část 17. - Cesta otázek

13. ledna 2015 v 17:30 | Vendëa Lissësúl |  Stories
Ale Thranduil se nahrbil. ,,Nechápu, co máš za lubem, ale do Roklinky nejdu..."
Legolas se plácl do čela. ,,Ale otče, je tam Tau-" Princ se chytil za ústa, pohlédl na Bilba, který se rychle plácal do hlavy a okatě dával elfovi najevo, jak moc to zvoral....
,,Tau..." vydechl Thranduil a zakryl si dlaněmi obličej. ,,Chceš mi říci... Že žije?"
,,Ano, podle všeho by měla být v Roklince, Elrond ji přijal..."
,,Ale, jak?" koktal krále elfů, střídavě se koukal na synky, na otce a na Bilba. ,,Jak jste se to dozvěděli?"
,,Gandalf-" začal Bilbo, ale Thranduil ho okamžitě přerušil: ,,No ovšem, kam elf nemůže, nastrčí čaroděje... Doufám, že si nevymýšlí. Přeci jenom, není už nejmladší,"
,,Otče, Gndalf nikdy a to opravdu NIKDY nelhal! O takovýhlech věcech by si nevymýšlel, na to ho znám až příliš dobře... Jednou jsem si s ním dal dlouhou dýmku. Sice byla odporná, ale perfektně jsme si spolu popovídali," pravil přesvědčivě Legolas.
Král pokýval hlavou. ,,Roklinka nás čeká..."

,,Málem bych zapomněl," dodal ještě Legolas, když už všichni vycházeli z kuchyňky a Oropher zrovna sfoukl poslední plamínek ohýnku, tudíž nastala v místnosti naprostá tma. ,,Cestou jsme měli společnost..."
,,Společnost?" udivil se Thranduil.
,,Vy asi myslíte ty dvě příšery," na to Oropher.
,,Ano," odvětil Legolas. ,,Tedy, trpaslice, ne příšerky, dědečku... Jmenovaly se Nunsina a Punchina a jevily se hrozně podezřele, jsem rád, že jsme se jich zbavili,"
,,Zapomněl jste na Gluma, ten nám dal také zabrat," řekl Bilbo. ,,Ale setřásli jsme ho, držel se nás jako klíště,"
Thranduil se zamračil. ,,Glum se vás držel? To je divné..." Rozhlédl se kolem sebe a pak pokračoval. ,,Ten by se někoho jen tak nedržel..." Zase se zastavil, dal si prst na ústa a pomalu došel k oknu. Jemně vzal za kličku a vyhlédl ven.
Za pár sekund okenici opět uzavřel a vrátil se na původní místo.
,,Je tady..." zašeptal. ,,Glum vás sledoval až sem... To je ale hodně divné..." Thranduil přemýšlel. ,,Jestli nemáte u sebe Prosten moci, po kterém tolik prahne... Což je samozřejmě směšné," uchechlt se král. ,,Tak to nechápu,"
Legolas se podíval na Bilba. Ale v té tmě to nebylo vidět...
Ale co bylo slyšet, bylo hobitovo nepatrné cuknutí.
,,Pojďme někam, kde nejsou okna..." sykl Bilbo.
Legolas na nic nečekal, chytl za jednu ruku otce, za druhou děda a nacpal je do komory, kde zapálil svíčku.

Všichni tři stáli uprostřed hliněné komory, kolem police plné zavařenin a podobných věcí.
Bilbo se zhluboka nadechl.
,,Co se děje? Musíme do Roklinky! Jestli Tauriel žije tak-" začal Thranduil, ale pak se prudce zastavil. ,,Co nám tedy chcete?"
Legolas s tím nehodlal nijak otálet, podal to otci a dědovi jako hotovou věc: ,,Bilbo ten prsten má... Glum ho chce, proto nás pronásleduje, to je celé. Je to naprosto jasné a primitivní. A teď už dále nesmíme otálet, Tauriel na nás v Roklince už čeká,"
Thranduil se ale zarazil a Oropher taktéž.
,,Počkej, Legolasi, ty mi tady podáš takovouto infomaci, která totálě mění můj rozhled, a ty chceš, abychom teď hned okamžitě šli do Roklinky?"
,,Je tam Tauriel, vyřešíme to cestou," Legolas neotálel, chytl otce za ruku a táhl ho ven.
Nechtěl se zastavit, už šli rovnou cestou k lesu, cestou, jenž je měla zavést za Tauriel. A Thranduil pořád nechtěl sám jít...
,,V životě by mne nenapdlo, že miláška najde hobit, v životě!" halekal, pořád se opakoval.
,,Oh, bože, proč já ti to je říkal?" sykl Legolas.
Zbytek cesty do Roklinky probíhal dotazově. Thranduil se svými otázkami a poznámkami nebyl k zastavení, stále se ptal. Už to vypadalo, že skončil, jenže pak vždycyk zase začal...
Šli kolem polí, kolem luk i kdejakých jezer a řek a krále elfů pořád opakoval tu samou básničku: ,,Proč? Jak?"

Uklidnil se až, když všichni tři stanuli na úpatí, kde se pod nimi již zjevila Roklinka!
To krále elfů zavřel ústa, pustil se Legolase, přestal tupě zírat na hobita a jen hleděl na Roklinku... Na Elrondovu Roklinku...
Na příjezdové cestě postávaly tři postavy... Tři elfové.
Dva byli černovlasí a ta třetí osoba měla rusé vlasy...
,,Bože můj!" vykřikl Thranduil, jeho výkřikl se rozhlehl po celé Roklince.
Dostal se i k rusovlasé elfce... Rusovláska se rychle otočila a teď už si s elfím králem hleděli do očí. I když král stál velmi daleko od ní. Přesto ji poznal, přesto ji viděl a rozpoznal ji...
,,Tauriel..." vydechl, na tváři se mu vykouzlil obrovský úsměv a po tváři mu začaly stékat potůčky třpitivýc elfích královských slz...
Konečně ji viděl...
Po mnoha letech...
Byla tak blízko...
A on to věděl...


Roklinka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 CherryPie CherryPie | E-mail | Web | 13. ledna 2015 v 18:24 | Reagovat

Já to věděla! :D já věděla že je to ona!

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 13. ledna 2015 v 18:31 | Reagovat

[1]: Anooo :D šikulka

3 CherryPie CherryPie | Web | 13. ledna 2015 v 20:59 | Reagovat

Nejvíc mě dostalo jak Thranduil nazval Prsten miláškem :D že by ho začínal taky trochu ovlivňovat? :D

4 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 14. ledna 2015 v 14:31 | Reagovat

[3]: Hmmm :D

5 Destiny Destiny | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 7:57 | Reagovat

More posts of this qutyail. Not the usual c***, please

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama