část 5. - Konečně na cestě

8. prosince 2014 v 18:07 | Katerííína |  Stories
Zdravím všechny přítomné. Nachystala jsem pro vás další díl mé povídky (stále bez názvu :D). Ať se líbí! :)


Bilbo se pousmál. ,,Ale konec laškování! Jedeme!'' Následovně se rozběhl po zeleném trávníku, lehce minul záhonek s rajčaty a ladně naskočil na svého poníka - na Blízu... takhle si to ovšem představoval Bilbo.
Doopravdy to bylo tak, že zakopávavě skotačil po zahrádce, málem spadl do rajčat a nakonec padl na Blízu - rána veliká a nakonec si zlostně odfrkl.
Legolas se pokoušel nesmát.
,,No...'' prohlásil Bilbo, narovnal se a upravil si vlasy - což mu nebylo nic platné. ,,Musíme už vážně jet, ztratili jsme mraky času, už jsme mohli být za kopcem.''
Legolas pokýval hlavou a pobídl bělouše k jízdě.
Bilbo pozvedl obočí nad elfí ladnou jízdou a pobídl Blízu k jeho následování. Jenomže Blízin pohyb tak pěkný nebyl... zdaleka ne.
Hobitův poník vyrazil šoupavým krokem, pořád měl tendenci žrát okolní trávu a věnovat se všemu, jen ne následování Legolasova bělouše...

Bilbovi trvalo asi půl hodiny, než si poníka srovnal a jel už spořádaně. Dohonili Legolase a cesta mohla začít.
Za necelou čtvrhodinku míjeli hluboký les nedaleko Kraje, bylo před polednem, slunce nepříjemně a ostře pálilo.
,,Tady jsem nebyl ani nepamatuji... už je to tak dávno, co jsem naposledy opustil Kraj... Ale je to velmi příjemné, znovu si osvěžit všechny ty krásné vzpomínky, viďte, Legolasi?'' pravil s úsměvem Bilbo.
Legolas jen lehce pokýval hlavou. ,,Ano... Chtěl bych vrátit čas, chtěl bych, aby bylo před bitvou Pěti armád, aby tady byla Tauriel a abychom byli všichni šťastní a spokojeně si žili v Temném Hvozdu... Ach...'' povzdechl si elf a pohladil bělouška po hlavě. ,,Tohohle nádherného čistokrevného bělouše jsem dostal od svého otce... K minulým narozeninám... Od otce...'' řekl smutně Legolas, bylo úplně očividné, že se cítí hrozně zle. Už jeho hlas zněl příšerně divně, jako by z něj vyprchala veškerá energie...
,,Mám jenom jediné přání,'' pravil princ po dlouhém tichu, které rušilo jenom Blízino žvýkání - někde sebrala trávu.
,,Chtěl bych alespoň na pár sekund vidět MÉHO OTCE... Pak ať klidně umřu, ale chci ho vidět...'' už skoro brečel, jeho hlas se lámal a chvěl se.
Bilbo kýval hlavou, koukal na prince, na jeho koně a na krajinu kolem - pořád dokola. ,,Plně vás chápu, princi,'' odvětil Bilbo. ,,A chci vám pomoci, proto teď jedeme do Hvozdu. Zeptáme se, zda někdo neví, kam mohl jet...''
Od té doby, co Bilbo vyslovil tuto poslední větu, bylo ticho. Až do setmění ani jeden z nich nepromluvil ani slovo. Dokonce ani koně nevydávali žádné zvuky... prostě ticho.

K večeru Bilbo poprvé promluvil - zrovna projížděli kolem malého lesního jezírka, kolem už létaly ty veliké lesní světlušky, zářily jako malinké lampičky.
,,Brzy dorazíme k Roklince, budeme se tam zastavovat?''
Legolas okamžitě zavrtěl hlavou. ,,Ne! Zbláznil jste se? Musíme být ve Hvozdu co nejdříve to půjde.'' odpověděl rychle Legolas.
,,Dobře.''

A pak bylo zase ticho... Ani jeden neměl náladu mluvit, jenom se rozhlíželi po okolní krajině a urovnávali si v hlavách své vlastní myšlenky.

Noc byla blízko... tma už pohlcovala okolní krajinu a náš drahý hobit usoudil, že bude nejlepší se někde uchýlit na bezpečné místo pro přečkání noci.
,,Cestovat v noci je velmi nebezpečné, Legolasi.'' řekl Bilbo.
Princ přikývl. ,,Máte pravdu, bude lepší nezemřít než dojeme do Hvozdu.''
bilbo na něj nechápavě pohlédl, ale princ jenom mávl rukou a ukázal na nesaleké křivisko. ,,Bezva místo pro nocleh.''
,,Legolasi, jste unavený, vyčerpaný a smutný v jednom. To není dobré, musíte se vyspat,'' odpověděl na princova podivná slova hobit. ,,Odpočatému vám bude lépe, to mi musíte věřit.''
Načež Legolas seskočil z koně - uprostřed cesty! trochu se zamotal a tak se musel chytnout svého koně. Zamrkal a otevřel ústa.
,,Jste vyčerpaný, musíte okamžitě lehnout.'' usoudil z jeho chování Bilbo a podrbal se ve vlasech.
Princ jen kýval hlavou. Pohled na něj - na vyčerpaného elfího prince - nebyl pěkný.
,,lehnout musíte, ale rozhodně ne do toho křoví!'' prohlásil rozhodně Bilbo. Následovně seskočil z Blízy, chytl za jednu ruku prince a do druhé uchopil uzdy obou koní a vedl je všechny o kousek dál na kraj lesa do vysokánské trávy.
,,Tohle bude lepší nocležiště než to křovisko.'' řekl pak a pohlédl rozpačitě na právě padajícího do vysoké trávy elfa.
,,Dobrou noc, princi.'' pronesl Bilbo a padl vedle něj.
,,Snad bude noc dobrá...''
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ak1987 ak1987 | 14. prosince 2014 v 13:15 | Reagovat

Tvá fascinace fantasií je milá. Sám jsem takový. Akorát, že víc než na Hobbita čekám na film Warcraft :)

2 Katerííína Katerííína | 14. prosince 2014 v 14:03 | Reagovat

[1]: Dekuju, super! ;)

3 Métis Métis | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 13:27 | Reagovat

Sice moc nechápu, jak mohl nechat Bilbo malého Froda samotného doma v noře, ale i tak mě tvůj příběh zaujal. Určitě si přečtu pokračování. Ráda bych na tvou povídku napsala recenzi na svůj blog. Pokud by ti to nevadilo, napiš mi prosím na email tere.kubi@gmail.com :) Díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama