Povídka od Irith

19. července 2015 v 12:35 | Irith
Irithina verze 14. kapitoly Krajanů v lese. :-)

Peregrin Bral klečel na zemi ve velitelově stanu. Vysoký Němec trůnil v křesle u vchodu a pobaveně půlčíka sledoval. Pipin měl hlavu v dlaních. Třásl se jako osika. Po tváři mu tekly slzy. Několikrát se chtěl zvednout a utéci, ale Němec mu to nedovolil.
Je po všem, ubohý půlčíku. Po všem. Říkal hlas v jeho hlavě. Sauronův hlas.
Ano, tam ve Středozemi jste mě porazili. Ale zde mě porazit nemůžete. Můj život už nezáleží na Prstenu. Zde jsem svobodný.
Pipin se ještě více roztřásl. Pamatoval si na ten den, kdy se to všechno tak pokazilo. Kdy ho Sauron ovládl. Tenkrát v lese, když našel lorienský lístek a potom i cestu, jak se dostat sem, do toho druhého světa. Pamatoval si na bolest, když ho německý voják postřelil. Pamatoval si i na Něho, když k němu v smrtelných křečích přistoupil a vyléčil ho. Vyléčil, ale za obrovskou cenu. Od té doby byl Pipin Jeho otrokem. Plnil Jeho rozkazy, které mu dával, když mu pronikal do myšlenek. Sauron totiž neměl tělo, nebyl to Někdo. Byl jen entita, temný stín řídící nenávist a válku v srdcích Němců. Jen pár lidí vědělo, co je On zač. Že je Sauron, který v posledním záblesku agonie unikl do tohoto jiného světa. Věděl to velitel. A věděl to i Peregrin Bral.
Dobře jsi vykonával moje rozkazy. Přivést sem toho zpupného krále elfů. A pak je přimět dovést do tohoto druhého světa celou jejich armádu. To bylo velice chytré. Možná tě potom všem nezabiju. Možná si tě nechám jako domácího mazlíčka. Přeci jen nejsi tak úplně k ničemu.
Pipin věděl, že by měl cítit radost, ulehčení. Ale hluboko uvnitř v něm přeci jen zůstával zdravý hobití rozum. Půlčíci totiž byli neuvěřitelně odolní a nepodvolovali se tak lehce jako jiné rasy. A tento nezdolný rozum, toto… hobitství mu pořád před očima promítalo hrůzné obrazy války. Zraněný král elfů, slibující, že ho zabije. Gandalf s tím melancholicky klidným úsměvem. Mrtví, všichni mrtví. Elfové, lidé, trpaslíci, skřeti a orli. Rány německých zbraní. A… Smíšek. Smíšek, který se v bolesti odvrátil, když poznal, že je Pipin zradil.
Vítězství už je nedaleko. Tvoji bývalí přátelé nemohou vyhrát. Má síla je nezlomná.
Pipin někde hluboko uvnitř tušil, že mu Sauron lže, ale obrazy krve, války a smrti, které mu On promítl před očima, ho srazily až na dno zoufalství. Mrtvý Gandalf, mrtvý Smíšek, mrtví všichni.
Pipin se pokusil ještě naposledy vzbouřit. "To není pravda! Nevěřím vám!" vyjekl.
Slyšel v hlavě Sauronův smích a cítil, jak promluvil jeho ústy.
"Přineste chlapce."
Němec se ušklíbl a zvedl se, aby vyšel ven vydat pár rozkazů. Vzápětí přiběhlo do stanů několik vojáků s nosítky. Na nich ležel Emanuel. Byl mrtvý.
Pipin se na něj v hrůze podíval. "Ne…" zachraptěl a vzápětí zařval bolestí, když ho Sauronova mysl sevřela.
Sežehl jsem ho bleskem. Projevil tu drzost stavět se mi na odpor. Raduj se, naše vítězství je nadosah. Ten kluk je mrtvý a brzy budou mrtví i ostatní. A ty se o to postaráš.
Pipin měl pevně zavřené oči a hryzal se do rtu tak úporně, že mu po bradě začal stékat pramínek krve. "Prosím, prosím, prosím."
Není žádná naděje. Kdo se ke mně nepřidá, zemře. Dnes chystáme velký útok. Budeš tam i ty.
"Ne, prosím, ne. Znovu ne. Já už tam nechci. Prosím," šeptal Pipin v křeči.
Vzdej to, nemáš šanci. Ovládl jsem tě, jako jsem ovládl i jiné, jsi zcela v mé moci. Máš jen jedinou možnost, poslechnout. POSLECHNOUT.
Pipinovi najednou zmizel z tváře jakýkoliv výraz. Otevřel oči. Tvář mu ztvrdla.
Nepřátelé už jsou strachem bez sebe. Toto bude konec. Jejich konec. A ty, jim k tomu pomůžeš.
"Co mám udělat, můj pane?"
Zabij je. Konečně je zabij. Elfího vůdce a tvého kamarádíčka.
Pipin nebyl schopen cítit lítost, strach, nebo cokoliv jiného. Sauron měl pravdu. Byl jím ovládnutý. Patřil jen jemu.
"A co čaroděj?" zeptal se.
Zůstane sám, vyřídím to s ním později.
"Ano pane, jak si přejete."
A teď běž, můj drahocenný půlčíku. A pamatuj, že když splníš svůj úkol, možná tě nechám žít. Bude to tvá odměna.
Pipin se zvedl a v očích měl smrt.

"Ale proč?" zakvílel Smíšek a podíval se na Gandalfa. "Proč by to dělal? Proč by nás zradil?"
"Musíš si uvědomit, milý hobite, že Pipin už není ten milovaný půlčík, jakého jsme znali, jakého jsi znal. Změnil se."
"Je jedno, proč! Důležité je, že to udělal. Zradil nás. Málem mě kvůli němu zabili!" prohlásil Thranduil se špatně skrývaným bodnutím sebelítosti.
"Ne, musel mít nějaký důvod. Pipin by nikdy…"
"Ale tohle už není Pipin. Zapomeň na něj. Nezaslouží si tvou lásku," laskavě řekl Gandalf a pohladil vzlykajícího Smíška po hlavě.
"Dnes bude další bitva, poslední. A v ní zvítězíme. A já, já ho najdu a zabiju! Konečně," pronesl král elfů.
Smíšek se otřásl.
"Smíšku, musíš to pochopit. Už není tvůj přítel. Kdyby tě našel, zabil by tě. Takže musíš dřív najít ty jeho."
"Ne, to ne!" zaprotestoval Smíšek.
"Ano. Pamatuj, že kvůli němu zemřel Emanuel. To je to jediné na čem záleží. Kvůli němu Emanuel zemřel."
Ve Smíškovi najednou bodl osten nenávisti. Byla to pravda. Emanuel byl mrtvý. Ale… Podíval se na Gandalfa a Thranduila a násilím potlačil svůj strach i lásku k Pipinovi. Žádné ale. Jeho bývalý kamarád nesmí spatřit další východ slunce.

Obě vojska se seřadila a čekala na povel k útoku. Zfanatizovaní Němci i zoufalí obyvatelé Středozemě. Útok na sebe nedal dlouho čekat. Stačila minuta a bitva začala.
Pipin sevřel meč. Raději se se svými protivníky utká mečem, než těmi divnými zbraněmi, co používali Němci. Nechápal je a neměl je rád. Proplétal se mezi bojujícími vojáky. Plazil se po okrajích bitevního pole. Byl dokonale klidný. Naprosto odhodlaný vykonat svůj úkol. Jeho plán byl prostý. Musí se pokusit odlákat Thranduila a Smíška dál od bitvy. A hlavně dál od Gandalfa. Na něj nestačí. S elfem a Smíškem si starost nedělal. S pomocí svého pána to určitě zvládne.
Vyhnul se Němci, který na něj v zápalu boje pokusil zaútočit. A rozeběhl se dál. Konečně v davu zahlédl parohy Thranduilova losa. Prosmýkl se k němu. Elfí král bojoval ze hřbetu svého domácího mazlíčka. Smíška Pipin nikde neviděl, ale ani Gandalfa. Teď nebo nikdy.
Peregrin se rozeběhl přímo ke zvířeti. Skrčil se na zem, podklouzl pod jeho břicho, zezdola bodl a zase vyklouzl na otevřené prostranství.
Los zaržál a vzepjal se. Na to hobit čekal. Znovu napřáhl meč a sekl. Čepel se zabořila do krku obrovitého zvířete a přeťala mocnou tepnu. Los s sebou zaházel a Thranduil z něj spadl na zem. Stačila chvíle a zvíře bylo mrtvé.
Thranduil se vztyčil a zadíval se na malou postavu před sebou.
"Neříkal jsem, že tě příště zabiju?" štěkl na něj Pipin a pohrdavě kopl do mršiny losa. "A tohle byl jen začátek," dodal a rozeběhl se pryč.
Král zařval a vrhl se za ním.
Pipin kličkoval a vyhýbal se bojujícím vojákům. Uskakoval a shýbal se. Pořád se dral dál a dál k okraji bitevního pole. Thranduil se pln zášti a vzteku hnal za ním a v běhu vytahoval svůj dlouhý meč.
Pipin konečně vyběhl z válečné vřavy. Zastavil se na loučce na kraji lesa. V tváři se mu zračil absolutní klid, když se obrátil ke svému pronásledovateli.
"Zabiju tě! Konečně!" vyprskl elf a postavil se proti němu.
"Uvidíme," šeptl Pipin a zaútočil.
Hobit měl oproti vysokému, boji příliš nenavyklému elfovi rozhodně výhodu hbitosti. Ale Thranduil byl rychlejší než většina smrtelníků, měl velice dobré smysly a byl daleko silnější než půlčík. Nebýt Sauronovy vůle, neměl by Pipin žádnou šanci. Takhle měl naopak spíše převahu.
Bod, sek, úhybný manévr, otočka. Po pár minutách souboje měl Pipin šrám přes ruku a Thranduil hlubokou jizvu na tváři. Na té druhé, nezraněné tváři. Půlčík se zachechtal.
Král se bojem úplně uklidnil a už byl zase ledově chladný jako vždy předtím. Už se nesnažil hobita bezhlavě zabít. Snažil se nastražit past.
Vrhl se do strany a naznačil útok zboku. Pipin se k němu otočil a v tu chvíli… elfí král napřáhl druhou ruku, chytil ho za vlasy a strhl na stranu. Hobit odletěl do trávy a meč mu vypadl z ruky. Thranduil se po něm vrhl a udeřil. Půlčík se na poslední chvíli překulil a rána šla mimo.
Elf chytil hobita pod krkem a napřáhl meč. Byl plně odhodlaný ho zabít.
Pipin měl ještě poslední zbraň. Počkal, až se elf napřáhne a pak vykopl. Thranduil se zkroutil do klubíčka plného bolesti. Pipin na víc nečekal. Zvedl svůj meč a postavil se na nohy. Thranduil se krčil před ním. Se slzami bolesti se pokusil dosáhnout na svůj meč. Hobit ho kopl do obličeje. Další kop. Elf spadl naznak. Pipin se napřáhl a plochou ranou mečem ho omráčil. Pak napřáhl meč podruhé. Tentokrát neměl v úmyslu zasáhnout naplocho.
"Ne!" ozvalo se vyjeknutí a někdo po něm zezadu skočil. Pipin zavrávoral a o pár kroků ustoupil.
V mžiku se otočil a zjistil, že stojí proti Smíškovi.
Smíšek svíral svůj meč napřažený proti němu, měl rozšířené zornice a zrychleně dýchal. "Výborně," usmál se na něj Pip. "Tady jsi, už jsem se bál, že tě budu muset hledat mezi těmi všemi vojáky. Takhle je to mnohem jednodušší. Elfík může počkat. Nejdřív zabiju tebe," oznámil mu přátelsky.
Smíšek zaťal čelist.
"Tak ahoj," zamával mu Pipin a máchl mečem.
Smíšek uskočil a čepel mu prosvištěla kolem ucha. Zvedl meč v obraně. Pipin zasykl, hbitě se otočil a znovu ťal. Smíšek máchl mečem v opačné pozici. Meče se srazily ve vzduchu.
Oba se pokusili vyrazit tomu druhému čepel z ruky. Dopadlo to, jak to dopadnout muselo.
Meče oběma bratrancům vyletěly z ruky a zapíchly se do trávy kus od nich. Pipin se znovu mile usmál a pomalu vytáhl dýku.
Smíšek zbledl a začal ustupovat. "Ne, Pipine," zašeptal, když narazil zády do stromu. Pipin se k němu krok za krokem přibližoval a na tváři mu pohrával velice nebezpečný úsměv.
Už byl od něj sotva dva kroky. Za chvíli už byl tak blízko, že Smíšek cítil na tváři jeho dech. Pipin mu lehce položil špičku nože na hruď.
"Proč to děláš, Pipe?" zeptal se Smíšek.
Pipin zaváhal. Smíškovi se zdálo, jako by zápasil sám se sebou.
"Nemám na výběr," zašeptal nakonec. "On mě donutil. Pořád mě nutí. Musím to udělat."
"Ne Pipine. Máš na výběr. A ty nejsi zlý. Bojuj proti tomu," říkal Smíšek, aniž by měl jakékoliv ponětí, o čem to Pipin mluví. Snažil se ho prostě jen rozptylovat dostatečně dlouho na to, aby přežil. "Bojuj proti tomu. Vyber si. Vždycky máš možnost volby. A… já tě mám rád, bratranče. Já ti věřím."
Pipin na něj mlčky zíral. "Nevíš jaké to je.... Ovládá mě. I teď," šeptal zoufale.
"Tak to skonči, skonči to!" naléhal Smíšek a vydechl úlevou, když Pipin svěsil ruku s nožem.
"Nemůžu. Oni zvítězí, víš? Viděl jsem to. Ukazoval mi to. Už zabil toho kluka, Emanuela. Nemůžete vyhrát. Sauron je moc silný."
"Lhal ti. Vždycky všem jen lhal, tak proč by to s tebou mělo být jiné? My vyhrajeme, vítězství už je blízko," chraptěl Smíšek a ukázal na bitevní vřavu. V duchu si dával dvě a dvě dohromady, o čem to proboha Pipin mluví.
Pipin se roztřásl jako osika.
"Pipe, skonči to. Bojuj. Skonči to, no tak, skonči to."
Peregrin se narovnal. "Skončím," zašeptal a zvedl dýku.
Smíšek vytřeštil oči. "Ne!" vyjekl, ale nebyl schopen pohybu a jen sledoval, jak Pipinova ruka začala opisovat smrtící křivku k jeho hrudi.
A v tu chvíli se podruhé v tomto dni stala ta samá a pro Peregrina, Saurona i kohokoliv jiného naprosto nečekaná věc.
Thranduil se za půlčíkem vztyčil a jedinou ránou pěstí ho omráčil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama