Březen 2015

Můj malý ptáček

28. března 2015 v 9:25 | Vendëa Lissësúl |  Přemýšlím...
Slyším pláč...
Vzlykot a oddechování.

Pláču i já... Nejde neplakat v tak smutných chvílích.
Ještě na poslední chvíli popadám kytaru.
,,Neplač, můj malý ptáčku,"
,,Všechno bude v pořádku..."

Ozve se jenom malý vzlyk...
Začínám zpívat a do toho křičím: ,,Nesmíš se pustit lana, které tě drží nad vodou...
Musíš vydržet... Ty musíš zůstat nad vodou!"

úpěnlivě prosím...
Zpívám, snažím se udržet lano nad vodou...

Pláče, vzlyká, slyším zrychlený tep, slyším škuby těla.
,,Zůstaň..." Se slazami v očích vyřknu další slova písně.
Díky nahromaděnému množství slz už ani nevidím na své ruce, na prsty létající po strunách.
Vidím jen mlhu kolem sebe...
Jako by se svět začínal rozpouštět...
Jako by to bylo znamení, že se pouští a pomalu padá do vody...
Do mrazivé vody.

,,Nechoď..." šeptám tiše, další tony vydávám. Ale cítím, že už to nejde...
Odkládám kytaru a tisknu telefon v ruce.
,,Nesmíš mne opustit... Já to nezvládnu!" křičím, nic nevidím, jen mlhu...

Tisknu telefon tak silně, že bych ho mohl svým stiskem rozdrtit...
Hluboký nádech ozval se z telefonu...
A...
,,Píííííí,"

,,Nechoď někam, kam za tebou nemůžu!"

Padám k zemi, hroutím se na koberec.
Házím mobil z okna ven, brečím, pláču, rvu chuchvalce koberce a hádím je z okna ven...
Svět se mi zhroutil...

Všechno je ztraceno...
Je konec...

Je pryč...

Ve vodě, daleko od našeho světa.

,,Můj malý ptáček odešel tam, kam za ním nemohu... Navždy,"



Středozem

25. března 2015 v 19:57 | Vendëa Lissësúl |  My diary
Za poslechu Into the West sepisuji tento článek o Středozemi...


Středozem...
Středozem je úžasný svět! Ba ne, je to geniální dílo vytvořené mistrem spisovatelem, kterému se niiikdo nevyrovná! NIKDO!
Pan Tolkien vytvořil něco, nad čím já jenom stojím s otevřenou pusou.
Tolik tvorů, tolik jmen, tolik názvů, zemí, ...
Je to úžasné, až nadlidské mi přijde...

Pan Tolkien toho za svůj život sice nenapsal mnoho, ale to, co napsal, za to vážně stojí!

Středozem jsem poprvé shlédla v prosinci roku 2012 v kině Dukla v Jihlavě.
Dokonalá země!
Všechno mi tam přijde dokonalý, i zlo.

Nejvíc mě fascinuje Kraj a elfí bydliště. Mé srdcovky.
Kraj je prostě úžasně zelené místo! Ty nory! Ach bože, já tam hci trávit svůj důchod společně s PJjem! :D
Neuvěřitelný klid a mír, pohodička. Jenom si lehneš do trávy, pozoruješ mraky a slyšíš zurčení potůčku. Co víc chtít?
Hobitci běhají kolem, zahradničí, jen tak pobíhají nebo dovádí v potoce.
Ach, Kraj je úžasné místo!
Když si pustím Shire Song a zavřu oči, vidím se v Kraji. Ležím v měkkoučké zelené travičce, nad hlavou mi září slunce a já za šplouchání vody v potoce pozoruji mraky neustále měnící svou podobu.
Neuvěřitelná harmonie.

Středozem je ráj fantasy.
Četla jsem mnoho fantasy knih s vlatsními světy. A musím říct, že žádný mne neuchvátil tak, jako Středozem.

Nejvíc mě iritovalo...
Dala jsem si na tapetu mobilu tapetku s nápisem Middle-Earth. A kamarádka se mě jednou zeptala: ,,Střední země? Co to je za blbost?"
Nepolíbená Středozemí.

Naštěstí mám šílenou kamarádku, šílenou jako já, milovníka Středozemě.
Na základce jsme pořád dedukovaly, jestli se naše angličtinářka převtělila v Bilba nebo Gandalfa a kde po škole běhá Thranduil na losovi.
Nojo, byly časy! :)

Středozem vytváří příběhy i v normálním životě, jak vidíte.
Jsme na ní silně závislá a asi potřebuju psychiatra, ale nepůjdu k němu. :D

Právě se mi dělá nový pokojíček. Asi si dokážete představit, jak bude vypadat.
Jo, obří mapa Středozemě uprostřed místnosti. Plakáty everywhere.
Nechám si udělat tričko: I

A co vy? Jak jste na tom se Středozemí? :D




Díky za čtení a za to, že jste to dočeli až sem. :)

Všechno nejlepší, Lee! <3

Sraz blogerů

24. března 2015 v 19:25 | Vendëa Lissësúl |  Něco jiného
Jop, Venda se dala do organizování, což jí nikdy nešlo... :D Takže to možná dopadne katastrofálně, ale proč se nepobavit, že ano? :)

Takže, v létě uspořádám sraz v Praze.
Mám pět lidí...

Nechce se někdo přidat? Ať je nás trochu víc. :)

Na fb mám takovou skupinu, takže, kdo máte, přidejte se. (Odkaz v meníčku)

Pěkný den, ano, dnes jenom krátce. :)




Jo, omlouvám se za neakticitu, není nálada.... Na psaní, ale psát budu, doufám, že už brzy :)

pa

A dny plynou...

22. března 2015 v 10:45 | Vendëa Lissësúl |  Něco jiného
Noc padá, úsvit se blíží.
Země se probouzí, květiny začínají otevírat poupata na noc zavřená...
Měsíc se schovává, slunko přebírá jeho úlohu.

Tmavé kopečky opět získávají svou zelenou barvu, nebe už je zase blankytně modré, sem tam mráček.
Země se začíná chvět...
Tvorové vylézají na povrch za účelem užití dalšího dne naplno!

Jemný vánek ovívá svět, lístky jabloní v něm plápolají.
Jemný vánek cuchá vlásky malým hobitkům, sličným elfům ve hvozdech, lidem v osadách a městech, dokonce i starým čarodějům s holemi potloukajícím se po Středozemi dnem i nocí...

Temnota noci upadla na nějaký čas pryč, světlo převzalo vládu.

Hobiti už zase pilně pracují na svých zahrádkách, někteří se válí v trávě a ukusují lahodný chléb k snídani. Načež si vezmou další, k druhé snídani...
Elfové opět počali pečovat o své hvozdy.
Lidé zase staví, učí se, dělají užitečné věci... Jako každý den, při nemž ve Středozemi slunko vysvitne na oblohu a září jako Jitřenka.
Čarodějové dál chodí světem, pomáhají, s holemi a klobouky, i bez nich... Potkloukají se světem.

Svět pokračuje dál...
Dny ubíhají za sebou, všechny jsou stejné... Ale doopravdy je každý úplně jiný.
Žádný den nemůže být totožný jako ten předchozí, každý den je jedinečný. Každý má své kouzlo. Něco, čím vyniká, v čem je jiný...

Den přejde, večer se naplní...
Tvorové končí své poslání, vrací se do příbytků, nor a paláců. Ulehají opět ku spánku...

Stmívá se... Sluníčko mizí za kopci. Měsíc opět přebírá vládu nad Středozemí.
Temnota opět přichází, nebe se zahaluje. Ztrácí modrost a jemnost... Už je zase temné, tmavé...
Ale tentokrát poseté jemnými kuličkami - zářivými hvězdami.

Mnoho tvorů zůstává kvůli nim vzhůru do noci. Jen, aby mohli hvězdy dalekohledy pozorovat...
Fascinuje je to. Příroda je fascinuje.

Noc přišla opět...
Na několik hodin pohltí zem tma a ticho.
Práci zmlknou, uloží se ke spánku. Ale přeci jenom někdo zůstane - sovy a ostatní noční tvorové jako netopýři to mají právě naopak...
V tuto dobu vylézají z úkrytů, kde přes den spali...
Noc patří jiným.

Tichá noc opět přejde do slunného svítání.

Koloběh přírody se opakuje.
A takhle to jde každý den...
Dennodenně se tento jev opakuje. Pořád dokola.

A život ve Středozemi plyne dál...





Oheň

18. března 2015 v 14:51 | Vendëa Lissësúl |  Přemýšlím...
Netrvalo to dlouho...
Bylo to nečekané... A neuvěřitelně rychlé...

Ještě pár sekund předtím jabloň nádherně kvetla...
Ale teď... Teď už nekvete, teď už jenom hoří...

Štíhlé větve obaleny lístky nyní v plamenech plápolají...
Hnědá barva se mění na černo černou... Listy černají a upadají...

Jabloň odchází do věčných lovišť...
Může za to on...
Spálil ji na popel...

Jabloň už nikdy neurodí šťavnatá jablíčka...
Nikdy už nebude plně kvést a ukazovat svou krásu okolnímu světu.
Ne, už nikdy.
Díky němu...

Stál jsem u brány, prohlížel si ji...
Rozkvetlou jabloň...
A v tom se to stalo... Znenadání přilétl...
Smetl všechno kolem, hradby padaly...
Město se skácelo do propasti...
Jabloň chytla plamínek...
Plamínek se rozhořel a nebohý strom pohltil do svých spárů...

Takhle skončila jabloň.

A teď vidím oheň...
Uvnitř hory...

Teď vidím oheň...
Spalovat stromy...

Vidím oheň!
Uvnitř hory...

Vidím oheň, ďábelské plameny...
nebohé duše, co už nikdy nepoví...

Oheň spálil stromy, domy...
Pomoc nepřišla z hůry...



Tak skončilo...
Město v popelu...
Skuečnost...
Zarývá se hluboce do paměti...
Jako dlouhatánský kovový hřebík zajíždí do našich pamětí...
Uschován tam na trvalo.

I když se po letech rány zahojily, kosti srostly, bolest ustala...
Nikdy neustala bolest typu druhého...
Vzpomínky zůstávají v našich srdcích navěky...
Navždy.

Skončilo to...
Ale doopravdy to nikdy neskončí...
Nikdy.

Pevně věřím, že si mě budete pamatovat...




Huh, tak tohle bylo na motivy jedné písničky. Hádejte, jaké! Piště návrhy do komentů. ;)
Have a nice sunny day! :)

Venda

čertík

17. března 2015 v 19:32 | Vendëa Lissësúl |  Fun
Neobvykle pojatý článek v den mé absolutení šílenosti :D
Have fun! :D

Vend

Světluška

16. března 2015 v 17:23 | Vendëa Lissësúl |  Přemýšlím...


Překrásný den... Slunečný, krásný, teplý...
Přešel v noc, temnou noc...

Blankytně modrá... Někdo přes ni přetáhl černý závěs...
Se zářivými tečkami... Značící hvězdy.

Tolik hvězd... Tady je jich vidět.
S městem nedá se srovnávat. Té krásy, té záře, toho třpytu...
Těch barev... Fialová, modrá, až zelená...
To jinde nespatříte, to je skvost nedotčené přírody...

Ve vysoké trávě, nikdy nesekané a přesto úžasné... Ležíme v ní a pozorujeme hvězdy...
Bílé zářící zázrky, které plní přání...

Už ji tu máme...
Jedna z nich se pohybuje...
Oj, to není hvězda!
To malinká světluška prohání se kolem, září do tmy...

Zářicé stvoření, noční obloha...
Klid, mír, pohoda...
Noční cvrkot svrčků v trávě vysoké...
A to nejlepší nakonec...

Veliký zářící měsíc!
V úplňku... Bělostně zbarven do modra...
Když se podíváme z kopce, spatříme jeho odraz...
V jezeře... V průzračném hlubokém jezeře...
Vidíme...
Jako by měsíc plul po hladině...

A do toho letí světluška...
Usedá do trávy...
Opět zvlétá...
Párkrát se proletí...
Obtočí kroužek...

A už letí pryč...
Letí na cestu...
Do daleka...
Pryč.


Stačí jen okamžik...
A už letí...
Obří hejno...
Světlušek, zářících lépe než jakákoli lampa...
Světlo přírody žádné umělé světlo nenahradí.

Zářící houf prolétá kolem našich zraků a mizí v dáli...



Fotografie

15. března 2015 v 11:40 | Vendëa Lissësúl |  Přemýšlím...
Krásná slova se řinou ven...
Vzpomínky vyplouvají na povrch a přelékají kolem...

Stačí pár sekund a máš život vzhůru nohama...
Je až děsivé, jak se švechno příliš rychle mění.
Lidé přicházejí a odcházejí.
Přátelé se postupně stávají známými a nakonec úplně zmizí...
Zatímco někteří známí se stávají novými přáteli.

Stačí se podívat na jednu fotku a všechny vzpomínky se vyplaví ven.

Když se podíváte na dárky od někoho, koho jste již vymazali že života, všechny vzpomínky se okamžitě vybaví a vy vzpomente...
Většinou se v očích si prohlížíte toho plyšáčka.
Chcete se ho zbavit, aby vám tu danou sobu už nic nepřipomínalo, ale nemáte na to srdce.
Plyšáček za nic nemůže, ale přesto přináší bolest...

Lidé se mění.
Před pár lety za vámi dotyčný běhá, pořád chce být s vámi.
O dva roky později už se scházíte jen výjimečně...
A později už vůbec...
Už se jakoby neznáte, přitom jste toho spolu tolik prožili...

Stačí se podívat na jednu společnou fotku, na fotku z krásných chvil.
A hned to chcete zpátky, přejete si, aby to nikdy neskončilo...
Ale věci se mění.

Něco končí a něco nového začíná.
Lidé přicházejí, odcházejí, dny se střídají...
Mění se roční období, roky plynou...
Co ale zůstává pořád jsme my sami.
My jsme pořád ti samí a neodcházíme od sebe.

Všechno se mění, ale my zůstáváme.











TAG abeceda

14. března 2015 v 19:29 | Vendëa Lissësúl |  TAGY

Ahoj! Mám tu zajímavý TAG! :)
Kde jsem ho vzala? Tu http://arrynlady.blog.cz/1503/abecedni-tag

Pravidla:
Ke každému písmenku abecedy napiš:
  • První podstatné jméno, které tě napadne
  • Přídavné jméno, které tě vystihuje
  • Postavu z nějaké knihy/známou osobnost




A
-Auckland
-Antická :D
-Arwen Udomiel

B
-Bobr :D
-Blázen
-Bifur

C
-Cumel neboli měď - nepochopíš, pokud nejsi Annie, že Annie? :D
-Cáklá
-Celeborn

D
-Dudel, achjo. xD
-Drápající
-Dudley

E
-Erik xD
-Emocionální
-Eward Sheeran! :3

F
-Filizof - ano, běží tu Události
-Famozně nemožná
-Fili

G
-Grázlík
-Galantní? :D
-Gandalf

H
-Hanuš
-Hravá
-Holmes Sherlock

CH
-Chromatidy, ach ta Bižule...
-Chápavá -ne
-Charlotte Charles, PD

I
-Ivka xD Že, Annie?
-Iluzionista
-Ilúvatar neboli Eru

J
-Jane Eyre
-Jásající
-Jane Eyre, zase

K
-Katar
-Kaťozní
-Kili

L
-Lee! <3
-Lupič hobit
-Lassie, for Cherry :3

M
-Maminka! :3
-Mocná!
-Morwen

N
-Nautilus
-Náladová
-Nori

O
-Opička
-Optimista
-Ori

P
-Plataje, ach ta škola...
-Pitomá
-Peter Jackson - bůh

Q
-Qantum
-Q? :D
-Quintus Macialus, zda tedy existuje...

R
-Radegast E!
-Rozjančená
-Radagast A!

S
-Sárumán!
-Savá
-Samvěd

T
-Thranduil! <3
-Trápící sestru
-Tauriel, když už jsme Thrandyho měli... :D

U
-Uršula! Tohle jméno je prostě bestovní! :D
-Uspaná
-Udula, já vím, že je to Odula, ale nic mě nemohlo napadnout... xD

V
-Vašek :D
-Vážná, občas
-Vilík

W
-Where does your journey end? :3
-Welmi netrpělivá
-Will Turner z POK

X
-Xylofon
-X? :D
-Xaverius

Y
-Nevím
-Ytý

Z
-Zlatokopka
-Zimomřivá
-Zlobr z LOTRa :D






Gauč na louce

14. března 2015 v 11:02 | Vendëa Lissësúl
Kopec...
Vysoký zelený...
Pokryt heboučkým zeleným porostem...
Sem tam žlutavé kvítko - pampeliška...

V pravo, necelých pět set metrů daleko se nachází starobylý mlýn. Pamatuje hodně...
Minimálně stol let starý a stále žářivě bílý.
Stojí v údolíčku, jen seběhnout z kopečka dolů a jsme tam!
U potoka nerozhlehlého, ale průzračně čistého...
Křišťálově čistá voda... Jako nikde jinde...

Jenom tady, v nedotčené přírodě, daleko od civilizace,
Tady je svět ještě v pořádku, tady ještě stroje nezvítězily, tady ještě není znečištěný vzduch...
Tady je příroda zatím čistá, neposkvrněná...

A právě tady býváme nejraději...
Každou volnou chvíli na té staré pohovce...

Malá světle hnědá pohovka...
Extrémě pohodlná, na ní se to relaxuje...
Ale proč na ní vylehávat doma, když se může vynést sem. Na louku vedle starobylého mlýna...
Proč se na ni nepoložit zde? Proč nerelaxovat tady? V zelené porkývce země...

Mezi květinami, mezi zpěvem ptáčků, mezi zurčením potůčku a ševelením větru opírajícího se k větve stromů a nedalekého hlubokého lesa...

Tady je nejlíp, na pohovce, na gaučíku, tady ležíme, válíme se...
Ale jsme v přírodě...

Můžeme jet kamkoli.
Navštívit Berlín, Tokio, Jamajku, Dubai či New York...
Ale já radši zůstanu zde...
Na pohodlné pohovce...
Propojeni s přírodou...
Mezi úžasným zpěvem ptactva, lepším než jakákoli hudba...
Příroda a my jsme jako jedna duše, propojeni hluboce... Propojeni svými srdci a dušemi...

Můžeme jet kamkoli...
Ale já radši zůstanu na pohovce...
S přírodou...
S tebou...

S krásou světa.


A když přijde večer, nejdeme domů...
Stále na pohovce...
Ležíme...
rozjímáme.

Pozorujeme hvězdičky, ty zářivé tečky na tmavé obloze...
Dokonalé!
Orion, Velká medvědice...
Padající hvězda přímo do našeho klína...
Přejeme si přání...
Chceme nikdy nekončící tento okamžik...

Chceme zůstat na gauči v lůně přírody...

A tak se ptám...

Divíš se, proč na tebe hvězdy svítí jasněji?



Tak! Tohle byl můj sobotní výtvor! :)

Pohovku jsem chytla v další Edově písničce - SOFA. On je prostě neskutečně inspirující a úžasný! :3 Písničky má božské... <3