Květen 2015

Krajani v lese_6.díl

9. května 2015 v 11:58 | Vendëa Lissësúl |  My diary
Hi!
Mám tu pro vás další díl Krajanů! Tak doufám, že si je užijete. Ano, slibovaná akce už je tady, taky se tak těšíte? :D Já pevně doufám, že ano. :)


Čaroděj s králem elfů usedli k jednomu stolku u okna v ruhu místnosti. Všude se to hemžilo hobity, hobit sem i tam. Co byste taky mohli čekat v Kraji, že ano?
,,Dobrý den, panstvo, co si dáte?" Hobití obsluha přispěchala velice brzy. Mladá hobitka s kudrnatými vlasy a růžovou zástěrou maličko ušmudlanou od omáčky.
,,Slenici červeného, dvakrát," prohlásil Gandalf okamžitě. Thranduil jenom kývl a pohlédl z okna.
Hobitka odcupitala.

,,Nyní můžeme začít," řekl Gandalf a zalovil rukou v kapse svého bílého pláště.
Thranduil ovšem zareagoval pohotově a chytil čaroděje za ruku. Hluboce se mu zahleděl do očí až nebohý Gandalf dostal strach...
,,Začnu já, když dovolíte, Mithrandire. Mám tušení, že má zpráva je poněkud důležitější a závažnější... Něco jsme zjistili..." pronesl Thranduil svým ledovým hlasem a tisknul čarodějovu ruku ke stolu.
,,No dobrá, začněte," Gandalf souhlasil, co mu také zbývalo jiného?
,,Byl jsem v Lorienu, na návštěvě. A zrovna tam jsem něco zjistil... Nemáte tu asi čirou náhodou jeden lorienský lístek, že?" Král se poněkud pousmál,
,,Je to asi osud, milý Thranduile... Jeden tu čirou náhodou mám. Ale náhoda neexistuje, takže to musí být jedině osud. Ano, jedině osud. Pouze a jenpouze osud,"
Thranduil povytáhl obočí, ,,Opravdu máte?"
Gandalf zalovil v kapse, kam chtěl zalovit už předtím. A tentokrát lísteček opravdu vytáhl. Promnul ho v rukou a vzápětí ho podal králi elfů, který hleděl s vyvalenýma očima.
,,Osud, máte pravdu, Mithrandire..."
,,Takže," Král uchopil lístek do ruky a rádně ho prohlédl, ,,Je pravý, takže mohu začít,"
Ovšem nemohl... Zrovna totiž přispěchala mladá hobitka se dvěmi maličkými sklenkami vína. Omluvně je položila na stůl a řekla: ,,Je mi líto, větší tu nemáme..."
Gandalf kývl, ,,To je v pořádku," A hobitka odešla.

,,Díky lorienskému lístku se dá cestovat do jiných světů," řekl úpěnlivě ale velmi rychle Thranduil, až stůl zatřásl se...
,,Thranduile..." zašeptal čaroděj a zhoupnul se na židli. (Málem z ní spadl, ale hůl ho zadržela.) ,,Já to vím... Tohle je přesně to, co jsme vám hodlal povědět i já. Bohužel jste mne předstihl, byl jste rychlejší,"
Thranduil zavrtěl hlavou, ,,To snad nemůže být pravda. Chcete mi říci, že jste to také vydedukoval?" V králových očích bylo vidět překvapení, rozhořčení a zároveň úcta.
,,Jste opravdu mocnější, než když jste ještě býval Gandalf Šedý,"
,,Děkuji vám," na to čaroděj a opět vzal lístek do svých rukou, ,,Ale teď nechme těchto planých řečí o ničem. Já zjistil, že to jde. Poze to, nic víc..."
,,Tak to já vím ještě to, že cestovat se dá pouze z jednoho místa ve Středozemi. Právě odsud, z Kraje..."
Gandalf zalapal po dechu, ,,Odkud přesně?"
,,Odněkud z lesa," Víc král neřekl, jenom krčil rameny.

,,Myslíte, že hobiti o tom ví?" chtěl vědět čaroděj.
Thranduil se zasmál, ,,Nepochybně, ti jediní to vědí. Beztak tam už byli... Jistě vám to neřekli, že?"
,,Ani slovo... Ale teď! Teď-" Thranduil ovšem stáhl Gandalfa zpět na židli. Čaroděj totiž vstal a začal kolem sebe máchat rukama. (Málem shodil svíčkový lustr, hospoda už mohla být pohřbena pod plameny nebýt krále elfů.)
,,Uklidněte se, promluvím s nimi já," Načež se Thranduil zvedl, pokynul mladé hobitce a opustil hospodu ladným královským krokem.
Gandalf viděl jenom v dáli mizícího losa a nával písku, v němž se mu král ztratil...
,,Chce mluvit s hobity? Myslím, že mu brzy dojde trpělivost, musím jít za ním," prohlásil Gandalf. Nějaký opilý hobit sedící vedle ho slyšel a řekl opile: ,,Hodně štěstí, slečinko!"
Netrvalo to ani minutu a na stole před ním už neležel celý korbel piva, nýbrž prázdný korbel ještě rozhoupaný. A Gandalf byl pryč...



Pipin, Smíšek i Emanuel se společně sešli ve Smíškově noře. Bohužel tam příliš dlouho nepobyli.
Thranduil totiž přiběhl na svém losovi neuvěřitelně rychle.
Vrazil do nory, jako by věděl, že tam všichni jsou a řekl: ,,Hobiti za mnou," Potom pohlédl na Emiho, který se úpěnlivě snažil ukrýt na stůl, ,,Ty taky!"
Pipin spočal na králově klíně, Smíšek před ním a Emanuel vzadu, pořád padal, takže nakonec musel za losem pelášit po pěšině po svých vlastních lidských nohách, což ho poněkud štvalo...

,,Něco jste zatajili, všem..." Pipin Thranduilovým slovům nerozumněl, ani za mák... Ani za obří makový koláč, který měl obzvlášť rád.
,,Umíte s tímhle dělat něco, co jiní ne?" Král vrazil nebohému hobitovi sedícímu na jeho královském klíně před oči maličký lorienský lístek.
,,Jestli ano, okamžitě mi to předvedete!" Král byl neodbytný, chtěl to okamžitě vědět.
,,Je tam krásný lesík... A vodopád, ze kterého nebudete moct spustit oči. Taky tam jsou stromy, a jezírko. Bude s evám tam líbit.. Je to ta, všechno překrásný," vypadlo ze Smíška, který se následovně musel pevně přistisknout k hlavě losa, jinak by ho sejmul parohy.
,,Vážně?" Král se náhle usmál, ,,Okamžitě mne tam zaveďte, je to příkaz krále, ten musíte splnit,"
Pipin pokl a podíval se na Smíška svírajícího losovu hlavu s vyděšeným výrazem na tváři. Všechno se to událo tak neskutečně rychle... Až příliš rychle.

Los s nákladem dojel k lesu, k lesu, kde se to všechno nachází. Díra, do které stačí skočit a když máš lístek, stane s eněco neuvěřitelného... (A když ho nemáš, pekelně si nameleš...)
Thranduil se k díře hrnul jako haldový vlk za srnou, jako dítě za červeňoučkou jahůdkou, jedinou na keříčku rostoucím...
,,Počkejte, pane," zarazil ho Pipin, počkal až i Emi sleze z losa a poté sevřel v ruce lísteček. Cosi zamumlal. Chvíli se nic nedělo, jenom zpěv ptáčků a šum větru ve větvích stromů.
,,Teď! Skočte!" zakřičel náhle malý hobit a všichni čtyři se vrhli do díry. Jako líbiví pomatenci se vrhli do temné díry, která nekončila... Ne s lístkem. Pokračovala dál a dál, jako dlouhý tunel.
Až je všechny vyprskla na jehličím zasypaný palouček. Uši všech přítomných mohli nyní zaslechnout šum vodopádu a zpěv ptáčků...




,,Eh," Thranduil se pomalu sesbíral z jehličí na otřepal se, vytřepal i jehličí z vlasů, zatímco hobiti tohle vůbec neřešili. A Emanuel? ten měl vlasy tak krástké, že se mu tam nezachytila ani jediná jehlička.
Vše by se zdálo poněkud v pořádku, kdyby se za jejich hlavami nespustila šílená rána!
Pár metrů od díry dopadlo něco obrovského... Nezměrně velikého, obřího. A kouřilo se z toho.
,,Schovejte se!" zakřičel Gandalf. Thrandui pohodil halvou, ,,Vy jste tu také?"
,,Čaroděj je všude," sykl Gandalf, ,,A teď se schovejte do tohohle křoví,"

Elf, hobiti, čaroděj i Emi spatřili něco neskutečného... V dáli za nimi se valily obří stroje. Něco strašného, obřími koly s pásy ničily všem, co jim přišlo do cesty!
,,Tanky..." vydechl Emi, ,,Válka je tu,"
Když čaroděj viděl, jak enormní stroje ničí přírodu kolem, hluboce to ho to zasáhlo. připomnělo mu to Saurona jeho ničivou sílu, vzpomněl si na zlo s velkým Z! A rouhdol se proti zlu něco dělat, se zlem s emusí skoncovat!
,,Na zlo!" zakřičel bílý čaroděj a vyhnal se z křoví.
Svou bílou holí vypustil na tanky obrovský fialový paprsek, držel ho nad jedním z tanků tak dlouho, až se stroj proměnil v prach...
,,Ah!" vykřikl čaroděj a podíval na svou hůl. ,,Jsou příliš sliné, jsou děsivé... To se nedá zvldádnout! I má hůl je proti tomutu zlu slabá!"

V tuto šílenou chvíli Pipin začal plakat...

Výplod poblouzněných mozků Vendy a Annie

8. května 2015 v 20:03 | Vendëa Lissësúl & Annie |  Něco jiného
Šílené dílko dvou šílených dam jménem Venda a Annie. :)
To se jednou dvě bláznivé elfky zase sešly a společně vyplodily dílo hodné uznání mocné čarodějky...


Roklinkovská nehoda


Ve Středozemi byl krásný den, svítilo sluníčko a dvě elfky v Roklince četly starou knihu, která byla o jedné velmi zlé čarodějce. Jmenovala se Punč.
Punč byla zlá elfská čarodějka, která kdysi dávno zmizela. Každých dvě stě let se vracela a pořádala na své slimáčí zahradě tajné rituály.
Elfky se jmenovaly Venda a Elza a byly to nejlepší kamarádky. Pocházely z Roklinky a byly to neteře Elronda. Tím pádem sestřenice Arwen Večernice. V té době jim bylo pět tisíc let, zrovna slavili narozeniny a Arwen z nich byla na mrtvici, protože pořád vymýšlely nějaké šílené nápady. Jako třeba teď. Chtěly pozvat Punč, aby na jejich oslavě vykonala rituál slimáků.
Tajný rituál elfky natolik fascinoval, že se na ni rozhodly na posvátném místě počíhat... Bylo to totiž přesně sto devadesát devět let a třičtvrtě roku, co naposledy zmizela...

Elfky uspořádaly na posvátném místě koncert elfí hudby a ten měl čarodějnici přilákat. Na tom koncertě měla Venda i Elza vystupovat v hraní na loutnu a harfu.
Koncert naplánovali na jeden večer. Když se setmělo, všichni dorazili a usedli na louce před Roklinkou vedle vodopádu za svitu hvězd a měsíce, který se nesměle schovával za mraky... Elrond měl čestné místo vepředu a vedle něho seděla Arwen. Ještě tam byla i Galadriel s Celebornem, kteří byli pozvání až z Lorienu, aby si tu nádheru mohli také poslechnout.
Ale všichni si nakonec museli tisknout mokrou vatu na uši, protože hudba se nedala vůbec poslouchat... Protože tento den byly všechny harfy i loutny namočeny velkou povodní, jež přišla z Temného Hvozdu. O níž samozřejmě nikdo nevěděl. Tharnduil měl momentálně jinou práci, byl vyjednávat s králem Dáinem Železným vousem v Ereboru jakési královské nesrovnalosti, vždyť to znáte...
Stalo se to tak, že byla všechny sudy vína, které měl král uschované ve sklepení, vylily do lesní říčky, tudíž způsobily její velké vzplanutí a řeka se nalila až do Roklinky s močila všechny nástroje, které se vedle ní nahřívaly na slunci, aby se řádně připravili na večerní vystoupení. Dala je tam Arwen, protože jí to přišlo dost adekvátní a také protože jich měla už plné zuby...

Koncert proběhl docela neúspěšně kvůli velice špatnému zvuku. Pán Roklinky byl totálně zděšen a paní Galadriel se mračila... Celeborn radši nic neříkal. A Arwen si šla lehnout, protože nměla neútěšnou depresi z toho celého humbuku kolem...
Ale jeden dobrý výsledek to přeci jenom mělo. Za toho strašlivého rámusu se objevila čarodějka... A seřvala je, co to tam sakra dělají za bordel.
Přitom jste si mohli všimnout obřího hnědého a velmi slizkého slimáka v jejích extrémě kudrnatých vlasech, což není u elfů tak běžné. Ano, Galadriel má kudrnatější vlasy, ale Punčiny jsou kudrnaté od samých kořínků do úplných konečků. Její valsy byly kudranté jako... květák, ano to je adekvátní výraz.
Všichni asi víte, že elfové mají sličnou tvářičku. Bohužel u této elfí čarodějky se tomu tak říci nedalo... Jediné, podle čeho byste poznali, že je to elfa bylo to, že měla špičaté uši a byla poměrně vysoká. Přitom tlustá, takže se celá její výška zneutralizovala.. Tudíž byste mohli říct, že byla malá, jako hobit.
Seřvala je za ten nepořádek a pak se zeptala, proč jí vůbec volali.
Adekvátně ji vysvětlili, že potřebují někoho na svou oslavu (Oslavu Vendiných narozenin. Venda slaví!) a ona souhalsila, že tam přijde se svým nástrojem a bude tam obstarávat hudbu. A tak všichni spokojeně odcupitali domů, což se v případě elfské čarodějky rovnalo slimáčí zahradě. Čarodějka se opět pustila do svých slimáčích záležitostí.
Začalo to tím, že Punč mávla vlasy až jí zčernaly. Původně byly hnědé s šedinami nahoře. Ne! Vlastně šedé s hnědinami nahoře, ale nechme to být... Načež se země zachvěla, z nebe vyšlehl obří rudý parsek a praštil do země. Na zemi se v tu ránu začalo v trávě cosi zjevovat... byli to slimáci... Hnědí hnusní slizcí slimáci. S šedinami na hlavě. A bylo jich tam mnoho. Tisíce až miliony. Na každém milimetru celý slimák. Země nebyla vůbec vidět, takže to všechno bylo totálně- dobře, necháme toho.
Vše bylo totálně temné.. Do toho ještě začal svítit onen ukrytý měsíc.
Elza i Venda tam stály jako jediné.. Všichni ostatní elfové se odebrali do svých ložnic, kde si zastrčili uši do kabátu apevně usnuli.
A Elza hloubavě přemýšlela. ,,Co budeme s těmi slimáky dělat? Nemůžeme mít přeci na své oslavě slimáky..." Venda přikývla. Vzápětí kolem nich proletěl obří čmelák. Takový, kterého Bilbo potkal v Meddědově obydlí.
Čmelák si sejmul své brýle a velice inteligentně prohlásil: ,,Jestli chcete slimáky odstranit, měli byste si radši vzít koště a trošku to tu zamést..."
,,Povoláme hobity, kteří nám to zde pomůžou uklidit!" prohlásila Venda a Elza směle přikývla. Venda vzala obří roh (Ten, co na něj troubil Bombur při bitvě pěti armád.) a pevně na něj zatroubila. Vzápětí vše utichlo...
Poté přišla po klikaté pěšince elfská kuchařka s bílou kichsnou na hlavě a prohlásila: ,,Nepřišel med, k vašim narozeninám tedy udělám punčové řezy,"
Jekmile to Punč zaslechla, zmocnil se jí obrovitánský strach... myslela si totiž, že ji nakrájí a strčí do řezů.
Vzala tedy svou magickou sílu ukrytou ve svých kudrantých vlasech a švihla jimi po kuchařce. Skolila ji k zemi...
Elza na to: ,,Jste pitomá? Kdo nám teď jako uvaří,"
A Punč řekla: ,,Já, já vám uvařím, ty nejlepší slimáčí řezy, které jste kdy jedly..."
Venda byla znepokojena jejími slovy a už trpělivě vyčkávala prvního hobita, který se zjevil v mžiku... Za pár sekund se v dáli ve tmě objevil Pipin... S jablkem v ruce.

,,Je hodně hodin, už byste měli být v posteli," prohlásil,
Všichni na něj zírali s otevřenými ústy s nohama ve slimácích a on s jablíčkem zapadl až po pás do slimáčího rybníka. Vzhledem k jeho výšce to bylo opravdu hodně zlé... V jeho tváři ale byla výčitka.
Všichni proto bez jediného slova odešli... I Punč.
I Venda s Elzou, což nebylo tak obvyklé. A Pipin zůstal, seděl ve slimácích a hleděl do temnoty noci. Pohrával si s jablíčkem a čekla, co se stane...
V tom se zjevil černý chlupatý psík malého vzrůstu, proběhl kolem nicnetušícícho hobita po trávníku a vyválel se v něm. Černý pes se blížil, čím dál blíže hobitovi.
,,Co tady děláš, pesane?" zeptal se udiveně Pipin, pořád po kolena ve slimácích. Černý psík k němu ve slimácích doslova proplul, potom kýchl a všichni slimáci se rozpadli v prach...
Pipinovi v tu ránu došlo, že ten pes nebude jenom takový pes. Byl to Gandalf převtělený v psa.
Gandy.
Ale pes se v Gandalfa neproměnil, tidíž nikdo nevěděl, že je to vážne Gandalf. Ale až do té doby, než pes promluvil... ,,Já jsem čaroděj Gandalf Bílý,"
Pipin mu vylíčil vše a vysvětlil, kdo za to všechno může.
Čaroděj byl popuzen. ,,Nějaká coura chlupatá tady rozhazuje slimáky?!" Velmi se rozhořčil a hodlal okamžitě Punč zneškodnit. Zeptal se tedy Pipa, kde je.
,,Na zahradě, sbírá slimáky pro své rituály, které jsou přísně tajné...Ještě nikdy je nikdo neviděl, nespatřil, necítil, Nezažil, neochutnal, neokusil a další NE věci," na to Pipin,

Punč tam vážně byla, nespala, byla na zahradě. Sbírala slimáky a přitom cosi mumlala. Slimáky házela do obří bezedné tašky s rudým nápisem SMRT SLIMAKU!
Na scéně se objevil malý černý nenápadný pes jménem, který se skoku proměnil v Bílého čaroděje a holí skolil hnusnou čarodějku do trávy i s jejími slimáky.
Ta zavřeštěla a uhodila čaroděje do obličeje slimákem. Gandalf se opět změnil v psa, Punč ho setřásla a on ji pořádně rafl za její kudrnaté vlasy! Takže malý černý pes visel na vlasy a ona s ním točila dokolečka, stále ho ze sebe nemohla dostat...
Ale objevily se Venda s Elzou a čuměly na tu neuvěřitelnou podívanou s otevřenými ústy. Nevěděly, zda jí mají pomoc, nebo pomoc tomu psovi.
Nakonec se rozhodly, že zjistí, o co tu vlastně jde...
Přistoupily k nim blíže, ale ne tak blízko, aby je zasáhla, a docela klidným hlasem se zeptaly: ,,Co se to tu děje?"
Punč odpověděla: ,,Ta kavka je podezdřelá... Píše se ve slově kavka F neboV?"
My jenom vyvalily oči, protože to neřekla řečí, které bysme rozumněli... Byla to četina, neznámý jazyk světa lidí...
Punč se následkem Gandalfova čarování proměnila na tu, jak ji známe v tomto světě. Jako učitelku českého jazyka...
Punč konečně setřášla čaroděje z valsů a ten se okamžitě proměnil na bílého čaroděje s hůl jí strčil pod bradu.
Začala kvičet a nadávat nesrozumitelnými kecy, které musel slyšet až Elrond spící o několik set metrů dál ve svém honosném elfím pokoji.
Žel bohu tomu nikdo nerozuměl a všichni byli šťastní. Až na Punč, které se to vůbec nelíbilo a chtěla se dostat z tohoto šíleného světa zpátky do třídy, kde by mohla své nebohé žáčky trápit domácími úkoly dávat jim pětky.
Obrátila se na dvě elfky, tvářeila se jako by jí byly povědomé... Měsíční svit dokonale osvítil její mračícíc se tvář, vypadala vážně děsivě...
Ale nemohla si vzpomenout, koho jí připomínají...
Což bylo naštěstí dobře. Protože v tomto světě to byly její bývalé žačky.

Punč naklonila hlavu na pravou stranu, ,,Nejste vy náhodou ten bezdomovec, co se poflakuje nesutále kolem mé zahrady?" A protože jí nikdo nerozumněl, Gandalf pokračil rameny, hodil ji do řeky a byl konec.
Ovšem až do chvíle, kdy se vynořila... S totálně morkou hlavou a uplízlými vlasy, šedá šedina totálně propagovala punčovský odér. Neměla slov.
Všechna slova odplula řekou do blízkého východu. A pak se nedivte, že jsou řeky na blízkém východě tak zněčištěné.
Je to všechno kvůli Punč. Punč se zatvářila tak kysele, že i citrony byly oproti ní sladké jako cukerky z Polska.
V té chvíli nad její hlavou proletěl obří nazgůl, čehož se lekla nejen ona...
Gandalf zavolal: ,,Schovat!"
Uprostřed bitevní vřavy se Punč zastavila, podívala se na temnou oblohu, kterou dominovaly studeně temné mraky plné černa...
Gandalf bojoval s nazgůly jako o živost, Jednomu usekl hlavu, druhému ocas, třetímu kopyto.
Černí jezdi sestoupili na zem a začali vřeštět jekotem, z něhož upadají uši a který výborně znáte z filmu Pán prstenů jedna, dva, tři.
Punč v této bitvě tragicky zahynula... Nazgůl jí totiž za letu uhryzl hlavu a vzápětí skonal i on, protože Punč byla extrémě toxická.
Ještě než nebohá potvora zemřela (Tím myslíme nazgůla), promluvila řečí, jakou hovořila zesnulá Punč: ,,Ve slově kavka se píše V..." A skonal vedle Punč.
A tak se místo oslavy konal pohřeb. Tento den s ebude navždy pamatovat jako den smrti Punč (A nazgula).
A tímto tento děsivý příběh končí. Nyní už můžete žít jako dříve. Nemusíte se bát potvor jako nazgůl a Punč. Ale pozor! Napíšete-li ve slově kavka F, možná vás přijde strašit Punč... je totiž všude, všude, kde si jen vzpomenete...
Punč si vás najde všude...
Nechoďte hlavně do slimákového parku s bílým domkem. Tam totiž žije, bydlí a slimákuje... Punč.


KONEC


P.S. Už nikdy nepijte Punč!!!

Krajani v lese_5.díl

6. května 2015 v 17:04 | Vendëa Lissësúl |  Krajani v lese
Vážení přátelé, mám tu pro vás další díl! Tentokrát spešl part! :)
Enjoy it!

Dobrodružství Emiho pokračovalo již brzy ráno, když ho vzbudil zpěv skřivana krajního. (Že to byl právě skřivan krajní Emi samozřejmě nevěděl. Pip mu to řekl až poté.)
Emi vyletěl z trávy, rozespale si promnul oči a zamžoural do právě vycházejícího sluníčka, které za kopcem ukazovalo Středozemi své první paprsky. Nesměle ale jistě vylézalo na svět.

,,Ah, my usnuli?" zeptal se přškrceně Emanuel a pohlédl na rozesmátého Pipina.
,,Tohle se mi děje pořád, drahý Emi. Ale zvláště po noci plné pití a tance, musím podotknout," Hobit se líně zvedl a protáhl se. Přitom nedosáhl Emanuelovy výšky, který se díky tomu musel pousmát.
,,Jste zvláštní tvorové," poznamenal, ,,Ale líbíte se mi..."
,,Ještě aby ne," na to Pipin, ,,Pojď, musíme najít Smíška. Provedeme tě spolu po Kraji. Věř mi, lepší průvodce než já a Smíšek bys tu těžko hledal. Nedohledal by ses..."
Emi sice absoznačně netučil, kdo je Smíšek, či snad, co je Smíšek? Každopádně mu dosti vyhládlo, rozhlížel se po nějaké ,,potravě".

Pipin mladíka vedl hliněnými cestičkami rozjasněným Krajem kolem spousty nor, dokonce šli i kolem nádherně čisté říčky, z níž byl Emanuel u vytržení.
Než ale stačili Smíška najít, ozvalo se za nimi jakési klapání. Znělo to jako kopyta koní.
Když se ovšem Emi otočil, neuviděl za sebou po cestičce přijíždějícího jezdce na koni... Nýbrž jezdce na...
,,Jestli si dobře pamatuji z Biologie, tohle musí být los..." pravil a pohlédl na Smíška.
Ten se rozkýval, ,,Je to los, ale podstatnější je ten, kdo sedí na něm..."
Pipin se uklonil, ,,Pane Thranduile," opět se zvedl a usmál se, ,,Nečekali jsme vás..."
,,Rád jezdím na místa, kde mne nečekají," odpověděl na to muž sedící na losovi. Jeho dlouhé bílé vlasy splývaly až na záda. Ve stříbrném plášti oděn seděl na losovi se stříbrnou čelenkou na hlavě.
Emanuel ještě dlouho přemýšlel, zda to byl muž nebo žena...
Hlas má mužský. Ale ty vlasy... Byl roztržitý.
,,Přijel jsem navštívit Mithrandira. Zaslechl jsem, že se tu nachází. Je to pravda?" Teď už Emi jeho slovům vůbec nerozumněl.
,,Ano... Je tu. Když počkáte, půjdu ho najít," Pipin se opět poklonil, pak popadl mladíka za rukáv a kamsi se sním rozběhl.

Asi tušíte, jak zněla první Emanuelova otázka na hobitův účet...
,,Pipine, kdo to byl?"
,,Ty jsi opravdu jako z jinýho světa! Neznáš Thranduila? Krále elfů z Temného Hvozdu?" Emanuel měl podivný pocit. Pipinův ton zněl, jako by byl Emanuel totální idiot a neznalec. Přitom patřil ve škole mezi jedny z nejlepších! Bohužel ale v jeho světě...
,,Asi jsem zaspal dobu, zasvěť mě,"
Pipin na mladíka opět vrhl vražedný pohled, ,,Mluvíš jako lidský kněz! Vzpamatuj se!"
,,Tak se omlouvám no..."
,,Je to král elfů, jmenuje se Thranduil. Oslovuj ho ,,králi Thranduile". Radši s ním moc nevykecávej, není zrovna příjemnej..."
,,Jakto že není? Je zlý?"
,,Je divný... Chová se divně. Už celá staletí..." Pipin se odmlčel, ,,Teď se o tom ale nebudem bavit, náš úkol je najít Gandalfka a přivýst ho k němu. Když si něco zamane, nehodlá se toho pustit..."
,,Gandalfka?" Emanuel se podivil,
,,Bože, přeřekl jsem se," Pipin se zachechtal a mávl nad tím rukou,
,,Kdo je Mithrandir?" Další Emiho otázka.
,,Gandalf... To ti mohlo dojít," Hobit se zase rozesmál, ,,Jsi vtipnej člověk. Aragorn byl taky vtipnej, ale ty jsi ještě víc!"
Emanuel se usmál. Už ho nebavilo se pořád na něco vyptávat. Stejně museli hledat Gandalfa, takže ani nezbývalo dost času...

Čaroděje našli sedět ve škarpě v údolí malin. (Aspoň takhle to řekl Pipin. Prý je tam nová obří malinová plantáž.)
Oči měl rudé, v rukou svíral Lorienský lístek, nehýbal se.
,,Je mrtvý?" zeptal se Emanuel, prudce se oddychle, když Gandalf zavrtěl hlavou.
,,Nejsem mrtvý, drahý... Emanueli," řekl, ,,Jenom jsem něco zjistil... Tenhle lístek, totiž-" Pipin ale čarodějovu větu přerušil. Okamžitě se mu omluvil a sdělil mu, že král Thranduil na něj čeká.
,,Thranduil?!" Gandalf se podivil, ,,Toho jsem neviděl dvě stovky let. Možná i víc..."
Zvedl se z příkopu, ,,Aspoň můj výrok uslyší více tvorů najednou..." A odešel.
,,A my jdeme najít Smíška," poznamenal vesele Pipin a rázně si to vykročil na pěšinku. Emanuel ho tupě následoval. Myšlenky mu v hlavě rejdili jako čerstvě vylíhnutý kapr říční. Přemýšlel o čarodějovi, o lístečku a o jeho rudých očích (Gandalfových očích, lísteček žádné nemá...)
Nedospěl k žádnému závěru. Za to Pipin ano.
Našel Smíška.

Smíšek se na první pohled vyjevil jako další hobit s kudrnatými vlasy a rozšířenými ústy. (Tím chci říct, že se smál.)
Vybafl na ně za obří jabloní. Pipin se vyděsil, ale vzápětí se rozřehtal. A Emanuel? Ten neudělal nic z toho, stále hloubal... Začínal už mít ukrutný hlad.
,,Smíšku!" zavřěštěl Pipin a vrhl se malému hobitovi kolem ramen, ,,Chyběl jsi mi!"
,,Pipine, ty mně taky... Vždyť jsme se neviděli od odpoledne včerejšího dne!" přitakal Smíšek a pevně si Pipina k sobě tiskl.
,,Dámě si spolu druhou snídani?" navrhl Smíšek,
,,Parádní nápad! Ještě jsem totiž neměl ani tu první," rozesmál se Pipin a ukázal na Emanuela, ,,A tady Emi tu ještě asi nejedl vůbec. Nemám pravdu, Emi?"
Emi kývl, nic víc, jenom kývl.

,,Zvu vás tedy oba ke mně do nory!" pronesl Smíšek slavnostním tonem a všichni tři se odebrali do jeho nory.




Gandalf se mezitím dostavil na místo, kde již netrpělivě vyčkával elfí král.
,,Thranduile! Jsem rád, že vás po tolika letech mohu opět spatřit," prohlásil Gandalf na uvítanou.
Král se pousmál svým chladným úsměvem, ,,Já také, Mithrandire. Přišel jsem vás navštívit kvůli jedné věci... Něco se zjistilo v Lorienu,"
,,Ach, opravdu? Já také něco zjistil. Jistě neodmítnete mé pozvání na sklenici vína," na to čaroděj.
,,To neodmítnu,"
,,Můžete mne na svém losovi následovat?"
,,Jistě..."

Thranduil na zvířeti následoval Gandalfa po cestičce až k hostinci, kde losa zanechal na louce a oba se přesunuli odvnitř.


Ták, to by byl další díl. Doufám, že se vám líbil.
Přístě už bude ta slibovaná akce! ;) Těšte se! :)
Doufám, že vám udělám radost všem! :) Každému něco. :D

Užijte si zbytek dne! :)

Vaše Venda :)



LOTR TAG_2

4. května 2015 v 20:36 | Vendëa Lissësúl
Pokračování Tagu, nevešel se do článku.... :/ grrr
12/ Oblíbená bitva
Helmův Žleb! :D Je to nejvíc epický! ;) A v noci to je ještě lepšejší! ;)
13/ Oblíbený hobit
Bilbo!!! :3 U mě jiný hobit nevítězí, Bilbo je srdcovka. :)
14/ Gondor vs. Rohan
Absoznačně Gondor! Je to tam tak hezky bílé. :D
Další poznámka: Znáte Gordon Bleu? Taková ta ňamka - řízek se šunkou... Tak to jsem si jednou objednávala a řekla jsem: ,,Prosím Gondor Bleu,"
:D
15/ Oblíbený filmový efekt
Jak ten Gandalf sakra vyfukuje z dýmky loď? :O
16/ Oblíbená píseň
Dříve May It Be - Enya, ale teď Annie Lennox - Into The West! <3 MIluju ji. (Into the West ne Annie :D)
17/ Oblíbená ženská postava
Arwen a Galadriel :) elfky vedou. ;)
18/ Oblíbená mužská postava
Legolas, Gandalf. ;)
Gandalf protože je to prpostě čaroděj Garoděj.
19/ Oblíbený kůň
Stínovlas! Nehledě na to, že jiného neznám. Teda jo! Vilíka! :3 Ale asi ten Stínovlas. :)
20/ Elfové vs. trpaslíci
Hm... tyo já nevím! :D
Zkuste si tipnout. ;)
21/ Nejdojemnější smrt
Všechny jsou dojemný, nedokážu vybrat...
22/ Oblíbený záporák
Očičko neboli Sauron! :) Mě to jeho oko fascinuje. Ale potkat bych ho nechtěla. :D
23/ Nejméně oblíbená postava
Denethor! Jednoznačně. Nelíbí se mi od prvního pohledu a je zlej na syna. :(
24/ Nejinspirativnější moment
Sam přichází na místo, kde byl v životě nejdál.
25/ Enti vs. orli
Orli, vždycky přiletí, všechno zachrání. Baví mě. :D Jsou takové Středozemní taxi.
26/ Mordor vs. Železný pas
Mordor. Větší tma, Sauron.
27/ Zbytečná scéna
Nic! :D
Všechno mi tam sedí! :)
28/ Nejméně oblíbené místo
Mrtvé močály. Fuj... :P
29/ LotR sbírka
Jeden mega plakát, jinak mám hrnek Hobbit, triko Hobbit, polštář Hobbit, pak knihy a přání od sestry s Hobití tématikou, poprvné mě sestřino přání potěšilo. :D
30/ Moje první setkání s Tolkienem
2012 v kině na Neočekávané cestě. ;) To jsem ještě netušila, co nastane... :D
Na závěr máte jistě otázku: Proč je to černý?
Páč to nechápu. ;) To je vše. :)

LOTR TAG

4. května 2015 v 20:35 | Vendëa Lissësúl |  TAGY
Venda je pitomá! Pitomá! Nenávidí se a jde se zabít Gandalfovým mečem. Udělala totiž jeden prohřešek. Největší prohřešek, jakého se Tolkienofil může dopustit.
Sehnala si Nedokončené příběhy a nepřečetla si Pp!!! :O
Pojďte mě umlátit lembasama, já se zblázním! :D
No okis... Mám tu LOTR TAG, tuším od Ettelwen? :)
Venda útočí! - Nový způsob vyjádření věty: Jdeme na to!
1/ Oblíbená kniha
Pšík pšík pšík! Asi mám LOTR rýmu od Sarumana, omlouvám se. :/
2/ Oblíbený film
Mňau... Asi FOTR. Hrozně mě baví ten začátek v Kraji. :)
3/ Oblíbená postava
Mám ráda hobity - všechny. A Arwen a Galadriel mám ráda a taky Lassieho. :D V Hobitovi už ho ráda nemám, ale v Pp je ještě takovej ňuňatej. :3 A v neposlední řadě můj drahý milááášek! <3 Asi mě taky ovládl a to jsem ho ani neměla v ruce. U všech Valar! Jak je tohle možný? :)
4/ Nejlepší scéna
Lassie na Oliphantovi! Lassie! Tohle fakt můžu!
Můj otec vždycky říká: ,,Bacha, teď nastupuje Legolas. Vyšší dívčí," Vždycky chytám výtlem (Bože, tohle slovo jsem si zakázala používat!)
5/ Scéna, která mě rozesměje
Jednoznačně Pipin a lembas!
,,Koliks jich snědl?"
,,Čtyři..."
:D
6/ Scéna, která mě rozpláče
Loučení, jednoznačně loučení Froda s hobity. To je jasný. :'(
7/ Oblíbený citát
,,You shall not pass!" Jednoznačně, Gandalf forever! :)
8/ Oblíbené místo
Kraj, Lothorien, Gondor! ;)
9/ Oblíbený Společník Prstenu
Pipin a Smíšek! :D
10/ Oblíbená zbraň
Luk a šíp - jasnej elf. ;) Sice dostřelím dva metry, ale jsem nebezpečný bojovník na krátkou vzdálenost. ;) Why not?
11/ Nejhorší skřet
Tady musím vyvěsit zajímavý poznatek. Ráda bych věděla, zda to taky někdo používá. :D
Víte jak je v bitvě u Minas Tirith ten vůdčí skřet. S tím znetvořeným rádoby nafouklým obličejem? Můj otec (Ano, on má gutozní hlášky!) mu říká ,,Plyšáček". To je vždycky: ,,A hele, plyšáček se naštval!"
Máte taky někdo podobně psychozní rodičenebo je v tom Venda sama? :D

Krajani v lese_4.díl

4. května 2015 v 9:35 | Vendëa Lissësúl |  Krajani v lese
,,Musím konstatovat, že jste ho vyděsil provotřídně," poznamenal hnedle potom hobit Pipin a zakřenil se Emanuelovým směrem.
,,Děkuji," odvětil jednoduše čaroděj a odhrnul si bělostný vlas padající mu do obličeje. ,,Pocta od takového slavného hobita,"
Pipin se zahihňal, ale nic více už jeho malá hobití ústa do světa nevypustila... S rukou v kapsičce u kalhot totiž zbeldl jako stěna.
,,Copak se děje?" Čaroděj si všiml hobitova výrazu a pečlivě si ho změřil pohledem.
,,Lístek..." zamumlal Pipin. Emanuel pozvedl obočí a rozhlédl se po kopečcích a zase zpátky k Pipinovi. ,,Nemám ho..."
,,O čem to blábolíš?" zamručel Gandalf, ,,Hlupák bralovská, občas plácá nesmysly, budete si na něj muset zvyknout můj milý-" Gandalf se zasekl, hleděl na Emanuela v domění, že se tímto způsobem dozví jeho jméno. Emanuel ale v tuto chvíli rozhodně neměl v úmyslu na takovémto podivném místě někomu vyzrazovat své jméno.
,,Tvé jméno! Cizinče..." Čaroděj byl ovšem neodbytný, mervomocí toužil znát mladíkovo jméno.
,,Já jsem ... Víte, zapomněl jsem své jméno," vylezlo z něj nakonec.
Na tento projev nemohl čaroděj zareagovat jinak než ozdvihnutým obočím a patřičným úšklebkem. Vzápětí se rozesmál a poznamenal: ,,Jsi nám to podivný mladík..."

,,Lorienský lístek! Ed elfů z Lorienu! od Lorienských elfů!" rozkřičel se v tu ránu Pipin, aniž by Gandalf a Emanuel stačili svůj duchaplný rozhovor dokončit.
,,Zmizel! Nemám ho! Gandalfe!" Čaroděj se obrátil k hobitovi, ,,Není v mé kapse jako obvykle..."
Pipinův hlas zněl vystrašeně a ustaraně, měl skoro na krajíčku.
,,Tak tys ztratil vzácný dar z Lorienu? Hlupáku..." vyštěkl Gandaf, ale vzápětí se usmál, ,,Já ho najdu, jestli je na území Kraje. Nepředpokládám, že by se tu neměl nacházet,"
Pipin se něj v tu chvíli zkoumavě podíval, v jeho očích byste mohli spatřit tajuplnou myšlenku...
,,Gandalfe... Co když není v Kraji?"
,,Copak tys v poslední době byl někdy mimo Kraj?" Gandalf se podivil a pečlivě si hobita opět změřil.
,,To ne, nebyl... Jenom... Třeba mi vypadl, našel ho nějaký hraničář a ukradl ho..." Pipinova slova zněla tak nějak přesvědčivě, že Gandalf na chvíli pokýval hlavou.
Vzápětí se ale plácl do čela, ,,Víš ty co? Najdu ho kouzly..." Načež chytl svou bíle zářící hůl a zamřel oči...
Kolem hole se vytvočil podivný fialový kruh, který se neustále zvětšoval. Kolem zavládlo naprosté ticho, ptáci přestali zpívat, voda přestala hučet. Slyšet bylo jen jakési prapodivné zaříkávání vycházející z Gandalfových úst.

Lup! A najednou to všechno skončilo, čaroděj pomalu otevřel oči. Tajemný kruh zmizel, příroda opět fungovala, jak měla. Gandalf se ale tvářil podivně. Stále oči znovu zavíral a vzápětí je otevíral.
,,Ten lístek..." zamumlal, ,,Našel jsem ho..." Jeho hlas zněl napjatě a hrozivě, čím dál tím hrozivěji a tejemněji... Emanuel se začínal bát.
,,No výborně!" Pipin byl očividně jediný člen této trojky, který neměl pocit tajemnosti a strachu. Toužil jenom po jednom, vědět, kde se tedy přívěsek od elfů nachází.
,,Viděl jsem modrou zmuchlanou věc ležící v trávě," pravil konečně Gandalf, ,,A helemese, tady tahle ,,věc"..." Pomalu popošel až za Emanuela, kde v trávě ležela jeho větrovka. Náš mladík už skoro přestal dýchat...
,,Přesně tuhle věc jsem viděl ve své vizi,"
,,Gandalfe! Pryč s vizemi, hlavní je, že víte, kde ten přívěsek je! Povězte to! Prosím!" Pipin čaroděje úpěnlivě prosil, dožadoval se přívěsku jako ničeho jiného. Nedivte se, považoval ho za velikou vzácnost.

,,To víš, že je tady..." Gandalf Pipina uklidnil a ukázal na větrovku, ,,Jen pojď a najdi si ho v ní,"
Hobit ochotně přiskočil a v raně byl lísteček na světě. Pipin se blaženě usmíval, pak mu ale něco došlo...
,,S tou věcí jsi přišel ty..." Ukázal na Emanuela, který se snažil zachovat si chladnou tvář a pevný výraz.
,,No... Abych řekl... Našel jsem to," vylezlo ze zmateného Emanuela. Nenapadlo ho, že by to mohlo být něco takového... Ani ve snu.
,,Tak našel..." zamumlal Gandalf a celého si ho změřil. Gandalf měl asi nějakou zálibu v měření osob a to se Emanuelovi ani trošičku nezamlouvalo... Přišlo mu, že čaroděj provrtává celý jeho mozek a hledá v něm pravdu, odpovědi na otázku...
,,A co když lžeš..."
,,Nelžu! přísahám! Jak bych mohl tušit, co to je! Přišel jsem sem nějakým nedopatřením teprve před pár okamžiky!" Nevím, kde jsem, jak jsem se sem dostal a co tu mám dělat! Proboha, věřte mi!" Mladík křičel jako šílený, čaroděj na to ale nijak zvláště nereagoval... Mladý hobit se jen rozpačitě koukal z jednoho na druhého, v rukou svíral lísteček a zarytě mlčel.
V průběhu celého tohoto aktu začalo zapdaz sluníčko. Pomalu se přemisťovalo za zelenavý kopec v dáli a po chvíli jste z něj mohli spatřit jenom půlku. Za chvíli jen malý srpeček. Jako by nějaký velký tvor se žlutou hlavou nakukoval, co se v Kraji děje...

,,Nemá v očích lež, drahý Pipine," konstatoval Gandalf, ,,Pamatuješ, jak jsi si vypůjčil Sarumanovu kouli, když jsme byli na výpravě? Poznal jsem, že mi nelžeš, že jsi mu opravdu nic neřekl... A tady to vidím stejně,"
Emanuel mu nerozumněl ani slovo, ani slovíško, jak by řekl náš drahý (již tragicky zesnulý) Glum neboli Smeagol.
,,Našel jsem ho v lese na pasece," řekl na konec Emanuel a čaroděj kývl hlavou, ,,Tvůj výrok jsem shledal jako pravdivý,"

Trojka se konečně rozpustila. Gandalf vzal Pipina kolem ramen a šel s ním pěšinkou dál, povídali si. Podle tonu jejich hlasů Emanuel poznal, že na něco vzpomínají. Stále ale nepochopil podstatu ničeho. Chtěl vědět podrobnosti o tom to místě. Pipinova slova mu nestačila...
Proto se skoro tmou rozběhl za obzorem mizícím čarodějem v bílém a malým hobitem.
,,Počkejte!" zakřičel.
Gandalf se otočil, pohlédl na nebe. Již se na něm začínaly objevovat první hvězdy. Bílé tečky jimiž se brzy posela celá obloha. Jedna zářila do dáli, druhá jenom lehce světélkovala. Ale všechny byly jedinečné a obdivuhodné...
,,Zase ty-" Gandalf svou větu ale nedořekl, zastavil a se a zahleděl se na Emanuela, ,,Tvé jméno. No tak šup šup, ještě jsme neměli tu čest poznat ho,"
,,Já se jmenuji... Emanuel... Ale nejsem si jist, zda je tohle jméno pro zdejší poměry dost dobré,"
,,Spíše dlouhé," podotnul čaroděj a poškrábal se holí na zádech.
,,Gandalfe!" vykřikl úzkostlivě Pipin a vrhl na čaroděje vražedný pohled, ,,Zničíš si ji!"
Gandalf jen mávl rukou a znovu sjel pohledem na Emanuela, ,,Chtělo by to nějak zkrátit, co myslíš?"
,,Jak byste si to představoval?"
,,Třeba... ehm... Emi?" Gandalf se trochu zasmál,
,,Emi?" Emanuel vykulil oči, ,,To je přeci akord!"
,,Akord?" zeptal se čaroděj.
,,Akord?" zopakoval otázku i hobit.
,,Eh, no to nic, to je fuk..." Emanuel rozhodně neměl v plánu vysvětlovat těmto dvoum (pro něj) podivínům, co je akord a radši řekl: ,,Emi určitě není dobrý nápad,"
,,Proč? Znal jsem trpaslíka, který se jmenoval Kili a jeho bratr byl Fili, pak byli třeba i Ori a Nori. Proč bys ty nemohl být Emi? Vždyť je to podobné!" pověděl mladíkovi Gandalf.
,,Kili... Toho bych rád potkal, vážně," uchechtl se Emanuel a botou zavrtal do země jeden maličký kamínek.
Gandalf najednou posmutněl, z tváře se mu vytratil úsměv. Zvážněl.
,,Kili... Tak toho nikdy už nebudeš moci potkat..." Pipin vytřeštil oči. Gandalf se o trpaslících, s nimiž byl na výpravě, nemluvil.
,,Ale nechme vzpomínkových řečí. Pipine, ukaž mi ten lorienský lístek. Rád bych ho prozkoumal,"
,,Co na něm chceš zkoumat, Gandalfe?"
,,Konzistenci... Nedávno jsem o lorienských lístcích něco slyšel. Rád bych věděl, zda je to pravda,"
,,Ach," podorknul hobit a lístek mu ochotně podal.

Gandalf někam zmizel, Pipin a Emanuel zvostali na pěšince sami. Ve tmě, kdy nebylo skoro nic vidět. Měsíc svítil jen nepatrně, noc se zdála velice temná...
,,Jak ti tedy mám říkat?" Tato otázka Emanuela velice popudila.
,,Jsem Emanuel, tečka. Co dál chceš vědět?"
,,Zkratku jména Emanuel. Prosím,"
,,Ech... Emi... Je to sice děsivě divný, ale vy jinak nedáte! Fajn, říkej mi Emi, ale varuju tě. Jinde jsem EMANUEL! Jen tady jsem Emi," Poslední slovo vyslovil Emi (Budeme mu tak taky říkat, je to přeci jenom kratší, i když uznávám, že pekelně divný...) poměrně přiškrceně, ale nedivme se mu.


Šplích! Tak tady máte můj nemocný díl. (Nemocný proto, že jsem ho psala v době nemoci, ne proto, že by měl být chorý! :D) Doufám, že se vám líbí. V dalším díle se můžete těšit na zajímavý převrat.
Původně jsem to zamýšlela jinak, pak jsem se ale tudle sešla s Annie a vyprodukovaly jsme to docela jinak! :D Btw, dozvěděla jsem se TOP SECRET - Annie taky bude psát hobití povídku! Už dokonce i trochu vím děj! :O :D Ale nepovííím. Povím jen to, že to bude Hodně zajímavé. ;)
Tak se těšte a ádios, pozdravujte Gandalfa, když ho potkáte. A když ho nepotkáte, tak mu nic neříkejte. ;) mrk mrk

Mějte se!

Venda

Jak nakazit...

2. května 2015 v 14:15 | Vendëa Lissësúl |  Fun
Hola!
Dneska tu pro vás mám užitečný článek, v nemž vám řeknu, jak nakazit někoho, kdo Ještě nemá rád Tolkiena. Ne u všech lidí to jde, ale zkustit to můžete.

1) Pořád dokola mlete o nádherné krajině, o dokonalém světě plném kouzel a fantazie.
2) Pusťtě jim filmy a celý děj jim při tom popisujte
3) Dokonale jim popište všechny postavy
4) Snažte se před dannou osobou pořád mluvit v hláškách z Pp nebo Hobbita. Například: Třískněte mu rukou na skříňku a zakřičte: Neprojdeš! Nebo, když vám řekne: ,,Dobré ráno", můžete začít s Gandalfovsko-Bilbovým dialogem!
5) Uspořádejte Tolkien párty
6) Noste před ním věci související se Středozemí
7) Servírujte mu druhou snídani
8) Pořád pouštějte hudbu Středozemě
9) Mluvte na něj elfsky, řečí Mordoru nebo nějakým jiným jazykem Středozemě.
10) Když se vás zeptá, proč jste se týden neukázali, řekněte, že jste byli s Gandalfem na dobrodružství.
11) Když jdete po cyklostezce a vidíte tam napsáno TT, okamžitě řvěte: ,,Tady jsou Dvě Věže!"

... Určitě je toho ještě víc, ale momentálně mám strašnou chuť na kiwi, jdu si ho dát! :D

P.S.: Pokud se ani po této Tolkienovské kúře dotyčný nenakazí, šasnce utekly do Mordoru. Tam pro ně Plosííím nechoďte, ještě byste se stali dalšími nazgůly, to bych vás už pak neměla láda. :( :D
Ale řeknu vám, probudit se ráno a mít těsně před očima Bilba, Thranduila, Thorina, Barda, Legolas, Tauriel, Šmaka, Azoga a další, to je bombovský pocit! :3 Polštářek s BOFA je... mlusk! :D

Krajani v lese_3.díl

1. května 2015 v 20:49 | Vendëa Lissësúl |  Krajani v lese
Za nedlouho se před mladíkovými zraky zjevila první hobití nora. S vyjeveným výrazem hleděl na ty kulaté dřevěné dveře a zahrádku oplocenou nízkým plůtkem.
,,To je... zajímavé, v tomhle se bydlí?" zeptal se opatrně,
Zamračená se zamračila ještě víc, opět si přehodila košík a jedovatě prskla: ,,No ovšem! Co jste si myslel? Že si to tu stavíme je tak?"
,,Radši neokounět a následovat moje kroky!" křikla ještě a už Emanuela znova popadla za rukáv a táhla ho dál. Emanuel se nemohl nijak vzpírat, Lobelie měla až překvapivě velkou sílu, na to, jak byla malá...
Hliněnou pěšinkou prošli mezi několika takových nor a cestou potkali další malikaté lidičky. Ti ale už nebyli tak zamračení jako Lobelie, ale malincí stejně. A podovně si Emanuela prohlíželi. Jak by taky ne...
Emauel byl oděn v mikině a riflích, čemu se pak divit, že?

Lobelia tryskovým motorem dotáhla chlapce k další takové noře, před ní se ale zastavila a rozhlédla se kolem sebe na obě strany. Vzápětí chytla Emanuela za ruku a jedním pohybem se oba octli v dlouhé rozlehlé chodbě.
Všechno ze dřeva, podél zdí poličky a na nich vyskládané různé vázičky a mističky. Na zdech zase četné obrazy podivných stvoření.
,,Tady bydlíte?"
,,Jistě... A tady si teď sundáš ty divný hadry a vezmeš si něco pořádného! Takhle tu nemsíš chdoit! Děláš tu všem jenom ostudu!" rozkřikla se Lobelie a chytla Emanuelovu větrovku v jeho rukách a mrskla s ní do rohu místnosti.
,,A začneme tímhle!"
,,Počkejte!" Emanuel vykřikl a rychle se vymanil z Lobeliina stisku. Skočil pro bundu a otřepal ji od prachu nahromaděném v růžku.
,,Moji bundu mi brát NEBUDETE!" zařval burácivým hlasem a postavil se před Lobelii tak, že jeho hlava převyšovala její o Hodně metrů...
,,A sahat na mně taky NEBUDETE!"
,,No to snad není pravda! Hlupáku!" Lobelia chytla výraz, před kterým by zdrhl i Azog Znesvětitel s celou skřetí armádou, ,,Na mně si budešš otevírat nevymáchanou hubu?! No tak to ani náhodou! Budeš chodit po Kraji jako pitomec? Jako nějaký blázen?" Lobelia rudla v obličeji. Přirovnat ji k rajčeti by nestačilo. V jejím případě by ani chilli paprička nebyla dost dostačující.

Emanuel vyběhl i s větrovkou před noru, zaklapl za sebou dveře a rozběhl se podél zeleného trávníčku pěšinkou pryč. Netušil, kam běží, myslel hlavně na to, aby od ní co nejrychleji zmizel a pokud možno ji už nikdy ve svém životě nemusel znova spatřit...

Běžel dál a dál, dokud nesrazil jistou osobu k zemi.
Rozhostilo se ticho, jenom práček na nedaleké jabloni zpíval líbeznou písničku.
,,U všech hobitů, můžeš koukat na cestu?!" Spadlá osoba si chytala naraženou hlavu a nadávala na Emanuela.
,,Já... utíkal," vykoktal Emanuel. Maličký se na něj dosud nepodíval, tiskl si dlaň na čelo a sténal.
Když se konečně odhodlal, náhle ze sebe nebyl schopen vypravit ani hlásku...
,,Co... co... co?" vyšlo z něj nakonec,
,,Co co?" na to Emanuel,
,,Co... co... co jsi zač?"
,,Emanuel... tak zní jméno mé," Mladík se narovnal, aby se ukázal jako staný chlapík.
,,Ehm... A co to máš na sobě, Emanueli?"
,,Oblečení drahý..."
,,Pipin, PEregrin Bral jméno mé. Zkráceně Pipin,"
,,Drahý Pipine,"
,,Podivné oblečení, musím říci, bohužel..."
,,Ani mi nepřijde..."
,,Odkud přicházíš?"
,,Z daleka je slabé slovo, drahý Peregrine,"

Emanuel se podrbal ve vlasech a odkašlal si. ,,Na sobě mám to, co se u nás obyvkle nosí, jenom vy tady to jaksi neznáte... Nechápu, kde jsem se to najednou ocitl... Pověz mi něco o tom to místě, Pipine,"
,,Rád," podotknul Pipin a posadil se na zem. Na hliněnou cestičku... Přesněji řečno, doprostřed oné hliněné cestičky.
,,Zde?"
,,Čas je drahý, Emanueli, za chvíli je čas večeře a mrkve si nedají dlouho čekat..."
Emanuel pokýval, i když mu nerozumněl ani slovo. I přesto se posadil vedle něj a nastavil uši připraven bedlivě vyslechnout Pipinova nadcházející slova...

,,Takže, jsi v Kraji. U hobitů. Já jsem hobit, jsme malí, ty jsi velký. Jsi člověk? Nebo elf?"
,,Pokud vím, tak člověk,"
,,Dobře... Žijeme tu v takovýchto norách, je to moc útulné, líbí se nám tu,"
,,Zajímavé..." řekl na to mladík a opět se podrbal ve vlasech.
,,Máš červotoče?" optal se najednou Pipin,
,,Čeho?"
,,Ne to nic, jen jsem se zeptal..."
Emanuel opět zavrtěl hlavou. ,,Máte tu podivné zvyky, vy hobiti..."
,,Říká se nám také půlčící. to kvůli naší výšce. Jsme poloviční,"
,,To by mi aji došlo..."

Emanuel a Pipin strávili na cestičce kolem deseti minut, to se totiž přihnal dřevěný kočár s jakýmsi mužem v šedém a špičatým kloboukem na hlavě, který seděl na voze a držel uzdu koní.
,,Gandalfe!" Pipin nadšeně vykřikl a rozběhl se kočáru napřed!
Emanuel jentaktak vyskočil ze země a zabránil smrti způsobené zajetím kočárem...