A dny plynou...

22. března 2015 v 10:45 | Vendëa Lissësúl |  Něco jiného
Noc padá, úsvit se blíží.
Země se probouzí, květiny začínají otevírat poupata na noc zavřená...
Měsíc se schovává, slunko přebírá jeho úlohu.

Tmavé kopečky opět získávají svou zelenou barvu, nebe už je zase blankytně modré, sem tam mráček.
Země se začíná chvět...
Tvorové vylézají na povrch za účelem užití dalšího dne naplno!

Jemný vánek ovívá svět, lístky jabloní v něm plápolají.
Jemný vánek cuchá vlásky malým hobitkům, sličným elfům ve hvozdech, lidem v osadách a městech, dokonce i starým čarodějům s holemi potloukajícím se po Středozemi dnem i nocí...

Temnota noci upadla na nějaký čas pryč, světlo převzalo vládu.

Hobiti už zase pilně pracují na svých zahrádkách, někteří se válí v trávě a ukusují lahodný chléb k snídani. Načež si vezmou další, k druhé snídani...
Elfové opět počali pečovat o své hvozdy.
Lidé zase staví, učí se, dělají užitečné věci... Jako každý den, při nemž ve Středozemi slunko vysvitne na oblohu a září jako Jitřenka.
Čarodějové dál chodí světem, pomáhají, s holemi a klobouky, i bez nich... Potkloukají se světem.

Svět pokračuje dál...
Dny ubíhají za sebou, všechny jsou stejné... Ale doopravdy je každý úplně jiný.
Žádný den nemůže být totožný jako ten předchozí, každý den je jedinečný. Každý má své kouzlo. Něco, čím vyniká, v čem je jiný...

Den přejde, večer se naplní...
Tvorové končí své poslání, vrací se do příbytků, nor a paláců. Ulehají opět ku spánku...

Stmívá se... Sluníčko mizí za kopci. Měsíc opět přebírá vládu nad Středozemí.
Temnota opět přichází, nebe se zahaluje. Ztrácí modrost a jemnost... Už je zase temné, tmavé...
Ale tentokrát poseté jemnými kuličkami - zářivými hvězdami.

Mnoho tvorů zůstává kvůli nim vzhůru do noci. Jen, aby mohli hvězdy dalekohledy pozorovat...
Fascinuje je to. Příroda je fascinuje.

Noc přišla opět...
Na několik hodin pohltí zem tma a ticho.
Práci zmlknou, uloží se ke spánku. Ale přeci jenom někdo zůstane - sovy a ostatní noční tvorové jako netopýři to mají právě naopak...
V tuto dobu vylézají z úkrytů, kde přes den spali...
Noc patří jiným.

Tichá noc opět přejde do slunného svítání.

Koloběh přírody se opakuje.
A takhle to jde každý den...
Dennodenně se tento jev opakuje. Pořád dokola.

A život ve Středozemi plyne dál...




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 22. března 2015 v 17:24 | Reagovat

Slinty slinty.
Hrozně líbí, jen jsi zapomněla na trpaslíky :-)

Tak, tuhle fanfikci piš, to je úplně to ono. Je to... prostě dokonalé.

2 Katerína, Weenda Katerína, Weenda | 22. března 2015 v 19:11 | Reagovat

[1]: Děkuju moc! :) Ajo, trpaslíci! Tímto se všem milovníkům trpaslíků hluboce omlouvám :D

3 Jusite Jusite | E-mail | 24. března 2015 v 10:51 | Reagovat

Jako vždy, moc hezké :)))

4 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | E-mail | Web | 27. března 2015 v 17:12 | Reagovat

[3]: JAKO VŽDY DÍKY

5 Jusite Jusite | E-mail | 29. března 2015 v 9:14 | Reagovat

[4]: No jo.. já už nevím co psát.. :D :) Je to všechno vždy pěkně napsáno :)

6 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 29. března 2015 v 10:15 | Reagovat

[5]: Dobře, vždyť já to chápu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama