část 24. - Domov volá...

31. ledna 2015 v 12:26 | Vendëa Lissësúl |  Stories
Galadriel seděla u stolu...
Bilbo seděl naproti ní...
Oba na sebe hleděli...
Galadriel s normálním úsměvem...
Bilbo se zasněným úsměvem...
,,Nuže," rozbila to trapné ticho nakonec paní elfů. ,,Vy jste z Kraje, nemýlím-li se,"
,,Ano..." odvětil hobit.
,,Kdy se tam vrátíte, pane Bilbo?"
,,Až budu moci... Ale doufám, že to bude co nejdříve. Nechal jsem tam totiž mého malého synovce Froda a bojím se, co může provést..."
,,Ach," zasmála se Galadriel.

,,Pane Bilbo!" Někdo zakřičel z chodby, kterou Bilbo přišel.
,,BILBO!" Znovu, tentokrát to už nabralo na intezitě. Bilbo se rozrušeně podíval na Galadriel.
,,Pane Bilbo, musíme hned jet do Hvozdu!"
Byl to princ Legolas. Vletěl do sálu, v nemž se elfka s hobitem nacházeli.
,,Paní Galadriel, moc se omlouvám, že jsem sem takhle vletěl a také že jsem vám zničil tuto romantickou chvilku, ale myslím, že teď ve dne je na to stejně tak špatný čas...
Prostě, Bilbo, musíme jet do Hvozdu...
Tauriel je zle..."
,,Cože?" vykřikl hobit. ,,Ale já-" Ale to už nedořekl, protože paní elfů mu přiložila prst na ústa a náš drahý hobit omdlel.

Probral se zanedlouho v klíně Galadriel.
,,Co se to děje?" zeptal se a promnul si oči. Když ale zjistil, že je v klíně Galadriel, málem zase omdlel. Ale udržel se...
,,Jedeme do Temného Hvozdu," pravila Galadriel bez výrazu na tváři. ,,Vyléčím Tauriel,"
,,A a a a..." zakoktal se Bilbo. ,,A co bude pak? Co budeme pak dělat?"
Galadriel na maličkého hobita pohlédla. Její pronikavě modré oči se mu zahleděly do hobitích oček...
Bilbo cítil, jak se mu Galadriel prohrabuje v myšlenkách, jak mu pátrá v hlavě. A nebylo mu to zrovna příjemné, ale na druhou stranu se mu to zase hrozně líbilo...
Jeli úzkou polní pěšinkou, nedaleko se tyčily vrcholky Mlžných hor...
První jela Galadriel, pak Thranduil na běloušovi a držel na klíně podbledlou Tauriel, tvářil se zničeně...
A jako poslední jel Legolas na Blíze.
,,Blízo!" vykřikl Bilbo, jakmile si toho všiml. Usmál se blaženě.

Zbytek cesty probíhal stejně...
Galadriel se už ale přestala malému hobitokovi prohrabávat v myšlenkách, ale už bez výrazu hleděla před sebe.
Bilbo také... Mlčky sledoval cestu, jak se klikatí...
Thranduil pevně svíral Tauriel a každou chvíli se díval na oblohu.
A princ Legolas? Ten pořád dokola hladil Blízu po hlavě a přitom se koukal na Bilba.
Nikdo z nich neměl na tváři šťastný výraz... Nikdo... Všichni působili přinejmenším smutně.

Temný Hvozd se břiblížil...
K večeru už do něj vjížděli.
A ráno dorazili k paláci...

První seskočila Galadriel a sundala Bilba z koně. Bilbo se postavil kousek vedle a čekal, co bude dál.
Thranduilovi Galadriel pomohla sundat bezvládné tělo Tauriel a Legolas seskočil sám.
Celá tato výprava se za pomoci strážných králových dopravila do Thranduilových velkolepých síní.
Elfové zamířili do sklepení a Galadriel řekla Bilbovi: ,,Posaďte se na králův trůn a vyčkejte tam na nás..." Vzápětí zmizela...
Bilbo pokrčil rameny a vydal se po schodech na plošinku s trůnem.
V životě neměl od nikud tak skvělý výhled...
Z králova trůnu, i vzhledem ke své hobití výšce, viděl snad do všech zákoutí elfího palácu.
Jen se rozplýval nad krásnou elfího paláce... Byl udiven arozčarován krásou všeho kolem sebe.
Podíval se na plošinu před sebou a najednou ho hrozně píchlo u srdce...
Na zemi tam ležel chomáč chlupů...
Přesně takových chlupů, jaké měl Thorin Pavéza na svém trpaličům oděvu...
Bilbo se tam rozbrečel...

,,Truchlení pro Thorina asi nikdy nebude dosti..." uslyšel najednou náš drahý hobit před sebou. ,,Zvláště když najdete něco jeho... Také je mi to velice líto. I když se v posledních jeho chvílích choval opravdu hrozně, pak si to uvědomil... Zemřel jako hrdina,"
,,Galndalfe!" vykřikl hobit. Teď se mu mezi slzy smutku za Thorina vmísily i slzy štěstí, že může zase vidět čaroděje Galdalfa... Jeho velikého přítele.
,,Myslel jsem, že vás na této výpravě už neuvidím..."
,,Ale pane Pytlíku," usmál se Galdalf, ,,U mne si nikdy nemůžete být ničím jist. Čarodějové jsou nevyzpytatelní.
Ale doufám, že víte jak moc vás váš svěřený synovec postrádá..."
,,Ach!" vykřikl Bilbo, ,,Frodo!"

Při psaní této části jsem poslouchala toto

Vtom se na plošině objevila Tauriel s šátkem uvázaným kolem krku, Legolas a Thranduil.
,,Přišli jsme se s vámi rozloučit, pane Pytlíku," řekli jednohlasně a s úsměvem.
,,Odjíždím nakonec doopravdy za synem Arathornovým..." dodal Legolas a prudce Bilba objal. ,,Děkuji vám za všechno, děkuji vám za pomoc, děkuji vám za vaši vytrvalost a za to, že jste to se mnou vydržel až do poslední chvíle. Ne každý by se takto zachoval... Beru vás za pravého přítele a doufám v naše brzké shledání, pane Bilbo Pytlíku... Sbohem," řekl Legolas, pustil se Bilba a odešel pryč...
Pak přistoupil Thranduil a usmíval se svým nádherným královským úsměvem.
,,Odjíždím s Tauriel a Galadriel do Valinoru... Vyléčíme se tam z naší lásky. Já z lásky k Tauriel, a Tauriel z lásky k tomu trpaslíkovi..."
Bilbo z toho byl docela vyjukaný a tak jen pomalu kývl hlavou.
Samozřejmě nečekal Thranduilův náhlý výpad a následné objetí, které Bilbo skoro nepřežil ve zdraví.
Thranduil ho skoro rozmáčkl. ,,Vrátím se do Hvozdu... Já určitě. Takže, kdybyste někdy měl cestu kolem Hvozdu, určitě se zastavte. Budu potěšen a mile vás uvítám. Sbohem, Bilbo Pytlíku..."
A teď už pološinu s královským trůnem a výborným výhledem opustil i král elfů...
Bylo také poněkud zvláští, že Bilbo vlastně ještě pořád seděl na trůně a elfové k němu mluvili zezdola.

A jako poslední přistoupila Tauriel.
,,Ráda jsem vás viděla, milý hobite. Možná se ještě někdy uvidíme a možná také ne... O tom rozhodně budoucnost, jež je ještě daleko... Odjíždím do Valinoru, vy se vraťte do Kraje a užívejte si to tam. Přeji vám pěkný zbytek života... Sbohem," pravila tiše Tauriel a odešla za králem.

Bilbo tam zůstal jen s Gandalfem. Na tváři kopeček...
,,A já vám přeji, ať potkáte nějakou krásnou hobitici, kterou budete milovat tak vroucně jako mne. Ale s ní budete šťastnější, já s vámi totiž již nemohu býti ani minutu, jedu do Valinoru...
Sobehm pane Bilbo z Kraje. Pozdravujte vašeho synovce Froda... Doufám, že i já budu mít někdy takové štěstí a spatřím ho na své vlastní vznešené elfské oči...
Sbohem..."
To byla Galadriel. Její hlas se prolnul stěnami paláce a nakonec úplně ztichl...

,,Je čas se vydat na cestu..." pravil tichounce Gandalf. Bilbo na něj smutně pohlédl a kývl hlavou.

A tak jeden z čarodějů Istari a malý hobit Bilbo, který byl u toho, když udatný Bard lučištník zabil mohutného a nebezpečného draka Šmaka, vydali na dlouhou cestu do Kraje... Do Bilbovy domoviny.


Jakmile ale opustili hranice Temného Hvozdu, Biblo uslyšel za sebou hlas...
,,V těmňotě ťo půvoďně leželo... A ťeď ťo leží v kapšičce... V oďporné kapšičce... My ťo chčeme, milášku! My po ťom ťoužíme, my ťo poťřebujeme..."



A tohle byl předposlední díl povídky Tesinys... Příště bude díl poslední, ale bude asi hoooodně dlouhý. ;)
Tak se těšte. :)
Hežký ďeň! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jolčik jolčik | E-mail | 31. ledna 2015 v 17:50 | Reagovat

Jsem zvědavá jak to všechno dopadne :-)

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 18:25 | Reagovat

[1]: Jsem zvědavá, jestli to všechno nacpu do jednoho dílu... Já když se rozepíšu, tak z toho můžu udělat klidně ještě tak 4 díly! :D

3 Marča Marča | Web | 31. ledna 2015 v 19:03 | Reagovat

těším se na další ! :)

4 CherryPie CherryPie | Web | 31. ledna 2015 v 19:43 | Reagovat

Super :) Tak doufám, že pro všechny postavy chystáš nějaký happy end :D nemám ráda smutné konce :p

5 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 1. února 2015 v 11:28 | Reagovat

[4]: Neboj, já taky ne :D

6 herninka herninka | E-mail | 9. února 2015 v 9:06 | Reagovat

Bomba já miluji tauriel a thranduila a doufám,že spolu budou žít v tvých příbězích až dokonce spolu. :-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama