Leden 2015

část 19. - 10 000. NEBE

18. ledna 2015 v 11:58 | Vendëa Lissësúl |  Stories
Thranduil sešel dolů a po kamenných schodech sestoupil na místo, kde před hcvílí stála Tauriel...
Chcíli tam jen tak postával, prohlížel si okolí. Pak jeho pohled sjel na jeho vlatsní královský oděv. Tedy, jako královský vypadal, než král odjel... Teď už ani náhodou. Celý jeho stříbrný cestovní plášť byl potrhaný, hladké nohavice plné ok a královský prsten už dokonce ani neměl.
,,Takhle ztrácet královský majetek..." pomyslel si a vzdychl.
,,Pst!" uslyšel najendou za sebou.
Prudce se otočil.

Pět metrů od něj, stála na schodech půvabná půlelfka Arwen Večernice... Dcera Elronda.
,,Arwen, jste to vážně vy?" Thranduil nemohl uvěřit svým očím. Arwen viděla napsledy, když byla ještě hodně malinká.
,,Jaká to z vás vyrostla krásná elfka," polichotil jí s úsměvem.
Arwen se malinko usmála, ale pak ho chytla za rukáv a odtáhla do za jeden keř, který měl trny a Thranduil se maličko píchnul do pravé ruky.
,,Ta Tauriel... Ach, já ji bohužel nesnesu," řekla trpce Arwen a zaryla pohled do země. ,,Odveďte si ji zpět tam k vám, prosím. Teď je támhle v tom pokojíku s balkonem," A ukázala kamsi.
Thranduil přikývl. ,,Rád bych si ji odvedl, děkuji vám, Arwen,"
Načež se sebral a s úsměvem odkráčel za Tauriel.

Bilbo meztím běhal po celé Roklince, nemohl Elronda za boha najít... Nikde nebyl...
Až nakonec náš drahý a malý hobit dorazil na místo, kde rozprával Gandalf s Galadriel, když se výprava třinácti trpaslíků a Bilba, chystala zabít draka Šmaka...
Bilbo znovu stál na tom místě, odkud čaroděje a mocnou elfku pozoroval. Představil si, že tam oba stojí a že je vše zase jako dřív.
Do očí se mu nahrnuly slzy. Nejenom kvůli Galadriel, již miloval, ale věděl, že by s ní stejně nikdy nemohl být, ale i kvůli trpaslíkům... Kili, Fili, Thorin...

Thranduil zaklepal na dveře pokoje, o nemž mu Arwen řekla, že se v něm Tauriel nachází...
A Tauriel opravdu otevřela...
Rudovláska stála na prahu, na sobě svůj obvyklý zelenohnědý oblek a ústa měla otevřena.
Thranduil se v tu chvíli nemohl skoro ani pohnout. Tolik let kapitánku stráže neviděl, tolik let si představoval, jestli ji ještě někdy vůbec spatří takhle na vlastní oči...
A teď to bylo tady...
Tauriel stála přímo pár centimetrů od něj.
Po celém králově těle se rozlilo zvláštní teplo, začal celý hicovat a na čele se mu vytvořily kapičky potu...
,,Ach bože, Tauriel!" vykřikl a prudce ji objal.
Tauriel ho ale neobjala, jen ho prudce odstrčila. ,,Kdo jste?" houkla na něj drze.
,,Tauriel, já jsem tak rád, že tě vidím. Tolik let jsme se neviděli, já... Proč jsi odešla? Nemohl jsem to unést, musel jsem opustit Legolase! Chápeš to? Opustil jsem kvůli tobě svého nejdražšího a nadevše milovaného syna Legolase!" zakřičel Thranduil a začal na místě brečet.
,,Kvůli mně?" zašeptala Tauriel a na obličeji se jí vykouzlil úsměv. ,,A proč? Proč kvůli mně? Kvůli bezvýznamné kapitánce stráží... Kvůli prosté lesní elfce? Ani jste nechtěl, aby se mnou něco měl váš syn... Tak proč najednou tolik starostí o obyčejnou lesní elfku?"
,,Protože..." šeptl potichounku Thranduil a opatrně nohou zaklapl dveře. ,,Tě MILUJI!"
Tauriel vyskočila do výšky, na chvilku byla vyšší než sám král.
A když byla zase zpátky dole, široce se usmála.
Přitáhla si krále k sobě, pořádně se k němu přitiskla až slyšela tlukot jeho vznešeného srdíčka.
Thranduil jen lapal po dechu. Tuhle situaci by si ještě před pár minutami nedokázala vůbec představit a teď to bylo tady!
Tauriel se pořád smála, pohodila hlavou, chytla královu hlavu a přitáhla si ji k sobě.
Přitáhla jeho ústa ke svým...
Thranduil byl v desetitisícím nebi!
A následovně se jejich ústa k sobě přitiskla! Teď už se do toho vložil i sám král. Už tam nestál jako socha přikovaný k zemi, už si ji svýma rukama také tiskl k sobě a královsky ji líbal na ústa.

Ti dva prožívali v tu chvíli naprostou pohádku. Najednou krále elfů všechyn starosti opustili. Hlavně proto, že se v tu chvíli všechny vyřešili. Ale také proto, že v tu chvíli se prostě dá zapomenou na všechno. Na to, že nějaká Středozem vůbec existuje... Na to, že je nějaký čas a nějací další elfové, trpaslíci, hobiti, skřeti a Gandalf...
Ta chvíle pro oba znamenala něco úžasného, něco nepopsatelného, něco božího...
Tauriel přišlo, že se líbá s bohem všech bohů. A Thranduilovi, že líbá nejkrásnější princeznu, milionkrát krásnější než všechny krásky ve Středozemi...
Prožívali prostě skvosty a nádhery.
Nechtělo se jim přestat, stáli tam u dveří, líbali se a líbali se.
Ani jeden z nich neměl vůbec myšlenky na konec této slasti, tohoto požehnání.
Skrz okna bylo vidět sluneční paprsky, jak vstupují dovnitř a lechtají je na tvářích.
Toho si ale ani jeden z nich vůbec nevšímal.
I kdyby v tu chvíli do místnosti vletěla tlupa skřetů, obrů, nebo kdyby se tam zjevil dokonce sám Temný pán Sauron, oni by si toho nevšimli.
Ignorovali okolní svět...

Bilbo v tu samou chvíli stále stál na onom místě a stále myslel na svá dřívější dobrodružství.
Byl by tam stál ještě dlouho, kdyby se tam neobjevil Legolas...
,,Legolasi!" vykřikl Bilbo, oči celé do ruda zbarvené, už měl i vestičku mokrou od slziček... Od jeho malých drobrých hobitích slziček.
Rozběhl se k elfovi a skočil mu do náručí.
,,Pardon, omlouvám se," vzlykal Bilbo. ,,Ale já se někomu musím vyplakat!" kvílel.
,,To je v pořádku, i já to někdy potřebuji..." odvětil Legolas.
,,Prosím, zbavte mne toho, prosím," plakal usedavě Bilbo a zaryl se do princovy hrudě ještě víc. ,,Oživte ty tři trpaslíky, přiveďte mi Galadriel a všechno bude v pořádku! Ale já to prostě jinak nedokážu!"
Legolas pohladil Bilba po jeho kudrnaté kštici a chlácholivě řekl: ,,Ani nevíte, jak moc rád bych vám vyhověl... Také byl moc rád, kdyby se některé věci nestaly... Ale s tím se nedá nic dělat. To je osud... Osudu nelze poroučet,"
Bilbo stále brečel. Když se pak od elfího prince odvrátil, měl (elfí princ) mokrý oděv...
,,Je mi to líto," pravil plačtivě Bilbo.
,,Ale notak, Bilbo, neomlouvejte se za jednu mokrou skvrnu od slz..." odvětil s úsměvem Legolas. ,,Společně se přes tohle všechno něja přeneseme, uvidíte,"
,,Děkuji vám," na to Bilbo a taky se pokusil o úsměv.
,,Všechno bude dobré, maličký," dodal ještě nakonec s úsměvem princ.



Vlk

17. ledna 2015 v 16:20 | Vendëa Lissësúl |  Strýc, co není strýc
Ahoj, ahoj,
Dnes jsem si po dlouhé době znova přečetla ty dva díly povídky o podivínském strýci, již jsem publikovala už hodně dávno.
Řekla jsem si, že by nebylo uplě k zahození napsat nějaké pokračko! :)
A protože mě to tak nějak napadlo, napíšu to teď hned!

So... Dneska to nebude fanfic z Hobita, ale moje vlastní story.
Tak have fun! ;)


,,Strýc" stále jedl sušenky, trochu mlaskal, ale neříkal ani slovo...
A já? Stále jsem očekávala Flynna.

Uplynuly dvě hodiny, strýc zrovna dojedl sušenky a rozhlížel se kolem sebe. Já seděla nehnutě na židli, v tu chvíli se mi honily hlavou vážně divné věci...
Netuším, proč, ale hlavou mi pořád dokola běhaly ,,strýčkovy" oči s nožičkama. Pokaždé se v půlce zastavila, řekla: ,,Mám tě ráda," a valila dál.
Z tohoto podivuhodného stavu mne vyprostil až strýček, který konečně promluvil. ,,Proč máš děravou pohladu, Maťko? A kde máš ubrousky? Máš velmi zvláštní byt... Ani lázeň tu nikde nevidím..."
,,O podlahu se nestarejte. Vlastně," řekla jsem. ,,Vám by tohle všechno mělo být naprosto ukradené! Vy tady totiž vůbec nemáte být! Nikdo vás nezval, jenom jste se sem vetřel,"
,,Číslo je policii je tuším 158..." odvětil prostě.
,,C c c c... Cože?" vyprskla jsem.
,,Martino!" Flynn konečně dorazil. Pomalu se došoural do kuchyně a já poznala důvod jeho pozního příchodu...
,,Proboha, cos dělal?" vykvila jsem na bratrance, který stál ve dveřích, hlavu měl celou červenou, roztrhané kalhoty a z pravého kolena se mu valila krev, jež pomalinku kapala na už nehnědou podlahu.
,,Do sklepa se nám dostal vlk..."
Bylo toho už moc, příliš informací a všechny byly strašně podezřelé a vůbec se mi to nelíbilo. Zdálo se mi, že na mě někdo seslal pohromu...

Vlk ve sklepě? Ten údajný ,,strýček" si vtrhne jen tak do bytu, vletí do koupelny, ani se nepředstaví a nakonec ,,sežere" všechny zásoby sušenek, jež se nacházely v mé spižírně!
A taky mi údajně v bytě vybuchla čokoládová bomba...
,,To je good day!" Bylo všechno, co jsem se zmohla říct.

Flynn se sesunul na židli a jen přerývaně oddechoval.
Byli jsme hotoví. Ale ten, kdo byl očividně naprosto nad věcí, byl údajný strýček, o kterém jsem měla stále větší a větší pochybnosti...

,,Málem bych se zapomněl představit..." vyšlo z něj nakonec. Když to řekl, měla jsem chuť po něm hodit židli.
,,Strýček" se postavil, zasunil židli, ladným krokem přešel ke kuchyňské lince a mírně se o ni opřel. Následovně se podíval na můj plastový luchyňský lustr, odepřel se a rozsvítil ho...
Zase se vrátil a odhodil si vlasy.
,,Jmenuji se Thomas Kenngel a jsem strýc Maťky, to jste vy," ukázal na mně. ,,Přijel jsem za vámi na návštěvu, nejsem žádný vetřelec. Tady vašemu bratranci, jehož jsem vlastně strýc také, jsem telefonoval tímto božím mobilem!" Zalovil v kapse a vytáhl obří i-Phone...
Zase ho schoval, odkašlal si a pokračoval: ,,Je mi 35 let a přijel jsem z daleka... Z velké dálky přichází cesta má. Pěšky byste tam šli třicet let...
Ale k věci... Jsem tu na pár týdnů. A proč jsem se vlastně tak náhle rozhodl přijet, když jsem vás viděla naposledy, když jste byla takhle malá?" Opět ukázal těch deset centimetrů a já už tu židli pomalu zvedala.
,,Hledám kolegu... Mám v plánu výstavbu velikých, zatím ale bohužel tajných, věcí. A potřebuji parťáka na spolupráci.
Tam, kde žiji, se nikdo takový nevyskytuje, tudíž jsem přijel sem! Tady se to takovými lidmi určitě hemží,"
Prudce jsem vydechla a sevřela židli ještě křečovitěji.
,,Ale vidím, že jste dnešním dnem nějací znavení," podotkl ,,strýc", jako by si toho všiml až teď!
,,Říkejte mi Valinalo... A ukažte mi noclehárnu," pravil nakonec a zářivě se usmál.
Nevím proč, ale v tu chvíli jsem málem upadla. Musela jsem se pořádně přidržet židle, začala se mi zase motat hlava a musela jsem si rychle sednout...

Dobře, když řejl, abychom ho nazývali ,,Valinalo", budu ho tak nazývat... Sice je to docela debilní, nemyslíte, ale budiž...
Tak tedy, Valinalo se na mne díval, pak dokonce nahnul hlavu mírně do leva a já pochopila, že to s tou ,,noclehárnou" asi myslí vážně...
,,Jestli chcete ložnici, tak tam vás nedovedu, páč tam spím já!" bafla jsem.
,,Tykej mi, zlato," odpověděl s úsměvem Valinalo.
Vlastně mne to ani nedopálilo, spíš jsem se nepatrně usmála, ale snad to nebylo vidět...
,,Dobře, budeš spát v obýváku na gauči. Nic lepšího TI BOHUŽEL nemohu nabídnout..." řekla jsem tedy a úsměv mu oplatila.
,,Jsi laskavá, ale bude to pro mne dosti pohodlné?"
,,Spolehni se,"
,,No já nevím..."
,,Nemusíš mít žádné obavy," ujistila jsem ho a on konečně zmlknul.
,,Tak mě tam doveď,"

Chytla jsem ho za rameno a ,,hodila" ho směrem k obýváku.
,,Nijak se s tebou mazlit nebudu, s tím nepočítej," objasnila jsem mu situaci. ,,Jsem tvrdá..."
A Valinalo nadzvedl obočí.

My drawing...

16. ledna 2015 v 20:09 | Vendëa Lissësúl |  My drawing
Hoj, hoj...
Už delší dobu jsem si říkala, že bych mohla něco nakreslit...
A dneska to přišlo!
Byla jsem ve výtvarce a kreslila jsem jmelí. Přijdu domů, sednu ke stolu, podívám se do prava, do leva... Mou pozornost upoutala samozřejmě fotka Thranduila, kterou mám pečlivě vystavenou na poličce vedle knížek.
Popadla jsem ji, chytla papít, tužku a hned jsem podle ní začala kreslit! :D
A takhle to prosím dopadlo...

Není to žádné umělecké dílo, je to jen takový pokus. Vím, že by to mohlo být lepší, ale já to dělala jen tak jako ,,rychlovku". A ještě mi do toho volala kamarádka, takže jsem se upe vykolejila.
Ale snad je mu to alespoň trošku podobné, co? :D

Záměrně jsem přidala pod můj výtvor i originál, podle nějž to je nakreslené.

Takže,
Tady to je...
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Pardon za tu mezeru, chtěla jsem, abyste si přečetli ten úvod. :D




Tak, co vy na to? :)

část 18. - Láska číhá všude

15. ledna 2015 v 19:05 | Vendëa Lissësúl |  Stories
Ahoj, mám tu pro vás další díl povídky Tesinys. Původně to mělo být až zítra, ale nějak mne chytla tvůrčí činnost. :D
Tak si to užijte.
Have fun :)


Byla to Tauriel...
Stála tam a hleděla na krále elfů a on zase hleděl na ni... Dlouho tam jen stáli a zírali na sebe.
Thranduil nakonec odvrátil hlavu a podíval se na malinkého Bilba, který se na něj vřele usmíval. ,,Jděte za ní," vybízel ho.
A Thranduil šel...

Tedy, byl by šel... Kdyby elfka Tauriel nezmizela...
,,Odešla..." vydechl Thranduil zachmuřele. ,,Třeba mne stále nenávidí," Z jeho hlasu byl slyšet hrozný smutek a lítost...
Legolas pomalu přešel k otci a položil mu ruku na rameno. ,,Otče, podívej se, Roklinka... Krásné místo..." Odkašlal si. ,,Jdi a najdi Tauriel... Prostě jdi a nemysli na nic, jen jdi, najdi ji..."
,,Legolasi... Děkuji za povzbuzení. Dobře, zkusím to..." odvětil trpce král a odešel.
Odešel za Tauriel...

,,Proč odešla?" vybafl na prince, stále stojícího na místě, kde ještě před chvílí stáli s králem, náš drahý hobit Bilbo z Kraje.
Legolas se otočil, odhodil si vlasy. ,,To nevím, Bilbo. Můžete se jí jít zeptat,"
,,Ale mám jisté tušení..."
,,Jaké?"
,,Kvůli tomu trpaslíkovi..."
,,Ach, ano, to je pravda... Kili Durin..."
,,Rád bych s ní promluvil," řekl pak princ elfů. ,,Doufám, že se můj otec nezachová nějak špatně, vůči jeho citům k ní. Doufám, že neudělá nějakou hloupost..."
,,Váš otec? Král Thranduil? Proč by zrovna ten měl provádět hlouposti?"
,,Protože citům se nedá poroučet... To nevíte?" Legolas se zamyslel. ,,Bilbo, byl jste někdy do někoho zamilovaný? Jako doopravdy?"
Bilbo se začervenal, zrudl jako rajče a zakřenil se. ,,Ne." odvětil pohotově.
,,Takže ano." na to Legolas, přistoupil těsně vedle Bilba a oba teď shlíželi na Roklinku. ,,Nemusíte se bát mi to říct, já to nikomu nepovím. Komu bych to říkal? Jen mne to zajímá, když jsme teď přátelé..."
Bilbo dlouho jen mlčel a zarýval svůj pohled na Elrondovu Roklinku.
,,Byl jsem..." vydechl potom. A opatrně se podíval na elfa.
,,Jak vypadala?"
,,Byla... Vyskoká..."
,,Vysoká hobitka? Jak moc vysoká?"
,,Vyšší než vy..." pískl hobit. Tato konverzace ho očividně velmi obtěžovala.
,,Byla to vůbec hobitka?" optal se zvědavě Legolas a pohlédl na Bilba a zahleděl se mu do jeho hobitích oček.
Bilbo oči sklopil. ,,Ne."
,,Kruci, Bilbo!" vykřikl pobaveně Legolas. ,,Leze to z vás jako z chlupaté deky!"
,,Já vím, ale stydím se za to..." pototkl nedůvěřivě Bilbo.
,,Počkejte... Není to elfka?" Teď už to Legolase začalo opravdu hodně zajímat.
Bilbo se rozhlížel kolem sebe. Očividně vyhlížel, zda se k nim někdo neblíží. Někdo, kdo by ho z tohohle vysvobodil...
Ale všude kolem ani živáčka. Jen dole v údolí hlídalo pár stráží, ale ti byli hodně daleko...
,,Dobře," pravil nakonec Bilbo. ,,Je to elfka a velmi dobře ji znáte..."
Legolas vykulil oči. Jakmile si toho Bilbo všiml, zasekl se a začal vykřikovat pořád dokola to své: ,,Ne! Ne! Ne!" a vrtěl ukazováčkem.
,,Ne! Proboha, Legolasi, ne! Není to Tauriel, to by mi ještě chybělo. Teď bychom ji už milovali všichni tři! To by byla mela, to vám řeknu!" vykřikl Bilbo, nakoneci zněl už docela pobaveně.
,,Tak kdo?" sykl princ.
Z našeho drahého hobita se to pobavení rychle vytratilo a už zase se rýpal palcem u nohy v dlažbě, na níž stáli...
,,To to mám s vámi dělat jako s mým otcem?" prskl docela pobaveně Legolas. Ale přesto na něm bylo vidět, že už je hooodně netrpělivý.
,,Ano nebo ne?"
Bilbo pokrčil rameny. ,,Znáte ji, ale ne tak dobře jako Tauriel... A je starší než vy..."
,,Žije ve Hvozdu nebo tady?"
,,Ne."
,,Je známá?"
,,Hodně..."
,,Cože? No Bilbo neříkejte mi, že jste se zamiloval do-"
,,Galadriel... Ano, to jsem bohužel udělal,"
Legolas vytřeštil oči, málem upadl. ,,Bilbo?!"
Chvíli vrávoral, ale pak se zastavil. ,,Uklidni se, Legolasi..." říkal si sám pro sebe. ,,Zhluboka, nádech! A výýýdech.... Nádech a výdech..."
A nakonec řekl: ,,Bilbo, tohle budu vstřebávat maličko déle. Víte, co? Jděte najít Elronda a on vás někam posadí. Dostanete jídlo a pití. Tam někde počkejte na mne nebo na otce, ano?"
Bilbo pomalu rozpačitě přikývl.
,,A kde jste ji valstně viděl?" řekl ještě elfí princ.
,,Tady, v Roklince... Když s ní Gandalf mluvil, zdálky jsem je pozoroval..."
Legolas kývl a rozběhl se zpět, cestou, kudy sem přišli... Zmizel extrémě rychle.
,,Doufám, že to neřekne tatínkovi..." pomyslel si Bilbo a vydal se po kamenných schodech dolů najít toho Elronda. Naposledy ho viděl se svými přáteli trpaslíky. Hrozně dlouho je, ty kteří přežili, neviděl...
Při vzpomínce na ně ho píchlo u srdce.
Vzpomínky na Thorina, Kiliho a Filiho ho dokázaly rozplakat ještě dnes... A to už uplynulo tolik let...
Tahle díra v srdci se asi Bilbovi nikdy nezahojí...
Nikdy...




TAG 100 otázek

14. ledna 2015 v 19:45 | Vendëa Lissësúl |  TAGY
  1. Spíš s otevřenými nebo se zavřenými dveřmi? Spala bych se zavřenýma, ale moje drahá sestřička se bojí tmy, tudíž to není možné. Tyo, už abych měla vlastní pokoj! :D
  2. Bereš si domů šampóny a kondicionéry z hotelu? Nope.
  3. Spíš se zataženými závěsy nebo žaluziemi? Jasně, bez nich by tam bylo moc dvětla.
  4. Ukradla jsi někdy dopravní značku? Dopravní značku? :O Neee, proč? :D
  5. Používáš post-it nálepky? Ne.
  6. Vystřihuješ si kupóny, aniž bys je použila? Ani ne.
  7. Bylo by ti milejší, kdyby tě napadl medvěd nebo roj včel? Debilní otázka, ale kdybych musela, tak asi ten medvěd. xD
  8. Máš pihy? Nepatrně.
  9. Usmíváš se vždycky na fotkách? Vždycky to nejde, ale většinou ano. :)
  10. Co tě nejvíc u lidí rozčiluje? Když někdo řekne, že nemá rád LOTRa a Hobita a nemůže říct, proč! :P A taky, když je někdo prostě tak nudnej a nedokáže se se mnou o ničem bavit. :P
  11. Počítáš někdy kroky při chůzi? Jen když opravdu spěchám domů, ale už dlouho jsem to nedělala. :D
  12. Už jsi někdy stanovala? Jas! :3 Každé léto jezdíme na závody v OB a tam stanujem. :)
  13. Kdy jsi naposledy stanovala? Letos v létě. :D
  14. Tancuješ někdy i bez hudby? Občas. :D
  15. Koušeš tužky? Už ne. xD Ale mám jednu propisku, růžovou, ze základky a ta je teda dost ,,ožraná". xD
  16. S kolika lidmi jsi strávila tento týden? Hlavně se spolužáky, rodinou, učiteli a náhodnými pocestnými, kteří šli kolem našeho baráku. ;)
  17. Jak velkou máš postel? Patrovku, o níž se musím dělit se svou prolhanou sis. :D
  18. Jaká je tvá písnička týdne? Afire Love - Ed Sheeran <3
  19. Vadí ti, když kluci nosí růžovou? Vypadá to zvláštně, ale nevadí mi to. Ať si nosí, co chtějí. :)
  20. Díváš se na kreslené filmy? Teď už moc ne, dřív furt. :D
  21. Jaký je tvůj nejoblíbenější film? Hobbit, LOTR
  22. Kde bys zahrabala poklad, kdybys nějaký měla? Do našeho budoáru, jak říká můj táta, na zahradě. Je to takové místo mezi dvěma stromy, kam přišla lavička a vydláždil to tam můj drahý father. ;)
  23. Co piješ k večeři? Nejčasteji vodu. :)
  24. Do čeho si namáčíš kuřecí nugety? Moc je nejím. A když už tak do sladkokyselé omáčky z Mekáče nebo jen tak samotný.
  25. Tvoje oblíbené jídlo? Halušky, špagety, pizza <3
  26. Na které filmy můžeš koukat pořád a stále se ti líbí? Hey, mám na to vůbec odpovídat? :D
  27. Koho jsi naposledy políbila? Thranduila na plakátu. xD
  28. Byla jsi skautka? Ne.
  29. Nechala by ses vyfotit nahá do časopisu? Never.
  30. Kdy jsi naposledy napsala dopis na papír? V létě, tuším.
  31. Umíš u auta vyměnit olej? Neumím. xD
  32. Už jsi někdy dostala pokutu za rychlou jízdu? Ne, neřídím.
  33. Už ti někdy při jízdě autem došly pohonné hmoty? Ne, neřídím... a děsím se, až budu. xD
  34. Jaký je tvůj oblíbený sendvič? Se sýrem a šunkou.
  35. Co je nejlepší jídlo k snídani? Míchaná vajíčka. :3
  36. Kdy běžně chodíš spát? Kolem 11.
  37. Jsi líná? Hrozně xD
  38. Za co ses jako dítě převlékala na karneval? Jednou jsem byla na kytku. xDDDD ještě doteď mám kloubouk s okvětními lístky. :D
  39. Jaké je tvé znamení v čínském horoskopu? Vygooglovala jsem, že králík :D
  40. Kolik jazyků umíš? Česky, anglicky, částečně německy a nějaká slova ze slovníku Kačenko-českého - tzn. moje slova, jež jsem říkala v útlém věku.
  41. Odebíráš nějaké časopisy? Bridge.
  42. Máš radši lego nebo pexeso? Pexeso.
  43. Jsi tvrdohlavá? Řekla bych, že ano.
  44. Kdo je lepší - Lucie Bílá, Gábinu jsem slyšela jen dvakrát.
  45. Dívala ses někdy na mýdlovou operu? Never.
  46. Máš strach z výšek? Néé. :)
  47. Zpíváš si v autě? áááno. :D Potichu ale xD
  48. Zpíváš si ve sprše? Ne.
  49. Tancuješ v autě? Ne, to jde? :D Já už se tam pomalu nevejdu na sednutí a vy po mě chcete tanec? :D Kde to jsééém? :D
  50. Už jsi někdy použila střelnou zbraň? Luk, jestli se počítá...
  51. Kdy sis naposledy nechala dělat portrét od fotografa? To ujž je let! :D
  52. Zdají se ti muzikály kýčovité? Trochu...
  53. Jsou pro tebe Vánoce stres? Ani ne. :) Spíš si to užívám. :)
  54. Už jsi někdy jedla pirožky? Mrkvové pirohy od mé drahé mámičky. :D
  55. Jaký je tvůj oblíbený ovocný koláč? Třešňový.
  56. Čím jsi chtěla být jako dítě? Maminkou. xD Ano, byla jsem blbá.
  57. Věříš na duchy? Asi ne.
  58. Už jsi někdy měla pocit deja vu? Často. :)
  59. Bereš denně vitamíny? Neberu.
  60. Nosíš pantofle nebo bačkory? Obojí. :)
  61. Nosíš župan? Občas, teď už skoro vůbec.
  62. V čem spíš? V pyžááámku, překvapivě.
  63. První koncert? Jumping Drums v divadle. xD Ale za měsíc bez dvou dní jedu na Eda a nehorázně se těším! :3 Není tu někdo, kdo se také zúčastní? :)
  64. Tesco, Kaufland nebo Billa? Billa, protože je ve městě, kam jezdíme v létě s kámoškou na chalupu, a vždycky to tam vybrakujem. :D
  65. Nike nebo Adidas? Nevím, asi oboje nastejno.
  66. Brambůrky nebo křupky? Brambůrky! Jednoznačně! Nejlepší jsou pizzové chipsy od Bohemie! :3
  67. Buráky nebo slunečnicová semínka? Spíš ty buráky.
  68. Už jsi něco slyšela o skupině Tres bien? Never.
  69. Brala jsi někdy hodiny tance? Za rok taneční! Ou! :O
  70. Jaké povolání by měl mít tvůj budoucí partner? To je jedno, hlavně, aby ho to bavilo a aby to vydělávalo. :)
  71. Umíš srolovat jazyk? Jooooo. xD
  72. Už jsi někdy vyhrála v soutěži slabikování? Co to? :D
  73. Už jsi někdy plakala radostí? Ano, mockrát. :)
  74. Máš nějaké gramofonové desky? Doma nějaké máme.
  75. Máš gramofon? Nemám, ale měli jsme. :)
  76. Zapaluješ pravidelně kadidlo? Nope :D
  77. Už jsi někdy byla zamilovaná? I am now. <3
  78. Čí koncert bys ráda viděla? Ed!
  79. Na jakém koncertě jsi byla naposledy? Ty bubny. :D
  80. Studený nebo horký čaj? Horký nebo ledový - to mezi né. :)
  81. Čaj nebo káva? Coffee forever. <3
  82. Gumoví medvídci nebo čokoláda? Choco! <3
  83. Umíš dobře plavat? Spíš otřesně, ale stačí to. :D
  84. Umíš zadržet dech bez ucpání nosu? Anoo :D
  85. Jsi trpělivá? Moc ne. :D
  86. Diskžokej nebo skupina na svatbě? To je těžký. :D
  87. Už jsi někdy vyhrála v nějaké soutěži? Jednou jsem byla třetí v běhu při olympiádě na zš. :D
  88. Už jsi někdy byla na plastické operaci? Never.
  89. Máš raději černé nebo zelené olivy? Olivy? Fůůj. Mám radši Olive. :D
  90. Umíš plést, nebo háčkovat? Neumím ani jedno. :D
  91. Ideální místo pro krb? Obejvák.
  92. Chceš se vdát? Ano
  93. Pokud jsi v manželství, tak jak dlouho? Nejsem.
  94. Do koho jsi byla na střední škole zamilovaná? Do Leea Pace!
  95. Vynucuješ si někdy věci pláčem nebo vztekem? Still.
  96. Máš děti? Tak určitě. :D Nemám.
  97. Chceš děti? Asi jo. :)
  98. Tvoje oblíbená barva? Fialová, blue, žlutka... Je jich mnoho. :)
  99. Chybí ti právě někdo? Jo :(
  100. Něco, co se ti přihodilo ve škole? Našla jsem medvídka v pexesu! :3 :DDDD Ne, nepochopíte. :D
Tááák, tohle byl TAG 100 otázek. Docela jsem si to užila. :D Soooo, have fun. :D

část 17. - Cesta otázek

13. ledna 2015 v 17:30 | Vendëa Lissësúl |  Stories
Ale Thranduil se nahrbil. ,,Nechápu, co máš za lubem, ale do Roklinky nejdu..."
Legolas se plácl do čela. ,,Ale otče, je tam Tau-" Princ se chytil za ústa, pohlédl na Bilba, který se rychle plácal do hlavy a okatě dával elfovi najevo, jak moc to zvoral....
,,Tau..." vydechl Thranduil a zakryl si dlaněmi obličej. ,,Chceš mi říci... Že žije?"
,,Ano, podle všeho by měla být v Roklince, Elrond ji přijal..."
,,Ale, jak?" koktal krále elfů, střídavě se koukal na synky, na otce a na Bilba. ,,Jak jste se to dozvěděli?"
,,Gandalf-" začal Bilbo, ale Thranduil ho okamžitě přerušil: ,,No ovšem, kam elf nemůže, nastrčí čaroděje... Doufám, že si nevymýšlí. Přeci jenom, není už nejmladší,"
,,Otče, Gndalf nikdy a to opravdu NIKDY nelhal! O takovýhlech věcech by si nevymýšlel, na to ho znám až příliš dobře... Jednou jsem si s ním dal dlouhou dýmku. Sice byla odporná, ale perfektně jsme si spolu popovídali," pravil přesvědčivě Legolas.
Král pokýval hlavou. ,,Roklinka nás čeká..."

,,Málem bych zapomněl," dodal ještě Legolas, když už všichni vycházeli z kuchyňky a Oropher zrovna sfoukl poslední plamínek ohýnku, tudíž nastala v místnosti naprostá tma. ,,Cestou jsme měli společnost..."
,,Společnost?" udivil se Thranduil.
,,Vy asi myslíte ty dvě příšery," na to Oropher.
,,Ano," odvětil Legolas. ,,Tedy, trpaslice, ne příšerky, dědečku... Jmenovaly se Nunsina a Punchina a jevily se hrozně podezřele, jsem rád, že jsme se jich zbavili,"
,,Zapomněl jste na Gluma, ten nám dal také zabrat," řekl Bilbo. ,,Ale setřásli jsme ho, držel se nás jako klíště,"
Thranduil se zamračil. ,,Glum se vás držel? To je divné..." Rozhlédl se kolem sebe a pak pokračoval. ,,Ten by se někoho jen tak nedržel..." Zase se zastavil, dal si prst na ústa a pomalu došel k oknu. Jemně vzal za kličku a vyhlédl ven.
Za pár sekund okenici opět uzavřel a vrátil se na původní místo.
,,Je tady..." zašeptal. ,,Glum vás sledoval až sem... To je ale hodně divné..." Thranduil přemýšlel. ,,Jestli nemáte u sebe Prosten moci, po kterém tolik prahne... Což je samozřejmě směšné," uchechlt se král. ,,Tak to nechápu,"
Legolas se podíval na Bilba. Ale v té tmě to nebylo vidět...
Ale co bylo slyšet, bylo hobitovo nepatrné cuknutí.
,,Pojďme někam, kde nejsou okna..." sykl Bilbo.
Legolas na nic nečekal, chytl za jednu ruku otce, za druhou děda a nacpal je do komory, kde zapálil svíčku.

Všichni tři stáli uprostřed hliněné komory, kolem police plné zavařenin a podobných věcí.
Bilbo se zhluboka nadechl.
,,Co se děje? Musíme do Roklinky! Jestli Tauriel žije tak-" začal Thranduil, ale pak se prudce zastavil. ,,Co nám tedy chcete?"
Legolas s tím nehodlal nijak otálet, podal to otci a dědovi jako hotovou věc: ,,Bilbo ten prsten má... Glum ho chce, proto nás pronásleduje, to je celé. Je to naprosto jasné a primitivní. A teď už dále nesmíme otálet, Tauriel na nás v Roklince už čeká,"
Thranduil se ale zarazil a Oropher taktéž.
,,Počkej, Legolasi, ty mi tady podáš takovouto infomaci, která totálě mění můj rozhled, a ty chceš, abychom teď hned okamžitě šli do Roklinky?"
,,Je tam Tauriel, vyřešíme to cestou," Legolas neotálel, chytl otce za ruku a táhl ho ven.
Nechtěl se zastavit, už šli rovnou cestou k lesu, cestou, jenž je měla zavést za Tauriel. A Thranduil pořád nechtěl sám jít...
,,V životě by mne nenapdlo, že miláška najde hobit, v životě!" halekal, pořád se opakoval.
,,Oh, bože, proč já ti to je říkal?" sykl Legolas.
Zbytek cesty do Roklinky probíhal dotazově. Thranduil se svými otázkami a poznámkami nebyl k zastavení, stále se ptal. Už to vypadalo, že skončil, jenže pak vždycyk zase začal...
Šli kolem polí, kolem luk i kdejakých jezer a řek a krále elfů pořád opakoval tu samou básničku: ,,Proč? Jak?"

Uklidnil se až, když všichni tři stanuli na úpatí, kde se pod nimi již zjevila Roklinka!
To krále elfů zavřel ústa, pustil se Legolase, přestal tupě zírat na hobita a jen hleděl na Roklinku... Na Elrondovu Roklinku...
Na příjezdové cestě postávaly tři postavy... Tři elfové.
Dva byli černovlasí a ta třetí osoba měla rusé vlasy...
,,Bože můj!" vykřikl Thranduil, jeho výkřikl se rozhlehl po celé Roklince.
Dostal se i k rusovlasé elfce... Rusovláska se rychle otočila a teď už si s elfím králem hleděli do očí. I když král stál velmi daleko od ní. Přesto ji poznal, přesto ji viděl a rozpoznal ji...
,,Tauriel..." vydechl, na tváři se mu vykouzlil obrovský úsměv a po tváři mu začaly stékat potůčky třpitivýc elfích královských slz...
Konečně ji viděl...
Po mnoha letech...
Byla tak blízko...
A on to věděl...


Roklinka

Téma týdne - Život bez netu...

13. ledna 2015 v 16:43 | Vendëa Lissësúl |  Přemýšlím...
Ahojky, mám tu pro váš další téma týdne. A to hlavně proto, že se mi dneska do psaní povídky nějak nechce, jsem vytížená z učení a nemám moc času. :D Já vím, snžím se vymlouvat, tak pardon. :D
Takže, život bez netu...

Každopádně, před několika lety ještě něco jako internet vůbec neexistovalo, počítače nikdo neznal a nikoho by ani ve snu nenapadlo, že by takové věci mohly někdy existovat...
Dneska většina lidí nedokáže bez interentu a celkově, bez všech těch technických vymožeností, žít.
Já si myslím, že život bez fejsbůku a podobných věcí by byl mnohem hezčí a lepší.
Lidé by neprosedávali celé dny shrbení u klvávesnice, ale mohli by se věnovat něčemu smysluplnějšímu.
A děti...
Většina dnešní mladé generage tráví u pc veškerý svůj volný čas. Já se k počítači dostala poprvé asi až v desíti letech. Před tím jsem dennodenně celý den lítala s kamrády po venku, byla jsem víc venku jak doma.
Bylo to úžasné. <3 Ale dnešní děti chodí ven mnohem méně a to je podle mně špatně.

Internet je skvělá věc pro hledání potřebných informací. Dřív se muselo hledat v knihách, dnes stačí otevřít Google, napsat slovo a hned vyletí mraky výsledků. To je plus.
A na Facebooku vidím také nějaké plus, obávám se ale, že bude jen jediné... Když máte přátele či známé nebo rodinu někde daleko, že se s nimi nemůžete sejít, je Facebook a podobné sociální sítě a taky Skype atd. jediná možnost, jak s nimi pokecat. To je plus. Ale mínusů to mám mnohem víc.
Už mockrát jsem přemýšlela, že si fejsbůk zruším... Ale vždycky jsem si řekla, nebudu ho rušit, nechám si ho kvůli tomu důvodu, co jsem psala před chvílí.
To je jediný důvod, proč fejsbůk mám. Na svůj ,,private fb" nic nepřidávám, jen tam existuju. Pak mám ještě fan fb, pro vás. Tam je to trochu jinak a hlavně, je tajný.

Takže, doufám, že je tenhle článek pochopitelný. :D Chtělo se mi psát, ale něco jiného než povídku. :)
Na tu se těště zítra, mám v hlavně obří nápad, jak to bude pokračovat... No, vzhledem k tomu, jak tady básním, začalo se mi najednou chtít to ,,hodit na papír". :D Tzn. Že se na to asi přece jenom vrhnu. :D


Tak zatííím, Venda.

část 16. - Shledání

12. ledna 2015 v 18:02 | Vendëa Lissësúl |  Stories
Ahoj, vážení,
Takhle prohlížím fejs a najednou tohle! xD
Pobavilo noooo.... :D


A teďkom bych Vám ráda představila další díl mé povídky Tesinys! :)
Enjoy!

Legolas opratně přistoupil a překročil prah.
Všude kolem už byla tma, k tomu lilo jako z konve, všichni totálně promočení, ale tohle v tu chvíli nikdo z nich nijak nevnímal...
Bilbo na prahu málem zakopl, až tak byl roztržitý.
Nedaleko zahoukal sýček, Legolas šel do chalupy...
Šel pomalu ale jistě a belivě se rozhlížel kolem sebe.
A pak náš drahý elfí princ vstoupil předsíňkou do kuchyňky. Malé ale útulné a pěkné... Do Oropherovy kuchyňky.
V pravém rohu místnosti s jasně bílými zdmi nepříliš velký tmavě hnědý stůl z dubového dřeva.
A v levo kamna a něco jako sporák.
Tam stál... Tam stál... Tam byl...
Thranduil stál otočen ke všem přítomným zády a něco míchal vařečkou.
Místností se linula líbezná vůně elfí polévky. Legolas si při této vůni vybavil své radostné elfí dětství. Jeho otec mu totiž tuto elfí zeleninovou polévku vaříval vždy na dobrou noc.
,,Och, bože..." zašeptal co nejtišeji Legolas.
Neviděl otce celé roky a najednou tu stál před ním v titěrné kuchyňce jeho podle něj dávno mrtvého dědečka a vařil jeho nejoblíbenější polévku.
,,Přijde mi to jako sen," řekl potom princ.
Thranduil se náhle otočil, doteď si našich hrdinů nevšiml.
,,Legolasi..." pípl a z očí mu vytryskly královské slzy.
Legolas se také rozplakal, otřel si rudé oči do svého rukávu ze zelené látky, již mu otec vozíval až z dalekého Jihu.
Thranduil otevřel ústa, ale v tu samou chvíli ho jeho syn málem povalil - tak rychle se mu vrhl do náručí.
Thranduil se usmál se slzami v očích, pak se rozplakal ještě víc.
Možná vám to teď přijde jako taková nežňárna, kde začnou všichni bulet. Ale myslím, že vy byste v tu chvíli udělali nejpíš to samé.

Rozplakal se nám i náš drahý Bilbo, který to všechno z prahu kuchyňky pozoroval. Začal vzlykat a nakonec se musel do jejich dlouhého elfého objetí přidat. Tak ho to dojalo.
A Oropher?
Původně to vypadalo, že bude brečet v povzdálí, ale neudržel se.
Než byste stačili říct ,,lembas", už byli v jednom velkém objetí všichni čtyři.
Taková vysoká spleť nádherných blond vlásků, v jejímž středu se ukrývala malá postavička s kudrnatými vlásky.

Bylo to nádherné.
Tak krásně do sebe zapadli, že se potom ani nechtěli oddělit opět do jednotlivců. Nejradši by zůstali do konce života v takovémto velkém chumlu.
Ale přeci jenom, Bilbo tam byl poněkud utlačován, takže by to asi moc dlouho nezvládal.

,,Ach, otče, musíš mi to všechno vyjasnit. Pojď," vybídl otce Legolas. ,,Tady si sedni na židli,"
Thranduil se posadil, přehodil nohu přes nohu a odhodil si vlasy, které mu spadaly do jeho božsky božského elfího ,,ksichtíku".
,,Legolasi, můj nejdražší synu..." začal. ,,Já... Odešel jsem, protože jsem musel,"
Legolas se zamračil, pohlédl na Bilba a ten se taktéž hluboce zamračil. A nakonec se Legolas podíval na Orophera, který stále stál ve dveřích. Ten se ale zamračil z jiného důvodu. ,,Přestňte tady šaškovat, kravinky později, teď je to vážné, Legolasi,"
,,Ale on nám to prostě neřekne!" zaúpěl Legolas a chytl se za hlavu. ,,Na šaškárny teď opravdu náladu nemá, dědo,"
Bilbo se na Thranduil významně podíval. ,,Pane král," řekl.
,,Tak mi neříkej, půlčíku," pohrozil Thranduil hobitovi s vyzdviženým ukazováčkem. ,,Já jsem od těď prostě Thranduil, ano?"
Hobit přikývl a pokračoval. ,,Mám návrh... My se prostě budeme ptát na otázky a vy řeknene vždy ano nebo ne. Jenom jedno z těchto slov, co vy na to, šlo by to?"
Legolas tleskl. ,,Teď jste na to kápl, pane Pytlíki, jste chytřejší než se zdáte,"
Thranduil pokrčil rameny. ,,Budiž, když myslíte,"
Princ se usmál a pod stolem si s Bilbem nenápadně plácli.
Oropher to samozřejmě viděl, ale nevěnoval tomu pozornost. Chtěl už konečně vidět, jak tohle dopadne...

Legolas tedy začal, nasadil vznešený elfí hlas a položil svému otci první otázku: ,,Odešel jsi k Temným elfům?"
,,Ne,"
Princ kývl. ,,Teď vy, pane Bilbo, budeme se střídat,"
,,Dobrá, takže, Odešel jste kvůli někomu?"
,,Ano," Thranduil působil velmi rozpačitě, bylo naprosto očividné, že to pro něj není zrovna dvakrát příjemné.
Legolas pokýval hlavou, podíval se na podlahu a zhluboka se nadechl. ,,Odešel jsi kvůli Tauriel?"
,,Ano..." pípl šíleně potichu Thranduil.
Legolas pohodil hlavou a mírně hekl. ,,Uuuuf, hlavně klid, Legolasi, hlavně klid," uklidňoval sám sebe.
Bilbo pokračoval: ,,Pomýšlel jste na to, co váš odchod udělá s vaším synem?"
,,Ano, já... Vždyť už je to úplně jasné. Jen do toho, Legolasi," Thranduil uhodil rukou do stolu a zakryl si oči dlaní. ,,Tak se zeptej, vím, že je vám to jasné... Vždyť je to očividné,"
,,Ty máš Tauriel rád?"
,,Mám... A víc než je zdrávo,"
,,Otče, tatínku," zašeptal Legolas na Thranduila, který si zakryl celý obličej rukama a schoulil se co nejníž. ,,Já to chápu, s tím se nedá nic dělat..."
Thranduil zvedl hlavu, v obličeji byl tak rudý, že byste si ho mohli splést s rajčetem. ,,Cože?" zeptal se nechápavě. ,,Ty na mně nebudeš nehorázně naštvaný, neodejdeš odsud a nebudeš kopat do každého stromy, který ti vejde do cesty?"

,,Ne... Proč? Ty za to přeci nemůžeš," odvětil tiše Legolas, přisedl si k otci a objal ho.

,,Kdyby aspoň nebyla mrvá..." zavzlykal krále lefů a přitiskl si k sobě synka so nejblíž. Jejich vlasy už se navzájem proplétaly do sebe.
Bilbo se na ně jen s úsměvem díval. ,,Jste spolu tak rozkošní," uteklo mu z úst.
Thranduil se usmál. ,,To doufám," řekl a políbil Legolase do vlasů.
,,Omlouvám se, synu, neměl jsem to dělat, ale lásce neporučíš... Snažil jsem se tomu uniknout, jak to jen šlo. Chtěl jsem zapomenout, ale palác mi Tauriel neustále připomínal.
Odchod byl jediné možné východisko. Tovíže jsem myslel na tebe, ale doufal jsem, že už jsi dost velký, aby ses přes to dokázal nějak přenést..."
,,Na tohle nebudeme nikdy dost velcí," odvětil Legolas. ,,Ale já ti odpouštím,"
,,Děkuju ti, ale vrátit do paláce se nemohu... Já musím zůstat tady se svým otcem... Odešel jsem, šel jsem, kam mne nohy nesly a našel jsem otcovu chaloupku. Naprostou náhodou, náhody se hold dějí pořád," pravil Thranduil. ,,Jdi domů a panuj tam lépe než já,"
,,Otče," na to Legolas. Venku už naprostá tma, sýček houkal, až to bylo slyšet do chalupy. V krbu plápolaly plamínky dohořívajícího ohýnku, teplo pomalu uniaklo pryč. ,,Jdeme do Roklinky,"

Tajemná osoba - téma týdne

11. ledna 2015 v 19:19 | Vendëa Lissësúl |  Něco jiného
Jednou jsem měla hravou náladu a tak jsem udělala následovné...
Den před touto věcí jsme byly jednou v létě se sestrou a jednou kamarádkou venku před naším domem a měly jsme tam nějaké malé hračky (mohlo mi být tak šest nebo sedm let a sestře ještě méně) a spadly nám do jednoho keře. Už bylo pozdě a nechtělo se nám je hledat, tak jsme šly domů s tím, že je najdeme až následující den.
Pověděla jsem své sestře, že jsem se uprostřed noci vzbudila a šla se podívat z okna.
Dívala jsem se z okna a u toho keře, kam nám spadly ty hračky, jsem spatřila podivnou postavu v křiklavě oranžovém tričku a zelených kalhotech...
Řekla jsem sestře, že se ta osoba (byl to kluk, mladý) hrabala v tom keři a něco tam nahrabala. A pak utekla z místa činu.
Sestra mi to samozřejmě uvěřila a když jsme šly ráno podívat se do keře, opravdu tam nic nebylo...
Jenže já si to vymyslela, takže nechápu, kam se ty hračky poděly.
:D
Doufám, že vás moje dětské já pobavilo. :D
Mně prostě baví vymýšlet si takovéto prazvláštní historky.
Ještě jsem si jednou vymyslela, že mám sestřenici Bongawe ze Srbska z Bělehradu. (To jméno jsem sebrala z jedné knížky, tajemství nějakého prince Bogawaha) Začala jsem o tom všem vykládat a oni mi to baštili - všici. :D
Bylo to v páté třídě zš.
A jednou jsem kámošky pozvala domů, aby se na ni podívaly.
Doma jsem rozházela oblečení a všechno, aby to nasvědčovalo, že tam vážně bydlí.
Napsala jsem takovej divnej vzkaz jazykem mnou vymšleným, že Bongawe Livni (ano, divné příjmení) je momentálně na procházce se svým velkým labradorem.
Samozřejmě ji holky nikdy neviděly.
Zjistila to jen jedna kámoška, páč já jsem se za Bongawe převlíkla (Dala jsem si punčochy na hlavu a takový kravinky) a lítala jsem v tom po sídlišti. :D
Ale jednou mi mám nejlepší kamarádka řekla, že viděla u nás ve městě divnou holku s labradorem a myslela si, že to byla ona. :D
Vážně super Bongawe éra. :D

Ano, trochu jsem se rozepsala. :D Why not? :)


TAG poprvé

10. ledna 2015 v 20:19 | Vendëa Lissësúl |  TAGY
Hi peole!
Další TAG je na světě... Tentokrát TAG poprvé. :D
Have fun xxxx :)

1) Stále se bavíš se svou první láskou? Ano O:)
2) Jaký byl tvůj první alkoholický drink? Jáj, to už nevím. :D
3) Jaká byla tvá první práce? Jako práce jako práce nebo práce jako práce? Tak asi ještě žádná. xD
4) Jaké bylo tvé první auto? Plastový dětský xD
5) Kdo ti dnes jako první napsal zprávu? Má retardovaná kamarádka s níž jedu na koncík Eda <3
6) Kdo byl dnes tou první osobou, na kterou jsi myslela? Maminka O:)
7) Kdo byl tvým prvním učitelem? Paní učitelka na základce. O:)
8) Kam si poprvé letěla letadlem? Až letos v létě. :=D
9) Kdo byl tvou první kamarádkou? Stále se spolu bavíte? To už asi ne, byl to asi někdo ze školky, ale kdo, už nevím. xD
10) U koho jsi poprvé přespala? U babičky. xD
11) Kdo byl dnes tím prvním člověkem, se kterým jsi mluvila? Kámoška ráno na hotelu. :)
12) Na čí svatbě jsi byla poprvé? Na sestřenčině před asi 4 roky.
13) První zlomená kost? O ten za*** schod, co jsme ho měli na zahradě. Prostě letím a zakopnu a je z toho zlomený palec u pravý nohy. xD Hey, why not?
14) První piercing? Never.
15) První země v zahraničí, kterou jsi navštívila? Slovakia. :D
16) První film, který jsi viděla a pamatuješ si ho? Medvídek Pú? :D
17) Kdy si byla poprvé po škole? Když mi bylo šest let. :D
18) Kdo byl tvým prvním spolubydlícím? Moje rodina. :D