část 8. - A meč je pryč...

18. prosince 2014 v 8:06 | Katerííína |  Stories
Na naléhání jsem se rozhodla, přidat další díl co nejrychleji... Tož, tu je! ;)


Gandalf si opět odkašlal a následovně poprosil hobita o sklenku vína, neboť strnulého elfího prince nemělo cenu o nic prosit. Elf teď chtěl jen jedno - slyšet celý Gandalfův příběh...
Když se tedy čaroděj dostatečně napil dobroučkého červeného vína z průzračně se třpitící sklenice, položil sklenici na nedaleký noční stolek a opět pokračoval: ,,Pan Elron mi pověděl, že ona lesní elfka také mimo jiné bojovala v hrozné bitvě Pěti armád... Vzpomněla jsem si, že tam bojovala jen jedna taková elfka.. oříškově hnědé vlasy a přijela s vámi na koni, Legolasi! ... Jen na to jméno si nemohu vzpomenout, ale to je jedno,'' Princ měl otevřenou pusu dokořán a jenom kývnutím hlavy Gandalf pochopil, že má pokračovat.
,,Ale vím, že před pár lety opustila Temný Hvoz, je to vaše přítelkyně i přítelkyně krále Thranduila, který kvůli jejímu odchodu zmizel. Tuším, že vám tato elfka schází ve Hvozdě, že byste uvítali její návrat. A proto jsem sem přišel hnedle, jak jsem tohle zjistil... Doufám, že jsem vám neřekl něco, co už dávno víte,'' řekl Gandalf, pousmál se a nátahl se pro sklenku.

Princova otevřená ústa by se v tu chvíli dala považovat za jednu z těch obrovských černých děr, jenž jsou v tom nekonečném vesmíru... Nikdy byste neřekli, že ústa jdou otevřít až takto fest...
,,Gandalfe...'' princ už konečně ústa zavřel a na tváři se mu vykouzlil obrovský úsměv. ,,Tauriel...'' zněla jeho další slova, zněla koktavě, zcela nepřirozeně. ,,Bilbo!'' vykřikl poté nadšeně,
,,Řekněte také něco jiného, než naše jména,'' zasmál se čaroděj. ,,Předpokládám, že za ní chcete hned jet,'' pravil pak. ,,Ale já bych vám doporučoval nejdřívě jet pro vašeho otce... Myslím, že za elfkou byste měli jet i s ním...'' Načež se zvedl, poděkoval za víno a pomalu se vytratil. Když se pak Leolas ptal, zda někdo odcházejícího čaroděje viděl, všichni vrtěli hlavou.
,,Gandal je prostě čaroděj, dokáže odejít, aniž by si toho kdokoli všiml.'' oznámil s úsměvem Bilbo.
Ještě ten večer oba dva opustili Temný Hvozd, navečer opustili bránu a kolem půlnoci docválali daleko za Hvozd...

Jeli docela pomalu, koně už byli poměrně unaveni a naši drazí přátelé vlastně také. Legolas si v jednom kuse uždiboval kousky Lembasu, který mu s sebou nabalila Jioné. V jednom kuse nabízel Bilbovi, aby si kousl nebo alespoň uhryzl, ale náš drahý hobit neměl na Lembas chuť.
Na co opravdu měl chuť, bylo to, aby už konečně byli u Thranduila. Sice ani jeden nevěděli, kde vlastně může být. Někde u Temných elfů...
Bilbo krále elfů od bitvy neviděl, ale na tu jeho nenapodobitelnou podobu nedokázal zapomenout... Pamatoval si na jeho šibalský úsměv, který provedl, kdyžm na něj Dáin bratranec Thorinův seslal takovou maličkou narážku. Chtě nechtě, Bilbo si vzpomněl i na Thorina... Vzpomněl si, když ho viděl naposledy...
Jak u něj seděl, chlácholil ho, ukazoval mu orly a modlil se za něj...

Projížděli po úzké skřetí stezce kolem hlubokého lesa. ,,musíme obzváště potichu, skřeti jsou tu všude,'' šeptal Legolas a vedl Bilba cestou nejmenšího rámusu.
Ovšem hobitův poník prostě nebyl stavěn na tiché putování. Když si odfrkl, z křoví se ozvalo syčení a následovně se z lesa vyvalilo deset skřetů.
Řvali a ihned se na ně vrhli! hnusní hnědí, slizcí, odporní skřeti s netvořenými obličeji...
Legolas zareagoval pohotově a vytasil luk, Bilbovi hodil svůj obří meč, s ním hobit neuměl zacházet, ale pohotově ho nastavil proti skřetu běžícímu k němu.
Když byl hnusný skřet u něj, Bilbo už slyšel ten hnusný skřetí jazyk. Nepochybně našemu drahému hobitovi naznačoval, že sním bude ámen.
Ale Bilbo se obřím elfím mečem prudce rozmáchl a světe div se... Skřetí hlava mu padla k nohám.
Legolas zatím úspěšně sestřeloval každého skřeta, který se k němu skusil jenom břiblížit.
Bilbo tímto způsobem skolik dokonce tři takové odporné stvůry... Princ elfů zabil zbytek. Následovně se oba udýchaně rozhlédli kolem, v dálce, někde v nitru lesa, slyšeli skřeky, stále byly blíže a blíže!
Legolas vykřikl na hobita: ,,Na koně a pryč!''
celý udýchaný, zmatený a k smrti vyděšený Bilbo neváhal, naskočil na poníka a už cválal pryč. Ani si nevšiml, kam jede a že Legolas tam zůstal, že nejede za ním, jak očekával...

Princ zatím statečně pobíjel skřety, ale nakonec to také vzdal... Vrazil jeden z šípů skřetovi do oka, obratně naskočil na koně a také rychle uháněl pryč...
Skřeti za ním zlostně řvali. Legolas jim rozuměl... ,,Ty zmetku elfí... Tvůj hnusnej otec bude každou chvíli zabit! Chaha! Vyslali jsme celou armádu těch nejkrvelačnějších... Jeho smrt je už takový kousek od naplnění!''
Legolas se k smrti polekal. ,,Bilbo!'' zakřičel na celé kolo. ,,Bilbo!'' křičel s histerií v hlase. ,,Musíme jet za mým otcem! Musíme ho zachránit! Bilbo!'' Ale Bilbo nikde nebyl...
Legolas nemohl hobita hledat, praštil do koně a vyrazil tryskopohonem k Temným elfům...
,,Za každou cenu, za každou cenu, za každou cenu...'' opakoval si pořád dokola, vlasy mu vlály ve studeném nočním větru. V toulci už poslední tři šípy zostaly...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 CherryPie CherryPie | Web | 18. prosince 2014 v 14:20 | Reagovat

Chudák Legolas :D takhle ho nahánět
Co teprve Bilbo, ten zůstal někde úplně sám :D
Snad se brzy dozvím, jak to bude dál ;-)

2 Katerííína Katerííína | 18. prosince 2014 v 15:21 | Reagovat

[1]: Ano ano.. Mozna uz dnes! :) Ale ja dycky slibuju hory doly a pak je to stejne jinak . :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama