Leden 2015

Zjištění

10. ledna 2015 v 14:33 | Vendëa Lissësúl |  Stories
Ahoooojky! Jsem dooooooma! :D
Ano, dneska jsem se vrátila z lyžáku a mám tolik nápadů... Na sedačkové lanovce, když jsem jela na modrou sjezdovku, mne napadl super nápad, jak bude pokračovat povídka Tesinys! Je to fakt něco. :D
Teďkom vám, moji milí, hodlám celý ten týden mé neaktivity krásně vynahradit. :)
Taaakže, já skočím na tu povídku. :)
Soooo, enjoy it! :)
HAVE FUN! :)
,,Dědo..." pípl Legolas, oči se mu třpitily vlivem všech těch slz. Stál tam naproti oné osobě, ani se nehnul, jen tupě zíral. Bylo vidět, jak se mu třesou ruce...
,,Ahoj, Legolasi Zelený lístku, vnuku můj..." odvětila trpce ona osoba...
Legolas stál jako přikovaný, nemrkal, vypadalo to, jako by byl mrtvola...
Stáli tam uprostřed kamenné cesty, dívali se navzájem do očí. Za Legolasem postával malinký hobit a ještě za hobitem dvě malé hnusné trpaslice.
,,Jsi živý..." pípl potom tiše Legolas, oči se mu třpitily pod vlivem slz stále vytékající z jeho modrých oček.
,,Legolasi, vnuku můj, ty mne ani neobejmeš na pozdrav? Copak si myslíš, že po těch letech je něco takového už naprosto zbytečné?"
Princ zavřel oči. Když je opět otevřel, popošel k oné osobě a objal ji. Pak se zase vrátil na své původní místo uprostřed cesty.
Ta osoba s pronikavýma modrýma očima, dlouhými světlými a rovnými vlasy Bilbovi někoho nápadně připomínala...
Thranduila... elfího krále a otce prince Legolase, který tady teď v tu chvíli stál přikovaný k zemi... Připomínala mu Thranduila, kterého už hrozně dlouho společně s Legolasem tak úpěnlivě hledali. A stále ho nikde neobjevili...
Byl to Oropher... Otec Thranduila.
,,Tak co?" řekl Legolas, načež mu studený větřík ofoukl tvář.
Oropher sklopil hlavu. ,,Já jsem nepadl při honu na losa... Já utekl pryč. Chtěl jsem se ukrýt v jedné malé chaloupce a žít si tam život prostého elfa... A to jsem taky udělal..."
,,Vy jste dědeček tady prince Legolase?" vložil se do toho rozpačitý Bilbo, který tam na cestě už málem vystál důlek.
Oropher kývl.
,,Vypadáte hrozně mladě..." na to hobit a rozpačitě zavrtal pohledem do země.
,,Ano, to je u elfů normální, pane Pytlíku," odvětil Legolas. ,,A teď nás prosím vás neruště, musíme si tady s mým dědem něco vyjasnit... Tedy, přesněji řečeno, my dva si toho budeme muset opravdu hodně vyjasnit... To co udělal absolutně nechápu,"
Oropher se usmál. ,,Legolasi, musel jsem to uděla, nebyl jsem tam šťasten..."
,,Nemyslel jsi, co to udělá s mým otcem?"
,,Doufal jsem, že to vezme v pohodě, byl už dost velký,"
,,Na tohle nikdy nikdo není dost velký, dědečku," odvětil trpce princ. ,,A víš co mi na tom přijde nejvíc divné?"
,,Copak?"
,,Že můj otec, Thranduil, teď udělal něco podobného... On to udělal po tobě, jaký otec takový syn... Ale víš co? Já bych tohle svému synovi nikdy neudělal,"
,,Ach bože, Legolasi, já jsem tak rád, že jsem tě mohl zase vidět a myslím, že to, co ti teď povím tě bude hodně zajímat,"
,,Dědečku!" rozkřikl se ale Legolas tak hlasitě, že si Bilbo musel zacpat uši a z nedalekého smrku vyletělo hejno vrabců.
,,Myslíš, že je teď vhodné měnit téma na nějakou pitomost, co mi chceš říct? Ne to vážně není vhodné! Co to je? Že ti dala veverka oříšek? Před lety by mne to zajímalo a byl bych z toho nadšený a skákal bych radostí, že ti nějaká pitomá vervrka dala pitomej ořech! Ale teď, dneska, v tuhle chvíli, je mi něco takového totálně ukradené a nezajímá mne to!"
,,Tvůj otec je u mne v chalupě," zašeptal tiše, aby ani Bilbo ho neslyšel, Oropher...
,,Cccc-ooo?" na to rychle vypálil Legolas a málem upadl na cestu.
,,Našel jsem ho v lese, seděl na pařezu a brečel... Všechno mi řekl, vím proč to udělal..."
,,Okamžitě chci jít za ním!" vykřikl Legolas.
,,Dobrá," odvětil Oropher. ,,Ale ta trpasličí pakáž s námi nesmí," řekl prudce a zaryl pohledem do Bilba a trpaslic.
,,Já jsem hobit," pípl Bilbo a zle se na Orophera podíval.
,,Tenhle hobit je můj přítel a ten s námi prostě musí jít! Ty dvě trpaslice pošlete někam, ale Bilbo půjde tam, kam půjdu já!" vysypal na děda Legolas.
Oropher pochopil, že Bilbo bude muset s nimi a proto kývl hlavou.
,,Vy dvě se ztraťe a vy pojďte," pokynul princ a naznačil trpaslicím, aby urychleně vyklidily prostor.
Jenže ty dvě byly prostě velice bojovné povahy a ještě k tomu velice tvrdohlavé. ,,Tahle se nám jako odvděčujete za naše úsilí?" vykřikla zlostně Punchina.
,,Bez nás byste se sem nikdá nedostali, zkysli byste někde v pustině, to my vám nejvíc poradily. Byly jsme to my, kdo vás docedl až sem a vy nás teď chcete postal do háje? Víte, co vám na tohle povím? Jděte si do háje sami! Nás se prostě nemáte šanci zbavit," řvala Nunsina.
,,Za tohle pro vás teď budeme ta největší obtíž, budeme stále za váma a štvát vás budem, až z toho zešílíte!"
Trpaslice jednohlasně křičeli za odcházejícími elfy a jednám Bilbem, málem si vyřvaly hlasivky, ale křičely až do té doby, než zmizeli za kopcem...
Celou cestu nikdo nepromluvil.
Míjeli kopce, lesy a louky a také pár malých říček než došli k oné Oropherově chaloupce. Cesta to byla dlouhá a namáhavá. Uprostřed cesty se zdálo, že je pronásledují skřeti, ale úspěšně se jim ztratili z cesty a směle pokračovali dál...
A jednoho deštivého dne k večeru, už se začínalo stmívat, spatřili před sebou malou dřevěnokamennou chaloupku z jejíhož komína se valil hustý dým. Okny bylo vidět světlo...

část 14. - Pot

3. ledna 2015 v 16:23 | Vendëa Lissësúl |  Stories
Ahoj, je tu ta slibovaná. :)
Před chvílí mi napsala jedna moje cizokrajná* kámoška, tak jsem dost 
happy. :D

I když jsem jí dost věcí nerozumněla, ale komu to va? :3
Tímto se s vámi na týden loučím a už se moc těším na další setkání s vámi -
mými úžasnými čtenáři! :3 :)
Bye bye moja Gamonia 

*Jako, že nebydlí v ČR. :D



Bilbo si to šinul pustinou, nefoukal ani sebemenší vánek. Všude sucho, vzduch podivně páchl a Bilbo si zařínal připadat jako v Temném Hvozdu...
Legolas cválal někde v dálce před ním na běloušovi.
A trpaslice? Ty se šinuly pár metrů za Bilbem. V tom spěchu ztratily své kamzíky a tudíž musely jít pěšo, což se jim očividně nelíbilo a dávaly to okatě najevo. V jednom kusem hekaly, jak je Legolas rychlý. ,,To se mu to uhání, když má koně. Kdybysme my měly kamzíky, byly bysme už dávno před ním!" halekala Nunsina a v jednom kuse si schválně křupala prsty, aby to vypadalo, že se jí lámou kosti.
Bilbovi to připadalo odporné, tak se od nich snažil držet co nejdál.

K večeru se celá parta zastavila u jednoho mírného zeleného lesíku.
,,Tady přespíme," prohlásil Legolas, seskočil z koně a uvázal ho k jednomu vysokému dubu. Nunsina padla na zem a sípala, sestra ji věrně napodobovala.
,,Nehrajte nám tu divadlo," okřikl je vzteklý Bilbo, kterého tahle cesta už přestala bavit. ,,Legolaso," řekl a otočil se k princi elfů.
Ten se na něj ale obořil: ,,No dovol, Bilbo. Já nejsem žádný LEGOLASO! Jsem LEGOLAS!"
Bilbo se zachechtal. ,,Pradon, Legolasi, zmýlil jsem se." Pak si odkašlal a řekl: ,,Chtěl jsem se vám jenom zeptat, kde budeme tedy vašeho otce hledat? Obávám se, že v tom hvozdě nebyl."
Legolas kývl. ,,Jestli je ale ještě nutno ho hledat..." odvětil.
,,Ale notak, tohle neříkejte." prohlásil Bilbo a vzal prince kolem ramen. ,,My ho najdeme. Jako že se Bilbo Pytlík jmenuji."

Už byla všude kolem černočerná tma. Kopce a les pokryla temnota a obě ,,vyřízené" trpaslice upadly v těžký a silný spánek. Bilbo a Legolas ještě nějakou dobu seděli v trávě a pozorovali hvězdy. Na nějakou dobu úplně zapomněli, že se nacházejí v divočině... Tam, kde se to hnusnámi potvorami jen hemží.
A Bilbo pořád musel myslet na Gluma... ,,Doufám, že jsme ho setřásli," povídal.
,,To si nemyslím," odpověděl mu princ. ,,Glum je zákeřný, může nás dlouho sledovat a až na něj úplně zapomeneme, vystartuje."

Nakonec také usnuli. Ale jejich spánek nebyl příliš kvalitní. Obzváště Bilbo se pořád probouzel a měl hrůzné noční můry o Glumovi.
,,Ach, jak já ho nenávidím." pravil Bilbo, když se po páté probudil, do ticha.

Ráno přišlo, ale pořádně se rozednilo teprve při příchodu poledne.
,,Nacházíme se stále v přílišné temnotě, musíme se pohnout trochu víc na Jih." pronesl vznešeně hobit, načež se dočkal uznaného potlesku od elfího prince.
Poklonil se a poslal Punchině vzdušný polibek.
Tu to ale velice zahanbilo. ,,Nějakej skrček z podělanýho Kraje mi tady bude posílat pusinky?" vyštěkla a na čele se jí prohloubily vrásky.
Nunsina přikývla. ,,Nějaký skřetí mutant!"
V tu chvíli si náš drahý hobit vzpomněl na Gloina... Potom pohlédl na Legolase a ten zaryl pohledem do země.
,,Legolasi," vydechl po chvíli Bilbo ledovým hláskem. ,,Vzpomněl jsem na Thorina..."
Legolas ale nic neřekl, poodešel dál.
Bilba píchlo u srdce. ,,Znaly jste i Thorina Pavézu?" optal se jemně trpaslic.
Nunsina si odfrkla, ale Punchina ji zastavila. ,,Stále ho známe, až se vrátíme, chceme ho jet navštívit,"
,,Dát mu kytičku?" na to Bilbo.
Nunsina zvedla obočí. ,,Proč by se trpaslíkovi dávaly kytky?"
Bilbo byl zmaten. ,,Thorin je přeci..." A pak mu to došlo...
,,Ony to neví... Neví, že Thorin je... mrtev." pomyslel si.
,,To je jedno, neřešte to." řekl pak Bilbo a došel k Legolasovi.

,,Legolasi, ony to neví,"
,,Neví co?" zamumlal Legolas s plnou pusou lembasu.
,,O Thorinovi..."
,,Cože?"
,,O jeho smrti,"
,,Cože? Jakto, že to neví?" vyletěl Legolas až mu lembas upadl na zem a rozpadl se na pet menších kousíčků.
,,Asi jim to nikdo neřekl..."

Bilbo se rozhodl, že jim to říkat nebude.
,,Kdo ví, co by pak dělaly?"pomyslel si a vyskočil na Blízu, která už byla dostatečně odpočatá, aby na ní mohl zase jet.

Kolem poledne třetího dne se před našemi čtyřmi cestujícími objevila na cestě vysoká postava zahalena v bílém.
,,Stop!" vykřikla, když se k ní Legolas přiblížil tak, že od ní byl pouhý metr.
Princ na nic nečekal a vytáhl meč. V těchto končinách se pohybovala nebezpečná individua.
,,Kam jedete?" zeptala se osoba.
,,Co je vám do toho!?" vykřikla Punchina a vytáhla si kapesní nožík. ,,Já ho radši zapíchnu!"
,,NE!" vykřikl nasupeně Legolas. Seskočil z koně a šel k postavě.
,,Co je zas?" kčikla za ním Punchina, která stála pár metrů od postavy připravena ji kdykoli zapíchnout...

Legolas došel k postavě a k velikému překvapení všech okolo něj udělal následující: Natáhl krk k postavě a opatrně si k ním přičichnul.
Bilbo stál jako opařený. ,,Co to proboha dělá? Zbláznil se? Vždyť ho ta divná osoba může teď okamžitě zapíchnout!" pomyslel si a ryche si vytáhl z pouzdra žihadlo.
Legolas stále držel nos u té podivné osoby.
Asi za minutku nos odtáhl a chvíli tam jen taks tál, nic neříkal, pomalu se ani nehýbal. Kolem bylo ticho, stále byli v pustině. Nikde kolem žádné stromy, žádná voda... nic.
Jen oni čtyři a ta osoba v bílém.
A pak se princ elfů na tu osobu vrhl!
Obratně na ni vyskočil, vypadalo to, že ji zabije... že ji hodlá uškrtit!
,,Nepřibližujte se ke mně!" vypískl Legolas na trpaslice a hobita, který tam jen stál a ruce se mu klepaly.
,,No vy jste se naprosto zbláznil!" křičela Punchina. ,,Vy jste blázen!"
Ale Legolas si jich nevšímal, neposlouchal je. Jenom cloumal s tou postavou, až se kymácela a nakonec spadla k zemi.
Legolas rozkročil nohy a posadil se jí na krk.
Následovně začal prudce a přerývaně dýchat.
Bilbo, který stál tři metry od něj slyšel jak mu bije srdce a to ho dosti vyděsilo. Pevně svíral ve zpocených rukách své Žihadlo a v duchu si pořád dokola opakoval: ,,On zešílel, on se zbláznil, on tu osobu snad doopravdy uškrtí!"

Princ se začal potit. Seděl na té osobě a pak začal pomalu zvedat pravou ruku ze země.
A pak se to stalo... Trhl rukama a rychlostí blesku stáhl té osobě z hlavy kapuci bílou jako sníh...

Bilbo omdlel, trpaslice začaly brečet a Legolas se počůral přímo na sněhobílý plášť té osoby...
Všichni ji totiž spatřili...
Spatřili obličej oné osoby...
Spatřili její podobu...

,,Men cenuva fánë cirya
métima hrestallo círa,
i fairi nécë
ringa súmaryassë
ve maiwi yaimië?

Men tiruva fána cirya,
wilwarin wilwa,
ëar-celumessen
rámainen elvië
ëar falastala,
winga hlápula
rámar sisílala,
cálë fifírula?"
Zarecitoval Legolas se slzami v očích...


pustina

INFORMAČNÍ KROUŽEK

3. ledna 2015 v 11:56 | Vendëa Lissësúl |  Novinky na blogu
Ahojky, moji věrní čtenáři,
Mám pro Vás dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou.
Tuším, že jako první chcete vědět tu dobrou. Takže: Dneska večer se tu URČO objeví mega dlouhej díl povídky TESINYS! :)
A ta špatná: Odjíždím nam lyžařský kurz a až do konce týdne budu pryč a nevím, jak to tam bude s netem. Každopádně, pc si neberu (Sestra ho chce nechat doma) a nevím, jestli se mi bude dobře psát na telefonu. Obávám se, že ne. A co z toho vyplývá? Že přes ten týden sem přidám tak max dva články a budou hodně krátké. A to ještě nic neslibuju, nevím, jak budu mít čas a sílu psát. :D

Ale až se vrátám, zažije tento blog opravdový rozkvět. Mám předsevzetí do Nového roku: ZAČNU PSǍT DELŠǏ POVǏDKY!!! (Pardon za to I xD)

Takže, dneska se těšte, já se na to vrhnu.
Přeji hezkou sobotu. :)


TAG HOBIT

2. ledna 2015 v 19:38 | Vendëa Lissësúl |  TAGY
Hojte, moji ctění čtenáři!
Představuji Vám další boží TAG! Tentokrát je to opravdu boží TAG týkající se Hobita. :)
So... ENJOY IT! <3
zdroj: http://pinkiwonderland.blog.cz/

1. Byla jsi na všech filmech v kině?
Ano! Na prvním jednou, na druhým dvakrát a na trojce dokonce třikrát. Ale na svýho strejdu pořád nemám... Byl 5x. :D
2. Film nebo kniha?
Kniha je kniha a film je film. Nevím, co z toho, mám ráda oboje. :)
3. Nejoblíbenější díl?
Jednoznačně třetí! BOFA FOREVER <3
4. Jaká by si chtěla být rasa?
Tak to je podle mě úplně jasné. :D ELF <3
5. Kdyby sis měla vybrat, vedle kterého trpaslíka se ráno probudíš, který by to byl?
Nejradši asi velde Kiliho, ale že bych po tom nějak příliš toužila, to ne. :)
6. Originál nebo dabing?
Hádejte... Dabing je hrůza, originál je prostě best! :3
7. Frodo nebo Bilbo?
Bilbo, jednoznačně Bilbo! Martin Freeman je dokonalej. :3
8. Zbraň, kterou by jsi používala?
Luk, ale musela bych umět střílet, ale to se doučí. :D
9. Nejméně oblíbená postava?
Tak asi Azog, předtím jsem ho nijak ani nenáviděla. Ale poté, co začal zabíjet trpaslíky, chtěla jsem ho zabít.
10. Shipuješ někoho?
Nope -_-
11. Pán Prstenů nebo Hobit?
Já nevím, tohle je hrozně těžký, tudíž nerozhoduju. :D
12. Názor na poslední díl?
Podle mě úžasnej a hroznej zároveň. Thranduil tam byl prostě nejbožejší. Ale teďkom se tady nebudu příliš rozepisovat, jestli chcete vědět víc, písněte. :)


P.S. Koupila jsem si NOVOU KNIHU! Je to o Tolkienově světě. Hrozně mne to zaujalo v knihkupectví a tak jsem koupila. Musela jsem sice vybrakovat svůj bankovní účet, ale za tohle to stálo. :3


část 13. - Nepříjemnosti

2. ledna 2015 v 13:33 | Vendëa Lissësúl |  Stories
Ahoj, lidičky! :)
Nový rok je za námi a před námi je rok 2015. Tak ať je dobrý! :)
 
A tady bych vám ráda představila úplně první díl mé povídky v tomto roce 
2015! :) So... enjoy it! :D :)
 
,,Co tu chceš!" vykřikl Legolas a přiložil meč té obludce ke krku.
Glum zavřeštěl, začal se zmítat a křičel: ,,Milášku, pomoc, chtějí náš žabít!" Přitom kolem sebe neurvale mával rukama.
Bilbo to zdálky pozoroval a pak přišel za Legolasem a stoupl si za něj na kopeček mechu, to aby vypadal vyšší.
,,My už jsme se viděli, že ano, Glume?" řekl.
,,Milášku, čopak to taďy mluví? My to nevidíme, milášku, kďe to je?" pravil skřehotavě Glum a Legolas se prudce otočil. ,,Bilbo, kde jste?" zavolal.
A teprve teď si náš hobitek uvědomil, že je stále skryt v neviditelnosti způsobené Prstenem moci...
A udělal tu největší pitominu, co jen mohl udělat - Sejmul miláška z prastu a zjevil se jak princi elfů tak i bílému Glumovi...
Glum zavřeštěl, snad ještě víc než předtím, Legolas nadzvedl obočí a přiložil Glumovi meč ještě blíže ke krku.
,,Glum, glum! On ho má!" Vycenil zuby a začal vřeštět neskutečným způsobem ,,To je Pytlík! ž Kraje! My ho ňeňávidíme, že ano, milášku? My ho chceme zabíť!" Glum křičel, soptil, ale nebylo mu to nic platné. Jediný prutší pohyb a elfí princ by ho byl býval propíchl.
,,To je už dávno, co jsme se viděli, nemýlím-li se, Glume. Jakpak se máte, mám dojem, že chcete tohe!" řekl Bilbo a strčil mu miláška petnáct centimetrů před obličej...
,,Bilbo, tohle už je moc, schovejte ho. Kdo ví, co by se nám stalo, kdyby ho čirou náhodou polapil do svých hnusných a slizkých pařátů." prohlásil Legolas. A Bilbo miláška schoval zpět do své kapsičky.

Oba naši hrdinové hodlai teď urychleně odejít z hvozdu a utéct Glumovi.
Chvíli seděli na dutém pařezu, zatímco princ stále držel potovoře meč u krku, a vymýšleli strategii. Až na to nakonec Legolas kápl!
,,Už jsem na to kápl, drahý Bilbo!" pravil prudce Legolas a trochu švihl Glumovi před obličejem mečem. Zdálo se mu, že jim tam usíná...
,,Vy," šepl Legolas Bilbovi přímo do ucha, aby je Glum neslyšel. ,,Si nasadíte Prsten a poběžíte za mnou. Mne ta slizká potvora jen tak nechytí - jsem stokrát rychlejší než on. Ale měli bychom vyrazit ihned, mám dojem, že země nějak duní. Je možné, že jsou blízko další temní elfové."
Bilbo pohotově kývl a zalovil v kapsičce.
Jakmile se náš drahý hobit vytratil Legolasi z očí, dal se princ do běhu. Skákal z mechu na kořen, z kořene na hlínu, občas se odrazil od spadlého stromu.
Glum se rozhořčeně otřepal, pak zařval - ale žádný lví řev to nebyl, to si nemyslete - a dal se do běhu po čtyřech. Jestli jste si někdy zkoušeli běhat po čtyřech a porovnávat to s běhen po dvou, jistě jste si všimli, že je v tom značný rozdíl. A co z toho plyne?
Po dvou se rozhodně běhá lépe než po čtyřech.
A tudíž nedostal Glum skoro žádnou naději, že by mohl Legolase chytit. On i kdyby běžel po dvou, nechytil by ho. Elfové dokáží běhat vážně RYCHLE.
Za to byl Glum dost rychlý na dohonění Bilba! Přeci jenom - Bilbo je hobit a hobiti, jak je známo, jsou menšího vzrůstu a jejich nožky nejsou tak dlouhé. Bilbo měl jediné štěstí - byl neviditelný.
Tak se stalo, že Glum hobitka předběhl a ani očkem po něm nezavadil. Bilbo se jen usmíval a pokračoval v běhu.
Glum se hnal za Legolasem. Ale co se nestalo... Glumovi se elfí princ vytratil z očí!
,,Žatračený elf, měli by še vyvraždiť, že ano, milášku?" zasípal Glum, když se zastavil a rozhlížel se kolem sebe. Ale Legolas nikde...
Bilbo se prohnal kolem Gluma. Ten ani nestačil pochytit náznak pohybu vedle něj, byl zaneprázdněn rozhlížením se po elfím princi, který už byl dávno venku z hvozdu.
Když se i Bilbo dostal ven, spatřil Legolase v tváří v tvář trpaslicím!
,,Nunsina a Punchina..." vydechl Bilbo. ,,Cožpak jsme se zrovna jedné nepříjemnosti nezbavili? Hned máme další."

,,Helemese, kohopak to tady ještě máme? Ach ano, ten hobit." prskla hnusně Punchina a koukla očkem na Legolase. ,,A nešli jste náhodou někoho hledat, vy dva?"
Legolasovi se pohled na dvě rozcuchané hnusné trpaslice celkem protivil. Natočil se hlavou k Bilbovi a zašeptal: ,,Tohle že jsou příbuzné těch dvou trpaslíků? Nechce se mi věřit, že se Tauriel zamilovala do bratrance těchto příšerek..."
Bilbo nic neřekl, jen kýval.
,,My vás slyšeli!" vykřikla nasupeně Nunsina.
,,Jasně, že to byli naši bratranci. Nejsme jim snad podobné? My jsme nejhezčí trpaslice v širokém okolí, takže zavřete pusinky nebo vám je zalepím smůlou, který je tu požehnaně." zaprskala chichotavě Punchina a následovně si se sestrou plácly.
,,A ještě nám hezky vysvětlete, co jste v tom hnusným hvozdu ráčili dělat? Nešli jste náhodou hledat toho krasavce, krále od elfů?" bafla pak zase Punchina.
Legolas se rozpačitě podíval na Bilba a ten řekl: ,,Můžete nám vysvětlit, proč bychom vám to měli říkat? Co je vám do toho? Radil bych vám, klidit se od nás."
Nunsina si zlostně odfrkla. ,,Nás se nezbavíte, když se my na někoho přilepíme, jsme jako dvě tlustá nasáklá klíšťata a ta, jak jistě víte, se jen tak sama dobrovolně pustit nehodlají! Budete muset vynaložit HODNĚ úsilí, jestli nás vážně hodláte nadobro odstranit."