Venda

8. dubna 2015 v 17:51 | Vendëa Lissësúl |  My diary


Pamatujete se na své začátky v psaní?
Já jo...
Na prvním stupni základní školy jsem psala vypravování o psovi a mrkvi. Paní učitelka sice řekla, že to nemá hlavu ani patu, ale líbila se jí moje slovní zásoba. Je pravda, že já si se slovy pěkně hraju. :D semtam si i vymyslím nějaká nová, protože stávající mi nestačí k popsání danné situace.

Přibižně v deseti jsem se pustila do opravdové knihy - moje prvotinka, kterou jsem samozřejmě nikdy nedopsala. xD - Dobrodružství pejska Hafíka.
Měla jsem (mám) doma plyšového psa na baterky. Jmenuje se Hafík a podle něj se tohle všechno odehrává. Hlavním hrdinou je on, ale celý příběh je vyprávěn jakoby o mých zážitcích.
Byli jsme s rodinou na dovolené na Slovensku, díl se jmenuje Slovesnko a pojednává o cestě do Slovenska. :)

Ještě jsem psala i jednu wordovskou knihu o psech. To bylo prozměnu na motivy několika umělohmotných psíků z nějaké kolekce, kterou jsme v té době děsně žrala. Dodneška je tu někde mám, schovaný. :D
Psala jsem, jak hledají nějaké ztracené kočky či cosi takového...
V té době jsem hojně používala takovéto: Hůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů nebo Néééééééééééééééééééééééééé, poněvadž jsem chtěla zabrat řádek a nevynaložit přílišné úsilí. Teď už mi to připadá jako zhůvěřilost. :P

A další dílko následovalo. To už byla maličko jiná liga a mělo to hlavu a patu. Knížka Štěňátka (Jo, byla jsem v dětství psy posedlá, i když jsem se bála. Teď už žeru losy. :D) je o rodině Novákových (Heuh, jak originální jméno. :D). Nejlepší na té knížce je způsob, jakým rodina přišla ke čtyřem psům...
Matýsek a Olinka (děti) šli jednou ze školy a uviděli u zastávky malé hnědé štěně. Oba ho vzali a šli domů. Doma se jich maminka zeptala, jak se bude jmenovat. Oba řekli: ,,Charlie!". Odpoledne koupili psíkovi vodítko a šup! Najendou mají psa! :D A takhle to bylo i s těmi ostatními. Jendoho si tuším chytili rovnou do bedny v parku. xD
Ale je to sranda, vážně. Sestra se jednou počůrala, když jsem jí to četla.
Miluje to. :D

Potom jsem pár let psala jinou formou - začala jsem s deníky. Mám jich asi sedm a obsáhlé jsou možná až moc. Podrobnosti z mého života - když jsem je začínala psát, přicházela na mně puberta, to znamená, že si asi dovedte představit, co se v nich může vyskytovat za kraviny. :D Ale je to taky sranda. :D
S kamarádkou (Že Annie?) jsme často vymýšlely šílené příběhy, náměty jsme čerpaly z dění v naší základce. Tam se toho dělo vážně požehnaně, témat bylo na rozbíjení.
Na to jsme zase měly speciální dva sešity. Když je teď čtu, naříkám. :D Běduji. :D

A pak přišel zlom a založila jsem si tento blog! A povídkové období začalo a pokračuje dodneška...
A to je celé, myslím. :)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 8. dubna 2015 v 19:00 | Reagovat

Já začala psát, v podstatě když jsem se naučila písmenka. Možná ještě dřív, kdy jsem to někomu diktovala. Úplně první bylo něco typu: "Jak kytička hledala cestu domů". To už jsem úspěšně ztratila. Můj další velký počin byl "Ferda Mravenec o Haloweeenu" (ale to bylo fakt dobrý. A pár pohádeček. A v sedmi jsem začala svoji první "knížku" někde tu asi ještě je.
Kolem deseti jsem sestře začala vypravovat detektivní pohádky a ty pak sepisovat.
Pak přišel Dědic zla, Levandule, blog a už zo jelo.

2 Irith Irith | Web | 8. dubna 2015 v 19:00 | Reagovat

Já začala psát, v podstatě když jsem se naučila písmenka. Možná ještě dřív, kdy jsem to někomu diktovala. Úplně první bylo něco typu: "Jak kytička hledala cestu domů". To už jsem úspěšně ztratila. Můj další velký počin byl "Ferda Mravenec o Haloweeenu" (ale to bylo fakt dobrý. A pár pohádeček. A v sedmi jsem začala svoji první "knížku" někde tu asi ještě je.
Kolem deseti jsem sestře začala vypravovat detektivní pohádky a ty pak sepisovat.
Pak přišel Dědic zla, Levandule, blog a už zo jelo.

3 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 8. dubna 2015 v 19:11 | Reagovat

[2]: Jé Ferda :D Já pomáhala ještě ségře s knížkou o malé kytičce. :D A vymýšlela jsem nakladatelství typu OLBATROS atd. :D

4 CherryPie CherryPie | Web | 8. dubna 2015 v 21:21 | Reagovat

Když jsem byla malá, nikdy by mě nenapadlo, že budu psát :D Já byla spíš na prvním stupni základky takový zažraný knihomol a jako jediná jsem chodila do knihovny :D Nejvíc jsem žrala Pohádky ovčí babičky :p
Když jsme pak na druhém stupni měli psát slohovky, strašně jsem si říkala, jak to budu mít nejlepší a nakonec jsem byla až druhá nejlepší :D
Ke konci základky jsem pak psala slohovku, v níž se hlavní postava až nezdravě moc podobala Lence Láskorádové z HP...dodnes si říkám, jaktože to té učitelce nedošlo, když tvrdila, že HP taky četla :D

Tvoje příhody s deníkem mi připomněly ty moje. Taky jsem si jeden psala, dokud ho nenašla ségra a nezačala se mi kvůli tomu posmívat. Vytrestalo mě to tak, že i teď když píšu, tak všechno ukládám raději na blog než do počítače. Všechna hesla si raději pamatuju, než si je ukládat :D A o blogu ve škole zarytě mlčím :D

5 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 9. dubna 2015 v 7:01 | Reagovat

[4]: Jé pohádky ovčí babičky! To jsme měli na cédéčku a poslouchali to pořád dokola. xD
Já to s těma slohovkama mám podobně.
Ale zase nechci to mít úplně nejlepší, protože učitelka ty nejlepší čte a já se za to stydím! xD
Deníky píšu dodneška, už ne tak podorobně, ale píšu. :)
Psaní do pc mě chytlo, nebolí mě z toho tolik ruka, jako když držím tužku. :D
Zarytě mlčím také. :D

6 Lexi Lexi | Web | 9. dubna 2015 v 20:30 | Reagovat

Ja som tiež veľmi skoro začala písať a moje prvé príbehy boli o mačkách :DDDDDDD tiež že chodili na výlety a tak :DDDDD potom som sa nejako dala na harryho pottera, percyho jacksona a vlastné a tak.. :D

7 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 10. dubna 2015 v 14:08 | Reagovat

[6]: To asi každej :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama