Jsem ale zároveň nesmím 1. KAPITOLA

5. února 2015 v 8:50 | Vendëa Lissësúl |  Jsem ale zároveň nesmím...








1. kapitolka je tady! :)
Bavte se a berte v potaz, že 1. díl je rozjezdovka. Tam se ještě nebude dít nic moc, co vás až tak zaujme, ale musím to napsat, protože je to zase důležité. ;D



Vločky se pomalu snášely z oblohy k zemi. Byly veliké jako lískové oříšky a takové chocholačnaté.
Seděla jsem u okna, hlavu přitisklou na zelenkavé, čerstvě natřené, zdi a ruce na krásně hřejivém topení.
Pozorovala to se mnou moje kočička Falkína.

,,Falkí, co se jít projít?" navrhla jsem Falkíně.
Ta zamručela.

Vzala jsem kočku do náruče, hodila na sebe můj zimní kabát černé barvy a vyšla jsem před dům.
Prvně mě ovál závan studeného mrazivého vzduchu, ale to mě neodradilo. Falkíku bohužel ano, utekla zpět domů.
Tak jsem šla sama...




Pěkně mrzlo.
Vyšlapanou cestičkou, která už začínala pomalu zapadat novým sněhem, jsem došla k lesu.
Bylo už šero, začínalo se stmívat... Všude kolem padaly sněhové vločky. Přichytávaly se mi do vlasů i na oblečení. Pár mi jich spadlo i do oka...
,,Jak idilické..." pomyslela jsem si.

Najednou jsem za sebou zaslechla šramot.
Otočila jsem se a na v dáli po cestičce šly dvě odoby v černém.
,,Nejsem jediná, komu se tahle atmoška líbí..." řekla jsem si s úsměvem a opět jsem pozorovala vločky snášející se k zemi.

,,Pardon, že rušíme v takto romantický večer," ozval se za mnou v tu chvíli mužský hlas. Mluvil anglicky.
,,Ale rádi bychom vám něco nabídli..."
Usmála jsem se. ,,A co?"
,,Tohle!" Někdo byl za mnou, ten druhý chlap! Hodil mi přes hlavu pytel!
,,Pomoc!" křičela jsem a zuřivě se snažila vymanit se z pevného stisku.
,,Dovolte, abychom vás unesli," zasmál se vedle mě ten druhý.

Křičela jsem, ale jeden z nich něco mumlal a ten druhý mě pevně svíral. Ani kopanec mezi nohy nic nezmohl.
Pak jsem omdlela...





Probral mě až zvuk... Hučení...
Pomalu jsem otevřela oči. Už jsem neměla na sobě pytel. Ležela jsem na nějakém podkladu, který sebou každou chvíli houpl.
Promnula jsem si oči a rozhlédla se kolem sebe.
Šedá místnost nebo něco tomu podobného.
,,Už se probrala, můžeme ji obeznámit!" zaslechla jsem něčí hlasy hodně blízko od mě.
Třásla jsem se, strachem i zimou. Někdo mi sebral bundu, měla jsem jenom svůj červený svetr od babičky.
Bála jsem se...
Šoupavý zvuk a najednou přede mnou stáli ti dva muži.
,,Co si to dovolujete?! Okamžitě mě pusťte! Tohle nesmíte!" zakřičela jsem z plných hlasivek.
,,V ABM jsme vynalezli cestu za přeměnou...
A víte, co to znamená? Že jsme vás vybrali jako pokusného králíka! Půjdete tam a nebudete mít žádnou možnost cokoli změnit! " vybalil na mně ten první. A křenil se. Jako, kdyby to byla jenom nějaká blbá hra...
Stále jsem doufala, že to hra je. Ale jestli ano, tak pěkně pitomá...
Ten druhý se také smál a dodal: ,,Budete nesmrtelná... Nic víc vám nesmíme říct... Je nám jedno, že to nechápete. To je vaše blbost. Máme dotaz..."
Vyděšeně jsme na ěn koukala. Radši ani nechci vědět, jak můj výraz v tu chvíli vypadal. Ti dva se furt řehnili. Začínala jsem mít nutkání vstát akaždému z nich dát pěstí do nosu, pak vyjít ven a zjistit, kde to jsem a proč.
Bohužel tohle nebylo dost dobře možné...
,,Jaký je váš úplně nejoblíbenější film?" vypálil na mě jeden.
,,Na co film?" chtěla jsem vědět, ale ten v levo se plácl do čela.
,,Prostě ho vypalte!"
Rychle jsem se zamyslela, na co by jim byl můj oblíbený film... Na něco asi ano...
,,Nemáme na to celý den, sice na to máme celou cestu do Ho- Ehm, to je fuk, kam. Ale my to potřebujem vědět hned!"
,,Hobit," pípla jsem.
,,Jezus... Okay," odvětil chlap a protočil panenky.

Potom odešli... Nechali mě tam jen tak sedět. Měla jsem čekat, dokud pro mně nepřijdou...
Celou dobu jsem přemýšlela, ale k žádnému smysluplnému závěru jsem samozřejmě nedospěla. Jak jinak.



Trvalo to asi pět hodin než se ty dveře opět otevřely. Zdálo se mi, jako by uběhly dva dny... Ale stále jsem měla u sebe svůj telefon.
Můj telefon mi také velice pomohl. Díky němu jsem se dozvěděla, kolik je hodin a vzápětí jsem s ním i určila svou polohu.
,,Já jsem v USA?" zeptala jsem se sama sebe, když se mi přesně tohle na telefonu objevilo...
V tu ránu mi přeletěl přes hlavu pytel a já opět ztratila vědomí.

Moje opětovné probrání nastalo v posteli. V šedé místnosti, v posteli s ušmudlaným povlečením.
V místnosti byl jenom noční stolek, na nemž ležel šanon s nápisem: THE HOBBIT
Po prolistování jsem zjistila, že je to jenom stručný obsah Hobita.
Padla jsem sebou na postel, koukala jsem do stropu. A přemýšlela jsem, na co mi tohle má být...
To ustavičné hloubání a dumání mě očividně unavilo, anžto jsem prostě usnula...



,,Vstávat!" Jeden z těch otravných chlapů stál vedle postele, držel mě za ruku a křičel mi přímo do obličeje.
,,Teď si musíte vybrat svou rasu! Hernaj, ženská, spolupracujte trochu!"
,,Proč bych měla?"
,,Protože jinak skončíte v támhletom jezírku se žralokem!" zakřičel a ukázal na obří jezírko, které, přísahám, že tam předtím nebylo!

,,Jaká je vaše oblíbená rasa? V tom Hobitovi?!"
,,Elf..."
,,Okay, budete elfka a vaše jméno bude?"
,,Vendëa Lissësúl..."
,,Okay! A víte co, budete dělat?"
,,Jak to mám kruci vědět?! Unesli jste mě, nic jste mi neřekli!"
,,Půjdete jako elfka do filmu a nesmíte nijak víc zasáhnout do děje. Jakmile překopete děj nějak viditelně, žralok na vás čeká!"
Už jsem vážně netušila, co mám dělat. Málem jsem se na místě rozbrečela. Ale ten chlap na to vůbec nebral ohledy...

Všechno se to seběhlo tak náhle. Myslela jsem na svou kočičku, co si tam sama počne?

,,Ihned jdete do akce, nepřemýšlejte o ničem, na nic nemyslete. Soustřeďte se jenom na tohle místo..." zašeptal mi do ucha.
Znělo to zlověstně a tajemně, strach ve mně sílil, vtek ve mně začínal nabývat na intenzitě. Tušila jsem, že zachvíli vybuchnu a všechno tam zničím...

Chlap mě odvedl do velké žluté místnosti. Všechno tam bylo žluté, všude všelijaké přístroje a podivnosti. To všechno ve žlutém kabátku...
V samém středu velké žluté kolo...
,,Asi tušíte, že si tam stoupnete, že ano?" usmál se na mě chlap. Jeho hlas zněl přívětivě, ale přesto zlověstně... Bylo to cítit nějakou nekalostí. To všechno.
,,Já vám tedy radši pomohu," řekl pak a násilím mě odtáhl přímo do onoho kola.
,,V zájmu nás všech a vás nejvíce se teď nehýbejte. A nepokoušejte se utéct..." Na konci této věty se na mě ,,hnusně" zakřenil a vzápětí stikl nějaké tlačítko...
Ten stisk jsem slyšela a to velmi zřetelně...



Svět kolem mně se roztočil, začala se mi motat hlava a cítila jsem se jako na vysutém řetízkáči...
A...

Najednou jsem byla jinde...
Ležela jsem ve zlatě...
Ve velké hromadě zlata...
Ba až ohromné hromadě zlata...

Byla jsem v síních Ereboru... Království trpaslíků...




Než jsem se stačila vzpamatovat z prvotního šoku, zaslechla jsem dunění A zkažený dech...
Dračí dech...
,,Jezdec na sudu... Kdepak jsi?" Hlas draka Šmaka přímo přede mnou. Nikdy by mě tohle nenapadlo.
Celým tělem mi projela horkost.
Hrozivý drak Šmak se ke mně ještě hrozivěji blížil...

Začala jsem panikařit a utíkat.
Ale vůbec jsem nevěděla, kudy... Ty síně byly ještě velkolepější, než byste si sokázali představit...
To bylo větší než jakákoli hokejová Tipsport aréna v Praze! To bylo mega obří!
Zkoušela jsem běžet, ale to nebylo vůbec možné!
V tom zlatě se běželo tak dobře, jako v bazénku s míčkama! Propadala jsem se kamsi hluboko. Bylo tam studeno, všelijaké ty zlaté vázy a náhrdelníky mi vyhrnovali nohavice od mých elfských zelených punčoch, kterých jsem si teprve v tu chvíli všimla, že mám na sobě!
Prodírala jsem se zlatem kamsi do neurčita a po chvíli jsem si všimla, že Šmak mě vlastně vůbec nesleduje! Byl kdesi v povzdálí a čmuchal k zemi, prohraboval se zlatem a pořád dokola mumlal jméno: ,,Pavéza..."
Mumlal to takovým zlověstným způsobem, že mi běhal mráz po zádech a chtěla jsem odtamtud co nejrychleji vypadnout.


A pak jsem zaslechla hlasy!
Na plošině přede mnou se objevil Thorin Pavéza!
Nasadila jsem so nejrychlejší způsob běhu ve zlatě a valila k němu. Mezitím se tam objevil i Bilbo a zbytek trpaslíků, kteří na draka šli.
Vyběhla jsem schody, tam jsem pocítila, jak moc byl běh zlatem náričný, totálně mě rozbolavěly nohy.
Nějakým zázračným způsobem jsem proběhla kolem trpaslíků, aniž by si mně všimli... Zaběhla jsem do chodbičky, kterou se sem Bilbo dostal.
Tam jsem se na chvíli zastavila a pořádně se vydýchala. Byla jsem vyřízená, zkuste si někdy běhat ve zlatě. Uvidíte, jak váš to zmůže... Hrůza.


,,Teď musím odtud ven," řekla jsem si. ,,Dostanu se nějakým způsobem na tu plošinku, z níž pak všichni koukají na ničení Esgarothu..." Byla jsem tak umořená, že mi ani nešlo pořádně přemýšlet. Můj mozek vypínal, zasekával se...
Ale jakmile jsem zaslechla dunění a zamořený vzduch, využila jsem své poslední síly, jež mi v nohách ještě pozůstávaly, a rozběhla se chodbičkou pryč...





Takže, tohle by byl první díl.
Možná se vám ten začátek zdál takový nějaký zmatený, ale doufám, že jste se nenechali odradit. :)
To byl jen úvod a to velmi zestručněn.
Musela jsem se nějak rychle prokousat.

A teď vám to trochu objasním:
Já jsem šla na procházku a unesli mě dva chlapi z USA, kteří na mně chtějí vyzkoušet přesun do filmu. Nevím, jak je to možné, prostě mě to tak napadlo. Nějak moc to nezkoumejte. ;)
Oni mě teď opět nějakým záhadným způsobem, který prostě nebudeme řešit, přesunuli do Hobita. Do konce DOS (2. díl).
A já tam teď budu vystupovat, ale nesmím nijak závratně změnit děj. Když ho změním, hodí mě žralokovi do jezírka...
To by bylo v kostce všechno.

Bude to legen - šulá - dární!
LEGERNDǍRNǏ

(Bude to legen - počkat - dární!)

:D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Popadaly mi knížky na zem... Ke které se asi vrhnu jako první, abych zkontrolovala, zda žije?

Serafína
Štěňátka
Rudá jako rubín
První stříbrná kniha snů
Hobit

Komentáře

1 jolčik jolčik | E-mail | 5. února 2015 v 9:02 | Reagovat

Podivné? Mě to zaujalo už teď! :)Možná,co bylo podivné tak jméno kočky :D Sama nevím proč ,ale když jsem ho přečetla,tak jsem se začala smát :D :-)

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 5. února 2015 v 9:03 | Reagovat

[1]: To jsem tušila, že bude podivné. :DJe to od jména Falko - žena. :D
Tak děkuju. :D :)
Smát? :D Jo, to je možný. :D

3 CherryPie CherryPie | Web | 5. února 2015 v 21:46 | Reagovat

Jooo tyhle témata mě vždycky baví :D Když nějakého normálního člověka přendají do knižního světa. Nejlepší na tom jsou vždycky ty popisy :D třeba u tebe:"To bylo větší než jakákoli hokejová Tipsport aréna v Praze!"
Prostě my lidi a naše přirovnání :D

4 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 6. února 2015 v 8:21 | Reagovat

[3]: Přesně tak, tohle je prostě super. :D

5 Auryn (Lexi) Auryn (Lexi) | Web | 11. března 2015 v 22:31 | Reagovat

,,Dovolte, abychom vás unesli," zasmál se vedle mě ten druhý. gentlemani :DDDDD
Dobrý nápad :D :D
Haa ja keby nad sebou počujem hlas Benedicta Cumberbatcha, tak by som sa naňho vrhla a bolo by mi jedno, že je to drak a že by som uhorela. hlavne že som bola s benom. :-D :-D  :-D
Začala som premýšľať čo je sakra Pavéza :D U nás je Thorin Dubbin :D
zajtra si prečítam pokračovania lebo už by som mala ísť spať :D Páči sa mi to:) Spolužiačky, ktoré sú veľmi závislácke na Hobitovi písali tiež niečo takéto, že sa dostali do Hobita :)

6 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 12. března 2015 v 7:35 | Reagovat

[5]: Děkuju. :D
Dubbin? :D To jsem netušila: :D
Ještě jednou díky moc. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama