Krajani v lese_11.díl

1. června 2015 v 18:22 | Vendëa Lissësúl |  Krajani v lese
Následujícího rána přiběhl do tábora nšich hrdinů morijský skřet...
Emanuel se děsivě vyděsil, až spadl z dubu, na němž přečkával svou strastiplnou noc. Žuchl to sebou do trdé hlíny a zadkem přímo na šišku. Oj...
Ale nezavřeštěl, jak by se od něj očekávalo. Skřet ho tak vyděsil, že nebyl schpen vydat jakýkoli zvuk.
Ale skřet, místo toho, aby Emiho vskutku rychle zabil, se schoval do křoví a zašeptal: ,,Shakatrogat..." A zacpal si uši.

Gandal, který tohle všechno klidně sledoval ze svého nocležniště (Čaroděj měl výhodu. Spal s otevřenýma očima, tudíž nebylo k poznání, zda spí či ne...), se velice podivil. odhrnul přikrývku a štrádoval si to vysokou lesní trávou a mechem ve svém propoceném plášti (Ani si nestihl nasadit šedý klobouk) k malému křoví, v němž se skřet ukrýval...

Dřepl si vedle a upjal na ukrytého pohled. Emanuel zatím nepatrně poodszoupil a zahleděl se mezi stromy do dáli lesa a posléze na zamračené nebe. Všechno napovídalo a naprosto zřejmě ukazovalo na blížící se pohromu... Zvanou bořka.
,,Dakka um?" zeptal se čaroděj. Emanuel na staříka se špičatým kloboukem (Který neměl, ale to je jenom drobnost..) vytřeštěně kulil bulvy, až mu jedna málem vypadla a zakutálela se do nedaleké ježčí nory.
,,Gandalfe, vy umíte jejich řečí?" optal se nakonec.
Když Gandalf viděl ve skřetově obličeji jakoukoli neschopnost mu odpovědět, pohlédl na Emiho a kývl hlavou. ,,Za těch mnoho let, co již vtrávím na tomto světě, chci říct ve Středozemi, jsem měl dostatek času naučit se prakticky všech řečí a nářečí jednotlivých národů, poznat všechny kultury a ochutnat veškerá národní jídla, z nichž mi bylo velice často špatně od žaludku..."
Emanuel valil oči, ,,Páni, vy jste mistr svého oboru,"
Gandalf škytl a posléze změnil téma, ,,Ale tento skřet nevypadá, že by chtěl škodit... Poznal jsem skřety natolik, abych mohl prohlásit, že tento se spíše bojí nás více než my jeho..."
Emi stále nechápal. ,,Takže oni můžou existovat i hodní skřeti?"
,,Neříkám, že je hodný," odpověděl jen tak ledabyle čaroděj a konečně si nasadil klobouk, ,,Ale momentálně příliš nebezpečný nebude. Jenom mi vrtá hlavou, jak se sem, u všech Vala,r dostal,"
Mladík krčil rameny.

V tom se probudil i Thranduil, jenž strávil celou noc se svým losem u vodopádu. prohlásil, že mu to tam připadá více jako doma v Temném hvozdě.
A to se na něm také podepsalo. Byl krásně odpočatý a zářil energií.
Ta se ovšem vytratila, jakmile spatřil Gandalfa totálně rozcuchaného a bez bot. I bez ponožek. Jen tak na boso.
,,Dobré ráno," řekl s neutrálním výrazem na tváři a opět místo opustil.

V tom skřet cosi zamumlal. Thranduil se bleskurychle otočil a vytáhl z pochvy svůj meč.
Skřet opět cosi zamumlal a Gandalf se usmál, ,,Konečně s námi komunikuje!"
Thranduil se zašklebil, ale ne tak, jak byste si představovali, že bude přitom vypadat...
,,Povídá, že se jmenuje... Hrubkosterch?" Gandalf se zarazil. Opět se skřeta na něco zeptal a poté pokrčil rameny, ,,Asi je to vážně Hrubkosterch,"
,,Sranda jméno," prohlásil Emanuel a kopl do šišky,
,,Prý se sem dostal přes jakýsi... vchod," zase řekl čaroděj a stále krčil rameny.
,,Ach, viděl Němce... Lekl se jich. A proto utíkal. Schovat se... A teď na ně chce povolat celou skřetí armádu..." přeložil Gandalf a vzal si do ruky hůl. Teď už byl komplet čaroděj level five.
Emanuel zneklidnil, když se kolem prohnalo zaburácení. Bouřka byla na cestě k počátku...
,,Doufám, že si bouři nevyberou jako skvělou příležitost k útoku..."

To bylo ale momentálně elfímu králi jedno. Odstrčil Gandalfa od keře a promluvil na skřeta: ,,Hejere herka guratmur mutra nerebtr," (Takhle tomu rozumněl Emanuel.)
A po chvíli vítězoslavně prohlásil: ,,Povolá celou skřetí armádu. Hodlá zlikvidovat nepřátele," potom ale pokrčil rameny, ,,Ale nemůžu zaručit, že přitom nepobije i nás..."
,,Je to risk," souhlasil čaroděj, ,,Ale když proti nim půjdeme spolu, mohli bychom přežít alespoň o několik dní víc!"
Emanuelovi se to příliš nezamlouvalo, ale nic nenamítal.

Hrubkosterch po dvou hodinách konečně opustil křoví a přijal mrtvou lišku, již mu nabídl jeden trpaslík.
Po celou dobu sezení kolem ohně v době bouřky s ostatními zarytě hleděl na místo, kde tábořili Němci a na tváři měl tak děsivý výraz, že ho zde ani nemůžu popsat. Třicet pět dní byste nespali...
Proto se od něj raději všichni drželi bezpečně daleko. I když neměl žádnou zbraň. (Jo, Gandalf ho prohledal. neumíte si představit, jak přitom trpěl... och, ten skřetí smrad.

Rozpršelo se... Tedy, začalo extrémě lít. Virch se jako pomatený proháněl po okolí a ohýbal stromy, až se lámaly. Zůstávání v lese se tedy projevilo jako značně bláznovská činnost, proto náš drahý Gandalf navrhl jedno extra dobré řešení a to bylo... ,,Půjdeme ven z lesa a schováme se někde jinde!"
A tak se prakticky celá elfí i trpasličí armáda s pár orly a našimi hrdiny přesunula na velikou rozlehlou loku u lesa. Tam už jim hrozilo nebezpčí jen jediné.
,,Prásk!" Z nebe vyšlehl ohromný žlutý blesk a trefil jednoho trpaslíka většího vzrůstu přímo do hlavy. Trpaslík se pomalu zkácel k zemi, celý ohořelý...

Všichni zbledli... Tohle bylot o jediné nebezpečí, které jim zde na louce hrozilo...
Načež se všichni rozběhli kasi dál.
Gandalf uchýlil celou tlupu kamsi do keřu někde v polích, ale Emanuel běžel bezhlavě dál a král Thranduil se třemi věrnými elfy si také nevšimli, že běží jinam, než by měli...
A tak se stalo, že se Emanuel a hrska elfů s jedním losem octli vedle vyhořelého domu. Byl to Emanuelův dům...

,,C-c-cože?" vydechl zdrcený mladík. Dřepl si na bobek a dal se do pláče. Do usedavého pláče, žal ze ztráty domova.
A tu chvíli tam přišel...
Postarší muž s šedými vlasy až po kolena s kostkované košili s fotoaparátem v rukou. A co neudělal?
No všechny si je vyfotil...
Brečící mladík, blonďák na losovi divně se koukající a další tři divné figuríny jako z porcelánu. A v pozadí hořící dům...
Celkový název mužovy fotografie...
,,děkuji za pěkný snímek," řekl a usmál se. Načež odešel a celou dobu foukal, hvízdal, či cosi tomu podobného...
Emanuel byl zdrcen...
Praštil pěstmi do mokré silnice, až si sedřel kůži. pěsti ho štípaly ale on stále mlátil a křičel, vzlykal, brečel... Za deště, sychravého dne, se čtyřmi elfy a jedním losem. Co víc, že ano?


Drazí, díky za čtení! A teď ještě taková perlička.
Koupila jsem si Bilba! V Dráčiku! :3



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 2. června 2015 v 8:46 | Reagovat

Bilbo je super!
Zase je to příliš rozvláčné. Ale jsem fakt napnutá, co bude dál. Moc se mi to líbí.

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | E-mail | Web | 2. června 2015 v 14:02 | Reagovat

[1]: Už dlouho jsem si říkala: ,,Mám ho koupit nebo ne?" A nakonec jo! :-)
Děkuju.

3 CherryPie CherryPie | E-mail | Web | 2. června 2015 v 19:33 | Reagovat

Toho bilba ti asi ukradnu 😂

4 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 2. června 2015 v 19:37 | Reagovat

[3]: No opovaž se! :-D

5 Jusite Jusite | E-mail | 3. června 2015 v 13:54 | Reagovat

Moc hezký Bilbo :) Jinak, skřeti, elfové atd.. dohromady? Tak to bude něco :)

6 CherryPie CherryPie | Web | 3. června 2015 v 18:03 | Reagovat

"V tom se probudil i Thranduil, jenž strávil celou noc se svým losem u vodopádu" Nevím proč, ale hrozně mě ta věta rozesmála :DD
Jinak Bilbo je úžasný! Já chci taky aspoň jednu postavičku a to kohokoliv. I se skřetem bych se spokojila :D

7 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 3. června 2015 v 19:49 | Reagovat

[5]: Je :) Bude :D

[6]: Až tak, jo? :D
Je! :3 Já taky právě chtěla někoho. A měli tam ještě pár Gluma a Bilba, vzala jsem Bilba. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama