Jsem ale zároveň nesmím 9. KAPITOLA

6. března 2015 v 14:08 | Vendëa Lissësúl |  Jsem ale zároveň nesmím...





Kapitola 9. - Splátka dluhu

Byla jsem ospalá... Moc ospalá... Hrozivě ospalá...
Po té ráně ho hlavy bych usnula i na kamenech, opravdu.

,,Uvítala bych deku," sykla jsem na Kiliho, který právě s vrznutím otevřel železné dveře.
,,Bude... Nejprve vás ale musím předvést před Thorina,"
,,Proč?"
,,Taková otázka není na místě!" zaburácel Thorin, který právě stanul ve dveřích, ,,Kdo je to?" zeptal se nasupeně Kiliho,
,,Seděla venku... Byla jí zima," pípl Kili,
Thorin ale zavrtěl hlavou, ,,Elfku tu nestrpím!"
,,Tak já půjdu pryč," vložila jsem se do toho a obrátila oči v sloup. Netušila jsem, že s Thorinem bude takový problém...
,,Neznám ji, nevím, co má za úmysly," řekl potom Thorin a založil si ruce na prsou.

,,Ano, máte pravdu. Já jsem hrozně nebezpečná a do rána vás všechny zabiju touhle svou dýkou po mém prastrýci! Všem vám chci vypárat srdce a hodit je do vroucí sopky v Mordoru! Nemůžu se dočkat..." vykřikla jsem s máváním rukou kdesi nad hlavou,
Thorin vyvalil oči, ,,Cože to?!" zakřičel mi do ucha, zalehlo mi v něm a nějakou dobu jsem na něj neslyšela.

Já, Kili mlčící a Thorin křičící v malé chodbě před železnými dveřmi někde v nitru Osamělé hory.
Na hlavu mi kapaly studené kapky jeskynní vody, chlad kam se podíváš. Děsivé místo... A ještě o to děsivější, když tam musíte stát a poslouchat na vás řvoucího trpaslíka! Pardon, krále trpaslíků Thorina syna Thrainova...
Kdyby nebylo té louče Thorinem přinesené, klidně bych odtamtud utekla...
,,To byl vtip," šeptl Thorinovi do ucha Kili,
,,Tak vtip... Dobrá! Bude spát pod neustálou TVOU stráží! Budeš se střídat s Filim a nechci slyšet jediné slovo!" zaburácel Kiliho směrem král pod horou.
Vážně je to král pod horou?

,,A tu dýku," řekl Thorin a ukázal na mně, ,,Dej sem tu dýku!"
Znechceně jsem vylovila malou dýku a položila ji Thorinovi do rukou. Vzal ji, obešel mě kolem dokola, zatahal mi za vlasy!
,,Au!" vyjekla jsem,
Vzal do rukou dýku, několikrát ji v daních otočil, přiložil zbraň blíže k oku a bedlivě ji prohlížel...
,,Elfí dýka... Možná doopravdy tohle podivné stvoření bude tím, za co se vydává... Že ano, elfko?" podotknul Thorin a vrtěl hlavou. Slovo ,elfko' znělo dosti opovrživě...
Následovně mi odhrnul vlasy z uší a za pravé mi ucho mi zatáhl.
,,Au! Za co?" vykřikla jsem a prudce se na něj otočila,
,,Zkouška," zamumlal Thorin a přejel mi dlaní po... ehm.
V tu chvíli se mu na tváři zjevil červený otisk mé levé dlaně. Jo, dala jsem králi pod horou facku! Zasloužil si ji,
,,Dobře, omlouvám se..." zasmál se Thorin. Najednou se smál! ?

,,Myslím, že jste způsobilá ke strávení noci s trpaslíky v Osamělé hoře i s obřím trpasličím pokladem, kterého ovšem bohužel neuvidíte ani píď..." prohlásil s úsměvem Thorin a ukázal na dveře,
,,Děkuji," zamumlala jsem bez jakéhokoli nadšení v hlase.

Tím pádem jsem vstoupila spolu s těma dvěma trpaslíky do obří síně s kamenými zdmi. Uprostřed ony místnosti nevelký dřevěný s vyřezanými runami po celém svém obvodu stolu.
Na stropě gigantický lustr se spoustou svíček právě hořících. Jiank byla místnost prázdná, tudíž působila neútulně, prázdně... Děsivě.
,,Tady budete spát, má milá," usmál se Thorin a pohlédl mi do očí,
Doufala jsem, že se mi dostane alespoň maličký kousek jídla, jakéhokoli jídla. Ale nic se mi do rukou nedostalo...

S kručícím břichem na zemi vedle dřevěného stolu přikrytá černou dekou jsem zakončila den spánkem...
Silným spánkem, mé znavení se rovnalo počtu obyvatel lidí na palnetě Zemi, kde jsem se momentálně nenacházela...

Na to, kolik myšlenek mou hlavu tížilo, bylo mé usnutí poměrně rychlé a spánek beze snů - klidný a vyrovnaný.

Ráno ovšem už takové nebylo...
Vzbudila jsem se na druhém konci místnosti...
,,Buď jsem při spaní aktivnější než při bdělosti, nebo to mají na účtě trpaslíci... Nebo Bilbo," pomyslela jsem si a odhrnula si prameny vlasů spadající mi do očí,
Vstala jsem, pravá ruka přeležená - brní, neslyším na pravé ucho...
To byla noc.

,,Halo?" zaklepala jsem na dveře ven z místnosti. Ale...
Dveře se samy otevřely...
Přesněji řečeno - nebyly zamčené.
,,Kde jste? Thorine? Kili?" sykla jsem na chodbu. Nikde nikdo...

Pak jsem si toho ale všimla...
Zem vrněla...
Z podlahy šly drnivé zvuky...
A čím dál chodbou jsem pokračovala, tím silnější drnění bylo... Nabývalo na intenzitě, u východu z hory rapidně stouplo!
Načež mi to došlo.
Elfí armáda postupující od Dolu k Osamělé hoře... To mé elfí oči spatřily.
,,Ajo, vlastně! Bitva je tady!" zarazila jsem se, najednou jsem dostala strach... Hrozný strach.
Chtěla jsem být s trpaslíky na ,,balkonku" Osamělé hory! S Bilbem také, samozřejmě.
Ne někde u tajného vchodu do hory dočista sama...

Srdce tlouklo jako zběsilé. Občas už malý kopeček sněhu, ale v tu chvíli nesněžlo. Chlad neskutečný... Slunce schované za mraky.
Nikde ani tvorečka... jenom elfí armáda postupující k hoře. Ještě u ní nebyli, ale daleko také ne...

,,Poběžím tam! Za nedlouho přijde i Gandalf, přidám s ek němu. S Gandalfem budu v bezpečí," řekla jsem si a svým ladným elfím během jsem se dala podél hory k onomu místu.

Rychlým během, až jsem se divila rychlosti a obratnosti elfího běhu, jsem se dostala do místa, odkud jsem perfektně viděla na trpaslíky bedlivě vyčkávající elfy s Thranduilem a Bardem v čele a trpaslíky, kteří mě neviděli schovávající se za rohem hory.
Z té ,,kaše elfů" v tu chvíli vyjel naprosto zřeteleně rozpoznatelný král elfů Thranduil na věrném losovi... Hned za ním Bard Lučištník na koni bílém, jemuž hříva vála v jemném ale chladném vánku...
Král s nejlepším lidským lučištníkem vystopili na plošinu, odkud už byli na skvělém místě pro doapd Thorinova šípu...
A to se také stalo...

Thorin se napřáhl, zamířil na Thranduila. Stiskla jsem ret. ,,On ho nezabije..." oapkovala sjem si pořád dokola, ,,Ale stejně se bojím..."
A vystřelil... Zavřela jsem oči.
Šíp vystřelen trpalíkem se odrazil od země a dopadl kousek od nohou elfova losa.
Usmála jsem se.

,,Další dostanete mezi oči," sykl tvrdě Thorin a zle se na Thranduila zatvářil.
Ten ovšem stále zůstal v klidu, usmál se.
Stačilo pouhé pozvednutí pravé ruky a na trpaslíky již mířilo statisíce elfích šípů.
Trpaslíci se lekli a zalezli za hradby, načež se Thranduil sumál a ruku stáhl zpět...
,,Na něj si jen tak nepřijdete," usmála jsem se,

,,Přišli jsme vám sdělit, že nabídka spalecní dluhu byla přijata," sedělil trpaslíkům Thranduil a uklonil hlavu maličko do leva.
,,Nic jsme vám nedal. Nemáte nic!" křikl opovrživě Thorin a zamračil se.
Thranduil pohlédl na Barda...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jusite Jusite | E-mail | 8. března 2015 v 10:31 | Reagovat

No, zajímavé, že si Thorin naši elfku nepamatuje :D

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 8. března 2015 v 19:10 | Reagovat

[1]: To víš... Thorin. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama