Květen 2015

Drawing challenge

30. května 2015 v 16:15 | Vendëa Lissësúl |  TAGY



Krajani v lese_10.díl

30. května 2015 v 12:08 | Vendëa Lissësúl |  Krajani v lese
Emanuel pomohl malému hobitovi vstát ze země, trochu ho otřepal a potom si přiložil dlaně a tváře. Ty mu hořely jako oranžové plamínky ohně... Tak moc byl rozrušený.
Pomalu se odšuoral k nedalekému mechovému koberci, kde padl na zem. ,,Myslel jsem, že jsem tě nadobro ztratil, Smíšku," zašeptal a otřel si totálně zpocené čelo. Drpné krůpěje potu mu lehce stékaly po tváři a kapaly do zelenkavého mechu.
Byl opravdu mimo...
,,Ach, neboj, jsme v pořádku, ale pěkně jsem se vyděsil... Bylo to, jakoby mě někdo dal pěstí do hrudi. Dech mne opustil..." odpověděl Smíšek a usmál se na Emiho, jež prudce oddechoval s rukama opřenýma o zem.
,,Potřebuji aspoň chvíli vydechnout... Kdybys byl tak hodný a šel najít nějaké kameny," na to Emi. Smíšek pozdvihl obočí a rozhlédl se po sluncem prosvíceném lese. Najednou jakoby bitva nebyla... Kdyby nebylo těch občasných řevů z dáli, naši hrdinové by mohli říct, že bitva už neprobíhá...
,,Kameny?"
,,Ano... Abychom je mohli naházel na ty odporné krysy," odpověděl Emanuel.
Smíšek se zatřásl, opět si vzpomněl na Pipa... Viděl před očima jeho zlý pohled, jeho zbraň svírající v rukou. Už zase mu bylo na omdlení...




Thranduil bleskurychle seskočil na zem a sklonil se. Střela mu zasvištěla přímo nad hlavou.
Pipin se ale nevzdal a opět tiskl ukazovák na spoušť. Další střela prolétla těsně kolem elfova ucha. Srdce mu začalo hlasitě bušit.
Elfí král pohlédl na hobita, nasadil co nejodpornější pohled, přibřel oči... Na tváři se mu opět začaly zjevovat šrámy a jizvy po setkání s drakem. Už zase to někomu ukázal...
Pipin zbledl. Namířil pušku přímo na králův obličej, potom se zamračil. ,,Ukazovat mi takovéhle odpornosti je prohřešek proti Německu! Zmaluju ti ten tvůj odporný ksichtík i z druhé strany! Vzápětí dokončím, co Dáin pravil. Rozpůlím ti tu tvoji překrásně hnusnou kebuli vejpůl. Pak od tebe konečně budu mít pokoj, ty elfská děvko!"
Na konci této řeči už se Pipin divoce chechtal, ale puška byla stále v té jedné a samé rivině mířící na králův obličej...
,,Nazvat elfího krále děvkou je trošku příliš, nezdá se ti, Peregrine?" řekl Thranduil úplně chladným hlasem, i když to v jeho nitře hluboce vřelo. Odhodil si vlasy z obličeje. ,,Tohle tě bude mrzet!"
Chytl svůj meč a co nejprudčeji se s ním po hobitovi rozmáchl. A co se nestalo? Pipinovi puška valetěla z ruky a přistála někde v dáli v hustém křoví, z něj ani ne po deseti sekundách vyběhl hnědý kanec.
,,Svůj názor jsem nezměnil a nikdy nezměním, ty elfská děvko!" vykřikl Pipin a dal se na útěk. Pádil bitevním polem až zmizel kdesi za kopcem.
Ten den se již neukázal...

Thranduil stál uprostřed bitevního pole, odkud se již téměř všichni přesunuli na západní pole. Zůstal stát na vyprahlé zemi s mečem v ruce, zíral do dáli. Nemohl tomu uvěřit...
,,Elfská děvka," zašeptal pohrdavě.
,,Co jste to říkal?" Za naším králem se najednou objevil Emanuel se Smíškem. ,,Co tu děláte, pane Thranduile?"
,,Mhm... Nic," tak zněla králova odpověď.
,,A co jste to předtím povídal? A kde je Gandalf?" Smíšek vypálil na elfa rovnou další dvě otázky.
Slunce v tu chvíli na chvilku zalezlo za mraky a začalo slabě pofukovat lehkým jarním větříkem plným pylu kvetocích rostlin...
,,Gandalf... Ten tu není," Thranduil na původní otázku opět neodpověděl.
,,Viděl jste Pipina?" zeptal se opatrně Emi, v tu chvíli ale král zrudl a vrhl na mladíka nepříčetný pohled.
,,Ano, to si piš! Ta krysy hobitská! Nazval mne elfskou děvkou!" Thranduil opravdu buráce, řval na všechny strany, ,,Useknu mu hlavu, jen co ho příště uvidím, to vám slibuji!"
,,Ne!" Smíšek se rozplakal, ,,Ne, neubližujte mu, prosím..."
,,Nic jiného si ta krysa nezaslouží," sykl elf pohrdavě.
,,Ale je to můj nejlepší kamarád..."
,,Byl," podotknul Emanuel.
Smíšek an něj vyrhl žalostný pohled,
,,Smíšku, on nás zradil, už nikdy nemůžete být přátelé..." Emanuel pověděl hobitovi tuto neradostnou skutečnost.

Smíšek odešel...
Thranduil odešel, jenom Emi tam zůstal stát na místě. Hleděl do míst, kde bydlívak, kde stál jeho dům... Kde se svými rodiči žil. Bylo mu najednou tak moc smutno, že se na bitevním poli schoulil do klubíčka a osamotě tam plakal a plakal...





,,Zemři, zemři!" takto probíhal Gandalfův boj s holí proti Němcům. Používal enormní množství čarovna a kouzel na zneškodnění nepřátel. Ale ubíralo mu to mnoho sil. Přeci jenom... nepřátelé měli mnohonásobně silnější zbraně...
Při boji řaroděj přemýšlel, jak jinak je zneškodnit... Žádná dobrá idea bohužel nepřicházela...

K večeru se nepřátelé stáhli do původního tábora, i naši hrdinové opustili bojiště. Nezměrné množství elfů, trpaslíků a pár orlů se uchýlilo ku spánku na nedaleké mechové planině u vodopádů.
Jejich spánek byl ale velice neklidný, mnoho trpaslíků si dělalo noční vycházky na uklidnění.


Pardon, dneska už musím končit, přístě bude delší. :)

Divný otázky...

26. května 2015 v 14:30 | Vendëa Lissësúl |  TAGY
Hraješ si ráda s kamením?
Jo! Jako malá jsem si hrávala s kámošema na obchod, kde jsme prodávali kameny nebo kamenové skládačky - Vezmem kámen, praštíme do něj větším a on se rozletí na skládačku (teda pokud to vyjde...) Před barákem máme takovou tu bednu na elektriku a je na ní dost místo jako pult. Tak tam prodáváme. Eh, ptodávali jsme! Už to neděláme! xD

Řekni, jaké tři věci máš momentálně fyzicky blízko u sebe
Počítač, brejle a podlahu, na níž sedím

Kde je křemíkové nebe?
Ehm, že by v Gronsku? :D

Co pro tebe znamená kalkulačka?
Best friend při písemce z Matiky! :D

Jaký je tvůj oblíbený chaldící systém?
Mno, klimatizace, vítr a vlající ručník v parném dni. ;)

Umí čmelák dělat sedy lehy?
Poškat, musím se zeptat svého agenta...
Chjo, prej ne. :( :D Jdem ho to naučit!

Jak si zlomit vlas?
Vlas jde zlomit? :O

Spadla jsi někdy s kolem do rybníka?
Nebylo k tomu daleko, už jsem zajížděla, ale najednou vysvitlo slunce a já opět najela na cyklostezku a udiveně si oddechla. :D

Máš ráda hydraulické písty?
Co to je? :D

Kdyby za tebou teď přišel Gandalf a dal ti lízátko, vzal by sis ho?
Od Gandalfa cokoli. :D A ještě bych mu vyprala klobrc, vypadá tak špinavě. :D

Chceš se projet na losovi?
Jooo! Moc! :D

Rozbila bys ve zlosti lednici?
Já bych spíš roztřískala sestře stůl. V lednici je jídlo ato by mi chybělo. :D

Co tě dopálí?
Když píšem písemku, já nevím, chci s emrknout ke kámošce, ale ona tam má přehozené vlasy, tudíž vidím velký... ho Gandalfa. :D

Chtěla bys dvojče?
Jo, sestru - identickou - ale nechtěla bych s ním chodit na stejnou školu. To bych ho pak mohla poslat do ústavy mésto mně! :D

Máš ráda webnode?
Ne, přijde mi to tam moc složitý. Pro slepičí primitivní mozeček je to fakt složité. Yeah, já jsem slípka! ;) Blog.cz je mnohem lepší! BLOG. CZ je nejlepší!!! :)

Nějakou reklamu na konec?
Mnhm... No, něco by tu bylo! Annie právě začala psát dokonalou povídku ze Středozemě! :) Určitě očekujte ZDE! :)

A to je konec, doufám že se vám tento šílený TAG líbil. :D A tímto se s vámi loučím do soboty, ještě jsem sem chtěla před odjezdem něco šoupnout, ale lenost nad psaním opět zvítězila. Proto byl jednoduchý TAG absolutně výborná volba! ;)

Tak ahoooj!

Venda :)


Krajani v lese_9.díl

21. května 2015 v 10:15 | Vendëa Lissësúl |  Krajani v lese
Smíšek zbledl... Najednou se zdál bledý jako stěna, mečík mu pomaličku vyklouzával z ruky.
,,Můj nejlepší kamarád..." zašeptal a pohlédl k zemi, zavřel oči.
,,To nechápu..." podotknul Thranduil, ,,Proč se dal na stranu nepřátel? Tomu se vážně říká zrada!" Elfí král měl na hobita zlost a Smíšek se rozplakal.

V tom divný muž s knírkem cosi zakřičel a nepřátelé se na naše Středozemské hrdiny okamžitě vrhli! Rozběhli se po vyprahlé pláni se zabijáckým výrazem na tváři.
,,Smíšku!" zakřičel najed ou Gandalf a ukázal pryč z bitevního pole, ,,Jdi! Teď nemůžeš bojovat! Nezvládl bys to, jdi do lesa! Utíkej!"
Smíšek se slzami v očích a s mečem, který už pomalu nedokázal držet v rukou, se rozběhl k nedalekému lesu. Pořád se otáčel, přihlížel začínající ranní bitvě na louce nedaleko místa, z něhož všichni přišli.
Hleděl na Pipina vrhajícího se přímo na Thranduilova losa. To už to Smíšek nevydržel a dal do mechu, opřel se o vysoký smrk, usedavě se rozplakal. Kvílel a křičel. V té rachotě bitvení ho stejně nikdo nemohl slyšet. Křičel: ,,Proč? Proč, Pipine?" Zoufale s etřel o kůru stromu, až si zadřel pár pořádných třísek, ranní vítr mladému hobitovi ofukoval tvář a zem ho studila. Jemu ovšem nic z toho vůbec nevadilo... Jenom plakal, nebyl k utišení, nic ho v tu chvíli nedokázalo uklidnit.
Jeho nejlepší kamarád... Ho zradil.
Při každém pomyšlení na slovo ZRADIL přišel další nával nových čerstvých slz pomaličku stékajících až na jeho vestičku, kterou mu před lety dal někdo k narozeninám. Byl to Pipin...




Mezitím se čaroděj Gandalf uprostřed veliké louky oháněl svou dlouhou bílou holí kolem sebe. Křičel přitom podivná slova a věty, jež nikdo z přítomných ještě nikdy neviděl, neslyšel, neokusil, neposlechl a další NE věci...
Elf Thranduil se kolem sebe zase oháněl dvěma meči a jeho věrný los nabíral nepřátelené na své parohy a odnášel je shodit z nedalekého srázu dolů do hluboké propasti plné bodláků. Celá elfí armáda pohotově sekala nepřátelskému vojsku hlavy a trpaslíci zase sekerami půlili němce až na tři části... Orli se tak prolétávali kolem a sem tam popadli padesát vojáků a také je shodili z útesu.
Jeden z orlů ale bohužel zahynul... Dostal to puškou přímo do srdce.
To byl problém... Němci měli zbraně na dálku - neboli pušky, kterými se naprosto převyšovali nad celé vojsko ze Středozemě! Středozem sice měla orly a nespočet obratných elfů, ale ani ti nic nezmohli přoti dálkovým puškám... Na to jim byly dýky, kudly, meče ostrén jako břitva, orlí křídla a obratnost jednoho losa na nic...

A Emanuel nebojoval. Původně tedy sejmul jednoho připosraného mladíka, ale když mu zastřelili elfa tesně vedla ucha, polekaně se rozběhl do ústraní, za Smíškem do lesa... Ustrašeně padl vedle plačícícho hobita, položil mu ruku na rameno a pravil: ,,Čert nám byl tuto válku dlužen, že ano, Smíšku?"
Smíšek zvedl hlavu - celou rudou, opuchlé oči, byl an něj vážně dost tragický pohled. Popadl Emanuela za košili a nalepil do na kmen stromu, o nejž se ještě před momentem opíral on sám.
,,Co blbneš?" vyjekl mladík a vší silou se nažil hobita odstrčit do trávy.
Neúspěch se dostavil.
,,Za všechno můžeš TY! Ty lidská kryso!" Smíšek vřískal Emimu do ucha tak hlasitě, že kdyby se hned vedle neodehrávala obří bitva, slyšel by to snad celýs vět.
,,Ty! Kdybys nepřišel! Nic z toho by se nestalo! Nepřišel bych o svého nejlepšího přítele! Nic z tohohle by se nestalo! Za všechno můžeš ty! Odporná lidská zmije!" Mladý hobit vřěštěl Emanuelovi do ucha a přitom s ním lomcoval, házel ho na kmen stromu a kopal ho do břicha.
,,Smíšku!" Emanuel začal také plakat, ,,Je mi moc líto to, co se stalo s Pipem. Ale já az to nemohu! Věř mi! To je jen blbá souhra náhod! Prosím! Smíšku! Přestaň s tím!"
Smíšek pohlédl mladíkovi do očí, ten je už měl dočista zelené, ,,Zničís mě..." vydechl Emanuel a zhroutil se k zemi.
,,Prosím, nech mne žít..."

Smíšek Emiho pohotově pustil, pohlédl na něj a následovně si vložil hlavu do dlaní, ,,Co jsem to způsobil? Jsem takový odporný had!"
,,Tohle bude sice malý úlovek, ale lepší něco než nic..." Smíšek za sebou v dáli v lese z houští náhle zaslechl hlas. Okamžitě se otočil. Z křoví na něj hleděl hnusný německý voják. Olizoval si rty a držel v rukou pušku namířenou přímo na hobitovu hlavu.
,,Mhm... Myslím, že tě trefím někam jinam..." Němec změnil názor a namířil zbraň na Smíškovo srdce... Hobit pokl.
Němec se ještě jednou olízl a zachechtal se.
Pak vystřelil.




Gandalf už měl na kontě ohromný počet vojáků a další stále přibývali. Thranduil také statečně bojoval, i když na losa už uléhala únava a vyčerpání.
Na bojišti už ležel veliký počet mrtvých trpaslíků a elfů. A tři orli... Zato německých vojáků bylo podstattně méně... O hodně méně.
A v tu chvíli se to stalo...
Thranduil se v tráři v tvář setkal s Pipinem Branobrádem...
Mladý hobit stál proti němu, na tváři odhodlaný výraz a v ruce meč, za zády skrýval pušku...
,,Jakou formu smrti byste si přál, králi elfů?" zeptal se s úšklebkem na tváři a sevřel pevněji svůj meč.
Krále elfů najednou dostal strach... Stál tam uprostřed bitevního pole mezi hromadami mrvých elfů, zděšeně s erozhlížel kolem. Podruhé ve svém životě dostal opravdový strach...
,,Ty zrádče!" vykřikl král a ohnal se po Pipinovi mečem, pak druhým. Ale malý hobit se oboum útokům perfektně vyhnul.
,,Léta praxe se nezapřou, pane elf," prohodil jen tak mimochodem a vytasil svou pušku.
Thranduil zbledl...

Pevně svíral svůj meč a zděšeně zíral na Pipina, který už přikládal svůj ukazovák na spušť.




Zafoukal jemný ranní větřík, na nedaleký smrček usedla kavka a zapěla.
Pod vysokým smrkem leželo bezvládné hobití tělo.
,,Ech! Echm!" Emanuel se konečně probral, otřel si zpocené čelo a rozhlédl se po ztichlém lese. Najednou už neslyšel bitvu, neslyšel mlácení a řinčení mečů, neslyšel skřek orlů a ni nic tomu podobné...
Ale zato uviděl něco, z čeho málem omdlel znovu.

Smíška... Ležícícho bezvládně na zemi.
,,Ne!" zaúpěl a v hrdla s emu vydral přiškrcený výkřik, ,,Tohle ne!"
,,Co ne?" Smíšek se najendou zvedl, jako se nechumelilo, netvářil se nijak mrtvě ani nic tomu podobné...
Vypadal absolutně živě.
,,Proboha!" vykřikl Emi a vrhl se hobitovi kolem jeho hobitích ramen. ,,Já myslel, že jste mrvý!"
,,Za to mohu poděkovat jedině panu Bilbovi..." pronesl Smíšek a sundal si vestičku. Pod ní měl bílou vestu, v níž ležela kulka.
,,Mithril od Bilba Pytlíka. Frodo mi ho svěřil, když opuštěl Středozem," vysvětlil Smíšek Emimu, který ale nic z toho nechápa. Byl jenom ohromně šťatsný, že malý hobit je naživu a že se nestalo to, co čekal.

Narozeninová povídka

20. května 2015 v 19:04 | Vendëa Lissësúl |  Fun



Děsivý příběh o ještě děsivějších věcech, který měl být publikován již před dvěma měsíci...





Na obřím losovi přicválal až před dům.
Nejprve si ho chvíli prohlížel a nakonec seskočil na zem a docedl losa do garáže.

,,Jak můžete lezdit na losovi?" přihopkal jsem k němu a položil mu tuto jistou otázku,
,,Jak se můžete ptát na tak experimentální otázku?" odvětil a zavrtěl hlavou, načež pohladil zvíře po hlavě.
Asi jsem něco nepochopil...


Gandalf

Přijel jsem v odpoledních hodinách, u Vendey doma to vřelo. Cítil jsem to už z dálky. Dům vrněl... Hemžil se ...

Thranduil tam už byl... Dorazil již ráno, aby pomohl s přípravami na oslavu.

,,Gandalf Šedý... Jdete pozdě," řekl Thranduil, jakmile mne spatřil ve dveřích.
,,Čarodej nechodí pozdě. Ostatní prostě přišli dřív!" odvětil jsem mým obyvklým způsobem.
Do místnosti vrthnula Vendea v zástěře a s drdolem, měla rukavice a v levé ruce vařečku.
,,Gandalfe! Zdravím vás! Jdete pozdě, nezdá se vám?" vyhrkla radostně.
,,Čaroděj nechodí-" začal jsem, ale Thranduil mě svým kašláním přerušil.


Ed

Ve večerních hodinách přistálo letadlo v Praze. Znechuceně jsme pohlédl na hodinky a s údivem zjistil, že je již osm hodin!
,Do poledne to už k Vendei asi nestihnu...' pomyslel jsem si a vylezl ven z letiště.

Už bylo chladno, po letu jsem byl značně unaven a celý rozlámaný.

Pár kroky jsem se přesunul do taxíku, již čekajícího u sloupu.

V taxíku jsem usnul.
Taxikář mě musel probudit a vyvést ven z auta. Mlel jsem z posledního.
Cestu z Prahy k Vendee jsem prospal.
Prospal jsme i incident šíleného staříčka, který rozmlátil okénko a následovně byl vykázán z vlaku.

Byl jsem opět v Česku. Když jsem usnul, neuvědomil jsem si, že dát si na vyklápěcí stolek hřeben. Hřeben... A zmizel.
Jako vždy jsme učinil svá opatření - knírek a černou paruku. Byl jsem k nepoznání.
+ Jsem si ještě poupravil jméno - Alois Sherman.


Vendea

Všechno hotovo!
Práskla jsem sebou na postel, ještě v zástěře, rukavicích a s prachovkou v ruce.
Gandalf s Thranduilem seděli v obýváku. Gandalf u otevřeného okna kouřil svou dlouhou dýmku, Thranduil na gauči s nohou přes nohu pil víno - samozřejmě s kamenným výrazem.

Teprve v té chvíli jsem si vzpomněla, že měl dnes přijet i Ed.
,Zítra přijede Bilbo s Frodem,' pomyslela jsem si.

Vstala jsem a šla zkontrolovat ty dva.
Už se stačili třikrát pohádat kvůli vínu... Muži.


Thranduil

Čaroděj pořád kouří, vadí mi to čichat. Budou mi smrdět vlasy!
Zajímalo by mě, kde budu spát...
Vendea celý den mluví o komsi... Nějaký Ped nebo kdo.
Doufám, že nebude hezčí než já.

Čaroděj pořád kouří. Kolik toho tabáku má?
Vyfukuje kroužky a pouští je ven do vzduchu.


Ed

Přejel jsem. Sakra!
Vracel jsem se z Brna! Zajímavé je, že si toho nikdo nevšiml...
Najednou jsem neviditelný. Ale popravdě, je to skvělé! Žádná pozornost, nikdo mě nefotí, nikdo nechce podpis. Celou dobu o mě nikdo ani oko nevrhl.

Dorazil jsem na místo! Sláva.
Musel jsem se ptát na cestu k Vendeině domu.
Zastavit přibližně stoletou paní nebyl asi dobrý nápad...
,,Hello, can I have a question?"
,,Nééé, já neumím anglicky. Fyziky a matematiku, s tím vám poradím. Padesát let jsem učila na zdejším gymnáziu! To byly časy, poslouchejte já..."
Nechal jsem rozesmátou blonďatou postarší ale velmi energickou paní být a šel jsem dál.
,,Can I have a question?"
Zase neúspěch... Mladá paní a nerozumí...

Uspěl jsem až u muže ve středním věku. Sice s obtížemi, ale nakonec jsem k domě milé Vendey dorazil v relativním pořádku.
Ale o půlnoci.


Vendea

Ed přijel!

Sice o půlnoci, ale dorazil!
Ještě jsem nespala, seděla jsem v zádveří a trpělivě ho vyčkávala.
Když mě spatřil sedící na schodě, vyděsil se upustil kufr.

,,Ede!" vykřikla jsem a vrhla se mu kolem krku, ,,Tys přijel!"
,,Narozeniny tvého blogu jsem si přeci nemohl nechat ujít!" zasmál se Ed a taky mě objal, ,,Rád tě vidím, Vendeo,"


Blog

Celý den jsem venku, Vendea mě ráno vyhnala, překážel sem. Už jsem moc velký...
Nojo, moc mě krmí všemi těmi příspěvky!

Šel jsem do bazénu.
Zabral jsem půlku bazénu.
Ale zaplaval jsem si.

Přišel jsem domů.
Vendea seděla v zádveří a koukala do zdi. Ptal jsem se jí, co tam dělá, řekla mi, že čeká.
Vysprchoval jsem se a šel si lehnout.
Musím být na svůj den pořádně vyspalý.


Thranduil

Už přijel... Ped.
Doopravdy se jmenuje Ed Sheeran.
Šokoval mě.
Když přojel, měl knír... A černé vlasy.
O pár minut později jsem ho potkal na cestě do koupelny. Vlasy zrzavé a rozčepýřené, knírek zmizel...

Nevím, co je zač, ale nahání mi hrůzu. Asi se od něj budu držet dál.

Gandalf už dokouřil, šel se projít.
Zatím se nevrátil. Jsou dvě hodiny noční a Gandalf nikde.
Nerda to říkám, ale mám o něj strach...
On je sice čaroděj, může si dělat, co chce. Také ho vlastně nemám nijak zvlášť v lásce, ale... Už je pryč dvě hodiny a nechal si tu klobouk...

Jsem zvědav na následující události.

Blog

Dole je šramot, pořád tam někdo vtipkuje, pokaždé následuje oharomný výbuch smíchu... Vzbudily mně! Oslavence! To si nesmím nechat líbit už ani minutu!
Rozhodl jsem se, že stane-li se to ještě jednou, seřvu je jako to jenom blog jako já dokáže! Ještě se budte divit, jak se blog - zdánlivě neškodné stvoření - dokáže naštvat...

Později...
Další výbuch smíchu, tentokrát slyším i Thranduilovo hihňání! To je opravdu vrchol, už stihli opít i krále elfů! neslýchané!

Thranduil

Cítím podivný pocit v konečcích prstů, cítím se svěží a plný energie! Ten zrzek momentálně tančí s Vendeou na stole polku - jakýsi mně neznámý lidský tanec. Ale je to k popukání, začíná se mi to líbit.
Gandalf mi přestává tak moc vadit, což považuji za příjemné.

Vendea

Ed se rozparádil, dokonce i Thranduil se začal vážně bavit. Tohle spěje k malé katastrofě. Slavíme a to ještě ani není co!

Zabavila jsem alkohol, který zbyl. Už nemůžeme pít! Blog spí!
Zkouším všechny utěšit, ale obzvlášť Thranduil s Edem nejdou uklidnit... Thranduil pořád žvaní o hadovce smrduté a o její chutnosti. Ed mu odporuje, že hadovka je velice jedovatá. Elf vrtí hlavou: ,,Já ji jedl mockrát! Nidky se mi nic nestalo..." Na to se Ed uchechtl a oba si padli kolem krku, načež začali tančit rumbu!! Rumbu! Ed Sheeran a Thranduil elfí král! Dokážete si to vůbec představit?
je to šílené! Thranduil si odhodil plášť a pohlédl na mně vyzývavým pohledem. To už jsem mu dala fcku, aby se probral.
Trochu to zabralo, alespoň přestali s tančením rumby.

Ed

Nahmatal jsem cosi v kapse... je to moje cédéčko! Okamžitě jsme ho pustil a teď všichni tančíme.

Později...
,,Crrr!" Někdo zvoní! vendea běží ke dveřím a vzápětí se varcí s Pipinem a Smíškem v patách. To by nebylo nic tak divného, až na to, že Smíšek byl od hlavy až k patě politý šumivým vínem a Pipin měl na hlavě umělou kobru... Vážně netuším, co dělali a ani to vědět nechci...

Smíšek

Pipin a já jsme padli na gauč, totálně vyřízení, ta cesta nás zmohla... Velmi.
Ale jakmile jsme dostali od Vendy slepičí polévku, hned se nám udělao dobře. Potom jsme konečně mohli začít poslouchat Gandalfovy zajímavé historky o skřetech a přitom s ním kouřit dýmku, která neskutečně vadí tomu veselému elfovi, co se prohání po parapetech...



PROZATÍMNÍ KONEC...

Trip na hrabačku a sekačku

18. května 2015 v 7:50 | Vendëa Lissësúl and Gradma |  My diary
Ahojky všichni! Venda vás zdraví!
Dneska tu mám opět zážitkovník! tentokrát velmi zajímavé poznatky z tripu na chalupu.

Začalo to nevinně...
Vyjetím jedním vlakem, po půl hodině jízdy a Vendině půl hodince čtení přestup do dalšího vlaku. Zase půl hodinka čtení a půl hodinka luštění sudoku mé drahé babičky, s níž jsem na tento trip taky vyrazila...
Půlh hodinka pryč a my přestupovali do dalšího vlaku. Už třetí!
Půl hodinka čtení a další vlak na obzoru! Díky bohu, že pro tuto chvíli poslední...
Jkamile jsme vystoupili na zapadlé zastváce, kterou projektoval táta babičky, vydali jsme se... Radši pominu tuhle naši činnost. Pak jsem zavolala Annie a horečně jí popřála k narozeninám během sestupu z kopce na silnici.

Trošku pitomý je, že vesnice jako taková a nše chalupa se nachází od vlakové stanice pěkný dva kilásky po vymetené silnici s pár domky okolo.
Sem tam kolem nás táhnoucí vozík smrdící benzinem projelo hlučně auto. Vozík byl lehký, ale do kopce těžký, z kopce zase lehký jako peříčko!
Ale smrděl pořád stejně...
Konečně jsme byli ve vesnici! Následoval přenos vozíčku přes šutry a už jsme si to šmajdovali k jakési paní, která vlastnila v opravě sekačku, jíž jsme měli posekat trávu...

Problém nastal při pohledu na trávu. Mnohm... Rok nesekáno, jak to podle vás může být vysoký?
Jestli jste si tipli 30 cm, jste RIGHT!
Opravdu, vysoký jako... Sysel napřímený při čekání na orla.

Vrazili jsme věci do chalupy, babička vypádila chystat a já měla zatopit v kamnech... Venda, jako by to nebyla ona, že, se samozřejmě spálila - nojo, šáhla jsem na dvířka v domění, že na tu pikosekundu s emi nic nestane... OMYL s velkým O a všemi ostatními písmeny taky velkými...
Jídlo (Uschované cestou v takovém tom chaldícím boxu) nerozmrzlo ani o píď! Joooo, červená zmrlotina - kečup, zelená - špenátovka, žluté bobky - knedlíky. Akorát to kuře bylo k poznání. (to jsme stejnak nesnědli, spapajdila ho sestra večer v devět...)
Babi udělala provizorní rohlíkový hamburgery a k obědu byly knedlíky s rajčatama.
Po jídle jsem si chtěla pustit hudbu na Spotify, kvůli tomu jsem si zapla mobilní data. Když mě to přestalo bavit, šla jsem pomáhat babičce, která byla celá od trávy, tráva everywhere! Ze sekačky to lítalo na všechny světové strany! Já popadla hrábě a začala dělat hromádky. Pustila jsem si Eda na Spotifyi, ale... Sekal se po každé půl piskosekundě!!!
Hrabala jsem v naději, že to po chvíli začne hrát normal. Ale nezačlo...
Nakonec jsem se vybodla na net a pustila si přehrávač s mou hudbou. A ta už šla perfektně!
Ale netušili byste, jak takové shrabání čtvrtky naší megamozní zahrady na chalupě dokáže jednoho elfka vydřít... Ne, to byla makačka jak hrom. Já tam ještě trapčím v mikině, nenohla sjem jí sundat, měla jsem v ní ten telefon... Kterej se potom stejnak vybil, takže jsem mikinu mohla odstranit.

Bože, to byl porod... Nakonec jsme trávu odnosili do obřího cosi nedaleko chalupy.
Čas se nachýlil a už bylo půl čtvrté... Rozhodly jsme se pro vlak ve čtvrt na pět. To jsme ale měly co dělat... kdybyste znali mou bábí... Všechno nechává na poslední chvíli a věčně je někde na poslední chvíli... jendou se nám stala zajímavá příhoda... Takhle jsme se sestrou a s ní valily na vlak, došly jsme a schlíple zjistili, že jede až za hodinu. :D

Ale stíhaly jsme perfektně.
Cestou jsme procházely kolem místa, kde babička před padesáti lety viděla fata morgánu. Viděli jste to někdy? Prý to bylo naprosto úžasný! Obří kostel se najendou zjevil nad lesem, prostě nádhera! Je to už dávno, moc si to nepamatuje, ale já se jí na to celou cestu pořád vyptávala. Je to hrozně zajímavé!
Jsem úplně mrtvá, když se těďkom dívám na obrázky v Googlu! :O

No a tak jsme jeli zase dvěma vlaky a já četla Druhou stříbrnou knihu snů, což je naprostá dokonalsot! Obzvlášť, když jsem přečetla slovo: Pán prstenů a Earendilovo světlo, už jsem umírala. :D
Zastavili jsme se kdesi a já koupila cosi Annie. :D
Ale to neí důležité. Důležité je to, že sjme se dopravili dvěma trolejbusy a násleodvně dojeli domů dalšíma dvěma vlaky! Dohromady tedy naše cesta zaplnila jedenáct dopravdních prostředků, když přidám ještě auto, kterým nás pak táta dovezl domů: :D

Boží trip :D Jo, mám aji zajímavé fotky... :D Třeba příště. ;) Teď musím valit dočíst tu zatraceně boží knížku!

Zatím ahoj!

Venda

Elita - Recenze

16. května 2015 v 15:32 | Vendëa Lissësúl |  Recenze


Ahoj vážení, dnes tu pro vás mám recenzi na úžasnou Elitu! Druhý díl Selekce, na níž jsem také psala recenzi.


Krajani v lese_8.díl

14. května 2015 v 15:17 | Vendëa Lissësúl |  Krajani v lese
Tak se to celé nějak rychle seběhlo. Neuběhl ani týden a přes celou Středozem si to do Kraje šmajdovala armáda elfů, trpaslíků a dokonce i pár orlů se přidalo. Tento fakt byl velice povzbuzující a naši hrdinové si připadali, jako by už bylo vítězství nad tanky jasné.
To ale bohužel nebyla pravda. Armády teprve došly na hranice Kraje. Teď teprve měl začít ten pravý horror! A tím bylo... Přemístění několika stovek tisíců jednotek přes malou díru, do níž se vešel sotva jeden orel.
První háček byl na světě.

Slunko pálilo, byl hravý letní den, zvědaví hobiti se přišli na místo tajné brány také podívat. Byli ovšem krutě vyhnáni Gandalfem Šedým, který nestrpěl žádné obecenstvo...
To je celý on.
V dáli zapěl skřivan tenoučkým hláskem a čaroděj to vzal jako dobrý gong pro začátek přesunu.
,,Možná přijde den, kdy se na Emanuelovu zemi vykašleme, vrátíme se zpátky domů a budeme si užívat klidu a míru. Ale dnes to nebude! Dnes mladíkův svět navštívíme a společně překnáme tanky!" zakřičel čaroděj mohutně hlubokým hlasem a celé trpasličí vojsko cosi zařvalo. Elfové pouze pokynuli a orlové vydali hrozivé skřeky podobné startování rozbitého trabantu.
,,Do díry!" zvolal opět čaroděj a udělal první skok. V mžiku se octl ve světě lidí... A takhle to pokračovalo i s ostatními účastníky zničení tanků. Emanuel následoval, poté Smíšek a tak dále...
Elfí armáda začala po jedincích naskakovat do díry. Obrovská fronta elfů, trpaslíků a orlů se začala zmenšovat, ještě zmenšovat.
Původně dosahovala až někam k Ereboru. Nyní končila za hranicemi Kraje.
A celá tahle akce se odehrála během pouhého dne...

Gandalf s ostatními důležitými tvory už dávno stáli na pasece v lese vedle vodopádu a úpěnlivě pozorovali místo, kde při jejich první návštěvě stály ty zrůdné tanky...
(Gandalf jim začal říkat místo "tanky" "šmanky". On si s tím drakem vážně nedal pokoj...)
Ale tentokrát tam nebyly... Ani jeden jediný. Pouze poměrně vydupané a vybrázděné místo. Důkaz, že tam tanky vážně stály.

Do večera následujícího dne se to celé přemístilo. Ve Středozemi už nebyl jediný orlí účastník zájezdu.
Zato se několik orlů prohánělo po ztemnělé večerní obloze, dávalo čaroději zprávy o tancích.
A tanky se opravdu našly...
Dva kilometry daleko na rozlehlém poli... Bylo jich tam... MNOHO.

,,Ha! Tohle je výzva pro nás! Musíme si pro ně zajít!" prohlásil Gandalf a ofoukl prachová semínka ze své bílé hole. Za ty dva dny se mu tam prach usadil...
,,Přísahám, že šmanky zničím! I kdyby to měla být poslední věc, kterou ve svém čarodějném životě udělám! Přísahám na Froda, že šmanky dotanou co pro to!"
Čaroděj byl očividně rozjařen jako nikdo kolem. Emanuel seděl pod stromem a dloubal prázdnou šnečí ulitu, kterou objevil ráno v potůčku. Thranduil na svém losovi každých deset minut objížděl celý les, aby se ujistil, že se zde nenacházejí žádní špehové. A Smíšek s Pipinem?
Smíšek chodil po lese a zoufale se rozhlížel kolem sebe, jako jediný dával najevo opravdové zoufalství.
,,Pipine! Kde jsi?" zakřičel nakonec hluboko do lesa, vydšeně se rozhlížel kolem sebe, koukal po stromech i po zemi.
Gandalf přispěchal k malému hobitovi, popadl ho za límec a odtáhl ho blíže k potůčku, kde tábořili, ,,Smělmíre! Nemůžeš tady takhle vyřvávat jako nalesy! Ještě nás tu kvůli tobě najdou a šmanky nikdy nezničíme!"
Smíšek se na čaroděje podíval svýma ustaranýma hobitíma očima.
Smělmírovy oči bývají skoro vždycky rozjařené a usměvavé na první pohled. Proto se mu muselo něco stát...
,,Pipin tu není..." zašeptal nakonec,
,,Cože?" Gandalf vystřelil na nohy a rozhlížel se kolem, ,,Kde je? Kam šel?""
,,To kdybych věděl..." pípl Smíšek,
,,Možná zůstal v Kraji..."
,,Peregrin Bral? Ten, co se sem tak těšil? To se mi nezdá... Moment," Gandalf se zarazil, ,,Když jsme tu byli poprvé, rozbrečel se... Třeba to s tím souvisí,"
,,Co, když zůstal v Kraji?"
,,I to je možné, Smíšku... Doufejme, že je v Kraji a že se tu někde neztratil, to by nám ještě scházelo..."
Smíšel se nuceně usmál, ,,Určitě je v Kraji,"
Utřel si slzy a rozběhl s ek potůčku omýt si obličej. Chrst si ledovou vodu na obličej. Trochu se otřásl, ale bylo vidět, že ho to probralo.





Následujícího dne brzy ráno, ještě byla tma, se celé elfí, trpasličí (To vedl Dáin ze Železných hor) vojsko a několik orlů vypravilo na tanky... Na Němce, zlikvidovat je. Nebo aspoň takový plán měl čaroděj...
S bílou holí si to ujížděl na běloušovi, kterého jakýmsi neznámým způsobem také přsunuli dírou do světa lidí, na čestném prvním místě.
Těsně za ním si to jel Thranduil na losovi se Smíškem na klíně. Malý hobit se úpěnlivě držel parohů a sem tam se na krále elfů podíval. Ten ale na něj nikdy...

Emanuel byl zásadně proti jízdě na čemkoli... Musel tedy postupovat po svých, přitom přemýšlel, jako člověk jako on bude bojovat proti Němcům... Všichni měli takové plány a on nic...
Vtom ho ale něco napadlo!
,,Počkat! STOP!" zavolal na čaroděje. Ten se zastavil a když se zastavil první jezdec, muselo se zastavit celé vojsko. Všichni.
,,Jestli s nimi budete bojovat, měli byste mít vojenské uniformy... A nebo by stačilo vyválet s ev blátě, taky by to šlo," řekl Emi a vrhl na Gandalfa přirozený úsměv, ale spíš mu tím ukázal nevyčištěné zuby, ze kterých se čarodějovi muselo udělat aspoň nepatrně zle...
,,Když člověk, jediný, kdo zde žil, říká, musíme ho poslechnout..." odpověděl Gandalf a rozhlédl se kolem.
,,Máme štěstí... Hle, bažina!" Ukázal holí na nedaleké nepěkně vyhlížející mokřiny. Také to z nich maličko táhlo...

Ale vložil se do toho král elfů: ,,Zavrhuji tento šílený nápad! Přeci moji sliční elfí bojovnící nebudou zapáchat jako krysy z kanálu!" Zamračil se a začal Emiho propalovat pohldem, vůbec se mu to nelíbilo...
,,Tady nejde o to, jako to bude vypadat," podotknul Emanuel, ,,Tady jde o... Prostě je to nutné, neříkal bych to, kdyby nebylo.."
Thranduil se zamračil, ,,Jestli ... No dobrá, ale pak zařídíš pro všechny vydatnou koupel! To mi musíš slíbit,"
Emi přiškrceně zamumlal: ,,Dobře,"

A tak se to vážně stalo...
Elfí vojsko společně s trpasličím (Kterým to narozdíl od nich nedělalo sebemenší problém.) ,,vykoupalo" v bahínku. Vypadali překrásně, opravdu. Elfové si svou krásu zachovali pod vrstvou hnědého bahna. Ale pod ním byli stále ještě ti sliční a krásní tvorové ze Středozemě.

Tak se to všechno přihodilo a kolem poledne postavilo se obrovské vojako Středozemě proti vyjukaným Němcům, ketří jejich příchod vůbec nečekali...

První vyjel podivný člověk s hnusným knírkem a začal něco blábolit z dálky.
,,Karneval? Nezapomněli jste, že je druhá světová válka! Karneval.." uchechtl se a zastřelil jednoho elfího válečníka.
Kopyta Thranduilova losa už se chystaly na útok, ale čaroděj krále zadržel se slovy: ,,Vyčkejte ještě.."

Lidský vůdce se otočil a pískl.
Po několika sekundách se za ním vynořilo vojsko s kušemi namířenými na všechny tvory Středozemě a na Emiho...
Smíšek se náhle zajíkl, schoulil se k zemi a rozbrečel se. Gandalf se na něj podíval, potom pohlédl do obří německé armády.
A pak ho uviděl...



Pipin s kuší mířící na místo, kde oba stáli... S odhodlaným výrazem a vyloženým zlem ve výrazu.




Krajani v lese_7.díl

13. května 2015 v 19:14 | Vendëa Lissësúl |  Krajani v lese

Hej! Taky se vám stává, že čtete, čtete, zažerete se, nevnímáte čas, a najendou se proberete a zjistíte, že realita je vlastně úplně jiná než v knize? To je nejhorší! xP Ale zároveň je to úžasný! :')
Tak jdeme na to! Další díl Krajanů! ;)


,,Pipe!" zvolal Smíšek a rychl objal bratrance kolem ramen. ,,Co se děje?"
Malý hobit se zrudlým obličejem otočil na Smíška, ,,Co to má být? Co je to za příšery? To je horší než nazgůl a skřetí armáda!"
Gandalf mávl holí a zakřičel: ,,ústup! Všichni hned zpátky do Středozemě!"
Tak se to všechno seběhlo hrozně rychle a naši hrdinové se opět octli ve Středozemi na stejném místě...

Pipin se klepa, ale ani Smíšek nevypadal dvakrát nadšeně. Emanuel stál v rohu, na tváři poker face a v ruce žmoulal borovou šišku. našel ji v lese.
,,Co to bylo?" vylezlo nakonec ze Smíška, který objímal Pipina schouleného na zemi. Třásl se jako osika.
,,Tanky, vážení, tohle byly tanky," vložil se do toho Emi a zahodil šišku kamsi do dáli do vysoké trávy.
,,Jak se dají zničit?" chtěl vědět Gandalf, ,,Moje hůl to svede jen velmi obtížně..."
,,Co takhle povolal velkou armádu elfů? Lidí? Trpaslíků? Možná i něčeho dalšího!" napadlo Smíška.
,,A co takhle skřetů, milý hobite?" Thranduil si zaťukal na čelo a hned poté, co obrátil oči v sloup, upřel svůj pohled na Ganadalfa Bílého.
,,Co vy tomu říkáte?" zeptal se,

,,Zabili jsme hrozivého draka ze seberu!" vykřikl čaroděj a prudce švihl holí, ,,Přece se nezalekneme nějakých ,,tanků"!"
Emanuel ale zavrtěl hlavou, ,,Tank není drak!"
,,Ale horší než Šmak to být nemůže," podotknul Pipin, který se velice rychle vzchopil a už už se chtěl do této duchaplné debaty vměstnat.
Emanuelova hlava shledala další ránu dlaní a následovné její vložení do mladíkových rukou, ,,To určitě..."
,,Není to snad pravda?" Gandalf se poněkud naštval, vytřeštil oči a zahleděl se na Emanuela, ,,Nikdy ses se Šmakem nesetkal, nemůžeš o tom nic vědět!"
,,Vy jste se s ním snad setkal? Mluvil jste s ním?" Emanuel si pohrdavě složil ruce na prsou a vyčkával čarodějovu odpověď.
Gandalf vážně zmodral, zfialověl a nakonec zbledl a málem to sbeou parštiul do trávy...
,,Gandalf Bílý s ejen tak lehce nenaštve, ale ty mi vážně piješ krev, Emanueli, člověku!"
Emanuel pokračil rameny.
,,S drakem Šmakem mluvil jen jeden tvor této země... A to Bilbo Pytlík! Hobit ze Dna Pytle. Který tu už bohužel mezi námi není. Odjel do Valinoru!
Jestli se ho chceš zeptat, jaké to bylo, prosím!" Gandalf vážně zuřil. Smíšek na něj musel šeptat, když ho chtěl klidnit. Bál se, že by se rozehnal a holí ho udeřil do hlavy. Pokud by ho ovšem neskolil rovnou k zemi...

,,Kamže odjel?" Tuto otázku už čaroděj nevydržel a otočil se k mladíkovi zády, ,,Ne, už s tebou nemluvím, rupla by mi z tebe hlava!"
,,Nechte už toho!" zakřičel v tu ránu Pipin, ,,Nechte toho hádání! Musíme zlikvidovat ty tanky, ne se hádat o to, kde co a jak..."
Gandalf kýchl a následovně kývl halvou, ,,Má pravdu... Nemáte někdo kapesník?"
Emanuel pohotově zalovil v kapse, vylovil balíček papírových kapesníčků. ,,Tu máte. A omlouvám se za svoje unáhlené chování,"
Gandalf kývl, opět kýchl a pak zase kývl, ,,Také se omlouvám, nejsem obvykle takto výbušný. Ale když přijde na věci okolo draků a Valinoru, nerozeznám přítele od nepřítele a nedokážu ovládat svůj bílý hněv..."
,,Bílý hněv?" Na tuto Pipinovu otázku se však nikdy nedostala dostatečná odpověď.
Nebyl na to čas...

,,Berme to tak, že tank je stejný jako Šmak," navrhnul Thranduil, kterého tato debata už očividně unavovala. Rouhlížel se po krajině, pohledem zaběhl až k jedné noře, kde věšela prádlo mladá hobitka v krátké sukničce.
Král elfů na hobitky nikdy nebyl, ale tentokrát byla zajímavější než debata o drakovi a tancích. ,,Stejně jsem přesvědčen, že má statečná elfí armáda by tanky dokázala zlikvidovat..." zamumlal do ticha Thranduil.

,,Drak plival oheň, tanky střílí... To je dost podobné," poznamenal nakonec čaroděj a takto zněla jeho poslední slova, než chytl krále elfů za rameno a omylem mu přitom dupl na nohu (svou holí, kterou považoval za svou třetí nohu)!
Král zavřeštěl, elfím jekotem, ,,U všech Valar! Mithrandire!"
,,Hih, Mithrandir chtěl vyzkoušet vaši fyzickou odolnost," zachichotal se v povzdálí Smíšek a Pipin si rukama zakrýval ústa. Jinak by podlehl... Výbuchu smíchu.
,,Ne, to jsem rozhodně nechtěl! To bylo omylem, hrozně moc se omlouvám, Thranduile. Nechtěl jsem na vás dupnout..."
Gandalf se sice strašlivě omlouval, přesto jste v jeho halse mohli slyšet náznaky přiškrceného smíchu.
,,Tahle se vám líbí?" zeptal se nakonec Pipin Thranduila.
,,Cože?" Thranduil na malého hobita vrhl udivený pohled. Pipin hodil hlavou směrem k hobitce stále věšící prádlo.
Teď se zasmál dokonce i sám král elfů, ,,Mně? Ne! Jen jsem se chtěl rozptýlit, než tato zajímavá debata skončí. Doufám, že již skončila..."
,,Tím si můžete být jisti. Dospěli jsme k názoru, že povoláme amrády elfů, trpaslíků a kdoví kdo ještě..." prohlásil Emanuel. Očividně se mu tento nápad velice zamlouval.
,,Nejdříve vyrazíme za elfy, pokud tedy sám pan Thranduil nenabídne své vojsko..."
,,Pro jednou... Když jste to vy, Mithrandire..."
,,Skvělé!" Emanuel začal s Pipinem tančit polku. (U všech Valar! Jak k tomuhle došlo? Něpili něco?)
,,Až se vrátíme, všichni se tento tanec naučíme. Te je ale třeba tu dále neokounět a dát se na cestu! Bude to dlouhá cesta, musíme vyrazit!" prohlásil Gandalf a hobiti se za něj okamžitě zařadili.
,,Vstříc tankům!" volal Pipin. ,,Vstříc tankům!" opakoval i jeho bratránek Smíšek.
,,Vstříc tankům!" zvolal i Emanuel.
Thranduil na svém losovi vezl Gandalfa, seděl před ním. Čaroděj se úpěnlivě držel rukama losvých parohů, aby nespadl.
Los vyrazil po pěšince pryč, čím dál víc se vzdaloval od Hobitína, později i od Kraje.
Na této cestě se ale proslavila jedna věta. Hobiti si ji v noci vyšili na košile a od té doby se tím pyšní každému kolemjdoucímu, náhodnému pocestnému, či dalším účastníkům zajezdu.
Asi v polovině cesty do Temného Hvozdu Gandalf prohlásil: ,,Thranduile! Funíte mi do ucha!"


Tentokrát malinko kratší, ale chtěla jsem aspoň něco sem dneska dát, takže doufám, že pro dnešek stačí.. :) Doufám, že se vám díl líbil. ;)
A na tohle se musíte určitě kouknout.





Ať už ho máte jakkoli rádi (nebo neradi), roztomilej určitě je! :)