Báseň a lehká povídka na nedělní událost

12. června 2015 v 20:40 | Vendëa Lissësúl
Dva dny smutku, to dodržuji až do zítřka. Uvadl nám další skvostný květ orchideje a já mu nyní chci vzdát hold.


Víc k tomu říct nemohu, maximálně tak to, že mě to staršně mzrí. Plačící


Plamínek zhasl,
už je to tady,
tuto chvíli,
už nic nenapraví.

Dlouho tu byl,
skoro stovku let,
ale v neděli nám,
zhasl jeden květ.

Budeš nám navždy,
na obloze svítit.
Jasná hvězda, kterou každý,
bude schopen uvidět.

A my všichni ti,
v tuto neradostnou chvíli,
chceme vzkázat,
odpočívej v pokoji.



Svítila svíčka, vosk z ní pomalu stékal a kapal na dřevěný stůl.
Rudé plameny šlhaly po celé místnosti, ozařovaly ztemnělý pokoj oranžovou barvou.
Temný pokoj zářil světlem svíčky, vosk kapal.
A kapal stále dál, více a více.
Na stole již byla loužička vosku a stále nabývala na velikosti. Vosk se roztékal a sjížděl po těle svíčky.
A tak se stalo... Svíčka se pořád zmenšovala a zmenšovala. Najendou už neměla výšku bedly, už byla pouze maličký hříbeček.
A nakonec už jen vosk plul po stole. Svíčka ale stále svítila.
Svítila, svítila, bohužel začínala lehounce blikat. A nakonec...
Zhasla dočista...

A tohle je konec svíčky.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 15. června 2015 v 15:46 | Reagovat

Kdybys tam nedala tu poslední větu "A tohle je konec svíčky" řekla bych, že je to dokonalé. Jen ten dovětek mi tam prostě vadí. A báseň moc pěkná.

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 15. června 2015 v 17:17 | Reagovat

[1]: Mně právě přišlo správný ji tam šupnout.
Ale díky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama