Krajová Princezna

18. června 2015 v 14:53 | Vendëa Lissësúl
Čtvrtek je za námi a Venda se opět stavila na blogu s nápadem na další cosi. Tentokrát se ale nenechte zmást názvem, je dvojsmyslný.
Takže, bavte se! :-)
Povídku věnuji speciálně pro IRITH! :-) Proč? Protože už tu dlouho nebylo nic čistě hobitího a také ještě nic speciálně pro ni! ;-) Takže, Irith, díky, že sem pořád vytrvale chodíš a taky doufám, že sem budeš chodit i nadále. Snad se ti tato hobití patlanina bude líbit. :-D


Probudil se na podlaze. Už zase v noci rajtoval, zlé noční můry, kterých se nemohl za žádnou cenu zbavit...
Pomalu si shrnul tlustou peřinu, jež mu spočala přes noc na hlavu. Promnul si ospale svá hobití očka a posadil se.
Chvíli se jen tak opíral o nohu postele a sledoval sukovitou podlahu. Došlo mu, že nikdy pořádně nezkoumal, jak jsou ony suky velké a zajímavé. Tolik kruhů a každý jiný, každý jedinečný, originální.
Pipin se neochotně vyškrábal na nohy a nechal se přes svou vlatsní vůli donést do koupelny.
Teprve když se zahleděl do oprýskaného zrcadla, které už nejednou chytlo ránu, spatřil své vlasy.
,,Aaaa!" Nehobití řev se linul celým Krajen, slyšet ho museli až v Hůrce, tak silný apronikavý Pipinův řev byl...

Hobitův jekot zaslechl i jeho nejlepší kamarád Smělmír Bandorád, který zrovna stál na nízké stoličce a čistil si zuby. Sledoval vodu mísenou s pěnou pomalu proudící v malých potůčcích přímo do kanálku.
A v této chvíli řev zaslechl.
Okamžitě svého nejlepšího přítele (Ne přítele jako přítele, ale přítele jako přítele.) poznal, Pipinův řev se nedá splést s ničím jiným. No, když o tom tak přemýšlím, je celkem podobný cirkulárce, ale tu, tuším, v Kraji (naštěstí) neznají.
Smíšek vyhodil kartáček z pusy, až směle břinkl o hranu umyvadla, a rozběhl se k Pipinově obydlí.

Smělmír překonal hliněnou pěšinku, při zápalu extrémně rychlého běhu málem porazil nebohou Diamantu z Dlouhé stráně, která nesla v rukou proutěný košík se spoustou voňavých malin. Smíšek ododlal pokušení jednu jí šlohnout a pádil za kamarádem.
S vrznutím přeskočil branku, minul pár vyrůstajícícj mrkví a jednu slunečnici. Následovně otevřel velké kulaté dveře čerestvě natřené světle zelenkavou barvou a v tu ránu ho uviděl...
Pipin Bral, Smíškův bratranec nejlepší kamarád v jedné osobě stál v koupelně a civěl na svůj odraz v zdrcadle. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby na Pipovi nebylo něco... Jinak než obyvkle.

Náš drahý hobit totiž na své hlavičce neměl svou obyvklou kudrnatou neposlednou zahrádku, nýbrž dlouhé hnědé lokny podobající se kadeřím elfích princezen. Vlasy mu plynuly od kořínlů a končili někde v půli zad.
Smíšek utrpěl postraumatický šok a málem to s ním švihlo.

,,Pipine!" vykřikl vyděšeně, ,,Co se ti proboha stalo?" Promnul si rukama oči, aby se přesvědčil, že nesní a že tohle je realita.
A realita to vážně byla...
Pipin se na svého bratrance otočil, sklonil hlavu, chytil své kadeře do rukou a pečlivě si je promnul. ,,Jediné, co se mi na tom líbí, je, že jsou tak neskutečně hebké..."
Smíšek se zachechtal, ,,Tohle teda vůbec nechápu, Pipe,"
Pipin kývl a usmál se, ,,Ještě jsem neslyšel o hobitovi, kterému by přes noc narostly vlasy do takovýchle rozměrů..."

V tu ránu do Pipovy nory vlezl Gandalf.
,,Čaroděj nikdy nechodí pozdě, ostatní prostě přišli dříve... Ehm, co se tu děje?" řekl čaroděj svým typickým nezaměnitelným hlasem.
Smíškovy koutky se roztáhly do širokého úsměvu, vzápětí vykřikl - radostí. Neviděl Gandalfa již přes tři úplňky. ,,Gandalfe! Jsem tak moc rád, že jste zavítal do Kraje!" A vrhnul se starému bílému čaroději kolem krku, až ho povalil k zemi.
Pipin se s nadšením přidal. Váleli se na sobě u Pipina doma na chodbě, dveře byly otevřené a hobiti procházející kolem je pouze nechápavě pozorovali.

,,Staří přátelé se musí pravidelně navštěvovat, to je zásada starého moudrého Gandalfa Bílého - dřívě Šedého, taktéž zvaného jako Mithrandira," pronesl Gandalf svým gandalfovským hlasem a postavil se.
,,Gandalfe!" Ozvalo se najednou ze dveří. Jakýsi starý hobit stál na cestičce a usmíval se, ,,Přeji vám dobré ráno,"
,,Je poledne, můj milý," usmál se čaroděj, ,,A jestli jste chtěl vyzkoušet náš slavný rozhovor s Bilbem Pytlíkem, tak se moc omlouvám. Tyto rozhovory mám ukryté jenom pro něj. Dobré ráno," odpověděl Gandalf s úsměvem a potom se otočil na Pipina.
,,A s tebou se, mylý Brale, stalo zase co? Použil jsi elixír pro růst vlasů?" pověděl čaroděj a nepřestával spouštět z našeho hobita zrak.
,,Vzbudil jsem se takhle..." pípl Pipin.
Gandalf se holí podrbal na zádech. (Ta hůl je ale praktický nástroj.) A vypálil na Pipa další otázku: ,,Kdy sis naposled myl vlasy?"
Hobit se zamyslel, po minutě se prosebně podíval na Smíška.
,,Ech," Smělmír si odfrkl, ,,Přeci včera. A použil jsi kopřivový šampon. A to tři várky,"
Gandalf se zasmál, ,,To se ale potom není čemu divit, drahý Peregrine. Kopřiva je kopřiva. Kopřiva je mocná čarodějka, obzvlášť s valsy hobitů jako jsi ty umí dělat veliké divy. Vypadáš jako princezna. Měl by ses ostříhat,"
Smíšek se smál, Gandalf se smál, koberec, na němž stáli, se smál, svíčkový lustr se smál, dveře vrzaly smíchy, váza na stolečku v předsíňce se řehtala. Celý Pipův dům se smál, výjma Pipina samotného, samozřejmě.

A tímto se vše vysvětlilo. Záhada Pipinových dlouhých vlasů byla vyřešena a teď už zbývalo jen jediné. A to si vzal na starost Smíšek.
Ostříhal svého bratrance na původní kudrnatou zahrádku.
A všichni byli šťatsní. Pipin už nevypadal jako princezna, Smíšek měl za sebou lekci střihu, kterou už dávno potřeboval jako sůl a Gandalf byl prostě Gandalf.

A to celé se událo během jedné krátké hodiny (Jako by nebyly všechny hodiny stejně dlouhé...) v Kraji v Pipově noře, u otevřených dveří v předsíňce s výhledem na kopečky v dáli.

Veliké kulaté sluníčko se svítivě vyhouplo na blankytně modrou oblohu a sehrálo pro tento den další důležitou roli - osvítilo celý kraj zářivým průzračným světlem.
Smíšek a Pipin vyrazili na snídani u potoka a Gandalf zase zmizel tak jak se předtím objevil. Je to čaroděj, může si dělat, co se mu jen zlíbí. Nemá žádná pravidla, kdykoli si odejde, kdykoli zase přijde nazpátek.
Gandalf se nevyzpytatelný, ale je to přeci jen pořád ten samý čaroděj s dýmkou a holí. (Akorát před nějakou dobou spadl do peroxidu a od té doby je bílý.)

A zde náš vlasový příběh plný Kraje a hobitů končí. Nebyl příliš dlouhý, ale poučný jistě...
Nikdy nesmíte na mytí vlasů kopřivovým šamponem použít více množství, než je vhodné!
:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Morell Morell | Web | 18. června 2015 v 14:59 | Reagovat

Ach, to je tak krásně roztomilé... :-D

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 18. června 2015 v 17:29 | Reagovat

[1]: Děkuji moc. ;.-)

3 Irith Irith | Web | 18. června 2015 v 20:23 | Reagovat

Díky, díky moc! Jsem hrozně potěšena, ta povídka je dokonalá. Strašně mě pobavil Smíšek s malinami a Gandalf, jak si nacvičuje ten rozhovor pro Bilba, dokonalé :-)
A Pipin s dlouhými vlasy... :-D  :-D  :-D
A přítel jako ne přítel ale přítel jako přítel? To je jako Gandalf a Dobré jitro :-)

Díky moc za dokonalou povídku!!

4 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | 19. června 2015 v 6:58 | Reagovat

[3]: Ju, to jsem ráda, že se ti líbí. ;-)
Nemáš vůbec zač :-)
(Taky vám tak blbne přihlašování? Už po pátý mi to píše, že přihlásit se můžu až za hodinu... :/)

5 Aredhel Aredhel | Web | 21. června 2015 v 16:54 | Reagovat

Tvůj styl psaní povídek je prostě neopakovatelný!
"Čaroděj nikdy nechodí pozdě, ostatní prostě přišli dříve... " :-D  :-D  :-D A ty maliny mě taky pobavily.

6 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 21. června 2015 v 19:12 | Reagovat

[5]: Jej, děkuju moc, já se prostě snažím psát vtipně a originálně. Jendou jsem do jednoho odstavce nacpala tolik takových těch podivných a smyšlených slov, že to potom vypadalo jako spis z jiné planety. :D

7 Eliz Eliz | Web | 22. června 2015 v 17:30 | Reagovat

Moc se mi líbí, jak používáš postavy z klasického Pána prstenů a vymýšlí nové a nové příběhy a zážitky :) Krása :)

8 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 23. června 2015 v 13:37 | Reagovat

[7]: Díky moc. :-) To mě prostě baví. :D

9 Sayuri Sayuri | Web | 23. června 2015 v 18:01 | Reagovat

Mnoho poviedok podobného žánru som ešte nečítala, kedže som sa nejako vyhla vplyvu elfov, hobitov a podobných bytostí. Čo ma trochu mrzí, pretože to vyzerá, že aj tieto postavy majú isté čaro.
Poviedka sa mi páčila, hlavne to ako si opisovala prostredie a postavy. Bolo to krátke ale výstižné, presné a zaujímavé :)

10 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 24. června 2015 v 7:09 | Reagovat

[9]: To je obrovská škoda, protože Pán prstenů a Hobit to je vážně nejlepší věc, která kdy vznikla. ;-)
Děkuju. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama