část 19. - 10 000. NEBE

18. ledna 2015 v 11:58 | Vendëa Lissësúl |  Stories
Thranduil sešel dolů a po kamenných schodech sestoupil na místo, kde před hcvílí stála Tauriel...
Chcíli tam jen tak postával, prohlížel si okolí. Pak jeho pohled sjel na jeho vlatsní královský oděv. Tedy, jako královský vypadal, než král odjel... Teď už ani náhodou. Celý jeho stříbrný cestovní plášť byl potrhaný, hladké nohavice plné ok a královský prsten už dokonce ani neměl.
,,Takhle ztrácet královský majetek..." pomyslel si a vzdychl.
,,Pst!" uslyšel najendou za sebou.
Prudce se otočil.

Pět metrů od něj, stála na schodech půvabná půlelfka Arwen Večernice... Dcera Elronda.
,,Arwen, jste to vážně vy?" Thranduil nemohl uvěřit svým očím. Arwen viděla napsledy, když byla ještě hodně malinká.
,,Jaká to z vás vyrostla krásná elfka," polichotil jí s úsměvem.
Arwen se malinko usmála, ale pak ho chytla za rukáv a odtáhla do za jeden keř, který měl trny a Thranduil se maličko píchnul do pravé ruky.
,,Ta Tauriel... Ach, já ji bohužel nesnesu," řekla trpce Arwen a zaryla pohled do země. ,,Odveďte si ji zpět tam k vám, prosím. Teď je támhle v tom pokojíku s balkonem," A ukázala kamsi.
Thranduil přikývl. ,,Rád bych si ji odvedl, děkuji vám, Arwen,"
Načež se sebral a s úsměvem odkráčel za Tauriel.

Bilbo meztím běhal po celé Roklince, nemohl Elronda za boha najít... Nikde nebyl...
Až nakonec náš drahý a malý hobit dorazil na místo, kde rozprával Gandalf s Galadriel, když se výprava třinácti trpaslíků a Bilba, chystala zabít draka Šmaka...
Bilbo znovu stál na tom místě, odkud čaroděje a mocnou elfku pozoroval. Představil si, že tam oba stojí a že je vše zase jako dřív.
Do očí se mu nahrnuly slzy. Nejenom kvůli Galadriel, již miloval, ale věděl, že by s ní stejně nikdy nemohl být, ale i kvůli trpaslíkům... Kili, Fili, Thorin...

Thranduil zaklepal na dveře pokoje, o nemž mu Arwen řekla, že se v něm Tauriel nachází...
A Tauriel opravdu otevřela...
Rudovláska stála na prahu, na sobě svůj obvyklý zelenohnědý oblek a ústa měla otevřena.
Thranduil se v tu chvíli nemohl skoro ani pohnout. Tolik let kapitánku stráže neviděl, tolik let si představoval, jestli ji ještě někdy vůbec spatří takhle na vlastní oči...
A teď to bylo tady...
Tauriel stála přímo pár centimetrů od něj.
Po celém králově těle se rozlilo zvláštní teplo, začal celý hicovat a na čele se mu vytvořily kapičky potu...
,,Ach bože, Tauriel!" vykřikl a prudce ji objal.
Tauriel ho ale neobjala, jen ho prudce odstrčila. ,,Kdo jste?" houkla na něj drze.
,,Tauriel, já jsem tak rád, že tě vidím. Tolik let jsme se neviděli, já... Proč jsi odešla? Nemohl jsem to unést, musel jsem opustit Legolase! Chápeš to? Opustil jsem kvůli tobě svého nejdražšího a nadevše milovaného syna Legolase!" zakřičel Thranduil a začal na místě brečet.
,,Kvůli mně?" zašeptala Tauriel a na obličeji se jí vykouzlil úsměv. ,,A proč? Proč kvůli mně? Kvůli bezvýznamné kapitánce stráží... Kvůli prosté lesní elfce? Ani jste nechtěl, aby se mnou něco měl váš syn... Tak proč najednou tolik starostí o obyčejnou lesní elfku?"
,,Protože..." šeptl potichounku Thranduil a opatrně nohou zaklapl dveře. ,,Tě MILUJI!"
Tauriel vyskočila do výšky, na chvilku byla vyšší než sám král.
A když byla zase zpátky dole, široce se usmála.
Přitáhla si krále k sobě, pořádně se k němu přitiskla až slyšela tlukot jeho vznešeného srdíčka.
Thranduil jen lapal po dechu. Tuhle situaci by si ještě před pár minutami nedokázala vůbec představit a teď to bylo tady!
Tauriel se pořád smála, pohodila hlavou, chytla královu hlavu a přitáhla si ji k sobě.
Přitáhla jeho ústa ke svým...
Thranduil byl v desetitisícím nebi!
A následovně se jejich ústa k sobě přitiskla! Teď už se do toho vložil i sám král. Už tam nestál jako socha přikovaný k zemi, už si ji svýma rukama také tiskl k sobě a královsky ji líbal na ústa.

Ti dva prožívali v tu chvíli naprostou pohádku. Najednou krále elfů všechyn starosti opustili. Hlavně proto, že se v tu chvíli všechny vyřešili. Ale také proto, že v tu chvíli se prostě dá zapomenou na všechno. Na to, že nějaká Středozem vůbec existuje... Na to, že je nějaký čas a nějací další elfové, trpaslíci, hobiti, skřeti a Gandalf...
Ta chvíle pro oba znamenala něco úžasného, něco nepopsatelného, něco božího...
Tauriel přišlo, že se líbá s bohem všech bohů. A Thranduilovi, že líbá nejkrásnější princeznu, milionkrát krásnější než všechny krásky ve Středozemi...
Prožívali prostě skvosty a nádhery.
Nechtělo se jim přestat, stáli tam u dveří, líbali se a líbali se.
Ani jeden z nich neměl vůbec myšlenky na konec této slasti, tohoto požehnání.
Skrz okna bylo vidět sluneční paprsky, jak vstupují dovnitř a lechtají je na tvářích.
Toho si ale ani jeden z nich vůbec nevšímal.
I kdyby v tu chvíli do místnosti vletěla tlupa skřetů, obrů, nebo kdyby se tam zjevil dokonce sám Temný pán Sauron, oni by si toho nevšimli.
Ignorovali okolní svět...

Bilbo v tu samou chvíli stále stál na onom místě a stále myslel na svá dřívější dobrodružství.
Byl by tam stál ještě dlouho, kdyby se tam neobjevil Legolas...
,,Legolasi!" vykřikl Bilbo, oči celé do ruda zbarvené, už měl i vestičku mokrou od slziček... Od jeho malých drobrých hobitích slziček.
Rozběhl se k elfovi a skočil mu do náručí.
,,Pardon, omlouvám se," vzlykal Bilbo. ,,Ale já se někomu musím vyplakat!" kvílel.
,,To je v pořádku, i já to někdy potřebuji..." odvětil Legolas.
,,Prosím, zbavte mne toho, prosím," plakal usedavě Bilbo a zaryl se do princovy hrudě ještě víc. ,,Oživte ty tři trpaslíky, přiveďte mi Galadriel a všechno bude v pořádku! Ale já to prostě jinak nedokážu!"
Legolas pohladil Bilba po jeho kudrnaté kštici a chlácholivě řekl: ,,Ani nevíte, jak moc rád bych vám vyhověl... Také byl moc rád, kdyby se některé věci nestaly... Ale s tím se nedá nic dělat. To je osud... Osudu nelze poroučet,"
Bilbo stále brečel. Když se pak od elfího prince odvrátil, měl (elfí princ) mokrý oděv...
,,Je mi to líto," pravil plačtivě Bilbo.
,,Ale notak, Bilbo, neomlouvejte se za jednu mokrou skvrnu od slz..." odvětil s úsměvem Legolas. ,,Společně se přes tohle všechno něja přeneseme, uvidíte,"
,,Děkuji vám," na to Bilbo a taky se pokusil o úsměv.
,,Všechno bude dobré, maličký," dodal ještě nakonec s úsměvem princ.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 CherryPie CherryPie | E-mail | Web | 18. ledna 2015 v 12:42 | Reagovat

Hezké pokračování :)
Ach ten Bilbo :D

2 Morell Morell | Web | 18. ledna 2015 v 12:51 | Reagovat

Popis krále "poustevníka" se mi fakt líbí, reálné a díl je celkově moc podařený. :-)

3 Katerína, Weenda Katerína, Weenda | 18. ledna 2015 v 14:27 | Reagovat

[1]: Děkuju :)
No jo no, Bilbo.

4 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | 18. ledna 2015 v 14:28 | Reagovat

[2]: Moc děkuji. :)

5 herninka herninka | E-mail | 15. února 2015 v 18:38 | Reagovat

ahojky víš jak jsem si přála ten příběh tak já mám otázku:KDE NAJDU TEN PŘÍBĚH AŽ BUDE HOTOV? p.s.předem děkuji za odpověd

6 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 15. února 2015 v 19:34 | Reagovat

[5]: Ahoj, moc se omlouvám, příběh bude později. Měla jsem náročně náročný víkend a prostě jsem to nezvládla. Mám teď těžší obdpbí, tak doufám, že když to bude do středy, že se nebudeš zlobit. Já ti dám vědět. ;)

7 herninka herninka | 17. února 2015 v 14:49 | Reagovat

jojo promin,že na tebe tlačím

8 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 17. února 2015 v 16:58 | Reagovat

[7]: V pořádku ;) Budu se snažit zítra

9 herninka herninka | 18. února 2015 v 16:28 | Reagovat

až to bude tak mi dej vědet :-D

10 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 18. února 2015 v 17:06 | Reagovat

[9]: Mám to hotové!

11 herninka herninka | 19. února 2015 v 17:04 | Reagovat

ahojky kde to najdu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama