle bych si ještě před pár lety nedokázal ani představit...''
Legolas ležel, přemýšlel, přemýšlel příšerně dlouho. Až kolem půlnoci ho přemohl spánek, očka se mu pomalu zavřely a princ usnul.
Zdál se mu sen...
Následkem toho dlouhatananánského přemýšlení se mu zdálo o otci.
Legolas stál u brány paláce v Temném Hvozdu, byl hnusný deštivý den, všude byla zima a chlad. A v tom se v dáli objevilo světlo, zářivé zlaté světlo. Mezi stromy se cosi zjevilo, něco se stále přibližovalo k princi, blíže a blíže...
Najednou se prudce oteplilo, sluneční paprsky se dostaly až na princův nos. Legolas hleděl na záři, stále se to přibližovalo a pak...
Princ elfů rozpoznal svého otce... Thranduila.
Thranduil se blížil, Thranduil na obřím losovi, na kterém před třemi roky opustil Temný Hvozd...
Princi se rozzářila očka, ústa do širokého úsměvu. Napřáhl ruce a rozběhl se směrem k otci. Thranduil už byl se svým losem skoro u brány. Seskočil tedy z koně a padli si s Legolasem do náruče...

,,Legolasi! Pusťe mně!'' ozvalo se najednou. Legolas otevřel oči, rozhlédl se kolem sebe a zalapal po dechu.
Nebyl před palácem, byl stále u Bilba doma...


Takže, ahoj, všichni. Právě jste četli druhý díl mé nové povídky, která ještě nemá název. :) Jak se máte? Už vás, stejně jako mě, postihla předvánoční horečka? :D A to mám teprve 4 dárky. :D
mějte se hezky a užívejte víkendu a zítřejšího volna. ;)
Paaaa, Katerína. :))

část 1. - Návštěva

9. listopadu 2014 v 11:30 | Katerííína |  Stories
Ahojte přátelé, tady máte ten slibovaný první díl... já vím, slibovala jsem ho dřív, ale mám skvělou výmluvu - neměla jsem čas to napsat dřív. :D
tak... zase jsem se ponořila do Středozemě, já prostě nemůžu psát o něčem jiným. :)
So... enjoy it! ;)
(P.S. první díl je docela krátký, takový zkušební nebo tak něco...)


Bilbo konečně dorazil domů, hlad měl jako vlk a před očima mu věhaly mžitky. Musel se posadit ke stolu, k tomu malému dřevěnému stolu... Seděl a hleděl do prázdna, každou chvílí měl přijít na návštěvu Legolas - měl mu sdělit, co se ve Středozemi děje... Bilbo už hodně dlouho neopustil hranice Kraje, už hodně dlouho jen tak sedával po odpolednech na zahrádce a bafal dýmku. Líbilo se mu to, byl spokojen, ale někde hluboko uvnitř něj ho pořád dráždily myšlenky na všechna ta dobrodružství, co prožil s trpaslíky a čarodějem Gandalfem...
,,Kde je Gandalfovi konec?'' ptával se často při těch krásných teplých večerch, když pozoroval v dáli západ slunce.
A dnes byl den, kdy pozval Legolase k sobě. Chtěl to slyšet od něj, vybral si ho podle vlastního instinktu - nechtěl přitom přijít o všechny své zásoby jídla.
,,Snad Legolas nebude mít hlad!'' pomyslel si Bilbo náhle, podrbal se na hlavě a šel se podívat do spíže, zda mu tam ještě něco zbylo.
,,Hm... uděnou kachnu a pivo asi elfí princ chtít nebude... Ale co třeba tohle!'' vykřikl celkem nadšeně Bilbo, protože objevil něco, co by nečekal, že objeví... Jeden celý Lembas!
,,Teda, tohle že ještě mám? Ale ano! Vždyť tento kousek mi dal sám Legolas, když jsme se viděli naposled,'' zavzpomínal hobit a přičichl si ke kousku.
Ovšem vůni pěknou neměl, přesněji řečeno - vábný nebyl už vůbec. Taky že ho měl ve spíži uskladněný už nějaký ten pátek,
,,I Lembasy se kazí...'' Bilbo posmutněl, teď už nemohl dojít nic koupit, už nebyl čas, Legolas měl každou chvíli zaklepat.
A to se taky stalo... ,,Ťuk ťuk.''
Hobit vykročil ke dveřím a pomalu je otevřel. Jenže co se nestalo? Za dveřmi ani noha, Bilbo vylezl před nohu a rozhlédl se po ztemělém Hobitíně, ale nikde nikdo.
Ale přece něco!
Před prahem ležel balíček, cosi zabalené v jelení kožešině.
Uvnitř náš drahý hobit objevil LEMBAS! Pěkný ještě teplý a krásně vypadající Lembas!
Bilbo se usmál, ale stále se rozhlížel, zda někoho neuvidí. ,,To mě někdo poslouchal a pozoroval, že ví o Lembasu?'' Bilbo byl vyjukaný, to se ví, ale už neměl čas přemýšlet o této spleti podivných událostí, neboť...
,,Zdravím, Bilbo, jak se máte?'' Legolas stál před hobitem, vyjukaný Bilbo si ani nevšiml, že by se někde objevil, prostě najednou stál před ním.
,,Legolasi!'' vykřikl a na tváři mu vypučel zářivý úsměv. ,,Zdravím vás, mám se moc dobře, jak vy? Pojďte dál.''
Bilbo už táhl prince elfů do své uklizené a čisťounké nory. Společně usedli k onomu malému stolu, pro Legolase to bylo sice trošku nepohodlné, ale zváld to.
,,Nedá se říci, že bych se měl nějak moc dobře. Temný Hvozd jsem už dávno opustil, myslím, že už se tam nikdy nevrátím. Temnota ho přepadla, je ještě temnější, než si ho vy můžete pamatovat, drahý Bilbo,'' Legolas se rozhlédl kolem sebe. ,,Máte to tu moc pěkné, já tu vlastně ještě nikdy nebyl... Nikdy jsem nenavštívil žádnou hobití noru, otec mi o nich vyprávěl, když jsem byl malý. vyprávěl mi, jak jsou hobiti maličcí a jak my jsme oproti nim velicí. Bál jsem se, že bych se do hobití nohy vůbec nevešel...''
Bilbo se usmál. ,,Zajímavé a mohu se optat, jak se daří čaroději Gandalfovi Šedému?''
Legolas sklopil hlavu. ,,Dnes to je 20 let, co jsem ho viděl naposledy... kdo ví, kde je mu konec...'' Legolas šeptal a hobitkovi z toho všeho běhal mráz po zádech...

Připravuji...Tragic Mystery

3. listopadu 2014 v 19:00 | Katerííína |  Novinky na blogu
Vážení, po delší době vás opět zdravím, opět jsem se odhodlala usednout k počítači a něco napsat - psychicky vás připravit na novou povídku. Věřte tomu nebo ne, tenhle námět mě napadl dnes při hodině Dějepisu! :D
Pokud vše půjde podle plánu, zítra by se tu měl objevit první strt díl! ;) Doufám, že to vzhldem k mému zaneprázdnění dám... mám teďkom hrozný fofry a mraky práce. :P

Nová povídka se bude jmenovat, jak jste si již mohli všimnout v nadpisu, Tragic Mystery! (Píšu toto a jedním očkem sleduju, jak ve zprávách ukazoujou jak v USA sněží... Taky chci už sníh... :() Máte se na co těšit, bude to dost drsné a napínavé! :D
Do hlavní postavy zakomponuji sama sebe, takže bacha! :D
proboha, rodiče mi teďka totálně zkazili náladu, radši se loučím, nechci ji na vás roznášet... :P To je hrůza...

Mějte se hezky! A zítra se těšte.