Prosinec 2014

část 7. - Návštěva

16. prosince 2014 v 18:36 | Katerííína |  Stories
,,Ne, princi,'' zarazila Legolase Jioné. ,,Uklidněte se, posaďte se a nechce mě to vysvětlit.''
Legolas popošel a padl do křesla, otřel si zpocené čelo a zadíval se na kamenný strop. POotom přivřel oči... ,,Pokračujte...'' zašeptal.
Bilbo přestal sušit boty a pohlédl na Jioné.
,,Váš otec mi řekl, že to dělá proto, aby jste ho nemusel pozorovat, jak trpí... Řekl, že odchází k Temným elfům... Prý tam hodlá zůstat do konce svých dnů...''
Legolas otevřel oči a řekl: ,,Snažím se hovořit klidně,'' ale třásl se mu hlas. ,,Otec chtěl, abych netrpěl jeho trpěním... Ale vždyť já Taurieliným odchodem trpím ještě více než on!'' Legolas se opět rozkřikl, vyskočil a hluboce se na Jioné zadíval. ,,Já ji přeci miluji...''
Jioné pokývala hlavou. ,,Ano, princi, já to samozřejmě vím...''
,,Nebo...'' princ se zarazil, zastavil se a koukl na Bilba. ten na něj hleděl s otevřenou pusou, teprve, když si všiml, jak se Legolas zamračil, uvědomil si to a ústa zavřel. ,,NEchcete mi náhodou říct, že ON se do ní taky zamiloval?'' Legolas brunátněl.
Za to Jioné vyskočila, totálně zbledla a vykřikla: ,,Ach můj bože! Princi! Jak vás to napadlo? To by přeci...'' Jioné se zastavila.
,,Je to pravada... Já to věděl!'' zařval, ano, zařval Legolas. ,,Tak já si o něj dělám starosti, nevím, kde je celé tři roky! A ono je to kvůli Tauriel!'' Princovi docházely síly. ,,Tohle je příliš...'' vykoktal nakonec a následovně omdlel.
Jioné vykřikla, Bilbo se rychle zvedl a pádil pro vodu.

Po patnácti minutách seděl princ ve svém pohodlném křesle, přikryt rudou dekou, pod nohama měkoučký polštář. Pomalinku popíjel jedno z Thranduilových skvělých léčebných vín - tyto vína král hojně používal při rozrušení - perfekně uklidňovaly...
Princ už byl úplně klidný a pomalu opakoval, co mu služka sdělila.
Na proti jemu seděl Bilbo, nikdo jiný v komnatě nebyl...
,,Legolasi, pojedeme najít vašeho otce, třeba je to jen omyl...'' opakoval pořád dokola Bilbo. vždycky, když to řekl, Legolas ohnul hlavou a řekl: ,,Toho zrádce nechci už nikdy vidět.'' Bilbo mu vždy odvětil: ,,On za to nemůže, princi!''
Byli by bývali takto hovořili do nekonečna, kdyby nepřišel jeden ze strážných s informací o příjezdu hosta...

Legolas odešel.
Pryč byl dlouho. Bilbo mu zatím docela prošmejdil šatník. to všechno oblečení se mu hrozně zamlouvalo.
Po patnácti minutách už mu ale začínalo přijít divné, kde je princ takovou dobu. ,,Kdo to vlasně přijel?'' zajímalo hobita.

,,Bilbo?'' Náš drahý hobit uslyšel své jméno... Ale nebylo vysloveno princem elfů. Nebyl to elfí hlas... Hlas to byl hluboký a bylo na něm znát stráří danné osoby.
,,O můj bože...'' Bilbo se chytil za ústa, jako tehdy, když v Temném Hvozde vzal do rukjou miláška, který mu vypadl z kapsy...
,,Gandalf...''

,,Drahý Bilbo! Jsem nesmírně rád, že vás po těch letech mohu opět spatřit!'' Do komnaty vešel Gandalf! V plném svém rozpoložení, se špičatým kloboukem, se svou ,,holí'' a hlavně - se svým milým a přívětivým úsměvem.
Bilbo se neudržel a rozbrečel se. ,,Gandalfe, starý příteli! myslel jsem, že vás už nikdy neuvidím, myslel jsem, že jste...'' odmlčel se, znovu se chytil za ústa. ,,ale teď vás vidím! Jste to vy! já jsem tak šťastný hobit! Nejšťastnější ve Středozemi!'' Bilbo ani nemohl vyjádřit míru svého nadšení.
Ovšem Gandalf ho přerušil: ,,Nejste, Bilbo Pytlíku, nejste nejšťastnější... tím teprve za chvilku budete,''
Načež na něj hobit nechápavě pohlédl.
Do místnosti přišel i Legolas a posadil se na křeslo. ,,Pan Gandalf nám chce něco sdělit,'' řekl chladným hlasem, plým smutku Legolas.
,,Ano, ano,'' na to čaroděj a posadil se na jednu z židlí a Bilba pobídl též.
,,Byl jsem po dlouhé době za Elrondem, na návštěvě.
Dlouho jsme si povídali a on se mi mimo jiné svěřil s jednou svou starostí... Řekl mi, že Arwen, jeho dcera, je již delší dobu plná nenávisti k jedné nové obyvatelce Roklinky...'' Gandalf si odkašlal, ale Bilbo vykřikl: ,,A co bylo dál?''
Gandalf tedy musel pokračovat... ,,Žárlí na ni... přišla do Roklinky přibližně před čtyřmi roky. přišla hledat útočiště a Elrond ji s radostí přijal. těšil se, že si bude s Arwen rozumět a že bude mít v Roklince také jiné elfy...
prý to je elfka lesní, jako vy, princi... (Legolas natočil hlavu na bok.)
Jenže Arwen si myslí, že je hezčí něž ona...''

část 6. - šok!

14. prosince 2014 v 11:46 | Katerííína
Noc byla dobrá, Bilbo se probudil ještě před svítáním a rozhodl se vyrazit hned...
Spící Legolas pro něj nebyla žádná překážka - prostě ho zvedl, nahodil na koně a vyjeli.
Jak ho mohl Bilbo unést? Legolas je překvapivě lehký.

Jeli rozednívající se krajinou, jeli lesem, jeli loukou a poli. Sluníčko jim do toho krásně svítilo a princ se krásně pomalilinku probouzel do nového krásného dne.
První jeho slova se ozvaly poměrně vystrašeně a následovala rána... ,,Proboha, kde-''
Legolas spadl z koně do trávy. Ale vypadalo to celkem ladně, přesto se hobit chytil za pusu a zavřel oči. ,,Nestalo se vám nic?''
Legolas se zvedl, otřepal se, odfoukl si z obličeje pramínek blond vlasů a pohodil hlavou. ,,Bilbo, pamatujete, jak můj otec spadl z losa při bitvě pěti armád?'' při těchto slovech se mu zalily oči slzami.
,,Ano, pamatuji si to...'' zašeptal Bilbo.
,,Jak bych se tedy já mohl zranit při pádu z koně, když jsem jeho potomek...'' odvětil pak princ.
Bilbo pomalu přikývl a odvrátil od prince pohled. ,,Musíme jet.'' řekl.
A jeli...

K večeru Legolas pravil: ,,Temný Hvozd je blízko... tady to znám moc dobře. Jako malý elf jsem sem chodíval s otcem na dlouhé procházky. jednou jsme tady potali skřeta...
Táta ho krásně zneškodnil, bylo to úžasné, jen jsem zíral. A on mě to naučil, naučil mě to samé, co uměl on,''
,,Co umí,'' opravil elfa hobit. ,,Nesmíte věřit tomu, že už nežije, Legolasi, copak vaše víra už není? Ona vás opustila?''
,,Moje víra...'' šeptl tiše Legolas. ,,Víra tam pořád někde je, ale hrozně hluboko, nedaří se mi ji dostat zpátky na povrch...''
,,to půjde,'' odvětil Bilbo. ,,Váš otec určitě není... mrtvý...'' pravil Bilbo, při posledním slově se celý zatřásl.
Legolas sklopil oči. ,,Tak pojeďte, někoho se tedy zeptáme.''

Když vjížděli po mostě k paláci, Bilbovi se vybavily všechny vzpomínky... na trpaslíky, na Thorina. chtělo se mu se zastavit, chtělo se mu tady zůstat, ale to nešlo...
,,Bilbo, jste v pořádku?'' zeptal se opatrně Legolas, když viděl Bilbův výraz v obličeji.
,,V pořádku.'' na to hobit.

,,Legolas! Mellon nin! Aranin!'' vykřikl jeden ze strážných, když spatřil prince přijíždet na běloušovi.
,,Jsem tu, protože musím něco zjistit. Obejděte všechny v paláci, kdokoli bude vědět něco o cestě mého otce, nechť se okamžitě dostaví do mé komnaty,'' zavelel Legolas. ,,A doufám, že jste si nemysleli, že jsem nebožtík a že jste celou moji komnatu nerozebrali...'' dodal pak a mrkl na Bilba.
,,To bychom si nedovolili, výsosti.''
Legolas popadl Bilba za ruku a táhl ho do paláce. ,,Jdeme do mé komnaty.''

K večeru, Bilbo zrovna seděl u krbu a sušil si boty a Legolas ležel na posteli - odpočíval s otevřenýma očima, někdo zaklepal na dveře. Legolas okamžitě vyskočil a ke dveřím.
Za dveřmi mladá služebnice Jioné - Thranduilova služka...
,,Vy?'' řekl udiveně princ. ,,Vy víte něco o mém otci?''
Jioné kývl a zatajila dech.
,,Tak, pojďte dál.'' pobídl ji rozpačitě Legolas.
Jioné se posadila na jednu z židlí ke kulatému stolu nad nímž svítil mohutný lustr. Princ si sedl naproti ní. A Bilbo stále sušil boty, hodlat pouze poslouchat.
,,Tak do to, co o něm víte?!'' Legolas byl docela hr hr. Není, divu... Jeho strach o otce stále narůstal.
,,Ten den, kdy odjel, přišel za mnou...'' začala. Legolas nahnut hlavu a podložil si hlavu rukama. ,,Řekl mi, že odjíždí kvůli Tauriel - víte, jak zmizela a byla prohlášena za mrtvou - nemohl dál žít bez ní... říkal to. Říkal, že vy jste pro něj hrozně důležitý, ale že už tu nemůže dál být, že musí pryč... ukončit svůj život-''
,,Stop!'' vykřikl Legolas, v obličeji celý rudý, z očí se mu řinuly slzy. ,,Chcete říci, že Tauriel pro něj byla duležitější než já? Než jeho vlastní syn?!'' Legolas křičel, křičel hrozně moc.



Takže, tohle je další díl! :)
Mimochodem, byla jsem na Hobitovi 3! :O To bylo něco neskutečnýho!!!!!!!! :OOOOOOOOO kdo to už taky viděl, pokecám! O:)


Proboha, proč? :D

12. prosince 2014 v 17:51 | Katerííína |  Něco jiného
Ahojte lidi, právě jsem shlédla tohle video https://www.facebook.com/video.php?v=763462327022708 a naštvala jsem se. :D
Kdo taky tak úpěnlivě čeká na Hobita stejně jako já? :D Nebo jste už byli? :D
Jdu v sobotu - zítra! :D To čekání se nekonečný. :D
Mimochodem, dneska jsem šla z kroužku a cestou jsem zahlídla Thranduila! :O Říkám: ,,Co????'' :DDD
Ano, byl tam na plakátě u programu kina! :3 Tak jsem vyskočila a šupajdila dom. :D
Asi se učekám... :( :D
Tož zdar :)))

část 5. - Konečně na cestě

8. prosince 2014 v 18:07 | Katerííína |  Stories
Zdravím všechny přítomné. Nachystala jsem pro vás další díl mé povídky (stále bez názvu :D). Ať se líbí! :)


Bilbo se pousmál. ,,Ale konec laškování! Jedeme!'' Následovně se rozběhl po zeleném trávníku, lehce minul záhonek s rajčaty a ladně naskočil na svého poníka - na Blízu... takhle si to ovšem představoval Bilbo.
Doopravdy to bylo tak, že zakopávavě skotačil po zahrádce, málem spadl do rajčat a nakonec padl na Blízu - rána veliká a nakonec si zlostně odfrkl.
Legolas se pokoušel nesmát.
,,No...'' prohlásil Bilbo, narovnal se a upravil si vlasy - což mu nebylo nic platné. ,,Musíme už vážně jet, ztratili jsme mraky času, už jsme mohli být za kopcem.''
Legolas pokýval hlavou a pobídl bělouše k jízdě.
Bilbo pozvedl obočí nad elfí ladnou jízdou a pobídl Blízu k jeho následování. Jenomže Blízin pohyb tak pěkný nebyl... zdaleka ne.
Hobitův poník vyrazil šoupavým krokem, pořád měl tendenci žrát okolní trávu a věnovat se všemu, jen ne následování Legolasova bělouše...

Bilbovi trvalo asi půl hodiny, než si poníka srovnal a jel už spořádaně. Dohonili Legolase a cesta mohla začít.
Za necelou čtvrhodinku míjeli hluboký les nedaleko Kraje, bylo před polednem, slunce nepříjemně a ostře pálilo.
,,Tady jsem nebyl ani nepamatuji... už je to tak dávno, co jsem naposledy opustil Kraj... Ale je to velmi příjemné, znovu si osvěžit všechny ty krásné vzpomínky, viďte, Legolasi?'' pravil s úsměvem Bilbo.
Legolas jen lehce pokýval hlavou. ,,Ano... Chtěl bych vrátit čas, chtěl bych, aby bylo před bitvou Pěti armád, aby tady byla Tauriel a abychom byli všichni šťastní a spokojeně si žili v Temném Hvozdu... Ach...'' povzdechl si elf a pohladil bělouška po hlavě. ,,Tohohle nádherného čistokrevného bělouše jsem dostal od svého otce... K minulým narozeninám... Od otce...'' řekl smutně Legolas, bylo úplně očividné, že se cítí hrozně zle. Už jeho hlas zněl příšerně divně, jako by z něj vyprchala veškerá energie...
,,Mám jenom jediné přání,'' pravil princ po dlouhém tichu, které rušilo jenom Blízino žvýkání - někde sebrala trávu.
,,Chtěl bych alespoň na pár sekund vidět MÉHO OTCE... Pak ať klidně umřu, ale chci ho vidět...'' už skoro brečel, jeho hlas se lámal a chvěl se.
Bilbo kýval hlavou, koukal na prince, na jeho koně a na krajinu kolem - pořád dokola. ,,Plně vás chápu, princi,'' odvětil Bilbo. ,,A chci vám pomoci, proto teď jedeme do Hvozdu. Zeptáme se, zda někdo neví, kam mohl jet...''
Od té doby, co Bilbo vyslovil tuto poslední větu, bylo ticho. Až do setmění ani jeden z nich nepromluvil ani slovo. Dokonce ani koně nevydávali žádné zvuky... prostě ticho.

K večeru Bilbo poprvé promluvil - zrovna projížděli kolem malého lesního jezírka, kolem už létaly ty veliké lesní světlušky, zářily jako malinké lampičky.
,,Brzy dorazíme k Roklince, budeme se tam zastavovat?''
Legolas okamžitě zavrtěl hlavou. ,,Ne! Zbláznil jste se? Musíme být ve Hvozdu co nejdříve to půjde.'' odpověděl rychle Legolas.
,,Dobře.''

A pak bylo zase ticho... Ani jeden neměl náladu mluvit, jenom se rozhlíželi po okolní krajině a urovnávali si v hlavách své vlastní myšlenky.

Noc byla blízko... tma už pohlcovala okolní krajinu a náš drahý hobit usoudil, že bude nejlepší se někde uchýlit na bezpečné místo pro přečkání noci.
,,Cestovat v noci je velmi nebezpečné, Legolasi.'' řekl Bilbo.
Princ přikývl. ,,Máte pravdu, bude lepší nezemřít než dojeme do Hvozdu.''
bilbo na něj nechápavě pohlédl, ale princ jenom mávl rukou a ukázal na nesaleké křivisko. ,,Bezva místo pro nocleh.''
,,Legolasi, jste unavený, vyčerpaný a smutný v jednom. To není dobré, musíte se vyspat,'' odpověděl na princova podivná slova hobit. ,,Odpočatému vám bude lépe, to mi musíte věřit.''
Načež Legolas seskočil z koně - uprostřed cesty! trochu se zamotal a tak se musel chytnout svého koně. Zamrkal a otevřel ústa.
,,Jste vyčerpaný, musíte okamžitě lehnout.'' usoudil z jeho chování Bilbo a podrbal se ve vlasech.
Princ jen kýval hlavou. Pohled na něj - na vyčerpaného elfího prince - nebyl pěkný.
,,lehnout musíte, ale rozhodně ne do toho křoví!'' prohlásil rozhodně Bilbo. Následovně seskočil z Blízy, chytl za jednu ruku prince a do druhé uchopil uzdy obou koní a vedl je všechny o kousek dál na kraj lesa do vysokánské trávy.
,,Tohle bude lepší nocležiště než to křovisko.'' řekl pak a pohlédl rozpačitě na právě padajícího do vysoké trávy elfa.
,,Dobrou noc, princi.'' pronesl Bilbo a padl vedle něj.
,,Snad bude noc dobrá...''

část 4. - Blíza

4. prosince 2014 v 19:05 | Katerííína |  Stories
,,Legolasi, jedeme do Temného Hvozdu!'' vykřikl náhle Bilbo, prudce vstal od stolu, shrábl z něj ubrus i malou vázičku se třemi fialkami, shráhl to tak prudce, že vázička odletěla do dálky ke krbu a o něj se roztříštila na milion kousíčků.
Legolas celou tuto údalost pozoroval s otevřenými ústy.
,,Bilbo?'' řekl potom. ,,Chudák vázička...''
Ale Bilbo nad tím jenom mávl rukou, zrovna ve chvíli, kdy dovnitř vletěl Frodo s mrkví v pravé ruce. V té levé měl víko od schránky. Teď už by nikdo neměl ani pomyšlení nad rozbitou vázičkou, oba dva - elf i hobit - se začali hluboce zabývat víkem od schránky.
,,Proboha... Tak povídej... Jak k tomuhle došlo, Frodo? Zajímalo by mě, co z tebe zase vyleze a ne, že to bude jako posledně!'' řekl Bilbo a vrtěl u toho nechápavě hlavou.
Frodo se uculil, zazubil se, jeho pohled sjel na víko a potom na strýčka. ,,Chtěl jsem vyzvednout poštu, ale nešla mi otevřít schránka... Tak jsem zabral, pak šel kolem Samův táta, říkal jsem mu, ať mi pomůže, ale on, že musí jít k rybníku, že tam nechal fajfku a prut a já mu řekl, že to může vyzvednout pak, ale on, že mu to někdo ukradne a já, že tady se nekrade a on, že-''
,,STOP!'' vykřikl Bilbo celý rudý v obličeji. Vyrval Frodovi z ruky mrkev a vrazil mi ji před nos, místo nože. ..Zkrať to. A tím myslím, abys řekl pouze nejduležitější události.''
,,Dobře,'' kývl zaražený Frodo, koutkem očka mrkl na Legolase, který zrovna zkoumal krb, zda v něm nenajde něco zajímavého. ,,Prostě jsem zabral a víko... vyletělo,'' pípl pak a nakonec se zakřenil.
Bilbo zavrtěl hlavou, uchcechtl se a podíval se na elfa. Ten stále stál u krbu a jen krčil rameny, pak si začal prohlížet Bilbův nádherný vyšívaný koberec. Obecně, nora našeho drahého hobitka elfa z temného Hvozdu velice zaujala.
,,Dobře, Frodo, vyřídím si to s tebou potom, teď jdi ven,'' pravil Bilbo a ukázal na dveře.
Frodo odešel...

,,Tuhle mrkev si vezmeme s sebou. Přijel jste na koni?'' řekl Bilbo.
Legolas jen kývl.
,,Dobrá, já si vezmu svého poníka a můžeme vyrazit,''
Legolas přestal studovat koberec, otočil na Bilba a zarazil se. ,,Počkat, vy to myslíte opravdu vážně, chcete se mnou jet do Temného Hvozdu?''
Legolas očividně nechápal situaci, ale náš drahý hobit byl plně nad věcí a vypadalo to, jako by měl všechno pod kontrolou.
,,Ano, princi. V paláci se zeptáme, zda někdo neví, kam váš otec jel. někomu to snad řekl, nemyslíte?''
,,No... něco na tom bude,'' zamyslel se elf a pohodil svými dlouhými elfími kadařemi.
,,Tak na nic nečekejte, osedlejte koně a jedeme!'' Bilbo vzal celou věc plně do svých rukou a i když byl značně menší než Legolas, v té chvíli to vypadalo, jako by byl větší on.
Legolas, celý zmatený z toho všeho, tedy šel ke koni.

Princův bělouš čekal za Bilbovou norou. Hezky tam stál, nežral trávu, choval se spořádaně, ostaně, jako každý správný elfí kůň.
To se ovšem o Bilbově poníkovi říci nedalo...
Bilbo si narazil na záda ruksak, do postranní kapsičky nacpal Frodovu mrkev a letěl na zahrádku. Tam měl malou kůlničku sloužící jako stáj pro hobitova malinkého hnědobílého poníka. Kůlnička stála hned vedle záhodnu s mrkvemi a z druhé strany dva malé keříky s červenými klučkami. Všude kolem samozřejmě zelená tráva.
hned z venku bylo patrné, že poník se asi nemá tak, jako Legolasův kůň... Kůlnička byla v příšerném stavu, byl zázrak, že vůbec ještě stála.
Bilbo vytáhl z kapsy veliký klíč a pomalu ho zasunul do klíčkové dírky. ,,Rup!'' A dveře se otevřely, samozřejmě nesmělo chybět poměrně hodně hlasité vrznutí a následné radostné zařehtání poníkovo.
Poník vyběhl ven z kůlničky rychleji, než by Legolas čekal. Celý rozjařený, že je venku, se vrhl na Bilba acelého ho olízal!
,,Chudák Bilbo...'' žašeptal Legolas, to ale ovšem neměl dělat...
Poník si ho také všiml. A protože Bilbo už na sobě neměl suchého místa, vrhl se na elfa. Bilbo sice vykřikl: ,,Blízo, stůj!'', ale nebylo to nic platné.
Dopadlo to tak, že Legolas s rukama nad hlavou lítal po Bilbově zahrádce, sem tam mu šlápl do záhonku či něcoho tomu se podobající, křičel svým krásným elfím hláskem a za ním se řítil Bilbův hnědobílý poník, hříva mu vlála, nožky kmitaly a jazyk vál kolem jeho úst...
Epické...

Kolem hobitovi zahrádky zrovna procházela skupinka pytlíků ze sáčkova a nad touto pohromou jen nevěřícně vrtěli hlavou.
,,To nacvičujete divadelní představení?'' vykřikl jeden z nich se smíchem na Bilba.
Bilbo se naštval. ,,Další jste na řadě vy.'' uchechtl se.
Pytlíci raději opustili prostor, odešli kamsi někam a něco si mumlali.
Bilbo pohlédl na ty dva a zahvízdl na dva prsty. V tu ránu se poník zastavil a Bilbo na něj vyskočil a nasadil mu ohlávku, tím ho docela zkrotil.
,,V pořádku?'' zeptal se s úsměvem Legolase.
,,Uhhh...Ale ano, malá rozcvička po ránu nikdy není na škodu,'' odvětil udýchaně Legolas.

TAG - 1 slovo

1. prosince 2014 v 18:32 | Katerííína |  TAGY
Hoj, hrozivě se nudím, tak jsem se rozhodla pro TAG! :) Jen tak, z nudy... :D
Je to TAG - 1 slovo, to znamená, že na každou otázku odpovídám pouze 1 slovem! :D
So... go! :D

1. Tvoje vlasy? Kudrnatý :D
2. Oblíbená věc? Mobil :D
3. Sen z minulé noci? Nepamatuju :D
4. Oblíbené pití? Kávička :3
5. Vysněné auto? Pandička :3
6. Místnost, ve které se nacházíš? Obývák :D
7. Tvůj strach? Pavouci!
8. Co bys chtěla být za 10 let? Šťastná :)
9. S kým jsi strávila včerejší večer? Se ségrou :D
10. Co nejsi? Nejchytřejší :D
11. Poslední, co jsi dělala? Chat
12. Co máš na sobě? Hadry :D
13. Tvoje oblíbená knížka? Hobit! :*
14. Poslední, co jsi jedla? Večeře
15. Tvůj život? Neuvěřitelný... :D
16. Tvoje nálada? Bombozní :D
17. Tvé léto? Na ****
18. Kdy ses naposledy smála? Raz :D
19. Nejoblíbenější víkendová činnost? Shopping! :3
20. Tvůj počítač? Pomalý :(
21. Pivo? Hnědý :D
22. Zima? Boží! :3
23. Dovolená? Love! :*
24. Na tvé posteli? Plyšáci! :3
25. Láska? Daleko :( <3

Takže... :D
A přeji krásný první prosinec! <3