Listopad 2015

Taneční

28. listopadu 2015 v 18:55 | Vendëa Lissësúl
Jak jsem Irith slíbila, rozhodla jsem se, že napíšu menší článek o tanečních.
Fajn, jdeme na to!

Na začátek řeknu, že již skončily. věneček proběhl a my se s tanečními kurzy nadobro rozloučili. Bude mi stýskat? Určitě trochu bude, ale už se moc těším na volné pátky. Chybělo mi to.

Naše taneční byly vcelku dobré, docela jsem se naučila tančit. Dokonce jsem objevila, že na znělku z Oncu se dá tančit valčík!

samozřejmě jsme ani jedna neměly domluveného partnera. takže ze začátku to bývaly nervy. Přijde, nepřijde? Vždycky někdo nakonec přišel. Posledních pár lekcí jsme už dokonce obě měly stálého partnera, což bylo fakt výhodný!
Naše oblíbené tance. byly to všechny disco tance, protože ty jsou nejlepší! :-)
Obě hluboce nesnášíme valčík a Ann nemá ráda jive, kterými přijde okay. Taky polka není zrovna ta výhra.

Naše taneční nás zavedlo až tak daleko, že jsme v národní galerii v Londýně tančily clock - sranda! :-D

Polonéza byla poměrně drastická, tak moc jsem se soustředila, aby mi svíčka nezhasla, že jsem málem zapálila vlasy. Ach bože, Vendy je hrozná...

Znalci Once Upon a Time pochopí následující řádky...
Před tanečním jsme si zapřísáhly, že Rumplestiltskin jsou dva lidi - Rumple a Stiltskin. Domluvily jsme se s Ann, že v tanečních si je najdeme. Já Stiltskina a Ann Rumpla.
A? Ano, našly jsme je! Ze začátku se Rumple jevil maličko jinak. na jedné prodloužené vystupoval profesionální taneční pár a ten mladej tanečník mi před volnými tanci ukradl Ann a šel s ní tančit - chtěly jsme tančil spolu. :(
Ann ho poté prohlásila Rumplem, to se ale rychle změnilo. Dozvěděly jsme se o něm krutou pravdu!

Rumplem se nakonec stal úplně někdo jiný.

Teď už budete rozumnět všichni. :-)

Kdo jste taky chodil letos? jak se vám taneční líbily? Podělte se se zážitky v komenářích.

Na věnečku jsme si měnili role, kluci byly jakoby holky a naopak. byla to opravdu sranda - nevěřili byste, jak je v tom obleku vedro! A kluci, bože to byla sranda!!! :-D taky jste to dělali?

Pokud máte nějaké otázky k našemu kurzu, napiště do komentářů! :-)

Zatím se loučím!

Zrodil se nápad

27. listopadu 2015 v 14:43 | Vendëa Lissësúl
Díky včerejšímu chatu s Irith mě napadl nápad.
letos se uskutečnily již tři srazy z toho dva v Brně. od Pražáků přišla odezva, že se do Brna nedostanou - je to příliš daleko. To samé Brňáci při srazu v Praze.
Z toho jsem vyprovozovala následující...


Čika, hobitka s kuráží - díl třetí

19. listopadu 2015 v 17:21 | Vendëa Lissësúl |  Čika, hobitka s kuráží
Drazí! Po dlouhé době je tu konečně další díl Čiky, hobitky s kuráží. Tato povídka mě hodně baví a doufám, že vás bude taky! :-) Užijte si tento díl - začíná se nám to maličko komplikovat, ale to by jinak nebyla správná povídka. ;)

Vendy


DUA DUNIA 3. kapitola

18. listopadu 2015 v 17:00 | Vendëa Lissësúl |  DUA DUNIA
Na Andino přání další díl mé povídky! Dnes už možná konečně zjistíte, o jaký crossover se vlastně jedná! Věnování: Pro Andorianu!


Svět už není bezpečný

14. listopadu 2015 v 9:52 | Vendëa Lissësúl |  Přemýšlím...
Dneska ráno jsem se vzbudila, s dobrou náladou došla ke snídani a tam mi mamka sdělila, že včera večer proběhl v Paříži další teroristický útok a bylo zabito hodně moc lidí...


Už podruhé!

8. listopadu 2015 v 13:17 | Vendëa Lissësúl |  Moje postřehy
Jak jistě víte, nebo možná nevíte, včera proběhl v Brně další sraz blogerů - můj už druhý v pořadí. Tentokrát jsem se do Brna vypravila sama bez Ann, jelikož se udála kupa nepředvídatelných událostí, jež nám zamezily udat těmto věčem volný průběh. Každopádně včera ráno jsem si sbalila svých pár švestek, nacpala jídlo do baťohu, přidala tam pár drobností včetně dárku pro Mexafell, který jsem patlala předchozí den večer a byla jsem z toho už děsně na nervy.
Každopádně jsem se před jedenáctou naložila do vlaku a sama v jednom kupéčku zamávala tátovi a zmizela v dáli směrem Brno!


Čas říct sbohem

1. listopadu 2015 v 11:05 | Vendëa Lissësúl
Bitva pěti armád skončila. Legolas odchází hledat Aragorna a loučí se se svým otcem.

,,Vážně odcházíš?" Thranduil vešel do princova pokoje, Legolas si zrovna balil věci. Co se týče cestování byl velice skromný, stačil mu pouhý malý vak, jehož si přehodil přes rameno.
,,Je to nutné," odvětil princ. Král se procházel po pokoji, bříšky prstů se dotýkal skříněk a poliček. To vše zde bylo již od Legolasova narození, zde strávil celé své dětství. A teď ho mínil opustit...
Thranduilovin to drásalo srdce. Celou tu dobu, co zemřela jeho žena, se choval jinak nežli dříve. Stal se z něho necitlivý snob, kterého nezajímá nic jiného než spokojenost jeho samotného.
Ale teď se to změnilo... Až když ho jeho jediný syn opouštěl, teprve v té chvíli si král uvědomil, co ztrácí.

,,Prosím, nechoď. Co tu budu sám dělat? To vážně opustíš svého otce?" Thranduil prosil prince.
Legolas se mu zahleděl do očí. Zdálo se mu to, nebo opravdu chvílemi zahlédl v jeho očích záblesk zármutku a slz... Plakat svého otce viděl naposled ve dvou letech. Toho dne rozbil královu milovanou vázu, již dostal od své ženy - princovy matky - k prvnímu výročí. Toho dne Legolas prožil druhý nejhorší den svého dětství, ten první byl, když matka zemřela...

Legolas stále hleděl na otce, po chvíli si uvědomil, že čím déle se na něj bude koukat, tím těžší bude jeho odchod. Pro oba.
Tudíž se zvedl, popadl svůj váček, naposled se na něj podíval. Řekl: ,,Sbohem, otče. Třebas se někdy vrátím..."
A... Odešel.

Thranduil zústal sám. Ještě dlouho v pokoji zústal, se slzami v očích se rozhlížel po pokoji. Bylo mu podobně, jako když jeho žena zemřela. Legolas sice nezemřel, ale král se bál, že už se nikdy nevrátí. Že bude zabit v nějaké bitvě a on už svého jediného milovaného syna nikdy nespatří.

O 200 let později

Thranduil se chystal na odjezd do Země Neumírajících - v tomto světě jeho dílo již bylo dokonáno.
Naposledy se loučil s Temným Hvozdem, se svým palácem. Se všemi komnatami, uličkami, skulinkami. Objevil dokonce také některé, v nichž nikdy za svým extrémně dlouhý elfí život nebyl!

Král se vydal naposled obhlédnout pokoj svého drahého syna Legolase. Nebyl v něm od doby, kdy princ odešel hledat Aragorna. Poprvé od té doby se odvážil, dříve by to nedokázal, bylo to pro něj příliš bolestivé...
Král pomalu vzal za kliku, vydechnul a opět nadechnul. Dveře se otevřely...

,,Otče..." Z pokoje se ozval hlas.
Thranduil otevřel ústa. Z poza obrovské masivní skříně se vynořil Legolas...
,,Legolasi!" Thranduil se rozběhl a skočil svému synovi do náručí. Šťastnější nikdy nebyl. Jeho ztracený syn se vrátil! Byl zpátky.
Král byl v sedmém nebi. Jeho milovaný (nejmilovanější) syn byl zpět.


KONEC