Zase něco málo z hobitů

12. října 2015 v 18:50 | Vendëa Lissësúl |  Fun
Ahoj, ahoj, všichni!
Venda se tak trochu porozhlédla po blogu a všimla si skutečnosti, že tu zase nějak ubylo hobitů. Tudíž jsem se rozhodla, že sem dnes napíšu nějakou čistě hobití povídku. Je věnovaná všem hobitům. Pokud jste tedy hobit, je to určeno pro vás, takže si to přečtěte! :-)

Nuže, jdeme na to!




V Kraji tentokrát nepanovalo hezké odpoledne jako většinou, nýbrž mohutná bouře. Ohromná, jakou ještě Kraj nikdy neměl příležitost zažít.
Létaly plůtky a zahradní trpaslíci. Vichr ohýbal keře i stromy, fučel ze všech stran a byl doprovázen silným děštěm. Opravdu nikdo by v tuto dobu nechtěl pobývat venku. Hezky v pohodlí nory v křesle vedle vyhřátého krbu s napínavou knihou v rukou.

Dva hobiti jménem Smíšek a Pipin se v tuto dobu také neobjevovali za dveřmi útulné nory. Právě seděli na koberci u Sama doma a zběsile se ládovali Bilbovými koláčky. Ano, starý pan Pytlík se na stará kolena dal do pečení, dorty, koláče - to všechno byly jeho specialitky. A tak se nemůžeme divit, že oběma hobitům velice zachutnaly.
Šlohli mu je právě se vyhřívajíce na zápraží Bilbovy nory. Celá operace Koláček (Tak ji pojmenoval prosím pan Peregrin.) proběhla pouze díky dvěma hobitům převlečeným za keře - tzn. vyváleli se v bahně a následovně v kupce listí, již tam úhledně shrabal jeden neznámý hobit ze Za Kopcem.
Tito dva jsou prostě schopni všeho, to už jste si ale nejspíše stihli poznamenat.

Nuže, hobiti se přecpávali koláčky. V této pozici přetrvali do chvíle, než všechny koláčky beze stopy zmizely - v jejich žaludcích. I drobečky vylízali, opravdu žádné stopy po koláčcích. Ani zrníčko.
,,Pojďme se teď podívat, jak pan Bilbo reaguje, když mu ze zápraží zmizí ošatka koláčů," napadlo Pipina a Smíšek směle přikývl. Takovou lákavou nabádku nemohl odmítnout, sic by víc chtěl.
Hobiti se tedy sebrali a pelášili po kopečku. Cestou Smíšek málem uklouzl a Pip dvakrát - po mokré trávě a následovně po slizké žábě, která se nějakým zázrakem dostala zrovínka pro jeho nohu.
Smíšek se pouze smál a oba pokračovali v cestě. Po bouři už ani památky. Zem velice rychle uschla, ohnuté keře i stromy se vrátili do původní pozice, vše jako dřív.

Hobiti se přivalili k okénku Bilbovy nory a ostražitě se zahleděli dovnitř. Ale pan Pytlík nikde...
Hobiti usoudili, že asi není doma.
,,Možná nás šel hledat!" zděsil se Smíšek. V tu ránu něco chytlo Pipina za rameno. Ten sebou cukl a vyděšeně se otočil.
Za ním stál... No kdo jiný než moudrý čaroděj Gandalf se svou svatou holí a veverkou na rameni.
,,Od kdy nosí moudrý a vážený čaroděj Mithrandir na rameni veverku?" zeptal se poděšeně Smíšek,a le odpovědi už se nedočkat. Gandalf na ně totiž začal chrlit informace: ,,Pan Pytlík se ztratil. Byl jsem u něj než bouře začala, hned po skončení jsem se vrátil. Byl jsem s ním domluven. A on nikde... Uvnitř se svítí a dveře byly otevřené. Něco se muselo přihodit..."
Pipin se zamyslel. ,,Nešel na procházku?"
,,Hlupáku bralovská! V obrovské bouři?" bafl na něj Gandalf a velice hluboce se zamračil.

,,áááá!" ozvalo se náhle z dálky. Smíšek i Pipin se rozeběhli za oným křikem a za moment narazili na vyděšenou Estellu Bulvovou stojící u své jabloně.
,,Chtěla jsem si jít natrhat jablka a vtom spatřím na stromě pana Bilba!" vykřikla.
Pan Pytlík na stromě vážně seděl, jen se usmíval a párkrát na hobity zamával. Poté se protáhl, slezl ze stromu a pověděl: ,,Potřeboval jsem v té bouři ještě uklidit své koláčky. Zanechal jsem je na zápraží. Jenže, když jsem vyšel ven nejenže koláčky byly ty tam, ale vichr mne nabral a odnesl.
Přes celou dobu trvání bouře jsem poletoval ve větru nad Krajem. Byla mi zima, ale aspoň jsem měl jednou možnost podívat se na Kraj v výšky. Věřte mi, byl to velkolepý zážitek!"
Gandalf se rozesmál.
Pipin se rozesmál.
Smíšek se rozesmál.
I Estella.

,,A teď bych šel rád najít své drahé koláčky. Dal jsem si na nich opravdu záležet, proto bych je chtěl najít." řekl poté Bilbo.
A Smíšek s Pipinem prostě zmizeli. Na jejich místě zůstaly jen dva malé keříky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 14. října 2015 v 18:56 | Reagovat

Promiň že jsem tady dlouho nebyla, škola apod.
Tahle povídka je dokonalá! Mírně archaistický styl vyprávění se bezvadně hodí a popis keříků... dokonalé!

2 Andoriana Andoriana | E-mail | Web | 14. října 2015 v 19:15 | Reagovat

Milá krátká povídečka na večer. Povedlo se :)

3 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 15. října 2015 v 7:31 | Reagovat

[1]: Není důvod se omlouvat, mám to podobně.
Děkuji moc! :-)

[2]: Díky!

4 Aredhel Aredhel | Web | 18. října 2015 v 16:26 | Reagovat

Je mi Bilba trochu líto, zvlášť když si představím sebe v jeho pozici, Ubohé koláčky... ;-)
Ehm, pročpak nosí Gandalf na rameni veverku? Já chci vědět, proč!
Keříky vyhrávají!

5 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 18. října 2015 v 17:49 | Reagovat

[4]: I čaroděj musí občas změnit styl ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama