část 23. - Víno

28. ledna 2015 v 15:09 | Vendëa Lissësúl |  Stories
,,Slyšeli jste to?" vydechl po dlouhé chvíli ticha Bilbo Pytlík. ,,Pozvala mne na sklenici vína!"
Vypadalo to jako, kdyby se měl celý náš drahý hobit ve vtěřince roztrhnout na tisíce malinkých kousíčků. Jeho ústa dokořán, jeho očka... Větší než kdy jindy, jeho vlasy... Rozčepýřené jako vrabčí hnízdo.
A jeho obličej? Zbarven do růžovočevenené barvy.

,,Bilbo," usmála se na Bilba, jehož pocity teď neumím popsat, Tauriel, ,,Jsem za vás moc ráda, určitě na paní Galadriel uděláte veliký dojem,"
,,Také si to myslím," odvětil Thranduil z povzdálí. Stál u jednoho keře s čevenými velikými jako hrášek bobulemi a usmíval se.
Vlastně, v tu chvíli se všichni usmívali. I Legolas.
,,A kdy mám přijít?" vydechl Bilbo celý říční.
,,Možná hned..." na to Legolas. ,,Jestli neřkla, čas, měl byste za ní ihned zajít..."
,,Myslíte?"
,,Ano," řekli všichni.

Náš drahý hobit je usposlechl, co mu také jiného zbývalo? Malý zamilovaný hobit byl kvůli své lásce schopen každé věci... Totálně každé...
Vyběhl tedy za Galadriel. Nevěděl, kde má být, kdo tam s ní má být...
Jediné, co věděl naprosto bezpečně, bylo, že ji okamžitě musí znovu vidět, nebo to neskončí dobře.
Už se viděl, jak jí češe velikým elfím hřebenem ty její překrásné lokny.
Při této představě začal nevědomky spokojeně mručet. Tedy spíše vrnnět... Jako kotě. Jako malé hobití kotě, které si jednou Frodo přinesl domů z venku.
,,Ach," Bilba z jeho snění vyrušila vzpomínka na svého synovce...
,,Frodo, můj milý, Frodo, snad už se zase brzy šťastně shledáme..."

Bilbo míjel dva nevelké zelenožluté keříky. Tady rostly keříky úplně všude...
Vedle keříku na zemi byla docela velká louže...
A v ní plavala zelenina...
,,Očividně tu nějaká služebná vylila polévku," pomyslel si Bilbo.
,,Ale, když o tom tak přemýšlím," uvažoval nahlas, ,,Rozlitá polévka se dá krásně využít jako zrcadlo pro zkrášlení před návštěvou krásné paní elfů..."
A úvaha to byla dobrá. Bilbo se opravdu v louži krásně shlédl a mohl si upravit neurvalý rozcuch.

Nakonec Bilbo Pylík, už zcela upraven a ustrojen, dorazil k dřevěným dveřím, u nichž stálo pár bílých koní s nádherně bílou hřívou.
,,Kéž by Blíza také vypadala takhle pěkně..." pomyslel Bilbo na svou klisnu poníkovou, jež právě odpočívala v Elrondově konírně a doslova se cpala výborným senem.
Najednou se otevřely dveře a vyšla mladá elfka a kapucí na hlavě.

Z pod kapuce byly vidět dlouhé černé vlasy a v její pravé ruce svírala na první pohled pekelně ostrý nůž...
Bilbo se polekal.
,,Kdo jste a co tu chcete? Paní Galadriel nemá o trpaslíky zájem..." pravila sveřepým a hodně nabručeným hlasem elfka.
,,Já nejsem trpaslík..." vydechl hobit. ,,Jsem totiž hobit Bilbo Pylík. A pocházím z Kraje ze Dna Pytle, kam se hodlám navrátit, jen co tohle všechno skončí... A mimochodem, paní Galadriel mne pozvala na skleničku červeného vína a, jak jistě víte, takové pozvání se neodmítá. Nebo jsem si to alespoň vždy myslel..."
Elfka si Bilba změřila od hlavy až k patě. ,,Ach... Hobiti... Jasně, o nich jsem už slyšela,"
Pak Bilba odešla dokola, aby zkontolovala, zda nemá zbraně.
,,Jestli vás paní Galadriel opravdu pozvala, pojďte za mnou,"
Bilbo elfku následoval dveřmi a po kamenných hnědých schodech nahoru.
Jeden z běloušků u dveří procházejícímu Bilbovi vytáhl ze zadní kapsičky kapesník... Toho si ale ovšem náš drahý hobit bohužel nevšiml...

Elfka dovedla Bilba do poměrně velké místnosti s kachlovými kamny uprostřed.
Místnost byla celá pokryta červeným kobercem a vlastnila tři veliká ona a svíčkový lustr.
U prostředního okna seděla paní Galadriel a četla jakousi obrovskou knihu se zelenými deskami. Jakmile si Bilba a elfky všimla, usmála se a zaklapla knihu.
Knihu položila na okenní římsu, na níž spala černá kočka, zvedla se a ladným krokem zamířila směrem k jako sloup stojícímu Bilbovi.
Na sobě měla momentálně dlouhou bílou roby, která vypadala, jako by byla ušita ze závěsů... Na krku se jí třpitil jakýsi majestátný šperk a na její ctěné královské hlavě se krásně vyjímala stříbrná čelenka s drahokamem zelenkavé barvy uprostřed...
A usmívala se.
Ladnými kroky přistoupila na dva metry od Bilba, který se skoro zapomněl poklonit její výsosti.
Elfka ho nenápadně kopla do pravé nohy a náš drahý a v tu chvíli i nebohý hobit se sesunul k zemi.
,,Následuj mne, hobite..." řekla vznešeně Galadriel a ukázala na malý stolek v pravém rohu místnosti, na nemž se už nacházely dvě sklenky s červeným vínem.

Bilbo rychle vyskočil na nohy, trochu se otřepal z prvotního šoku a upaloval za Galadriel. Celou cestu ke stolku ,,čuchal", nebo spíš vnímal její vůni a málem tam z toho omdlel...
,,Připadáte mi nějaký přešlý," pravila s úsměvem Galadriel.
,,Ano, špatně jsem spal, všimla jste si správně," pípl na to Bilbo první lež, která ho napadla.
,,Krásná lež..." podotkla Galadriel a opět se usmála.
Bilbo si to uvědomil! ,Zapomněl jsem, že umí číst myšlenky!' Hrozně se vyděsil a okamžitě vyslal svému hobitímu mozečku pooplašnou zprávu, aby okamžitě přstal myslel na Galadriel.
Ale ta se jenom smála.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Morell Morell | Web | 28. ledna 2015 v 15:58 | Reagovat

Jé, to je tak krásně legrační!

2 Jolčik Jolčik | E-mail | 28. ledna 2015 v 16:18 | Reagovat

Chudák Bilbo, celý v rozpacích :)

3 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 28. ledna 2015 v 17:22 | Reagovat

[1]: Kuju :D :)

[2]: Přesně tak měl působit. ;)

4 CherryPie CherryPie | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 20:03 | Reagovat

Ou,chudák Bilbo :D asi si dokážu představit jak mu je :D

5 CherryPie CherryPie | Web | 29. ledna 2015 v 18:55 | Reagovat

Bilbo je úplně roztomilý :D chudák, má pořádnou trému

6 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 30. ledna 2015 v 17:14 | Reagovat

[5]:, [4]: Udělat ho roztomilým byl hlavní záměr. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama