♣ Christmas special ♣

24. prosince 2014 v 10:13 | Katerííína |  Něco jiného
Veselé Vánoce, milý čtenáři! :3
Dnes je Šťedrý den, proto jsem si pro vás připravila spešl Vánoční bonus! :)) Je to vánoční povídka... Některým z vás to bude asi něco připomínat. :D

Nuže... Enjoy your Xmas and this story! :3

Jak jsme slavili Vánoce

,,Jsou Vánoce!'' křičela jsem a od rána jsem běhala napříč celým elfím palácem a cinkala zvonečky! ,,We wish you Merry Christmas... And happy New Year!'' zpívala jsem jako šílená, na vlasů jsem si zapletla rolničky, které jsem našla u Legolase v jeho skladu. Byste nevěřili, jaké skvosty jsem tam našla...
Zrovna jsem obíhala Thranduilovu komnatu, když se ve dveřích sám král objevil. ,,Katerína, co to vyvádíte, je brzo...'' řekl rozespale. Ale na to, že právě vylezl z postele vůbec nevypaal... Podezírala jsem ho z učesání svých královských loken.
,,Mám super ideu!'' vykřikla jsem a bujně zacinkala vlasama. ,,Půjdeme se na Vánoce podívat k nám - do lidského světa!'' Byla jsem z tohohle nápadu úplně nadšená. Thranduil váhal, ale nakonec řekl: ,,Když máme ty veselé Vánoce, proč si trochu neužít?!'' A následovně začal tancovat...
To jsem radši odběhla za princem Legolasem.
princ už dávno nespal, seděl u dřevěného kulatého stolu a pojídal mnou včera zhotovenou vánočku. Ano, pekla jsem naše cukroví!
,,Je dobrá,'' pravil princ, jakmile jsem vstoupila do místnosti. Ale já neměla čas, zjišťovat, zda to myslí nebo nemyslí vážně. Okamžitě jsem mu řekla můj návrh.
,,Jestli půjde otec, jdu taky.'' Tak zněla Legolasova odpověď.

Tak to dopadlo tak, že za patnáct minut už jsme všichni seděli na koních - elfové na bělouších, já na vraníkovi, projížděli jsme po elfí stezce ven z Hvozdu. první jel král, pak já a nakonec princ... A trošku vzádu za námi tři strážní, kteří měli potom odvést koně zpět.
Sněžilo... Z nebe padaly veliké vločky roztodivných tvarů. V Hvozdě to ještě nebylo tak patrné, ale když jsme vyjeli do krajiny, spustil se na nás přímo sněhový liják!

Tímto docela šíleným počasím jsme se dostali až k onomu místu, k místu přechodu!
Rychle jsme seskočili z koní a strážní už s nimi mizeli v dáli...
S mrazením všude po celém těle a se špetkou strachu jsme přešli ke kamenu... Ke kamenu s velkým K! Thranduil se toho ujal...
Přišel ke kameni a svou elfí sílou ho odstrčil!
Načež se v nás všech prostřídaly tři pocity - zima, horko, neuvěřitelné vedro...
Za kamenem byla hlína! Hlína, obyčejná hnědá hlína! Tunel zmizel...
,,Toho jsem se obávala...'' řekla jsem sklíčeně.
Všichni tři jsme si sedli proti oné bývalé díře, seděli jsme a smutněli...

Najednou jsme uslyšeli: ,,Ratatatatat ratatatatat ratatatat!'' Vyskočila jsem jako srnka z prasečího brlohu. ,,Co to?''
V tom samém okamžiku se z díry vynořila obří sbíječka a za ní veliký černý krtek s růžovým čumákem!
,,Zdravíčko!'' řekl a vypnul sbíječku. Následovně se podíval na krále elfů - jeho děsivý výraz vám radši popisovat nebudu.
,,Jestli tady nevrtáte tunel do světa lidí, tak jděte někam.'' pravil Thranduil.
,,To shodou okolností vrtám! Chtěl jsem ho vylepšit, zvětšit a tak...'' na to krtek a smál se.
Thranduil vyskočil, otřepal si ze sebe sníh a dal krtkovi na čumák obří pusu! Až to mlasklo!
Musela jsem se smát. Načež nás pan krtek pustil tunelem do světa lidí.

Pan krtek byl trošku v šoku a tak se s námi radši hned rozloučil a zmizel kdesi v zemi...

To už jsme stáli na nezasněžené louce, kousek od mého domu. A v tu chvíli jsem si vzpomněla! ,,Proboha, vy máte tohle oblečení! Naše první cesta vede k nám, kde vás převlíknu!'' zavelela jsem a pádili jsme domů.
,,Proč tu nemáte sníh? A proč je tu takové teplo?'' ptal se Leggy.
,,To je složité, vysvětlím vám to někdy později... Spěcháme.''
Dopádili jsme k nám domů, rychle jsem odemkla, zámek už nějak zrezl. Vletěli jsme do ložnice mých rodičů s ideou, že tam najdeme elfům oblečení.
Thranduilovi jsem nahrabala skvostný otcův svatební oblek, byl nadšen, jakmile ho spatřil. (Thranduil, ne otec.)
A taky v něm skvěle vypadla, ve velkém kulatém světle ložice se to skvěle vyjímalo.
Legolas dostal moje rifle a můj svetr, jelikož v jeho velikosti bylo jen mé oblečení. Princ sice původně protestoval, ale ve výsledku to vypadalo pánsky.
Ještě jsem oboum učesala babiččiným super červeným hřebenem vysoké drdoly a přikryla je dvěma otcovými černými klobouky.
Mkrla jsem, ,,Vypadáte úžasně!'' a nelhala jsem. kdybyste je viděli, hned byste je chtěli domů.

Když byli elfíci hotovi, hodila jsem na sebe také něco pěkného - šaty! modré!
,,Teď mi budete pomáhat.'' řekla jsem. ,,Musím udělat salát, upéct kapra, udělal bombu a prostě všechno na skvělý Šťedrý den!''
Elfíci nadšeně souhlasili. Thranduil se radoval, že bude péct kapra, bohužel došlo k jeho nemalému zklamání, když se dozvěděl mé spletení. ,,Budeme ho smažit, né péct!''
Legolas rozvěšel po celém bytě obří modro bílé vánoční řetězy a vysál celý byt! Thranduil zase smažil a občas užíral cukroví - což mne dotíralo.
Pracovali jsme asi tři hodiny - začali jsme asi o půl druhé odpoledne. Dali jsme si pěkně do těla a všechno bylo perfektní.
O půl páte zazvonil zvonek! Thranduil šel otevřít a přivedl Aranis s Azogem!
,,Ahoooj!'' vykřikla jsem na svou kamarádku, okamžitě jsem ji posadila ke stolu a Azíkovi dala granule a přenechala ho Legolasovi, zaujal ho Azíkův obří vzrůst a chlupatost. mazlil se s ním až do večeře.
Mezitím přišli i ostatní hosté, nakonec nás v pět hodin večer sedělo kolem slavnostně prostřeného stolu za poslechu vánočních koled sedm.
Než jsme začali jíst, poklepala jsem lžičkou do skleničky. ,,Vážení, ráda bych pronesla pár slov! za prvé, vítám mezi námi dva elfy - krále lefů Thranduila (král se uklonil) a jeho syna Legolase (to samé)! Jak jistě víte, bydlím teď s nimi ve Hvozdě... A také se tam po dnešku hodláme vrátit.
Teď bych vám ráda všem popřála šťastné a veselé Vánoce, ať se vám splní všechna vaše přání. Doufám v naše brzké setkání opět v tomto obsazení. Přeji vám dobrou chuť!''
Thranduil mi zatleskal, přidali se i ostatní. Legolasovi ukápla slzička a padla mu do rybí polévky, to mě dojalo.
Poté jsme si připili červeným vínem, Thranduil na tom trval.
Rybí polévka se nám velice povedla, všichni se olizovali až za ušima. Azog dostal taky, tak moc měl smutné a hladové oči.
Kapr také delikátní... obecně, jídlo se nám velice povedlo. Legolas se pořád dokola svého otce ptal, jestli tohle zavede i ve Hvozdě. nakonec se dočkal odpovědi... ,,Ano, zavedu! A teď už konečně mlč a jez kapra!''

Po skvostném jídle následoval přesun k Thranduilem nazdobenému vánočnímu stromečku! Dárků tam opravdu požehnaně, oprabdu mnoho.
Posedali jsme kolem stromku na křesla. Leggy už by hned šel rozbalovat dárky, ale já mu vysvětlila, že prvně budeme zpívat vánoční koledy.
Legolas to šidil, chtěl už rozbalovat - byl velmi nedočkavý.
Když už konečně bylo dozpíváno, princ byl první, kdo se vrhl na dárky. Ani Azík nedokázal reagovat tak rychle jako princ!
A princ byl taky tím, kdo se ujal rozdávání.
Hádejte, kdo dostal nevíc dárků? Všichni naprosto stejný počet! Dokonce i Azog... což bylo velmi překvapující.
Thranduil dostal 5 litrů červeného vína, byl tak šťastný, že ho hned vybalil a všem nabídl. Legolas dostal modrou paruku, což ho překvapilo - dostal ji od mě. Chtěla jsem vidět, jak mu bude slušet.

Dárky byly rozdány a Aranis a ostaní přátelé odcházeli. Elfíci je sice přemlouvali, ať zůstanou tak ještě tři týdny, ale oni se jen smáli a odcházeli.
Thranduil seděl do rána na gauči a popíjel víno - až se opil a vytuhnul na gauči.

Ráno na Boží Hod ho bolela hlava, proto mu Leggy vsunul Ibalgin. zaboha netuším, jak ho našel, ale na Vánoce se dějí zázraky.
V bytě to podivně smrdělo, tak jsem navrhla procházku na čerstvém vzduchu.
Elfům se ale vůbec nechtělo, chtěli spát. Ale, když jsme vyšli z domu, spatřili jsme to...
Všude bylo bílo... A ne jen tak nějak málo bílo... Deseti centimetrová vrstava sněhu! Legolas do dněhu padl a začal ječet, byl nadšen! Thranduil také, hned začal stavět sněhuláka, a místo hrnce použil svůj klobouk...

No ano, s elfíky byla vážně sranda... tyhle Vánoce jsme si skvěle užili.
nakonec jsme se samozřejmě vrátili do Hvozdu, ale trvalo to jetě tři dny, než jsem elfy dostala z toho nadšení pro můj svět.


Takže, tohle je moje vánoční povídka.Navazuje na moji první povídku, která byla vypravována z mého pohledu! ;)
Myslím, že v povídce jsem vám už krásné Vánoce popřála, takže MERRY XMAS! :3 :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama