Vlk

17. ledna 2015 v 16:20 | Vendëa Lissësúl |  Strýc, co není strýc
Ahoj, ahoj,
Dnes jsem si po dlouhé době znova přečetla ty dva díly povídky o podivínském strýci, již jsem publikovala už hodně dávno.
Řekla jsem si, že by nebylo uplě k zahození napsat nějaké pokračko! :)
A protože mě to tak nějak napadlo, napíšu to teď hned!

So... Dneska to nebude fanfic z Hobita, ale moje vlastní story.
Tak have fun! ;)


,,Strýc" stále jedl sušenky, trochu mlaskal, ale neříkal ani slovo...
A já? Stále jsem očekávala Flynna.

Uplynuly dvě hodiny, strýc zrovna dojedl sušenky a rozhlížel se kolem sebe. Já seděla nehnutě na židli, v tu chvíli se mi honily hlavou vážně divné věci...
Netuším, proč, ale hlavou mi pořád dokola běhaly ,,strýčkovy" oči s nožičkama. Pokaždé se v půlce zastavila, řekla: ,,Mám tě ráda," a valila dál.
Z tohoto podivuhodného stavu mne vyprostil až strýček, který konečně promluvil. ,,Proč máš děravou pohladu, Maťko? A kde máš ubrousky? Máš velmi zvláštní byt... Ani lázeň tu nikde nevidím..."
,,O podlahu se nestarejte. Vlastně," řekla jsem. ,,Vám by tohle všechno mělo být naprosto ukradené! Vy tady totiž vůbec nemáte být! Nikdo vás nezval, jenom jste se sem vetřel,"
,,Číslo je policii je tuším 158..." odvětil prostě.
,,C c c c... Cože?" vyprskla jsem.
,,Martino!" Flynn konečně dorazil. Pomalu se došoural do kuchyně a já poznala důvod jeho pozního příchodu...
,,Proboha, cos dělal?" vykvila jsem na bratrance, který stál ve dveřích, hlavu měl celou červenou, roztrhané kalhoty a z pravého kolena se mu valila krev, jež pomalinku kapala na už nehnědou podlahu.
,,Do sklepa se nám dostal vlk..."
Bylo toho už moc, příliš informací a všechny byly strašně podezřelé a vůbec se mi to nelíbilo. Zdálo se mi, že na mě někdo seslal pohromu...

Vlk ve sklepě? Ten údajný ,,strýček" si vtrhne jen tak do bytu, vletí do koupelny, ani se nepředstaví a nakonec ,,sežere" všechny zásoby sušenek, jež se nacházely v mé spižírně!
A taky mi údajně v bytě vybuchla čokoládová bomba...
,,To je good day!" Bylo všechno, co jsem se zmohla říct.

Flynn se sesunul na židli a jen přerývaně oddechoval.
Byli jsme hotoví. Ale ten, kdo byl očividně naprosto nad věcí, byl údajný strýček, o kterém jsem měla stále větší a větší pochybnosti...

,,Málem bych se zapomněl představit..." vyšlo z něj nakonec. Když to řekl, měla jsem chuť po něm hodit židli.
,,Strýček" se postavil, zasunil židli, ladným krokem přešel ke kuchyňské lince a mírně se o ni opřel. Následovně se podíval na můj plastový luchyňský lustr, odepřel se a rozsvítil ho...
Zase se vrátil a odhodil si vlasy.
,,Jmenuji se Thomas Kenngel a jsem strýc Maťky, to jste vy," ukázal na mně. ,,Přijel jsem za vámi na návštěvu, nejsem žádný vetřelec. Tady vašemu bratranci, jehož jsem vlastně strýc také, jsem telefonoval tímto božím mobilem!" Zalovil v kapse a vytáhl obří i-Phone...
Zase ho schoval, odkašlal si a pokračoval: ,,Je mi 35 let a přijel jsem z daleka... Z velké dálky přichází cesta má. Pěšky byste tam šli třicet let...
Ale k věci... Jsem tu na pár týdnů. A proč jsem se vlastně tak náhle rozhodl přijet, když jsem vás viděla naposledy, když jste byla takhle malá?" Opět ukázal těch deset centimetrů a já už tu židli pomalu zvedala.
,,Hledám kolegu... Mám v plánu výstavbu velikých, zatím ale bohužel tajných, věcí. A potřebuji parťáka na spolupráci.
Tam, kde žiji, se nikdo takový nevyskytuje, tudíž jsem přijel sem! Tady se to takovými lidmi určitě hemží,"
Prudce jsem vydechla a sevřela židli ještě křečovitěji.
,,Ale vidím, že jste dnešním dnem nějací znavení," podotkl ,,strýc", jako by si toho všiml až teď!
,,Říkejte mi Valinalo... A ukažte mi noclehárnu," pravil nakonec a zářivě se usmál.
Nevím proč, ale v tu chvíli jsem málem upadla. Musela jsem se pořádně přidržet židle, začala se mi zase motat hlava a musela jsem si rychle sednout...

Dobře, když řejl, abychom ho nazývali ,,Valinalo", budu ho tak nazývat... Sice je to docela debilní, nemyslíte, ale budiž...
Tak tedy, Valinalo se na mne díval, pak dokonce nahnul hlavu mírně do leva a já pochopila, že to s tou ,,noclehárnou" asi myslí vážně...
,,Jestli chcete ložnici, tak tam vás nedovedu, páč tam spím já!" bafla jsem.
,,Tykej mi, zlato," odpověděl s úsměvem Valinalo.
Vlastně mne to ani nedopálilo, spíš jsem se nepatrně usmála, ale snad to nebylo vidět...
,,Dobře, budeš spát v obýváku na gauči. Nic lepšího TI BOHUŽEL nemohu nabídnout..." řekla jsem tedy a úsměv mu oplatila.
,,Jsi laskavá, ale bude to pro mne dosti pohodlné?"
,,Spolehni se,"
,,No já nevím..."
,,Nemusíš mít žádné obavy," ujistila jsem ho a on konečně zmlknul.
,,Tak mě tam doveď,"

Chytla jsem ho za rameno a ,,hodila" ho směrem k obýváku.
,,Nijak se s tebou mazlit nebudu, s tím nepočítej," objasnila jsem mu situaci. ,,Jsem tvrdá..."
A Valinalo nadzvedl obočí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 CherryPie CherryPie | Web | 17. ledna 2015 v 20:09 | Reagovat

Poslední dobou jsem četla pár knížek, které měly mezi hlavními hrdiny taky nějakého toho šíleného člověka :D
Já se v těch šílenostech prostě vyžívám :))
Dobrá práce, hodně jsem se nasmála

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 17. ledna 2015 v 21:22 | Reagovat

[1]: Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama