Jsem ale zároveň nesmím 7. KAPITOLA

23. února 2015 v 19:21 | Vendëa Lissësúl |  Jsem ale zároveň nesmím...





KAPITOLA 7. - Víno

,,Pane," Strážný nás vyrušil, což mě naštvalo...
,,Je tu Mithrandir s nějakým půlčíkem, plně se doažauduje opět s vámi hovořit,"
,,Ehm, ať jde dál," pokynul Thranduil a zavrtěl hlavou.
,,Zrovna teď..." zamručel, ,,Ale žádný strach, pokusím se to s nimi vyřídit stručně a jednoduše,"
Kývla jsem.

Do stanu vešel Bilbo Pytlík.
Jakmile mě spatřil krčící se v rohu stanu a nečinně přihlížející, nadzvihnul obočí a přeměřil si mě.
Zato já obrátila oči v sloup a dělala, že ho neznám.
,,Pokud se nemýlím, tohle je ten půlčík, který ukradl klíče od žalářů mým strážím přímo pod nosem..." pravil Thranduil svým majestátným hlasem a Bilba si přeměřil od hlavy až k patě.
,,Ehm" Bilbo s ezarazil a znovu na mně pohlédl, ,,Omlouvám se..."
Ve stanu nebylo ani teplo ani zima, tak normálně, příjemně. Ale já se začala z ničehonic potit.
,,Ale já vám přišel dát tohle," dodal hobit a zalovil rukou ve vestičce.

Když položil na stůl zářící Arcikam, Thranduilovi i Bardovi stojícímu nedaleko jej, spadla údivem čelist.
,,Srdce hory... Králův klenot..." šeptal užasle Thranduil, záře Arcikamu ho naprosto pohltila.
,,Je to moje čtrnáctina z pokladu hory," řekl pak Bilbo,
,,Proč nám ho dáváte? Nic nám nedlužíte..."
,,Já vím, že trpaslíci dokážou být tvrdohlaví, svéhlavní. Jsou tajnustkářští a mají naprosto nemožné způsoby, ale jsou také stateční, laskaví a neskonale věrní.
Přirostli mi k srdci a chci je zachránit. Pro Thorina je tento kámen všechno na světě... Pokud mu ho dáte, vezme to jako splacení vašeho dlouhu a už nebude důvod k žádné válce,"
Thranduil pozdvinhl obočí a podíval se na Barda.

,,Rozpusťte to tu!" zavevel Thranduil a všichni se rozešli. Arcikam si vzal Bard k sobě do opatrovnictví.

,,Zítra brzy ráno vyjedeme k hoře... Uvidíme, co nám král Thorin poví," Thranduil se uchechtl.
,,Nedáte si trochu vína?" zeptal se.
Byla jsem zaražená Thranduilovou chladností, ale teď, když jsem s ním byla sama, cítila jsem to měknutí jeho věčně zrzlého královského srdce...
,,Kapičku," usmála jsem se.
Thranduil se také usmál. Říkala jsem, že taje.

Zase jsem s ním v tom stanu zůstala sama...
V čele stanu veliké majestátní křeslo dělané přímo na krále. V prostředku stanu nevelký stůl a kolem něj pár židlí.
Vnitřek stanu prosvětlovaly zapálené louče umístěné v rozích.
Světlo bylo tlumené a navazovalo ,,zajímavou" atmosféru...
K tomu ještě to víno, jež mi v průzračné sklenici Thranduil - král elfů - právě naservíroval na stůl...

,,Posaďte se, " pobídl mě.
Oba jsme seděli proto sobě, Thranduil měl přehozenou nohu přes nohu, já ne. Oba jsme po malých doušcích usrkávali lahodné králosvké víno.
Nikdy by mě nenapadlo, že budu pít víno krále elfů a už vůbec by mě nenapadlo, že jej budu pít s Thranduilem...

Venku už panovala tma.
Dol utichl, většina lidí se odebrala ku spánku.
Už dlouho jsem ani já ani král neřekli ani slovo. Akorát, král na mně pořád koukal, on neunhul pohledem ani na minutu.
Zato já se na něj snažila nedívat, přišlo mi to divné...
,,Mno, co mi povíte?" vylezlo z něj konečně.
,,Ehm... Máme krásný večer," podotkla jsem a vzápětí si uvědomila, že počasí patří k mým nejvíc nenáviděným tématům k hovoru.
,,Ano," pravil král, napil se vína, ,,To máme... Krásný předbitevní večer..."
,,Víte co je možné?" vythrl mě po chvíli z přemýšlení,
,,Promiňte, cože? Dočista jste mi přetrhl tok myšlenek," usmála jsem se - opět rozpačitě. V jeho přítomnosti jsem dělala všechno rozpačitě...
,,Rád trhám věci," zasmál se a opět se napil. Měl už třetí sklenici. Já bych po takové dávce už byla totálně na mol. Nojo, král elfů, ten má teda výdrž...
Já měla oproti němu vypitou ani ne čtvrtinu první sklenky.
Asi mi četl myšlenky, protože uchopil do svých vznešených královských rucí mou sklenici a vrazil mi ji před ústa. Tak blízko, až jsem cítila vůni jeho rukou a zatočila se mi hlava.
,,Pijte, noc je ještě krátká,"
,,Ale já se hrozně rychle opiju, myslím, že to není dobrý nápad,"
,,Ale prosímvás," zasmál se Thranduil, ,,Tohle víno je slabší než si vůbec dokážete představit,"
,,Eh, dobře," opáčila jsem a vrazila zbytek obsahu oné sklenice do sebe.
,,To se mi líbí, naliji vám další," sdělil mi celý rozzářen, z rychlosti vyzunknutí mé sklenice, Thranduil.
A také to udělal..

Za nedlouho přede mnou stála sklenice už po čtvrté naplněna vínem. Thranduil měl už šestou.
Bohžel jsem králi elfů naletěla. To víno němělo malinký účinek, ten účinek byl obrovský a ohromně rychle působící.
Když už se mi plně točila hlava, celý svět se se mnou točil, nemohla jsem uchopit sklenici, aniž bych ji vylila, v té chvíli jsem poznala, že jsem to přehanala...
Ale to už bylo pozdě.

,,Máte hrozně žhavé vlasy!" prskla jsem s obrovským výbuchem smíchu.
Na mol bylo slabý slovo.
,,To vy přeci také," opáčil Thranduil, na nehož to víno očividně vůbec nezapůsobilo. Ten byl v pohodě, zato já byla v totální nepohodě. Ale nepřipadala jsme si tak.
Bylo mi skvěle, náladu na rozdávání a toho smíchu, co jsem vyprodukovala!

,,Thranduile, víte, co jsem? otázala jsem se krále s prsknutím,
,,To nevím..."
,,Strašně ráda, že jsem se odhodlala za váma jít. Normálně bych to neudělala, ale překonala jsem se!"
Skoro jsme na krále křičela, protože si pamatuju, jak mě pštil.

Nejhorší na tom bylo, že král mě zastavil s pitím až někdy při desáté sklenici...

,,Nezatančíme si?" Ani jsem se neptala, jako spíše rozakazovala.
Chytla jsem Thranduila kolem pasu a začala s ním tančit chachu.
Nechápu, jak jsem to svedla, jsem taneční nemehlo a nikdy mi to nešlo. Kdežto v tu chvíli... No jo, alkohol dokáže všechno na světě...

Při divoké chache jsme povalili stůl a málem se protancovali až ven skrz stanem.
Neustále jsem králi připomínala, že má mát zvedlou hlavu a dávat si pozor na to, kam šlapě.
Byla jsem jako pomatená.

Tančili jsme celých deset minut. Byla jsem sice splavená jako tuleň vykoupaný v horké lázni, ale stále jsem neměla dost a nutila Thranduila do dalších kroků a otoček.

Do toho jsem si ještě začala broukat text písničky Thinking out loud od Eda Sheerana. Jak říkám, na mol je slabý slovo...
Hlavně, že jsem měla zákaz měnit děj.
Ehm, to jsem asi zvorala...

When your legs don't work like they used to before
And I can't sweep you off of your feet
Will your mouth still remember the taste of my love?
Will your eyes still smile from your cheeks?

And, darling, I will be loving you 'til we're seventy
And, baby, my heart could still fall as hard at twenty-three
And I'm thinking 'bout how
People fall in love in mysterious ways
Maybe just the touch of a hand
Well me - I fall in love with you every single day
And I just wanna tell you I am

To byl konec...


Příště to bude zajímavé...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jusite Jusite | E-mail | 23. února 2015 v 19:27 | Reagovat

Ty bláho.. :O Jsem napjatá, co se stane.. :O Už aby byl další díl! :3 Tančit s Thranduilem? Tuším, že ty tančíš jistě skvěle, já bych mu pošlala nohy :-D

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 23. února 2015 v 20:09 | Reagovat

[1]: Já a tanec... Vražedná kombinace :D
To bylo tím vínem. ;)

3 Jusite Jusite | E-mail | 23. února 2015 v 20:42 | Reagovat

[2]: Ano, vím, že to bylo vínem, já jsem zapomněla napsat: Tančit s Thranduilem? Ach.. :D

4 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 24. února 2015 v 7:14 | Reagovat

[3]: Je mi to jasný :D

5 CherryPie CherryPie | Web | 24. února 2015 v 18:32 | Reagovat

To je stejně hrozně nespravedlivé, že na elfy ten alkohol moc nepůsobí :D Bylo by zajímavé vidět připitého Thranduila :D

6 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 24. února 2015 v 20:14 | Reagovat

[5]: Přesně tak xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama