Jsem ale zároveň nesmím 3. KAPITOLA

10. února 2015 v 18:37 | Vendëa Lissësúl |  Jsem ale zároveň nesmím...

Tak tady mám už třetí díl mé nové povídky! užijte si ho! ;)







Ale pak se to stalo...

,,Šmak!" vydechla jsem. A opravdu...
Z hory vycházelo dunění. Každým okamžikem sílilo, bylo větší, vetší! Až se to stalo...

Obrovitý drak Šmak se vynořil z hory ven do tmy!
Otevřela jsem ústa a jen takhle koukala na letícího celého pozlaceného draka kamsi do oblak!
Byla to úžasná podívaná. Kolem mně sice fičel vítr až neuvěřitelnou rychlostí, vlasy jsem měla úplně všude, oblečení vlálo v onech poryvech, ale nůž zůstával stále na svém místě. Ale já ten vichr nevnímalla, já vůbec nehleděla na okolní svět... Oči jsem měla jen pro to představení se zlatým drakem.
Sama jsem si mnohokrát říkala, jak se asi trpaslíci spolu s Bilbem cítili, když draka takto viděli. Nidky by mě ani ve snu nenapadlo, že i já budu mít někd ytu čest shlédnout tuto velkolepou podívanou!

Byla jsem jako u vytržení. Drak se ve vzduchu několikrát zatočil do spirály, až z něj zlato padalo v podobě malinkých třpytek dolů k zemi.
Zdálo se to jako zlatý déšť. Jako zlatý déšť, jaký znáte z pohádek...
Bohužel celá tato podívaná trvala dohromady jen zlomek chviličky...

Drak už nebyl zlatý, jeho barva opět hnědavá a už se řítil pryč... Do tmy...
K Esgarothu...
Vtom jsem si to uvědomila. Došlo mi, že tady je opravdu veliký skok! ,,Tady se mění díl! Už jsme skoro v Bitvě Pěti Armád!" vykřikla jsem polohlasem.
Říkat Šmaka ,,Já jsem ohěň... Já jsem... Smrt!" Jsem sice neslyšela, ale co jsem uslyšela byly hlasy trpaslíků!
Dočista jsem na ně zapomněla v tom rozčarování drakem...

Rozzuřený Šmak se střemhlav řítil na Jezerní město! Už jsem slyšela odtamtud bít zvony a povyk zdejších obyvatel.
Bylo mi jich líto, mnohem víc než při sledování těchto scén v kině.

Bilbo a společnost pod vedením Thorina Pavézy, ovšem bez čtyř trpaslíků, se drápali na onu plošinu, jež jsem právě obývala já...
Když jsem si prohrábala valsy, všimla jsem si jejich rozvířenosti způsobené obřím vichrem. Ten už ale naštěsí ustál.
Trochu jsem si své nepoddajné háro uplácla rukama, abych byla pro trpaslíky s Bilbem trochu víc lidštější. tedy, elfější! Zapomněla jsem na změnu své rasy. Zkontrovala jsem to chycením rukojeti své dýky.



První, kdo se dostal nahoru byl samozřejmě Bilbo Pytlík!
Já stála úplně na kraji, opírala jsem se o jeden velký kámen a zničeně hleděla na Esgaroth. Drak tam právě dolétal...

Bilbo si mne nejprve nevšiml a nahrnul se k okraji. ,,Proboha..." zašeptal. A já přitakala: ,,Asi tak..."
V tu chvíli si mě všiml. Prudce poodskočil a nazdvedl své obočí na pravém oku.
V tu chvíli přišel takový maličký váneček a oboum nám rozčepýřil vlasy. Musím podotknout, že v té chvíli jsme si byli celkem podobní.
,,Kdo jste?" pískl zachvíli Bilbo. On to doslova písk tím svým neuvěřitelně sladkým hláskem. Musela jsem se usmát, jinak to nešlo...
,,Mě si nevšímejte, já tu jen tak postávám..." podotkla jsem prostě.
Bilbo ode mně kousek poodstoupil a už nic neřekl, přiběhli totižostatní trpaslíci v čele v Thorinem Pavézou.
Ten přiběhl k Bilbovi a postavil se vedle něj. Nahnul se před okraj a s otevřenými ústy sledoval Šmaka, jež právě svým páchnoucím ohněm spaloval první domy Esgarothu...
Po celém těle mi projížděl chlad a horko zároveň.
Celé to bylo příšerné...

Trpaslíci vyděšeně hleděli střídavě na sebe a potom na Jzerního město chytající první náznaky velkého požáru způsobeného drakem.
,,Oni zemřou naší vinou..." zajíkal se Bilbo a do očí se mu vehnaly slzy.
,,A hlavně!" vykřikl Thorin a padl na kolena přímo na tvrdý kámen. ,,Jsou tam čtyři členové naší společnosti!"
Thorin byl totálně zničen. Ostatní trpaslíci jen smutně přikyvovali. ,,Kvůli nám zemře tolik lidí... Společnost zanikne... Ach, co bude dál?" pravil co nejsnešťastnějším tonem trpaslíky bílovousý, Balin.

Já stála opodál, sleodvala jedním okem zkázu Esgarothu a druhým bědující trpaslíky. Byl to hodně smutný pohled...
Když sedíte v kině a sledujete to, nikdy se nemůžete dozvědět, jak se tam všichni ti tvorové cítí. Já to také netušila, ale teď... Teď jsem věděla, jaká je to hrůza.
I když jsem samozřejmě věděla, co se bude dít. Že trpaslíci, Bard i jeho děti přežijí, ale v tu chvíli by i vás na mém místě přepadl takový ten neskutečný smutek.

Dlouho jsme tam stáli, na vyvýšenině, v chladu a tmě. Hleděli jsme na jezero... Na hořící kolo uprostřed jezera.
Slzy se mi draly do očí.
Nikdo nic neříkal, všichni mlčeli...



,,Ubohé duše..." zašeptal do toho naprostého ticha, které rušil jen foukající vírt a křik ubohých lidí z Jezerního města...
Bilbo se otočil, popošel ke kraji plošiny a shlédl dolů.
O kousek níž tam byl Thorin. Stál tam dočista sám.
Ani jsem tam nemusela chodit, abych to věděla.

Můj pohled se opět upřel na trpící město, jež už brzy zanikne... Už nebude žádné Jezerní město. Žádný Esgaroth. Nic, jen voda... Jenom to jezero. A v něm tělo Šmaka.
Došlo mi, že už brzy bude drak mrtev. Že už brzy se Bard stane hrdinou všech obyvatel Esgarothu.

A zrovna v tu chvíli si drak sedl do prostředka městečka... Snesl se tam a usedl do rozpadajících se domů.
Vydechla jsem napětím. V hlavě jsme si představila tuto scénku z pohledu v kině. Bylo opravdu zvláštní vidět to najednou takhle zdáli...
,,Teď Bard položí černý šíp Bainovi na rameno..." šeptla jsem. Naštěstí zrovna přišla větrná vlna a proto nebyl můj šepot vůbec slyšet. Za to jsem byla ráda.
Představovala jsem si, co se tam dole děje.
,,Ten Bain je valstně hrozný hrdina..." pomyslela jsem si v duchu. ,,Kdybych já měla na rameni šíp, jež má zachvíli zabít draka, který stojí těsně za mnou a každou chvílí na mně může šlehnout svůj oheň, jímž mě spálí na hromádku popele..."
Vůbec jsem si to neuměla představit.

A z tohohle mého přemýšlení a dumání nad hrdinstvím mladého Baina, jehož jsem také toužila spatřit na vlatsní oči, mne vyrušil řev...
Dračí řev...
Hrozný řev...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jolčik Jolčik | E-mail | 10. února 2015 v 18:57 | Reagovat

Ach.. Ty mě pokaždé něčím rozesměješ ;)
= ,,Mě si nevšímejte, já tu jen tak postávám..."  :D :D Taky bych chtěla žít v Tolkienově světě a všechno tohle zažít.. :-P

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 10. února 2015 v 18:59 | Reagovat

[1]: Tuhle větu jsem tam dala záměrně pro tebe - dárek. ;) :D
Jo no, je skvělý o tom i jenom psát. :)

3 CherryPie CherryPie | Web | 10. února 2015 v 20:33 | Reagovat

Kdybych byla hlavní hrdinkou, měla bych úplně stejné myšlenky :D
Povídka se moc povedla :)

4 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 10. února 2015 v 20:36 | Reagovat

[3]: Děkuji :)

5 Lexi Lexi | Web | 12. března 2015 v 16:41 | Reagovat

keď horelo to jazero mi v hlave začalo hrať I see fire..:)

6 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 12. března 2015 v 18:36 | Reagovat

[5]: Ahhh <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama