Prosinec 2014

Přání do Nového roku

31. prosince 2014 v 16:56 | Vendëa Lissësúl |  Novinky na blogu
Ahoj, všichni,
Máme tu konec roku 2014 a já bych Vám chtěl srdešně popřát krásný Silvestr a úspěšné vykročení do Nového roku 2015 (už? :O).
Můj blog byl založen v březnu tento rok. Za tu dobu se hodně změnil, když se zpětně podívám na svůj první článek, řeknu si: ,,Omg, co to je? :D" Prostě něco. xD
A jaký byl pro vás rok 2014? Pro mne hlavně rokem velkých a ne vždy příjemných změn. Tak zaprvé, konec základky a přestup na střední - dost velký krok v mém životě. Ale tento rok mi přinesl spoustu nových přátel a hromadu úžasných zážitků, na které asi nikdy nezapomenu.
Tento rok jsem se zamilovala do Hobita. Ano, až po druhém díle. Hlavně to bylo tedy kvůli jedné osobě... :D Kvůli jedné osobě s dlouhými světlými vlásky a špičatými oušky. :D
A začala jsem psát fanfiction, číst fantasy a sledovat fantasy filmy.
Prostě, v lednu byl takový veliký zlom a leden byl také nejspíš pro mne nejlepší měsíc tohoto roku.
V březnu, jak jsem se již zmiňovala, jsem si založila blog a to pro mne byla jedna obrovská změna. Už předtím jsem měla takovéty chvilkové blogy deníčkového typu, ale nikdy jsem s nimi moc dlouho nevydržela. Ale teď to bylo jinak.
jednoho dne jsem prostě sedla k pc, založila blog a napsala jsem tam to první, co mne napadlo. A takhle vznikla má první bláznivá povídka.
Díky blogu jsem poznala fůru nových skvělých lidí, úžasných pisálků a spisovatelů. Jsem za to hrozně moc ráda. Také jsem získala své první a zatím jediné SB a to Aryen.
Ta patří k těm lidem, které jsem hrozně ráda poznala.
Všem, kteří mi to moje bláznívé elfí království navštěvujete a zanecháváte taky nějaký ten koment, hrozně děkuju a doufám, že v roce 2014 v tom budete směle pokračovat. :)

Nuže, tohle by sedalo považovat za takové malé shrnutí roku, jehož poslední den dnes prožíváme.
Ještě jednou tedy, ten nejlepší Nový rok a ať je rok 2015 pro vás ten nejlepší. Užijte si těch posledních sedm hodin, pár minut a nějaké ty sekundy jak nejlépe můžete a těším se na Vás opět v roce 2015.

Turmë

Venda alias Katerína


část 12. - Znovu v akci

31. prosince 2014 v 12:41 | Vendëa Lissësúl |  Stories


,,Ach, Legolasi..." povzdechl si Bilbo. ,,Zajímalo by mne, jak dlouho tu budeme hledat." Oba už byli po dlouhém dnu plném hledání celí vyčerpaní a vyhládlí.
,,Chcete pauzu?" otázal se princ. Hobit jen poamlu přikývl. ,,Mám velký hlad... Neříkejte mi, že vy ne."
,,No... Trochu také." odvětil princ.
,,Trochu." ušklíbl se hobit z Kraje a zahleděl se princi do jeho zářivých jasně modrých očí.
,,No dobře," řekl nakonec Legolas a prohrábl si vlasy. ,,Mám trochu větší hlad, než si vy můžete myslet. Ale rozhodně ten hlad nená větší než ten váš. A teď už nechci nic slyšet," pravil potom rychle princ a položil Bilbovi ruku na rameno. ,,Přece se tu nebudeme hádat o to, kdo má větší hlad. To je pošetilé."
Bilbo souhlasně přikývl. ,,Máme duležitější věci na práci." Rozhlédl se kolem sebe. ,,Například to, jak seženeme nějaké jídlo..."
Princ pokrčil rameny ale pak zdvihl prst, zalovil rukou v toulci na meče a pak se blaženě usmál. ,,Tauriel mi vždycky, když jsem odcházel do boje dávala do toulce kousky lembasu... A ještě mi tam nějaké zbyly!"
Bilbo radostně zavyl a princ se tomu musel zasmát.
,,Takhle se smát jsem vás už dlouho neviděl, princi." poznamenal Bilbo s úsměvem.

Oba naši hrdinové se posadili do mechu, udělali si pohodlí, ten mech byl celkem měkký. Seděli tam uprostřed nejtemnějšího hvozdu, jaký existoval ve Středozemi, mezi vysokánskými ztrouchnivělými stromy, kolem nikde nikdo... Hrobové ticho, až se děsili. A do toho si uždibovali kousky lembasu a opatrně je vkládali do úst.
Nemluvili, byli zticha. Tohle hrůzostrašné ticho prolomil až princ z lesní říše elfů, protože to už jemu samému nahánělo strach...
,,Drahý Bilbo, měl bych malý dotaz," zeptal se tedy.
Bilbovi málem zaskočil lembas, když ho vykašlal, s rudým obličejem odvětil: ,,Ano, poslouchám,"
,,Gandalf mi jednou povídal, že jste se setkal s Glumem..."
Po této větě se po celém hobitově tělíčku prolilo teplo a opět se zakuckal lembasem.
,,Ehm, Bilbo, jste v pořádku? Možná už nejezte ten lembas." řekl na to princ elfů. Bilbo kývl a polkl.
,,S Glumem? Ano, setkal... Tváří v tvář... A nebylo to nic pěkného, to mi věřte."
Legolas se zamyslel. A pak řekl: ,,Prý měl u sebe Prsten moci. To je takový Prsten, který-" Ale náš drahý hobitek ho přerušil. ,,Já vám, co to je... Je to zlatý blyštivý prstýnek, trochu větší než můj prst."
Po těchto slovech si ho Legolas celého přeměřil. ,,To vám řekl Gandalf?"
,,Ne," odvětil trpce hobit. Pak se rozpačitě rozhlédl kolem sebe a dodal: ,,Nemyslím si, že je vhodné o tom v těchto končinách hovořit."
,,Počkejte, Bilbo, co víte o Jednom Prstenu?" Thranduilův syn si nedal říct, chtěl to hned vědět. V tomhle ohledu byl trochu netrpělivý.
Bilbo ale jen vrtěl halvou. Vrtěl by hlavou dál a elfí princ by se ho stále domáhal odpovědi. Kdo ví. kam by to bývalo došlo, kdyby se neozvaly zvuky z dáli...
Bilbo zaslechl svištění a za pár sekund pět centimetrů od jeho bosé hobití nohy přistál šíp!
Legolas přiskočil, vytáhl šíp ze země a řádně si ho prohlédl. ,,Temní elfové!" vykřikl. ,,Bilbo, připravte se!"
Za nedlouho se mezi ztrouchnivělými stromy vyřítila skupinka postav v černých pláštích. Běželi přímo na ně, dlouhatananánskými skoky skákali a každým okamžikem se nezměrně přiblížili...
Bilbo vykřikl, když si všiml jedné postavy, jenž na něj napřáhla šíp. A... vystřelila!
Náš drahý hobit zapadl do křoví v pravo a šíp dopadl na místo, kde ještě před pár sekundami stál...
,,Lukostřelce nepřemůžu, teď není čas na hrdinství, doma na mne čeká Frodo," pomyslel si Bilbo a sáhl do své vytahané kapsičky.
Stále tam byl... ,,Kdy já ho měl v ruce naposled?" pomyslel si Bilbo.
To už měl miláška v dlani, rozevřel ji a po dlouhé době ho znovu spatřil. ,,Můj milášek," řekl si s úsměvem a pohladil Prsteni ukazováčkem.
,,Je čas..." řekl si tiše hobit. Ruce celé rozklepané, málem miláška pustil. Ale nakonec si ho přeci jenom nasadil...
Bilbo byl po hodně dlouhé době zase neviditelný. Zase ho nemohl nikdo spatřit.
Bilbo si v té chvíli vzpomněl na někoho... Na draka z Osamělé hory. Vzpomněl si na ty jeho šupiny a pak na jeho poslední vzlet a následovný pád...

Teprve po chvíli přemýšlení Bilbo opustil křoví. Snadno se vyhýbal letícím šípům a pozoroval Legolase sršícího šípy kolem sebe na Temné elfy.
A v tom to uslyšel...
,,V odporných kapšičách... V těch hnusných kapšičkách to mělo... Ukradlo nám to, milášku a my to chceme zpátky, milášku. A my to najedeme, milášku... My čítíme to tady, milášku... My rto doštaňeme, milášku.
My zaše budemě ťo míť, milášku..."
Tenhle skřehotavý hlas vzbudil v Bilbovi ohromné chvění. ,,Glum!" projelo mu hlavou. Kamkoli se podíval, všude tu hnusnou bílou potvoru viděl, všude kolem byl Glum.
Ale doopravdy ho spatřil až požději. Glum se vynořil zpoza toho křoví, v němž byl schován ještě před několika okamžiky.
,,My ťo dosťanemě. milášku... My žabijeme to, čo ňám to vžalo... My mušíme, milášku... My ťo chčeme, milášku... Je to ňaše!" Glum už skoro křičel, soptil.
,,Jakto, že si ho ještě žádní Temní elfové nezabili?" pomyslel si Bilbo a začal se třást ještě víc. A pak spatřil Legolase, jak se zezadu přibližuje k té bílé potvoře

TAG Písničky

29. prosince 2014 v 10:12 | Vendëa Lissësúl |  TAGY
1) píseň, která vás rozesměje - Kate Ryan-Ella Ella :)
2) píseň, která si vás nutí napsat miluji tě - Last Goodbye-Billy Boyd <3
3) Píseň, která vám připomíná domov - Google My Bulbul :D
4) Píseň, která se vám ohrála - Katy Perry-Unconditionally
5) Píseň, která vám připomene dětství - Chňapík Maličký Krokodýl xD
6) píseň, která se vám líbí, při tom umělce nenávidíte - Miley Cyrus-The Climb
7) Píseň, kterou máte rádi ale je vám hanba to přiznat-Our House od Madness xD
8) Píseň, u které se vám líbí text - I See Fire-Ed Sheeran <3
9) Píseň, která vás ráno probouzí - Píp prásk bum skříp... Tony nového budíku mé sis xD
10) Píseň, která vám připomene vaše nejlepší kamarády - Sylwia Grzescsczak-Flirt, Pozycony <3
11) Píseň, která tě nutí plakat - Right Here Waiting-Richard Marx :"(
12) Píseň, která vám připomene vaše osamělost - Cold-Annie Lenox
13) Píseň, kterou rádi zpíváte - Ed Sheeran-Thinking Out Loud... :3 Právě ji poslouchám, tak ji píšu. Jinak jich je moc! :3
14) Píseň, která odpovídá vašemu stavu mysli v této době - Muse-Supermassive Black Hole
15) Píseň, kterou nenávidíte - David Guetta-Bang Bang


Další super TAG :D Ano, nudím se :D

část 11. - Ve hvozdu a před hvozdem

28. prosince 2014 v 13:53 | Vendëa Lissësúl |  Stories
Ahojky, vážení. Ano ano, mám novou přezdívku, konečně malinko originální... :D Dokonce jsem si udělala foto - je to moje upravená fotka. xD
A teď už je tady zbrusu nový díl povídky Tesinys! :)
Enjoy it! ;)

Rozcuchaný hobit s roztrženou vestičkou v ruce se svým Žihadlem spolu s nerozcuchaným, malinko vyklepaným ale vždy k boji připraveným elfím princem, který měl prozměnu luk, postupovali hlouběji a hlouběji do hvozdu temného jako krkavčí pírka...
,,Legolasi?" šeptal v tom tichu, jenž bylo jen občas vyrušeno zaševelenám listů v malinkém vánku, Bilbo.
,,Teď radši nemluvte, příteli, nerad bych skončil zajat Temnými elfy..." podotkl princ elfů a optarně našlapoval.
,,Ale já bych potřeboval... Nevíte, jak je tento hvozd velký? Není snad moc rozlehlý nebo ano?" řekl na to opatrně hobit.
Legolas se zastavil, hluboce se nadechl. ,,Drahý Bilbo, nikdo od nás tu nikdy nebyl. Sem by dobrovolně žádný Netemný elf nevstoupil... Až na mého utrápeného otce..."
,,Mám takovou hypotézu," odvětil mu na to hobit.
,,Jakou?"
,,Možná, že váš otec řekl, že půjde sem - k Temným elfům - protože nechtěl, aby ho někdo hledal. Třeba šel jinam, možná se uchýlil k jiným elfům nebo nějam úplně jinam...
Ale ne sem. Možná předpokládal, že sem se nikdo neodváží, proto to bylo výhodné místo..."
,,Bilbo..." řekl po chvíli ticha princ. ,,Tahle hypotéza se začíná jevit víc než pravdivá..."
,,Že ano?" na to usměvavě hobit a už se otáčel do protisměru.
,,Ano, ale... Kde máme záruku, že to tak je? Kde je záruka, že můj otec přeci jenom není tady? Třeba ho tohle v tu chvíli nenapadlo. Já tedy doufám, že zde není, ale... Co můžeme vědět?" podotkl tiše Legolas.
Bilbo se zastavil, pohlédl na elfího prince. ,,Záruku nemáme... Máte pravdu, musíme nejdříve hledat tady. A když vašeho otce nenajdeme, pak můžeme jít hledat jinam..."
Legolas přikývl. ,,Bože, tohle je hrůza... Pořád doufám, že žije, ale to hledání je neúnosné... Víte, co bych teď absolutně nejraději udělal?"
,,Co?"
,,Postavil bych se tady," ukázal na jedno místo na pěšině. ,,A začal bych ukrutně nahlas volat: ,Otče! Králi! Thranduile! Kde jsi?!". To bych nejradši..."

Po tomto rozhovoru se naši hrdinové rozhodli pro rychlejší jednání. Jejich cíl bylo totýlně pročesat celý hvozd a nenarazit přitom na Temné elfy.

A teď se na chvilku odsuneme ke dvoum hnusným a hnusně dotěrným trpaslicím, které stále zostávaly před vchodem do hvozdu, neboť se bály do hvozdu vstoupit. Legolas a Bilbo stejně v tuhle chvíli pročesávali les, tudíž by věnování se jim nebylo nic moc zajímavého.

Punchina a Nunsina se svými zhnusenými obličeji, které nasadily kvůli hobitovi a elfovi, kteří odešli do hvozdu...
Punchina seděla na velkém balvanu a prskala na zem a občas i na svou sestru.
,,Punchino! Přestaň, pojďme za nima! Jsme snad padavky? My nejsme žádný trpasličí padavky! Pamatuješ, kdo byli naši bratranci?" hustila do sestry Nunsina.
,,No a co, že Kili a Fili byli hrdinové? Mně do toho prokletýho elfskýho hvozdu nikdo nedostane! Jestli mám umřít, tak radši hlady než, abych byla zabitá nějakým pošahaným temným elfem!!!" Punchina byla vážně našťavená.
,,A nechtěly jsme náhodou sebrat toho krále? Toho... Jak on se jmenuje?" řekla jí na to Nunsina.
,,Thranduil... Velký elfí král," odvětil nabručeně sestra. ,,To jsme chtěly... Ale kvůli tomu nemusíme do toho hvozdu lízt!"
,,A jak to chceš teda udělat?" na to Nunsina. Načež z hvozdu vyletěl obří krkavec, který vylekal i Leggyho a Bilba.
,,Fuj, to jsem se lekla!" vyprskla zlostně Nunsina. ,,Tak už to vyklop, Punchino!"
Punchina se zašklebila. ,,Proč bychom se my dvě měly trmácet do toho hvozdu, když můžeme počkat, až ti dva holomci toho krále Toholira nebo jak se to jmenuje, takový pitomý jméno, najdou a pak je jen přepadneme, ty dva zabijeme a krále uneseme!" Ten konec Punchina nadšeně vykřikla.
,,Pssst!" okřikla ji sestra a opatrně se rozhlédla kolem sebe. Všude ticho... ,,Chceš snad, aby nás ti dva uslyšeli? To by byl celý plán víš kde."
Punchina jen pokývala hlavou. ,,Teď se tady utáboříme a jen, co se vrátí, může náš velkolepý plán začít!" vydechla blaženě Nunsina.


Taaak, díl, co následuje bude opravdu nabitý a já jsem si pro váš připravila takovou anketku ohledně Leggyho a Bilba - našeho drahého hobita... Tak hezky hlasujte a těště se na další díl, který bude BRZO! :D Bohužel jsem ještě neobjevila význam slova ,,brzo"... xD

P.S. Ta anketa je tochu debilní, ale dala jsem tam všechny možnosti, co mě v tu chvíli napadly. :D

část 10. - Objasnění

27. prosince 2014 v 10:57 | Vendëa Lissësúl |  Stories
,,Cože?" vydechl hobit. ,,A co po nás chcete?"
Nunsina si zlostně odfrkla. ,,Chceme jít s vámi..." A následovně se zašklebila na sestru.
,,Proč?" divil se Legolas. ,,Nemyslím si, že vzhledem k našemu aktuálnímu problému a vlastně všem našim problémům... Nemůžete jet s námi za Temnými elfy..." řekl rozpačitě.
,,Tohle je záchraná výprava, ne nějaký výlet!" vykřikl hobit. Načež pohlédl na Legolase a ten mu dal signál k odjezdu.
Na rozlehlé zpustošené pláni, kde neroste nic než lišejník zůstaly obě trpaslice samy. Ale to oni věděly, s tím počítaly... Proto si najmuly nejrychlejší kamzíky celího království.

Než se Bilbo nadál, už slyšel za zády dusot kamzíků a křik obou hnusných trpaslic. ,,Nás se nezbavíte!" řvala Punchina. A Nunsina dodala: ,,Pojedeme s vámi za králem Thranduilem, ať chcete nebo ne!"
,,Ehm, Legolasi," ozval se Bilbo směrem k princi ujíždějícímu na běloušovi. ,,Mám dojem, že nás jen tak neopustí,"
Legolas se prudce zastavil. ,,Pane Pytlíku, to jsem již dávno pochopil..." odvětil trpce princ a zakřičel na baby: ,,Proč chcete za mým otcem? Já to nechápu, proč by chtěly trpaslice za Thranduilem?"
,,Nejspíš proto, že se ho chceme na něco zeptat... Potkaly jsme Gandalfa, všechno nám řekl!" ujasnila situaci Punchina a obě dojely k našim hrdinům.

A tak se stalo, že zanedlouho po této události jel princ elfů Legolas napříč pustinou, kolem ztrouchnivělých stromů a vyschlývh jezírek směrem k Temným elfům... Za ním si to na Blíze mašíroval malý statečný hobit Bilbo Pytlík z Kraje a na konci jely vedle sebe dvě hnusné trpaslice ze železných hor...
Postupovali poměrně rychle, počasí bylo čím dál tím horší... Foukal studený vítr, bylo patrné přibližování k zemi Temna...
Bilbo ani trpaslice v těchto končinách nikdy nebyli... A ještě před dvěma týdny by našeho drahého hobita ani v tom nejděsivějším snu nenapadlo, že by tam přeci jenom mohl jet.
A teď byli skoro tam.

,,Jste si jist, že naše cesta je správná, pane elf?" popichovala celou dobu Legolase Nunsina. Legolase to původně hodně štvalo, ale když na ni po páté zakřičel: ,,Ještě slovo a můj kůň vás obě udupe!" Punchina poklepala sestře na rameno se slovy: ,,Je nějakej nervní, radši ho nech být... " A konečně zmlkly.

Po dvou dnech skončila pustina a kolem našich cestovatelů se rozprostřel obří hvozd...
,,Jsme tady..." zašeptal Legolas.
Hobitovi se tady vůbec nelíbilo, vzduch mu nevádbně smrděl, všude kolem jakoby slyšel nějaké hlasy a šeptání temnoty... A všude kolem také bylo jakoby tma, temno, zazaženo.
Nikde ani stéblo zelené trávy... Jen spálené šutříky a sem tam koukal ze země černý kořen. Před elfem, hobitem a trpaslicemi se vinula uzoučká cestička vedoucí do hvozdu... Do té tmy tam uvnitř.
,,Legolasi," pravil Bilbo a pohodil hlavou směrem ke vstupu do hvozdu.
Princ pouze přikývl a vybídl všechny k pokračování. ,,Můj otec bude někde tam uvnitř,"
,,Počkat," vložila se do toho Punchina, její výraz na tváří už nebyl tak rozradostněný jako předtím. ,,Jestli sem šel... Thranduil... Jestli šel dovnitř... Tak to už asi určitě ho tam... Něco... zabilo!" vyjekla nahlas načež dostala obří záhlavec. Hádejte od koho.
,,Záhlavec od elfa jsem ještě nikdy nedostala," pípla. ,,Zvlášť tehdy, když říkám pravdu! To je sprosté, princi Legolasi. Kdyby vás tak vás otec viděl, určitě by vás velice káral a možná byste dostal i domácí vězení." zaskřehotala naštvaně.
Legolas se od nich odvrátil, chytl Bilba za ruku a řekl: ,,Shnijte si tu jako švestky, vy dvě. My jdeme zachránit otce..."
Jakmile byli kousek dál od těch hnusných trpaslic, princ se dal do usedavého pláče. ,,Copak vy tomu něvěříte, pane Bilbo? Věříte, že můj otec má ještě nějakou šanci? Je pryč tři roky! Za tud obu už ho mohli dávno-" Princ už nebyl schopen dále fungovat, okamžitě padl na štěrkovou pěšinu a brečel.
,,Nikdy by mě nenapadlo, že uvidím Legolase Zeleného lístka brečet... Je pro mě ohromná čest být s vámi na této záchrané výpravě,"
Legolas pozvedl hlavu. ,,Bilbo..."
,,Jsem vám neskonale vděčný... Vybral jste si mne! Malého hobita z Kraje na pomoc. Děkuji vám, princi, a doufám, že společně tohle překonáme. Já snažně doufám a prosím, aby byl váš otce živ. Stále v to doufám... A tyhle dvě odporné trpaslice, jež nám osud zavál do cesty... Neposlouchejte je, nevšímejte si jich. Jako by tu vůbec nebyly. Stejně si myslím, že polovina jejich slov je lež! Jenom sprostá lež.
Sice nechápu, co chtějí vašemu otci, jak nás našli, jestli vážně potakali Gandalfa... Ale nechme to plavat,"
Legolas se usmál a pozvedl ruku, načež mu Bilbo pomohl vstát.
,,Pojďte, Legolasi, jdeme hledat krále Thranduila... I kdyby sem teď přišli temní elfové a řekli nám, že krále zabili, i kdyby se tu objevila celá armáda skřetů s tím, že pobila ve hvozdě vše živé, my musíme jít. My budeme hledat Thranduila za každých podmínek, nic nás přeci nemůže v našem záměru zastavit, princi..."
Legolas se usmál ještě víc. ,,Bilbo, já-" Padl hobitovi do obrovského objetí, usmíval se objímal ho všemi svými posledními silami ho objímal, držel si ho u sebe.
,,Děkuji vám za všechna tato slova, drahý Bilbo. Moc se vám omlouvám za mé chování v předchozích dnech... Hrozně se omlouvám. Mám vás moc rád a děkuji vám..."
,,Od toho jsou přátelé, všechno už jsem vám odpustil," odvětil s úsměvem hobit.

,,Co to tam máte za něžnosti, vy dva?" zakřičela na hobita a elfa skřehotavě Punchina. Nunsina se hnusně smála.
Ale Legolas ani Bilbo neřekli ani slovo, jenom se na sebe usmáli.
,,Jdeme," řekl Legolas a s Bilbem vstoupili do hvozdu. Trpaslice za nimi jen z dáli civěly s otevřenými ústy.

Legolas a Bilbo vstoupili do hvozdu, do temna, do ještě většího temna jak bylo venku... Obklopily je vysokánské ztrouchnivělé stromy, všude kolem hromady kamenů... stromy obrostlé lišejníky a podobnými mechy. ,,Vypadá to tu trochu jako to vypadávalo u nás... V Temném Hvozdu," podotknul zachmuřeně princ při pohledu kolem sebe.



P.S. Mám novou přezdívku, konečně... :D

TAG - otázky

25. prosince 2014 v 14:36 | Katerííína |  TAGY

Prostě jsem se dala na TAGY :3 :D
Prostě se o Božím Hodu maličko nudím, vzhledem k mému nachlazení nemůžu jít ven... :/
Takže ... další TAG" :D

1) nejlepší barva- Fialková! :3
2) nejhorší barva- Nemám
3) nejlepší jídlo-Halušky! :3
4) nejhorší jídlo -Lečo ze školní jídelny
5) nejlepší nápoj -káva :3
6) nejhorší nápoj- Mlíko s citronkou :P... pila som :D
7) nejlepší film- Hobit trilogie a Pán prstenů totéž <3
8) nejhorší film- To zas nevím
9) nejlepší seriál- Řekni kdo tě zabil bo Sherlock z 21. století
10) nejhorší seriál- Co já vím
11) nejlepší herec- Lee Pace :*
12) nejhorší herec- ? :D
13) nejlepší herečka- Evangeline Lillyová :3
14) nejhorší herečka- ? :D
15) nejlepší období- 8. třída zš! :3
16) nejhorší období -letošní léto...
17) nejlepší den- 9. 10. 2014 <3
18) nejhorší den-28. 7. 2014 :(
19) největší strach- v noci v lese s šílencem s loučí :D
20) nejlepší nálada- In Poland <3
21) nejhorší nálada -28. 7. 2014 :P
22) nejvíce rozčilující- to bylo někdy v květnu 2013 :D
23) nejvíce uklidňující- ani nevím :D
24) nejlepší člověk- Ona <3
25) nejhorší člověk-On :PPPP
26) nejpraštěnější člověk- BFF :3
27) nejchytřejší člověk- Já xD neeee, asi babička :D
28) nejšikovnější člověk- Taky babička :D
29) nejlepší zvíře- Falín :3
30) nejhorší zvíře- Tamten hnusnej pes od sousedů :P
31) nejlepší činnost- Blogování :3
32) nejhorší činnost -úkol do Fyziky :D
33) nejlepší domácí práce -Sekání trávy :D
34) nejhorší domácí- práce To ostaní :DDD
35) nejlepší značka- čeho? :O :DDDD Dopravní? :D Tak to je jasný-stopka!
36) nejlepší poloha- Spaní? :D na boku forever! :3
37) nejlepší knížka -Hádej :D Hobit and LOTR <3
38) nejlepší pánské jméno- Lee! <3
39) nejlepší dámské jméno- Těch je :D
40) nejhezčí muž -Pan Pace <3
41) nejhezčí žena -Paní tuneznáte :D
42) nejlepší slovo- Bezva :D
43) nejhorší slovo- Škola xD
44) nejtrapnější moment- Parčík :D... tohle pochopí jen jeden člověk :D
45) nejhorší rozhodnutí v životě- já nevím :D
46) nejlepší rozhodnutí v životě -Střední ! :3
47) nejlepší vzpomínka- Poland <3
48) nejhorší vzpomínka- Tohle léto :(
49) nejhorší zážitek spojený s alkoholem- Tohle radši vynecháme :D
50) největší sen-Tohle snad radši ne :D

Takže tak, doufám, že to má hlavu a patu... :D Mě ty TAGY teďkom nějak začaly bavit. :D

♣ Christmas special ♣

24. prosince 2014 v 10:13 | Katerííína |  Něco jiného
Veselé Vánoce, milý čtenáři! :3
Dnes je Šťedrý den, proto jsem si pro vás připravila spešl Vánoční bonus! :)) Je to vánoční povídka... Některým z vás to bude asi něco připomínat. :D

Nuže... Enjoy your Xmas and this story! :3

Jak jsme slavili Vánoce

,,Jsou Vánoce!'' křičela jsem a od rána jsem běhala napříč celým elfím palácem a cinkala zvonečky! ,,We wish you Merry Christmas... And happy New Year!'' zpívala jsem jako šílená, na vlasů jsem si zapletla rolničky, které jsem našla u Legolase v jeho skladu. Byste nevěřili, jaké skvosty jsem tam našla...
Zrovna jsem obíhala Thranduilovu komnatu, když se ve dveřích sám král objevil. ,,Katerína, co to vyvádíte, je brzo...'' řekl rozespale. Ale na to, že právě vylezl z postele vůbec nevypaal... Podezírala jsem ho z učesání svých královských loken.
,,Mám super ideu!'' vykřikla jsem a bujně zacinkala vlasama. ,,Půjdeme se na Vánoce podívat k nám - do lidského světa!'' Byla jsem z tohohle nápadu úplně nadšená. Thranduil váhal, ale nakonec řekl: ,,Když máme ty veselé Vánoce, proč si trochu neužít?!'' A následovně začal tancovat...
To jsem radši odběhla za princem Legolasem.
princ už dávno nespal, seděl u dřevěného kulatého stolu a pojídal mnou včera zhotovenou vánočku. Ano, pekla jsem naše cukroví!
,,Je dobrá,'' pravil princ, jakmile jsem vstoupila do místnosti. Ale já neměla čas, zjišťovat, zda to myslí nebo nemyslí vážně. Okamžitě jsem mu řekla můj návrh.
,,Jestli půjde otec, jdu taky.'' Tak zněla Legolasova odpověď.

Tak to dopadlo tak, že za patnáct minut už jsme všichni seděli na koních - elfové na bělouších, já na vraníkovi, projížděli jsme po elfí stezce ven z Hvozdu. první jel král, pak já a nakonec princ... A trošku vzádu za námi tři strážní, kteří měli potom odvést koně zpět.
Sněžilo... Z nebe padaly veliké vločky roztodivných tvarů. V Hvozdě to ještě nebylo tak patrné, ale když jsme vyjeli do krajiny, spustil se na nás přímo sněhový liják!

Tímto docela šíleným počasím jsme se dostali až k onomu místu, k místu přechodu!
Rychle jsme seskočili z koní a strážní už s nimi mizeli v dáli...
S mrazením všude po celém těle a se špetkou strachu jsme přešli ke kamenu... Ke kamenu s velkým K! Thranduil se toho ujal...
Přišel ke kameni a svou elfí sílou ho odstrčil!
Načež se v nás všech prostřídaly tři pocity - zima, horko, neuvěřitelné vedro...
Za kamenem byla hlína! Hlína, obyčejná hnědá hlína! Tunel zmizel...
,,Toho jsem se obávala...'' řekla jsem sklíčeně.
Všichni tři jsme si sedli proti oné bývalé díře, seděli jsme a smutněli...

Najednou jsme uslyšeli: ,,Ratatatatat ratatatatat ratatatat!'' Vyskočila jsem jako srnka z prasečího brlohu. ,,Co to?''
V tom samém okamžiku se z díry vynořila obří sbíječka a za ní veliký černý krtek s růžovým čumákem!
,,Zdravíčko!'' řekl a vypnul sbíječku. Následovně se podíval na krále elfů - jeho děsivý výraz vám radši popisovat nebudu.
,,Jestli tady nevrtáte tunel do světa lidí, tak jděte někam.'' pravil Thranduil.
,,To shodou okolností vrtám! Chtěl jsem ho vylepšit, zvětšit a tak...'' na to krtek a smál se.
Thranduil vyskočil, otřepal si ze sebe sníh a dal krtkovi na čumák obří pusu! Až to mlasklo!
Musela jsem se smát. Načež nás pan krtek pustil tunelem do světa lidí.

Pan krtek byl trošku v šoku a tak se s námi radši hned rozloučil a zmizel kdesi v zemi...

To už jsme stáli na nezasněžené louce, kousek od mého domu. A v tu chvíli jsem si vzpomněla! ,,Proboha, vy máte tohle oblečení! Naše první cesta vede k nám, kde vás převlíknu!'' zavelela jsem a pádili jsme domů.
,,Proč tu nemáte sníh? A proč je tu takové teplo?'' ptal se Leggy.
,,To je složité, vysvětlím vám to někdy později... Spěcháme.''
Dopádili jsme k nám domů, rychle jsem odemkla, zámek už nějak zrezl. Vletěli jsme do ložnice mých rodičů s ideou, že tam najdeme elfům oblečení.
Thranduilovi jsem nahrabala skvostný otcův svatební oblek, byl nadšen, jakmile ho spatřil. (Thranduil, ne otec.)
A taky v něm skvěle vypadla, ve velkém kulatém světle ložice se to skvěle vyjímalo.
Legolas dostal moje rifle a můj svetr, jelikož v jeho velikosti bylo jen mé oblečení. Princ sice původně protestoval, ale ve výsledku to vypadalo pánsky.
Ještě jsem oboum učesala babiččiným super červeným hřebenem vysoké drdoly a přikryla je dvěma otcovými černými klobouky.
Mkrla jsem, ,,Vypadáte úžasně!'' a nelhala jsem. kdybyste je viděli, hned byste je chtěli domů.

Když byli elfíci hotovi, hodila jsem na sebe také něco pěkného - šaty! modré!
,,Teď mi budete pomáhat.'' řekla jsem. ,,Musím udělat salát, upéct kapra, udělal bombu a prostě všechno na skvělý Šťedrý den!''
Elfíci nadšeně souhlasili. Thranduil se radoval, že bude péct kapra, bohužel došlo k jeho nemalému zklamání, když se dozvěděl mé spletení. ,,Budeme ho smažit, né péct!''
Legolas rozvěšel po celém bytě obří modro bílé vánoční řetězy a vysál celý byt! Thranduil zase smažil a občas užíral cukroví - což mne dotíralo.
Pracovali jsme asi tři hodiny - začali jsme asi o půl druhé odpoledne. Dali jsme si pěkně do těla a všechno bylo perfektní.
O půl páte zazvonil zvonek! Thranduil šel otevřít a přivedl Aranis s Azogem!
,,Ahoooj!'' vykřikla jsem na svou kamarádku, okamžitě jsem ji posadila ke stolu a Azíkovi dala granule a přenechala ho Legolasovi, zaujal ho Azíkův obří vzrůst a chlupatost. mazlil se s ním až do večeře.
Mezitím přišli i ostatní hosté, nakonec nás v pět hodin večer sedělo kolem slavnostně prostřeného stolu za poslechu vánočních koled sedm.
Než jsme začali jíst, poklepala jsem lžičkou do skleničky. ,,Vážení, ráda bych pronesla pár slov! za prvé, vítám mezi námi dva elfy - krále lefů Thranduila (král se uklonil) a jeho syna Legolase (to samé)! Jak jistě víte, bydlím teď s nimi ve Hvozdě... A také se tam po dnešku hodláme vrátit.
Teď bych vám ráda všem popřála šťastné a veselé Vánoce, ať se vám splní všechna vaše přání. Doufám v naše brzké setkání opět v tomto obsazení. Přeji vám dobrou chuť!''
Thranduil mi zatleskal, přidali se i ostatní. Legolasovi ukápla slzička a padla mu do rybí polévky, to mě dojalo.
Poté jsme si připili červeným vínem, Thranduil na tom trval.
Rybí polévka se nám velice povedla, všichni se olizovali až za ušima. Azog dostal taky, tak moc měl smutné a hladové oči.
Kapr také delikátní... obecně, jídlo se nám velice povedlo. Legolas se pořád dokola svého otce ptal, jestli tohle zavede i ve Hvozdě. nakonec se dočkal odpovědi... ,,Ano, zavedu! A teď už konečně mlč a jez kapra!''

Po skvostném jídle následoval přesun k Thranduilem nazdobenému vánočnímu stromečku! Dárků tam opravdu požehnaně, oprabdu mnoho.
Posedali jsme kolem stromku na křesla. Leggy už by hned šel rozbalovat dárky, ale já mu vysvětlila, že prvně budeme zpívat vánoční koledy.
Legolas to šidil, chtěl už rozbalovat - byl velmi nedočkavý.
Když už konečně bylo dozpíváno, princ byl první, kdo se vrhl na dárky. Ani Azík nedokázal reagovat tak rychle jako princ!
A princ byl taky tím, kdo se ujal rozdávání.
Hádejte, kdo dostal nevíc dárků? Všichni naprosto stejný počet! Dokonce i Azog... což bylo velmi překvapující.
Thranduil dostal 5 litrů červeného vína, byl tak šťastný, že ho hned vybalil a všem nabídl. Legolas dostal modrou paruku, což ho překvapilo - dostal ji od mě. Chtěla jsem vidět, jak mu bude slušet.

Dárky byly rozdány a Aranis a ostaní přátelé odcházeli. Elfíci je sice přemlouvali, ať zůstanou tak ještě tři týdny, ale oni se jen smáli a odcházeli.
Thranduil seděl do rána na gauči a popíjel víno - až se opil a vytuhnul na gauči.

Ráno na Boží Hod ho bolela hlava, proto mu Leggy vsunul Ibalgin. zaboha netuším, jak ho našel, ale na Vánoce se dějí zázraky.
V bytě to podivně smrdělo, tak jsem navrhla procházku na čerstvém vzduchu.
Elfům se ale vůbec nechtělo, chtěli spát. Ale, když jsme vyšli z domu, spatřili jsme to...
Všude bylo bílo... A ne jen tak nějak málo bílo... Deseti centimetrová vrstava sněhu! Legolas do dněhu padl a začal ječet, byl nadšen! Thranduil také, hned začal stavět sněhuláka, a místo hrnce použil svůj klobouk...

No ano, s elfíky byla vážně sranda... tyhle Vánoce jsme si skvěle užili.
nakonec jsme se samozřejmě vrátili do Hvozdu, ale trvalo to jetě tři dny, než jsem elfy dostala z toho nadšení pro můj svět.


Takže, tohle je moje vánoční povídka.Navazuje na moji první povídku, která byla vypravována z mého pohledu! ;)
Myslím, že v povídce jsem vám už krásné Vánoce popřála, takže MERRY XMAS! :3 :)


INFORMAČNÍ KROUŽEK

21. prosince 2014 v 18:53 | Katerííína |  Něco jiného
Ahoj, ahoj, dnes nejsem úplně psychicky v pořádku a proto vám sem dávám mou zbrusu novou anketu a název mé aktuální povídky. Jak mě napadl? Neptat, pls! :D


část 9. - Náhlá změna

20. prosince 2014 v 12:10 | Katerííína |  Stories
Bilbo seděl na ztrouchnivělém peřazu, všude kolem bylo ticho, obloha temná jako havraní křídla... ,,Kde jsem se to jenom ocitl?'' bědoval náš drahý hobit a rozpačitě se rozhlížel kolem, zda nezahlédne vlající blond vlasy...

,,Bilbo!'' zaslechl náhle Bilbo. prudce stoupl. Legolas jel k němu v dálce mezi stromy zahlédl jeho koně a nakonec i jeho maličkost.
,,Díky bohu, Legolasi!'' vykřikl, ale princ nevypadal nijak nadšeně.
,,Musíme rychle jet za otcem, na nic nečekejte, na poníka a jedeme!'' Legolas se zdál velice rozrušen a bylo na něm cítit vyčerpání.
,,Blíza má hlad...'' pískl hobit a pohlédl na poníka, který rozhodně v tu chvíli nebyl šťastný - dva dny nic nejedl.
,,Ten váš blbej poník!'' zaburácel nasupeně Legolas. ,,Otec je v nebezpečí, nasedněte na mého koně a jedeme!''
Bilbo otevřel ústa. ,,Přece tu nemůžeme Blízu nechat! Někdo jí určitě zabije!'' Našemu drahému hobitovi se začaly z jeho malých oček řinout slzy.
,,Blíza! Ach bože! Jen pitomec může pojmenovat poníka Blíza! prostě se na to zdržovadlo vykašlejte, přinesl nám víc obtíže jak užitku!'' Legolas očividně nebyl v pořádku. Bilba to rozplakalo. Otočil se k elfovi zády, došel k Blíze a chlácholivě ji pohladil po hlavě.
Poté vytáhl z kapsy Nechat Blízu tady by mu srce nedovolilo - na to si ji až moc zamiloval.
Legolas si odfrkl a rozjel se na sever. Bilbo s rudýma očima a vyklepanýma nohama ho na Blíze následoval...
Nebyly to šťastné chvíle - ani pro hobita ale stejně tak ani pro elfa...
Pro Legolase byl jeho otec nejdůležitější osobou v životě - v tu chvíli ho opustil rozum, nechal by Bilba zemřít, jen aby Thranduil žil...

Jeli dnem, nocí, dnem a nocí... Jeli dlouho, oba už byli totálně vyčerpaní, ale Legolas jel pořád dál. Bilbo se nemohl zastavit, absolutně netušil, kde se nacházejí. Kdyby tu zůstal sám, nikdá by nenašel cestu zpět do Kraje...
Litoval, že se na tuhle cestu vypravil. ,,Nemohl jsem tušit, co se s ním stane... Takového jsem ho neznal, netušil jsem, jak se může elf jako on změnit...'' říkal si v duchu Bilbo a pozoroval Legolasova bělouše, který vypadal, že každou chvílí padne vyčerpáním. Princ na to nebral ohled...

teplé světlem oplývající léto pomalu přešlo v o něco chladnější a větrnější pozdim...
Noci už byly podstaatně chladnější a Bilbo se každým dalším Blíziným krokem čím dál více obával budoucnosti... Začal pochybovat, že Legolas vím, kam jedou... Začal pochybovat, že ještě někdy v životě uvidí někoho jiného než prince elfů, jeho bělouše a milovanou Blízinku.
Tady... v nekonečné pustině, tady už nebyli ani skřeti, kdy viděli naposled živého tvora? To už si Bilbo vůbec nemohl vzpomenout.

Až jednoho studeného rána. Studený vítr je oba šlehoal do očí. Kolem nich se všude rozprostáraly jen vysoké hory, na jejichž vrcholcích byl vidět sníh,
A ten den se to stalo...
Naši hrdinové projížděli kolem hustého křoví, kde by se ztratil i Legolas...
,,Stát!'' ozvalo se náhle z křoví. Bylo to už pekelně dlouho, co elf a hobit slyšeli hlas... Sami na sebe nepromluvili od té doby, co se pohádali.
,,Kdo je tam?!'' vykřikl Legolas a nachystal si luk s jedním z jeho posledních tří šípů. A Bilbo vytasil princův meč.
,,Jen co tohle vyřešíme, ten meč už nikdy nebude tvůj!'' zahrozil princ a hodil svůj pohled na křovisko.

Z křoví se pomalu vynořily dvě malinké postavy. Asi jen o půl hlavy větší než Bilbo. Jedna z nich měla totálně kudrnaté hnědé vlasy a zavalitou postavu, obličej hrůzný a na bradě jí rašely vousy... Ta druhá nebyla o nic moc jiná... Akorát měla krátké mikádo, hnusná a tlustá stejně... Obě měly na sobě potrhané hnědé šaty a černevenou špinavou vestu. Na nohách obří dřeváky - s děrami.
,,My!'' zařvala ta s mikádem hnusným pištivoskřehotavým hlasem. Druhá se na ni podívala a řekla: ,,My jdeme z Železných hor...''
,,Trpaslice...'' zašeptal Legolas. ,,Co po nás chcete? A co tu vůbec děláte?''
,,Víme, kam máte namířeno,'' zaskřehotala ta kudrnatá. ,,Za Temnýma elfama... A my půjdeme s váma.'' Náledovně se blaženě usmály.
,,Já jsem Punchina tohle je má sestra Nunsina.'' řekla potom kudrnatá.
,,Proč proboha? Bilbo, jedme!'' zavelel Legolas a oba vyrazily.
Trpaslice skočily do křoví. ,,Dobré,'' řekl princ. ,,A teď sem s tím mečem.''
Jenže v tu chvíli z křoviska vyskočili dva obří kamzíci, hnusné trpaslice seděly na nich a smály se hodně nahlas. ,,Mysleli jste si, že se nás tak lehce zbavíte?'' křičely.
,,Mimochodem!'' křikla Nunsina. ,,Jsme sestřenice Kiliho a Filiho! Víme, že je znáte. Bojovali jste sn imi v Bitbě pěti armád!''
Bilbo se prudce zastavil, málem sletěl z Blízy!

část 8. - A meč je pryč...

18. prosince 2014 v 8:06 | Katerííína |  Stories
Na naléhání jsem se rozhodla, přidat další díl co nejrychleji... Tož, tu je! ;)


Gandalf si opět odkašlal a následovně poprosil hobita o sklenku vína, neboť strnulého elfího prince nemělo cenu o nic prosit. Elf teď chtěl jen jedno - slyšet celý Gandalfův příběh...
Když se tedy čaroděj dostatečně napil dobroučkého červeného vína z průzračně se třpitící sklenice, položil sklenici na nedaleký noční stolek a opět pokračoval: ,,Pan Elron mi pověděl, že ona lesní elfka také mimo jiné bojovala v hrozné bitvě Pěti armád... Vzpomněla jsem si, že tam bojovala jen jedna taková elfka.. oříškově hnědé vlasy a přijela s vámi na koni, Legolasi! ... Jen na to jméno si nemohu vzpomenout, ale to je jedno,'' Princ měl otevřenou pusu dokořán a jenom kývnutím hlavy Gandalf pochopil, že má pokračovat.
,,Ale vím, že před pár lety opustila Temný Hvoz, je to vaše přítelkyně i přítelkyně krále Thranduila, který kvůli jejímu odchodu zmizel. Tuším, že vám tato elfka schází ve Hvozdě, že byste uvítali její návrat. A proto jsem sem přišel hnedle, jak jsem tohle zjistil... Doufám, že jsem vám neřekl něco, co už dávno víte,'' řekl Gandalf, pousmál se a nátahl se pro sklenku.

Princova otevřená ústa by se v tu chvíli dala považovat za jednu z těch obrovských černých děr, jenž jsou v tom nekonečném vesmíru... Nikdy byste neřekli, že ústa jdou otevřít až takto fest...
,,Gandalfe...'' princ už konečně ústa zavřel a na tváři se mu vykouzlil obrovský úsměv. ,,Tauriel...'' zněla jeho další slova, zněla koktavě, zcela nepřirozeně. ,,Bilbo!'' vykřikl poté nadšeně,
,,Řekněte také něco jiného, než naše jména,'' zasmál se čaroděj. ,,Předpokládám, že za ní chcete hned jet,'' pravil pak. ,,Ale já bych vám doporučoval nejdřívě jet pro vašeho otce... Myslím, že za elfkou byste měli jet i s ním...'' Načež se zvedl, poděkoval za víno a pomalu se vytratil. Když se pak Leolas ptal, zda někdo odcházejícího čaroděje viděl, všichni vrtěli hlavou.
,,Gandal je prostě čaroděj, dokáže odejít, aniž by si toho kdokoli všiml.'' oznámil s úsměvem Bilbo.
Ještě ten večer oba dva opustili Temný Hvozd, navečer opustili bránu a kolem půlnoci docválali daleko za Hvozd...

Jeli docela pomalu, koně už byli poměrně unaveni a naši drazí přátelé vlastně také. Legolas si v jednom kuse uždiboval kousky Lembasu, který mu s sebou nabalila Jioné. V jednom kuse nabízel Bilbovi, aby si kousl nebo alespoň uhryzl, ale náš drahý hobit neměl na Lembas chuť.
Na co opravdu měl chuť, bylo to, aby už konečně byli u Thranduila. Sice ani jeden nevěděli, kde vlastně může být. Někde u Temných elfů...
Bilbo krále elfů od bitvy neviděl, ale na tu jeho nenapodobitelnou podobu nedokázal zapomenout... Pamatoval si na jeho šibalský úsměv, který provedl, kdyžm na něj Dáin bratranec Thorinův seslal takovou maličkou narážku. Chtě nechtě, Bilbo si vzpomněl i na Thorina... Vzpomněl si, když ho viděl naposledy...
Jak u něj seděl, chlácholil ho, ukazoval mu orly a modlil se za něj...

Projížděli po úzké skřetí stezce kolem hlubokého lesa. ,,musíme obzváště potichu, skřeti jsou tu všude,'' šeptal Legolas a vedl Bilba cestou nejmenšího rámusu.
Ovšem hobitův poník prostě nebyl stavěn na tiché putování. Když si odfrkl, z křoví se ozvalo syčení a následovně se z lesa vyvalilo deset skřetů.
Řvali a ihned se na ně vrhli! hnusní hnědí, slizcí, odporní skřeti s netvořenými obličeji...
Legolas zareagoval pohotově a vytasil luk, Bilbovi hodil svůj obří meč, s ním hobit neuměl zacházet, ale pohotově ho nastavil proti skřetu běžícímu k němu.
Když byl hnusný skřet u něj, Bilbo už slyšel ten hnusný skřetí jazyk. Nepochybně našemu drahému hobitovi naznačoval, že sním bude ámen.
Ale Bilbo se obřím elfím mečem prudce rozmáchl a světe div se... Skřetí hlava mu padla k nohám.
Legolas zatím úspěšně sestřeloval každého skřeta, který se k němu skusil jenom břiblížit.
Bilbo tímto způsobem skolik dokonce tři takové odporné stvůry... Princ elfů zabil zbytek. Následovně se oba udýchaně rozhlédli kolem, v dálce, někde v nitru lesa, slyšeli skřeky, stále byly blíže a blíže!
Legolas vykřikl na hobita: ,,Na koně a pryč!''
celý udýchaný, zmatený a k smrti vyděšený Bilbo neváhal, naskočil na poníka a už cválal pryč. Ani si nevšiml, kam jede a že Legolas tam zůstal, že nejede za ním, jak očekával...

Princ zatím statečně pobíjel skřety, ale nakonec to také vzdal... Vrazil jeden z šípů skřetovi do oka, obratně naskočil na koně a také rychle uháněl pryč...
Skřeti za ním zlostně řvali. Legolas jim rozuměl... ,,Ty zmetku elfí... Tvůj hnusnej otec bude každou chvíli zabit! Chaha! Vyslali jsme celou armádu těch nejkrvelačnějších... Jeho smrt je už takový kousek od naplnění!''
Legolas se k smrti polekal. ,,Bilbo!'' zakřičel na celé kolo. ,,Bilbo!'' křičel s histerií v hlase. ,,Musíme jet za mým otcem! Musíme ho zachránit! Bilbo!'' Ale Bilbo nikde nebyl...
Legolas nemohl hobita hledat, praštil do koně a vyrazil tryskopohonem k Temným elfům...
,,Za každou cenu, za každou cenu, za každou cenu...'' opakoval si pořád dokola, vlasy mu vlály ve studeném nočním větru. V toulci už poslední tři šípy zostaly...