Naše společná povídka

29. července 2015 v 20:05 | Vendëa Lissësúl

Ahoj! Dneska tu mám první samostatný díl naší společné povídky s Ann. Odteď bude vždy každá psát jeden díl. Tohle je můj první! :-) Doufám, že s evám líbí a budu se snažit ještě delší. :-)

Bilbo se do dlouhé době konečně posadil do svého křesla, do jedné z mála věcí, které v jeho noře po zásahu ostatních obyvatel Kraje zůstaly. V té chvíli si vzpomněl na všechny události posledních třinácti měsíců - neočekávaný dýchánek, cesta k hoře, bitva a nakonec zjištění, že byl předpokládaný nebožtík.
Na malého hobita jako je Bilbo to bylo opravdu příliš mnoho událstí a tím pádem vyčerpáním okamžitě usnul, přestože byly teprve tři hodiny odpoledne. Probudil se až když den minul poledne, slunko už stálo velice vysoko a před brankou slyšel povyk krajanských dětí - hobiťat.
Bilbo se zvedl z křesla, rozespale zamžoural a vyšel ven před noru. Do obličeje mu zasvítilo teplé sluníčko, jež ho okamžitě probralo. Bilbo spatřil před brankou na zelenkavé trávě poskakujícího Pipina Brala s jeho bratranci Smíškem a Frodem. Náš drahý Bilbo je chvíli pozoroval, až tehdy když Pipin prudce narazil do vrátek a rupl pant, vykročil a rázným hlasem prohlásil: ,,Ví vaši rodiče, co tu tropíte?" Všichni tři se uklidnili.
,,Naši rodiče jsou pryč," odvětil tiše Pipin a ukázal na Smíška.
,,A tvoji?" chtěl vědět Bilbo od Froda. Frodo ale neodpověděl, pouze sklopil hlavu a mlčel.
,,Pane Bilbo, oni už nežijí..." odpověděl nakonec smutně Smíšek.
Dlouho bylo ticho, až nakonec Bilbo promluvil: ,,Omlouvám se, to jsem netušil... Mohl bych vás nyní pozvat na kousek trpasličího koláče? Zbyl mi ještě od trpaslíků,"
Hobiti nadšeně přikývli a všichni čtyři se přesunuli do nory.

***

,,Nu a co tu tedy pohledáváte?" zeptala se starostka znovu a pečlivě si obě dívky přejela pohledem.
,,Zabloudily jsme v dešti a tento pán nás dovedl sem." začala Kriss a ukázala na staršího pána s fousy a holí. ,,I naše psy," dodala Lucy, ,,které tu tedy ovšem nikde nevidím..."
,,Graysone," Starostka se přísným tonem obrátila na muže s holí. ,,Kolikrát jsem ti říkala, že sem nemáš vodit cizí lidi!" Vzápětí se otočila, usmála se na holky svým nuceným úsměvem a zmizela v domě. Zněla trochu jako by byla mužova matka.

Nic se nedělo a tak si holky řekly, že si trochu projdou město a nakonec ho zase pěkně opustí. Šly všemi možnými uličkami a po mostcích. Prošly také kolem jednoho zvláštního obchůdku se starožitnostmi až opět narazily na onoho muže s holí. Až na to, že tentokrát už tu hůl neměl...
,,Slečny!" vykřikl udýchaně. ,,Tady jste! Nacházím vás po celém městečku!" Muž zněl radostně z toho, že holky vidí. ,,Potřebuju vám něco říct. Je to extrémně důležité a očekávám od vás absolutní diskrétnost," dodal. ,,Za mnou!"
Holky ho tupě následovaly, jelikož byly nesmírně zvědavé, o co tu jde. Chtěly to okamžitě vědět, tohle místo jim nedalo. Muž je dovedl do jedné slepé uličky, na jemímž konci stály dvě lavičky proti sobě.
Na jednu z nich se posadil on a na druhou Lucy s Kriss. ,,Mno, začněme tím," počal své vyprávění muž, ,,Že se vám představím. Jmenuji se Grayson Grey, ale doopravdy jsem čaroděj Gandalf Šedý ze Středozemě. A asi mne znáte,"
Kriss pozdvihla obočí a Lucy sevřela rty. ,,Cože?" vylezlo z ní nakonec.
,,Já vím, že vám to teď asi připadá jako bláznovství, ale všichni obyvatelé toho Middle Townu jsou postavy ze světa Středozemě! Tak například: Gabriela, starostka města, je Galadriel - mocná čarodějka. Jsou tu další, je jich tu mnoho," řekl s nadšením Grayson.
,,Jak jste an to přišel?" chtěla vědět udivená Lucy.
,,Grayson, říkejte mi Grayson,"
,,Dobře, Graysone, jak jste na to přišel?" zopakovala svou otázku Lucy.
,,Mám prastarý šedý špičatý klobouk. Když ho smočíte ve vodě, ukážou se na něm staré příběhy ze Středozemě. Dostal jsem ho už dávno, ale vím, že je kouzelný! Tohle přeci normální klobouky nedělají, že ne?"
Grayson byl celým svým vyprávěním totálně nadšený, hltal každé své slovo. Očividně tomu všemu věřil ze všeho nejvíc...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 29. července 2015 v 20:54 | Reagovat

Tak těch posledních několik vět vůbec nechápu...

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 29. července 2015 v 21:05 | Reagovat

[1]: To je záměr :-D Vysvětlí se to v dalších dílech.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama