Jmenuji se Julča

9. června 2015 v 17:24 | Julča Oceánská |  Stories
Oceán se rozprostírá na nezměrné ploše naší planety. Voda, voda, všude jenom ta modrá voda. Sem tam nějaký ten kontinet ale převážně je to z vody, z modré tekuté kapaliny. A to je svět, v němž žiju.
Mé ctěné jméno zní Julča a jsem malá kapka v obrovském oceánu.
Narodila jsem se na březích Antarktidy, ale čas mne odtamtud zavál až k břehům Jižní Anglie. Momentálně tu bydlím v malém zálivu u Plymouthu.
Od rána do večera pozoruji lidi, co se hemží na březích. Přicházejí a odcházejí, vlezou do vody a opět odejdou. někdy s dešníky někdy s klobouky na hlavě. Někdy přitom prší, někdy zase sněží a také svítit slunko je vidět.
Všechno přichází a odchází, ale já, malá kapka v obrovském oceánu zůstávám.
Občas mě popadne chuť podívat se někam jinam, pustím se skalnatého břechu a nechám se vlnkami unášet dál a dál a dál. Ale vždycky se mi zasteskne po domově. Vždy se vrátím k mé skalce a lidem.
Jmenuji se Julča a jsem kapka slané vody. Neřekli byste, že by můj život mohl být nějak zajímavý? Ale ano, můj život je vzrušující! jsem příšerně ráda, že jsem kapka slané vody.
Kapka slané vody, vždycky jsem si myslela, že můžu udělat cokoli a být kdekoli. Ale zatím jsem pokaždé jenom plula v moři a na pevninu se nikdy nemohla dostat... proto jsem se rozhodla to změnit právě v tento den!

Vklouzávám na velikou vlnu, vidím statisíce kapek jako jsem já, které už přistávají na břehu! na dlažbě, kde se procházejí lidé!
Jak vzrušující! valím se za nimi, jako šílená se vrhám do vlny.
Vlna proudí a najednou... Boom!
Jsem na dlažbě! Dokázala jsem to! jsem konečně někde jinde, už ne v moři!
Ale počkat! Co se to děje? Já mizím! Ne, pomoc! Já se rozplývám! Já už-

KONEC


A nyní vzdejme holt malé kapičce Julče z obrovského oceánu, která chtěla příliš mnoho.
R.I.P. Kapka Julča, budeme na tebe vzpomínat jen v dobrém.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pomněnka Pomněnka | E-mail | Web | 10. června 2015 v 15:01 | Reagovat

:D Tys mě dostala! Nevím, jestli se smát nebo filosofovat, protože Tvá povídka se dá vnímat vtipně i tragicky...ale že mám filosofii velmi ráda, zvolím to druhé. :-)
Sbohem, kapko Julčo, všechna čest Tvé odvážné cestě za splněním životního snu. Ovšem, naše sny by měly být pouze tak velké, aby přesahovaly nás, ale nepřesahovaly naše životní možnosti. Životní možnosti slané kapky Julči by byly téměř nekonečné, obrovské a nepřekonatelné, kdyby její sny mířily do moře, ve kterém a pro které se zrodila. Že však její sen mířil mimo moře, na pevninu, pro kterou nebyla stvořena, bylo uskutečnění jejího snu jen prchavým posledním okamžikem jejího života. Největší svobodu máme většinou na cestě, pro kterou jsme byli zrozeni. Když se však za každou cenu chceme vydat jinudy, občas toho dosáhneme...abychom poté zjistili, že to, co pro nás bylo myšleno od počátku, bylo mnohem větší a krásnější, zatím co na cestě naší zvůle nás čekal pouze rychlý a trpký konec.
Má to jisté nedostatky, ale přesto všechna čest, že jsi provozovala na téma týdne a dokonce dala světu nový malý příběh. I když...velikost příběhu se nemá měřit počtem slov. :-)

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | E-mail | Web | 10. června 2015 v 16:51 | Reagovat

[1]: Radši breč. :D Julča měla prostě laťka nasazenou příliš vysoko a nakonec na to doplatila. :-)
Psala jsem to pod vlivem řevu mojí sestry, takže to asi nijak velká sláva nebude. :-D
Budu muset konečně napsat něco pořádného. jenže když inspirace není? Holt musíme počkat, až nám ji čas přinese a my budeme schopni ji prodat světu. ;-)
A teď se jdu učit! Ať žije škola! :-D (ironie...)

3 CherryPie CherryPie | Web | 10. června 2015 v 17:54 | Reagovat

Páni! Kde ty na to chodíš? :D Je to boží

4 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 11. června 2015 v 7:02 | Reagovat

[3]: No tak různě, na plovárně, v hračkárně, někdy i v lese. :D Díííky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama