Krajani v lese_9.díl

21. května 2015 v 10:15 | Vendëa Lissësúl |  Krajani v lese
Smíšek zbledl... Najednou se zdál bledý jako stěna, mečík mu pomaličku vyklouzával z ruky.
,,Můj nejlepší kamarád..." zašeptal a pohlédl k zemi, zavřel oči.
,,To nechápu..." podotknul Thranduil, ,,Proč se dal na stranu nepřátel? Tomu se vážně říká zrada!" Elfí král měl na hobita zlost a Smíšek se rozplakal.

V tom divný muž s knírkem cosi zakřičel a nepřátelé se na naše Středozemské hrdiny okamžitě vrhli! Rozběhli se po vyprahlé pláni se zabijáckým výrazem na tváři.
,,Smíšku!" zakřičel najed ou Gandalf a ukázal pryč z bitevního pole, ,,Jdi! Teď nemůžeš bojovat! Nezvládl bys to, jdi do lesa! Utíkej!"
Smíšek se slzami v očích a s mečem, který už pomalu nedokázal držet v rukou, se rozběhl k nedalekému lesu. Pořád se otáčel, přihlížel začínající ranní bitvě na louce nedaleko místa, z něhož všichni přišli.
Hleděl na Pipina vrhajícího se přímo na Thranduilova losa. To už to Smíšek nevydržel a dal do mechu, opřel se o vysoký smrk, usedavě se rozplakal. Kvílel a křičel. V té rachotě bitvení ho stejně nikdo nemohl slyšet. Křičel: ,,Proč? Proč, Pipine?" Zoufale s etřel o kůru stromu, až si zadřel pár pořádných třísek, ranní vítr mladému hobitovi ofukoval tvář a zem ho studila. Jemu ovšem nic z toho vůbec nevadilo... Jenom plakal, nebyl k utišení, nic ho v tu chvíli nedokázalo uklidnit.
Jeho nejlepší kamarád... Ho zradil.
Při každém pomyšlení na slovo ZRADIL přišel další nával nových čerstvých slz pomaličku stékajících až na jeho vestičku, kterou mu před lety dal někdo k narozeninám. Byl to Pipin...




Mezitím se čaroděj Gandalf uprostřed veliké louky oháněl svou dlouhou bílou holí kolem sebe. Křičel přitom podivná slova a věty, jež nikdo z přítomných ještě nikdy neviděl, neslyšel, neokusil, neposlechl a další NE věci...
Elf Thranduil se kolem sebe zase oháněl dvěma meči a jeho věrný los nabíral nepřátelené na své parohy a odnášel je shodit z nedalekého srázu dolů do hluboké propasti plné bodláků. Celá elfí armáda pohotově sekala nepřátelskému vojsku hlavy a trpaslíci zase sekerami půlili němce až na tři části... Orli se tak prolétávali kolem a sem tam popadli padesát vojáků a také je shodili z útesu.
Jeden z orlů ale bohužel zahynul... Dostal to puškou přímo do srdce.
To byl problém... Němci měli zbraně na dálku - neboli pušky, kterými se naprosto převyšovali nad celé vojsko ze Středozemě! Středozem sice měla orly a nespočet obratných elfů, ale ani ti nic nezmohli přoti dálkovým puškám... Na to jim byly dýky, kudly, meče ostrén jako břitva, orlí křídla a obratnost jednoho losa na nic...

A Emanuel nebojoval. Původně tedy sejmul jednoho připosraného mladíka, ale když mu zastřelili elfa tesně vedla ucha, polekaně se rozběhl do ústraní, za Smíškem do lesa... Ustrašeně padl vedle plačícícho hobita, položil mu ruku na rameno a pravil: ,,Čert nám byl tuto válku dlužen, že ano, Smíšku?"
Smíšek zvedl hlavu - celou rudou, opuchlé oči, byl an něj vážně dost tragický pohled. Popadl Emanuela za košili a nalepil do na kmen stromu, o nejž se ještě před momentem opíral on sám.
,,Co blbneš?" vyjekl mladík a vší silou se nažil hobita odstrčit do trávy.
Neúspěch se dostavil.
,,Za všechno můžeš TY! Ty lidská kryso!" Smíšek vřískal Emimu do ucha tak hlasitě, že kdyby se hned vedle neodehrávala obří bitva, slyšel by to snad celýs vět.
,,Ty! Kdybys nepřišel! Nic z toho by se nestalo! Nepřišel bych o svého nejlepšího přítele! Nic z tohohle by se nestalo! Za všechno můžeš ty! Odporná lidská zmije!" Mladý hobit vřěštěl Emanuelovi do ucha a přitom s ním lomcoval, házel ho na kmen stromu a kopal ho do břicha.
,,Smíšku!" Emanuel začal také plakat, ,,Je mi moc líto to, co se stalo s Pipem. Ale já az to nemohu! Věř mi! To je jen blbá souhra náhod! Prosím! Smíšku! Přestaň s tím!"
Smíšek pohlédl mladíkovi do očí, ten je už měl dočista zelené, ,,Zničís mě..." vydechl Emanuel a zhroutil se k zemi.
,,Prosím, nech mne žít..."

Smíšek Emiho pohotově pustil, pohlédl na něj a následovně si vložil hlavu do dlaní, ,,Co jsem to způsobil? Jsem takový odporný had!"
,,Tohle bude sice malý úlovek, ale lepší něco než nic..." Smíšek za sebou v dáli v lese z houští náhle zaslechl hlas. Okamžitě se otočil. Z křoví na něj hleděl hnusný německý voják. Olizoval si rty a držel v rukou pušku namířenou přímo na hobitovu hlavu.
,,Mhm... Myslím, že tě trefím někam jinam..." Němec změnil názor a namířil zbraň na Smíškovo srdce... Hobit pokl.
Němec se ještě jednou olízl a zachechtal se.
Pak vystřelil.




Gandalf už měl na kontě ohromný počet vojáků a další stále přibývali. Thranduil také statečně bojoval, i když na losa už uléhala únava a vyčerpání.
Na bojišti už ležel veliký počet mrtvých trpaslíků a elfů. A tři orli... Zato německých vojáků bylo podstattně méně... O hodně méně.
A v tu chvíli se to stalo...
Thranduil se v tráři v tvář setkal s Pipinem Branobrádem...
Mladý hobit stál proti němu, na tváři odhodlaný výraz a v ruce meč, za zády skrýval pušku...
,,Jakou formu smrti byste si přál, králi elfů?" zeptal se s úšklebkem na tváři a sevřel pevněji svůj meč.
Krále elfů najednou dostal strach... Stál tam uprostřed bitevního pole mezi hromadami mrvých elfů, zděšeně s erozhlížel kolem. Podruhé ve svém životě dostal opravdový strach...
,,Ty zrádče!" vykřikl král a ohnal se po Pipinovi mečem, pak druhým. Ale malý hobit se oboum útokům perfektně vyhnul.
,,Léta praxe se nezapřou, pane elf," prohodil jen tak mimochodem a vytasil svou pušku.
Thranduil zbledl...

Pevně svíral svůj meč a zděšeně zíral na Pipina, který už přikládal svůj ukazovák na spušť.




Zafoukal jemný ranní větřík, na nedaleký smrček usedla kavka a zapěla.
Pod vysokým smrkem leželo bezvládné hobití tělo.
,,Ech! Echm!" Emanuel se konečně probral, otřel si zpocené čelo a rozhlédl se po ztichlém lese. Najednou už neslyšel bitvu, neslyšel mlácení a řinčení mečů, neslyšel skřek orlů a ni nic tomu podobné...
Ale zato uviděl něco, z čeho málem omdlel znovu.

Smíška... Ležícícho bezvládně na zemi.
,,Ne!" zaúpěl a v hrdla s emu vydral přiškrcený výkřik, ,,Tohle ne!"
,,Co ne?" Smíšek se najendou zvedl, jako se nechumelilo, netvářil se nijak mrtvě ani nic tomu podobné...
Vypadal absolutně živě.
,,Proboha!" vykřikl Emi a vrhl se hobitovi kolem jeho hobitích ramen. ,,Já myslel, že jste mrvý!"
,,Za to mohu poděkovat jedině panu Bilbovi..." pronesl Smíšek a sundal si vestičku. Pod ní měl bílou vestu, v níž ležela kulka.
,,Mithril od Bilba Pytlíka. Frodo mi ho svěřil, když opuštěl Středozem," vysvětlil Smíšek Emimu, který ale nic z toho nechápa. Byl jenom ohromně šťatsný, že malý hobit je naživu a že se nestalo to, co čekal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 21. května 2015 v 11:01 | Reagovat

Tedy... za tu chvilkou beznaděj, že Smíška vážně necháš umřít, mi ještě zaplatíš! Málem jsem zaklapla notebook a na Tvůj blog navždy zanevřela. No, ale ještě že jsem to neudělala :-)Ta hláška s NE věcmi se perfektně prolíná s předchozími kapitolami, skvělé!

Jen malá výtka. Je to Pipin Bral. Ne Brandorád. A v žádném případě ne Branobrád.

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 21. května 2015 v 11:55 | Reagovat

[1]: No to víš :D Ale já bych ho nemohla nechat umřít, to né! ;)
Díky moc.

Jo, to jsem se spletla, nevím, na co jsem myslela :D Hned to opravím.

3 Jusite Jusite | E-mail | 24. května 2015 v 17:28 | Reagovat

Jů... hodně drsné by bylo, kdyby tahle scéna byla z filmována..:)

4 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | E-mail | Web | 24. května 2015 v 18:37 | Reagovat

[3]: Už píšu PJovi, uvidíme, jak se to vyvine. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama