Krajani v lese_13.díl

17. června 2015 v 15:03 | Vendëa Lissësúl |  Krajani v lese
Zdravím všechny přítomné.
Povídka se pomalu ale jistě dostává ke konci, tak doufám, že to dopadne nějak solidně. :-)


,,Ajéje, tohle vypadá na mega bouřku," řekl Emanuel, hlas se mu chvěl a celkově působil roztržitě.
,,Chtěl bych jít na louku," podotknul později.
To už Thranduil právě hladící svého losa po hlavě nahnul hlavu a zamračil se. ,,Na louku? Co tam?"
,,A co tady?" opáčil nabubřeně Emi a mávl rukou, sebral se a sám se vydal po silnici směrem k louce.
Elfův brzy došlo, že stát pořád na silnici nebude úplně nejlepší řešení jak využít jejich času.

Mezitím u Gandalfa...
Dáin se zrovínka hádal s Gandalfem: ,,Vás to tady baví? Co tu vlastně děláme? Přišli jsme sem kvůli nějakému lidskému frackovi, který ani není ze Středozemě. Nebojujeme za svůj svět.
Bojujeme za něco, co pro nás není podstatné..."
,,Emanuel je náš přítel, požádal nás o to," opáčil čaroděj.
,,Ten váš Emanuel se zaprvé nějam zdejchnul a zadruhé, ve Středozemi se zrovna teď může dít něco hrozného. Něco, o čeho bysme měli být! A přitom dřepíme tady!" Dáin už doslova chrlil slova na Gandalfa, zrudl v obličeji jako červená ředkev.
Čaroděj se zadíval na louku, zahleděl se do dáli na trávu. Jakoby tohle všechno uteklo pryč, jakoby se nic z toho nestalo... Jenom hleděl na zelenou louku, na níž začínaly pomalu kapat malinké studené kapičky deště, za nedlouho se začaly měnit ve větší a nakonec už byly obrovské a ledové.
A v tu ránu, kdy na Mithrandirovu hlavu spadla první velká ledová kapka, spatřil osobu pomalu se procházející napříč loukou. Ale nebyla to jen taková nějaká osoba...
Byl to ... Emanuel.
Procházel se loukou mezi dlouhými stébly trávy. Gandalf se usmál a opět pohlédl na Dáina.
V tu ránu se ozvalo mohutné zahřmění. Jako když nemocná stará kočka naposled zamňouká. Tak hrozný to byl zvuk. Ještě ke všemu hrom doprovázel i silný poryv ledového větru se sprchou ledového dešťe.
Gandalf se podíval na oblohu a zavrtěl hlavou. Přestal ale velice rychle náhle.
Z nebe se totiž v pikosekundě snesl na zem ohromný žlutě zářící blesk nejmohutnější, jaký čaroděj kdy viděl...
,,Tak mohutně obrovský a hrozivý blesk jsem jakživ ve Středozemi nespatřil..." šeptnul tiše Gandalf a pohlédl na místo, kde se před tím nacházel Emanuel.
Jenže tentokrát tam nebyl... Nebyla ni nikde kolem, v okrudhu padesáti metrů se nenacházel jediný člověk...
Gandalfa zamrazilo.

,,Gandalfe! Gandalfe!" To Thranduil volal z dáli ještě od silnice na čaroděje.
,,Gandalfeee!" přímo zavřískal, téměř jako když žena s extrémě vysokým hlasem uvidí obří tarantuli.
,,O můj bože..." zašeptal Dáin hlasem ledovým jako Severní leodvý oceán. ,,To sand není možné..."
Gandalf se posadil na studenou zem, celý promočený se posadil přímo do hnědé břečky a nánosu bahna. Položil se hlavu do dlaní a pár minut bylo naprosté ticho...

,,Nepřežil to..." Gandalf zvedl hlavu, nad jeho zraky se skláněl Thranduil se slzami v očích. Ještě nikdy krále brečet neviděl, průzračné kapičky mu stákaly po alabastrové tváři a následovně padaly do břečky a bahna na zemi.
,,Ne... Ne..." šeptal Gandalf a opět sklonil hlavu.
,,Blesk nad ním zvítězil, už se nedalo nic dělat... Bylo to okamžitě, stejně jako minule ten trpaslík," řekl Thranduil polohlasně, své zraky přitom upínal do země. Sledoval bahenní potůčky, jež zvolna pluly po nánosu na zemi.
Zase bylo ticho...

Několik desítek minut nastalo hrobové ticho. Nikdo nepromluvil, celé armády byly zticha, ani nedutaly... Slyšet bylo jen ševelení lisů a zvuk dopadajících kapek na zem.

,,Takže je všechno ztracené? Takže jsme tu už úplně k ničemu?" ptal se rozjíceně Dáin a nevěděl, na koho upnout svůj pohled.
,,Byli jsme tu kvůli Emanuelovi, slíbili jsme mu, že si jeho valst vydobijeme, že ji zachráníme. Byl to slib!" zakřičel Gandalf z plna hrdla. Odkašlal si a pokračoval: ,,Slíbili jsme mu to! A protože nás teď tragicky opustil... Chtěli bychom jeho památku uctít a svůj slib splnit.
Elfové, trpaslíci, orli a všichni, kdo jste s ek nám cestou tajně přidali! Kdo do toho půjde se mnou? Kdo chce dodržet slib, jež jsme maldíkovi z tohoto světa dali? Kdo se nebojí nepřátel?
jestli se zd eněkdo takový nachází, nechť jde se mnou do boje!"
Z nebe se spustila další várka lijáku,a le to už elfí, trpasličí a orlí vojsko jásalo a řvalo do bouře svůj souhlas.

Jeden z orlů okamžitě vzlétl do oblak a v raně byl pryč.
Gandalf se za ním dlouze zadíval. ,,Tak nás jeden orel opustil... Takhle to začíná,"

To se ovšem mýlil. Orel se totiž vrátil. Už z dáli byla vidět jeho mohutná křídla, jimiž směle mával a mířil k obřímu vojsku. I v dešti plachtil jako velice zkušený pilot při svém životním letu.
Okamžik nadšení ovšem nastal až tehdy, když se za ním objevila další mohutná křídla. A pak další! A další!
Tolik a tolik dalších orlů plachtilo větrem jako o závod, až Gandalfovi ukápla slzička.
,,Tolik orlů.."

A všichni mířili na jedno místo... Na místo, kde měli své nepřátele za momentík rozmetat.
,,Do boje! Ne nepřátele!" Gandalfův hlas zaburácel do ztemnělé oblohy. ,,Dneska je rozmetáme!"

A potom se celá armída začala co nejrychleji přesunovat na místo, kde Němci sídlili. Dáin cestou trénoval se sekyrou. Snažil se pozarit skoro každý keř, který se mu postavil do cesty.
..Myslím, že mám dobrý rozmach, dneska jech určitě zabiju desítky možná i stovky až tisíce!"
Zato ostatní jen mlčky kráčeli po lesní pěšině, jako by jim někdo tam nahoře zakázal přemýšlet. Vypadali jako by jejich mozky už neměly žádnou náplň. Jakoby úplně vygumované a prázdné.
Jediný, kdo se pořád ošíval a každou chvíli se drbal za uchem, byl Smíšek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 18. června 2015 v 20:18 | Reagovat

Jů! Ty pokračuješ! Já se po tvém komentáři lekla, že s tím definitivně praštíš.
Mimochodem, fakt skvělá kapitola. Emanuel mi lezl na nervy už od začátku, tak mi ani moc nevadí, že je po něm. A fakt Středozemským fandím, jen se bojím o Pipa... Už se těším na další kapitolu!

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | 19. června 2015 v 7:00 | Reagovat

[1]: Ne, to byla jen taková chvilková reakce.
Děkuju moc. :-)
Už budou asi tak jenom tři kapitolky, ale musím říct, že o akci vážně nouze nebude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama