část 12. - Znovu v akci

31. prosince 2014 v 12:41 | Vendëa Lissësúl |  Stories


,,Ach, Legolasi..." povzdechl si Bilbo. ,,Zajímalo by mne, jak dlouho tu budeme hledat." Oba už byli po dlouhém dnu plném hledání celí vyčerpaní a vyhládlí.
,,Chcete pauzu?" otázal se princ. Hobit jen poamlu přikývl. ,,Mám velký hlad... Neříkejte mi, že vy ne."
,,No... Trochu také." odvětil princ.
,,Trochu." ušklíbl se hobit z Kraje a zahleděl se princi do jeho zářivých jasně modrých očí.
,,No dobře," řekl nakonec Legolas a prohrábl si vlasy. ,,Mám trochu větší hlad, než si vy můžete myslet. Ale rozhodně ten hlad nená větší než ten váš. A teď už nechci nic slyšet," pravil potom rychle princ a položil Bilbovi ruku na rameno. ,,Přece se tu nebudeme hádat o to, kdo má větší hlad. To je pošetilé."
Bilbo souhlasně přikývl. ,,Máme duležitější věci na práci." Rozhlédl se kolem sebe. ,,Například to, jak seženeme nějaké jídlo..."
Princ pokrčil rameny ale pak zdvihl prst, zalovil rukou v toulci na meče a pak se blaženě usmál. ,,Tauriel mi vždycky, když jsem odcházel do boje dávala do toulce kousky lembasu... A ještě mi tam nějaké zbyly!"
Bilbo radostně zavyl a princ se tomu musel zasmát.
,,Takhle se smát jsem vás už dlouho neviděl, princi." poznamenal Bilbo s úsměvem.

Oba naši hrdinové se posadili do mechu, udělali si pohodlí, ten mech byl celkem měkký. Seděli tam uprostřed nejtemnějšího hvozdu, jaký existoval ve Středozemi, mezi vysokánskými ztrouchnivělými stromy, kolem nikde nikdo... Hrobové ticho, až se děsili. A do toho si uždibovali kousky lembasu a opatrně je vkládali do úst.
Nemluvili, byli zticha. Tohle hrůzostrašné ticho prolomil až princ z lesní říše elfů, protože to už jemu samému nahánělo strach...
,,Drahý Bilbo, měl bych malý dotaz," zeptal se tedy.
Bilbovi málem zaskočil lembas, když ho vykašlal, s rudým obličejem odvětil: ,,Ano, poslouchám,"
,,Gandalf mi jednou povídal, že jste se setkal s Glumem..."
Po této větě se po celém hobitově tělíčku prolilo teplo a opět se zakuckal lembasem.
,,Ehm, Bilbo, jste v pořádku? Možná už nejezte ten lembas." řekl na to princ elfů. Bilbo kývl a polkl.
,,S Glumem? Ano, setkal... Tváří v tvář... A nebylo to nic pěkného, to mi věřte."
Legolas se zamyslel. A pak řekl: ,,Prý měl u sebe Prsten moci. To je takový Prsten, který-" Ale náš drahý hobitek ho přerušil. ,,Já vám, co to je... Je to zlatý blyštivý prstýnek, trochu větší než můj prst."
Po těchto slovech si ho Legolas celého přeměřil. ,,To vám řekl Gandalf?"
,,Ne," odvětil trpce hobit. Pak se rozpačitě rozhlédl kolem sebe a dodal: ,,Nemyslím si, že je vhodné o tom v těchto končinách hovořit."
,,Počkejte, Bilbo, co víte o Jednom Prstenu?" Thranduilův syn si nedal říct, chtěl to hned vědět. V tomhle ohledu byl trochu netrpělivý.
Bilbo ale jen vrtěl halvou. Vrtěl by hlavou dál a elfí princ by se ho stále domáhal odpovědi. Kdo ví. kam by to bývalo došlo, kdyby se neozvaly zvuky z dáli...
Bilbo zaslechl svištění a za pár sekund pět centimetrů od jeho bosé hobití nohy přistál šíp!
Legolas přiskočil, vytáhl šíp ze země a řádně si ho prohlédl. ,,Temní elfové!" vykřikl. ,,Bilbo, připravte se!"
Za nedlouho se mezi ztrouchnivělými stromy vyřítila skupinka postav v černých pláštích. Běželi přímo na ně, dlouhatananánskými skoky skákali a každým okamžikem se nezměrně přiblížili...
Bilbo vykřikl, když si všiml jedné postavy, jenž na něj napřáhla šíp. A... vystřelila!
Náš drahý hobit zapadl do křoví v pravo a šíp dopadl na místo, kde ještě před pár sekundami stál...
,,Lukostřelce nepřemůžu, teď není čas na hrdinství, doma na mne čeká Frodo," pomyslel si Bilbo a sáhl do své vytahané kapsičky.
Stále tam byl... ,,Kdy já ho měl v ruce naposled?" pomyslel si Bilbo.
To už měl miláška v dlani, rozevřel ji a po dlouhé době ho znovu spatřil. ,,Můj milášek," řekl si s úsměvem a pohladil Prsteni ukazováčkem.
,,Je čas..." řekl si tiše hobit. Ruce celé rozklepané, málem miláška pustil. Ale nakonec si ho přeci jenom nasadil...
Bilbo byl po hodně dlouhé době zase neviditelný. Zase ho nemohl nikdo spatřit.
Bilbo si v té chvíli vzpomněl na někoho... Na draka z Osamělé hory. Vzpomněl si na ty jeho šupiny a pak na jeho poslední vzlet a následovný pád...

Teprve po chvíli přemýšlení Bilbo opustil křoví. Snadno se vyhýbal letícím šípům a pozoroval Legolase sršícího šípy kolem sebe na Temné elfy.
A v tom to uslyšel...
,,V odporných kapšičách... V těch hnusných kapšičkách to mělo... Ukradlo nám to, milášku a my to chceme zpátky, milášku. A my to najedeme, milášku... My čítíme to tady, milášku... My rto doštaňeme, milášku.
My zaše budemě ťo míť, milášku..."
Tenhle skřehotavý hlas vzbudil v Bilbovi ohromné chvění. ,,Glum!" projelo mu hlavou. Kamkoli se podíval, všude tu hnusnou bílou potvoru viděl, všude kolem byl Glum.
Ale doopravdy ho spatřil až požději. Glum se vynořil zpoza toho křoví, v němž byl schován ještě před několika okamžiky.
,,My ťo dosťanemě. milášku... My žabijeme to, čo ňám to vžalo... My mušíme, milášku... My ťo chčeme, milášku... Je to ňaše!" Glum už skoro křičel, soptil.
,,Jakto, že si ho ještě žádní Temní elfové nezabili?" pomyslel si Bilbo a začal se třást ještě víc. A pak spatřil Legolase, jak se zezadu přibližuje k té bílé potvoře
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 CherryPie CherryPie | Web | 1. ledna 2015 v 21:10 | Reagovat

Skončilo to příšerně napínavě :D To si žádá rychlé pokračování :))

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 2. ledna 2015 v 9:31 | Reagovat

[1]: Pokusím se co nejdřív :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama