Strach...

21. února 2015 v 11:46 | Thranduil |  Něco jiného
Strach...
Čeho se tvor jako já může bát?





jestli vám to nebude vadit, poodhalím vám kousek sebe... Máte jedinečnou možnost nahlédnou do mého nitra. Do mých nejšílenějších představ... Do mých děsů a fobií.

Bojím se odmítnutí...
Možná vám to přijde podivné, ultra divné...
Jsem elfí král. Můžu si podmanit každého... Můžu všechno a nic pro měn není zábranou?
Tak to se pletete.
jsem sice král elfů, na první pohled bezcitný a chladný. Myslíte si, že Taurielina slova při bitvě pěti armád byla pravdivá? Že v mně se neskrývá žádná láska? Omyl!

Snažím se na první pohled působit chladně, nedobytně...
Ale doopravdy jsem jako každý z vás. Mám city a dokážu milovat, hluboce milovat!

Dříve jsem to dával najevo, velmi zřejmě najevo!
Ale pak jsem byl zraněn. Hluboce raněn...

Zjistil jsem, že láska je těžká, když nemůžete mít toho, koho milujete... To se mi stalo.
Přišla velmi tvrdá rána, nejtvrdší rána, jež mi osud kdy zasadil...
Bylo to před pěti sty lety.
Proplakal jsem tři týdny. Celé tři týdny jsem neopustil svou komnatu, jenom jsem ležel zachumlaný hluboko v měkkoučkých peřinách a oddával se svému zármutku nad tou největší bolestí života elfa.

Po dvou měsících jsem se vzchopil. Řekl jsem si: ,,Tohle už nikdy'"
Dával jsem své city na oddiv, byl jsem pořád veselý.

Teď mne už skoro nikdo veselého nepotkává, nikdo mě takového nezná...
Mám strach z odmítnutí, další bolesti...
Ten strach dusím uvnitř sebe, nikomu jsem o tom neřekl...
Jediný, kdo o tom všem věděl, byl můj ... otec.
Oropher zemřel, už je tomu dávno let zpět.
On byl jediný, komu to má elfí ústa kdy pověděly... jediný... Ani můj nejdražší syn to neví.

Hodně z vás si myslí, že ani jeho nemám rád. Prý se k němu chovám chladně, neobjímám ho, nemám ho rád...
Když mi řekl, že se už nemůže vrátit domů po bitvě pěti armád, byla to pro mně rána. Obrovská rána...
Ale nerozmlouval jsem mu to, je mladý, je dospělý, může si dělat, co sám uzná za vhodné... Jestli se někd ybude chtít vrátit, vrátí se sám.
Ale když už chtěl odejít, poradil jsem mu, kam.
Poslal jsem ho za Arathornovým synem, jehož jméno jsem zapomněl. Jen vím, že bylo podobné jménu jeho otce. Ale na tom přeci nesejde...
Svého syna miluju nadevše! Je pro mne tím největším pokladem! Největší štěstí mého života. Málo co se mi povedlo tak dobře jako on...



Takže, to je můj strach... Odmítnutí.
Momentálně jsem tímto nebezpečným citem opět polapen... Vyhýbal jsem se mu, snažil jsem se, ale... Nevyšlo to.
Láska v mně existuje...
Nejsem bezcitů...
To je vše.



Doufám, že jste mě pochopili, že mně chápete, chápete mé rozhodnutí a mou minulost.

Jsem přeci jenom jen obyčejný vznešený elf...


Váš







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jusite Jusite | E-mail | 21. února 2015 v 12:20 | Reagovat

Moc dobře napsáno..Každý má z něčeho strach... ps.: Mám novou přezdívku, to jméno mě zaujalo :)

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 21. února 2015 v 12:59 | Reagovat

[1]: Děkuji. :)
Pěkná! :)

3 CherryPie CherryPie | E-mail | Web | 21. února 2015 v 13:45 | Reagovat

To je tak krásné! Tolik citů je v tom :)
výborně napsáno!

4 Vanimaré Vanimaré | Web | 21. února 2015 v 15:11 | Reagovat

Moc krásně napsáno. Je v tom mnoho citů. Četla jsem jedním dechem. Se strachem jsem na tom podobně. Také  mám strach z odmítnutí. :)

5 Anežka Anežka | Web | 21. února 2015 v 16:16 | Reagovat

Působivě napsaný článek. Moc hezké. Líbí se mi.

6 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 21. února 2015 v 17:44 | Reagovat

[3]:[4]:[5]: Děkuji vám! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama